MagdalénaD komentáře u knih

Příjemná oddychovka, kdo zná Terezy blog či Instagram, asi ho obsah moc nepřekvapí. Bylo moc příjemné číst pár kapitol před spaním, myslím ale, že není dobré číst knihu v kuse, neboť větší dávky "šlehačkovosti" může působit místa až moc sladce.

19.01.2018

Knihu jsem se rozhodla přečíst jednak kvůli jedné své brněnské kamarádce, jednak proto, že jsem zjistila, že co se týče anglické četby, ze všeho nejlépe se mi čtou "příručky". :-)
.
Věděla jsem, co zhruba od metody KonMari čekat, a tak jsem nebyla překvapená, že bych měla zdravit svůj dům, že věšet by se mělo jen to oblečení, které tak vypadá šťastnější, a že kabelka může být unavená.
.
Abych řekla pravdu, ta "ezoterika" a částečná personifikace věcí mi v knize až zas tak nevadila. Spíš mě děsila představa, že kdesi v Japonsku před pár lety opravdu žila holčička, která snad veškerý svůj volný čas trávila uklízením a která se cestou ze školy stavovala v knihkupectví, aby si prohlédla nejnovější publikace o bydlení. Ale ono to vlastně do toho příběhu zapadá Marie Kondo i přiznává, že neměla moc kamarádů, a tak důvěřovala spíše věcem.
.
Mně ty metody vlastně nepřijdou až tak šílené. A možná cynicky v tom vidím skvělý marketingový tah, který funguje. Hned vysvětlím... V knize je mimo jiné zmíněno např. to, že bychom měli v zimě dojít pozdravit svoje letní oblečení a v létě to zimní - aby vědělo, že jsme na něj nezapomněli a že jej máme rádi. Na první přečtení jsem si říkala: "Wtf, co je to za blbost?" Ale když se nad tím člověk zamyslí, dává to smysl, i když nevěříme, že naše oblečky mají city. Když se totiž během léta dojdeme podívat na své svetry a kabáty, udržíme si přehled o tom, co máme ve skříni, a nepodlehneme tak snadno v září pocitu, že nemáme co na sebe a že si nutně musíme koupit nový svetr. A ušetříme se tak pozdějšího zjištění, že jsme si vlastně přinesli už třetí šedý svetr. Tím pádem nekupíme doma věci, které se nám už nemají kam vejít... Pointa je v tom, že takto zaobalené to působí (minimálně pro západní kulturu) dost šokézně a snáze se to prodává - vždyť i já jsem si knihu chtěla přečíst vlastně jen kvůli unaveným kabelkám a zhrzeným ponožkám. Kdyby to bylo podané tak prakticky, jak jsem to popsala já, kniha by rozhodně nebyla bestsellerem. A tenhle cynicko-skeptický rozbor jde aplikovat na většinu "pouček" z celé knihy.
.
Nechci být ale jen kritická, kniha se četla velmi dobře (i v angličtině) a rozhodně jsem si odnesla několik tipů, jak se stavět ke svým věcem a k jejich ukládání. Mít jen to, co potřebujeme, nedělat si zásoby, mít o všem přehled, uklizeno - vždyť to je to, po čem člověk touží.

7 16.09.2017

Letošní rok jsem de facto "prodávala" tenhle příběh, bez uvozovek pak i tuto knihu. A tak bylo na čase si ji po těch letech přečíst.
.
Kniha se mi dost špatně hodnotí, protože nemám srovnání. Je to totiž asi tak druhý historický román, jaký jsem kdy četla.
.
Na pozadí příběhu Filipíny Welserové a Ferdinanda II. Tyrolského popisuje kniha počátky habsburské éry v českých zemích. K prvnímu setkání Filipíny a Ferdinanda dojde na masopustním bále v Plzni, kde se Ferdinand s Filipínou díky drobnému intrikaření seznámí. Znovu se pak potkávají na zámku v Březnici, kde dojde k jejich sňatku. /vsuvka pro mě: Svatba se dle knihy koná velmi narychlo, Ferdinand se impulzivně rozhodne, přesvědčí svého zpovědníka Cavaleriho k celebrování svatby, jeho přítel Ladislav ze Šternberka, kterému dopomohl k manželce - Kateřině z Lokšan mladší, pak souhlasí s tím, že se stane svědkem. Druhým svědkem je pak paní Kateřina z Lokšan, byť zprvu tomuto vztahu nakloněná nebyla/
.
Dějiště knihy je jak ve Vídni, tak v Březnici a Praze a rovněž i na Křivoklátě, kde příběh končí v době smrti dvojčat Filipa a Marie. Celé vyprávění je protnuto ostrovtipem Filipíny, utajováním a obratnou sňatkovou politikou Ferdinanda II. - ač se sám do žádného sňatku navézt nenechal, výhodně oženil snad polovinu české šlechty - ať už svého přítele Ladislava ze Šternberka nebo Viléma z Rožmberka (hned 2x) či Jana Jaroslava z Kolovrat (ve skutečnosti Albrechta Libštejnského z Kolovrat).
.
Hlavní linkou příběhu je ale všudypřítomný strach z císaře - otce - Ferdinanda I. Ač během prohlídky Březnického zámku vždy říkám "císař nakonec sňatek uznal ..." není to v knize popsáno vůbec takto jednoduše. Ferdinand II. se několik měsíců odhodlává, než o svatbě svému otci řekne, ten se jej následně snaží přesvědčit k anulování a k tomu, aby se oženil tak, jak je třeba - nejprve do Anglie, podruhé do Skotska. Nakonec císař se svým synem sepíše smlouvu, kde se zavazuje k tomu, že sňatek uznává, a kde přiznává dědičné právo jejich potokům pouze v případě, že by vymřeli Habsburkové po meči. Rovněž je je jim přidělena renta. O tu ovšem Filipína nestojí, ani o přídomek d'Austria, neboť by značil nemanželský původ jejich dětí. To, že jsou jejich děti stále "nacházeni" před branami zámku/hradu si pak císař vykládá jako provokaci. Originál té listiny by měl být na Ambrasu (kam se později Filipína přestěhovala), od začátku listopadu pak dost možná i ve Valdštejnské jízdárně v Praze.
.
Kniha končí tím, že císař nechá z Křivoklátu ukrást těla svých mrtvých vnoučat a umístí je do chrámu sv. Víta vedle své ženy Anny. Když za ním přijede rozhořčený Ferdinand, císař se rozbrečí a prosí za odpuštění. Tahle pasáž mi trochu zkazila celkový dojem z knihy, protože to působilo silně neuvěřitelně.
.
Jinak mě kniha ale příjemně překvapila, byla neskutečně čtivá a obsahovala spoustu zajímavých historických odboček. Co se týče jejich éry na Březnici, nenašla jsem žádnou nepřesnost (o které bych věděla), snad jen, že kaple za dob Kateřiny z Lokšan byla rozestavěná a za Ferdinanda z Lokšan už se Ferdinand II. mohl modlit za úspěšný porod svého 1. syna. Což je nesmysl. Stavba kaple započala až v 17. století.

1 10.09.2017

Při přerovnávání knihovny jsem narazila na tuhle knížku z detstvi. Příručka etikety od Ladislava Špačka se mi kdysi líbila, a tak jsem si řekla, že bych ji mohla prolistovat. Nakonec jsem ji po chvilkách přečetla od začátku do konce.
.
Super čtivé, pro děti srozumitelně napsané a myslím, že nejeden dospělý objevi pár dosud neznámých drobností. Knížka by si zasloužila klidně i 5 hvězdiček, 1 ale strhávám za dost neurčitou cílovku (kdybych mohla, strhnu jen půlku hvězdičky). Kniha je zřejmě psaná pro mladší středoškoláky, ale některé rady jsou maličko nepřiměřené a jiné naopak hodné 1. stupně základní školy. Rovněž i styl komunikace se čtenářem mohl být volen maličko jednotněji. Ale to jsou než drobnosti, zítra kniha poputuje mladšímu bratranci. :-)

21.08.2017

Absolutní MUST READ pro každého, kdo si myslí, že migrační krizi rozumí, nebo kdo ví, že by jí rozumět chtěl a měl! Za mě jde o nejlepší knihu z žánru literatury faktu, jakou jsem kdy četla.
.
Hlavní linkou celé knihy je příběh Hášima aš-Šaukího, který poté, co byl vybombardovaný dům jemu i jeho příbuzným, a poté, co byl vězněn, utekl s rodinou do Egypta a následně podnikl samostatně cestu do Švédska, aby zajistil sobě a své rodině bezpečí. Tento motiv je vak prokládán osudy jiných uprchlíků, které autor při svém "mapování" potkává.
.
Kniha se snaží ukázat, co vede lidi k tomu, aby opustili svůj domov, svou zem a podnikli riskantní cestu do Evropy. V roce 2015 mapuje dvě zásadní přechody - a to z Libye do Itálie a z Turecka do Řecka. Vše je poskládáno z autorova pozorování, z rozhovorů s migranty, pašeráky, úředníky i dobrovolníky. Zároveň se kniha snaží vysvětlit a mnohdy i vyvrátit představy, které si Evropa o celé migrační krizi utvořila.
.
Autor ukazuje, co uprchlíky na cestě potkává za nebezpečí a co vše musejí absolvovat - nepřímo tím ukazuje, že pouhá vidina větších peněz (my tomu rádi říkáme ekonomičtí migranti) může jen stěží představovat motiv, proč lidé podnikají cesty přes pouště, jsou okrádáni, zneužíváni, vězněni a často i zemřou. Čtenáři tak začne být hned jasné, proč se do Evropy často hrnou mladí muži ve značkovém oblečení se smartphonem v ruce? Vždyť kdo by ohrozil svoje děti cestou v nafukovacím člunu, kam je natěsnáno i 500 lidí? Kdo by cestoval do Evropy v otrhaných hadrech a riskoval tak, že bude zadržen prvním policistou ve vlaku? Mohl by si vůbec nějaký chudák dovolit zaplatit tisíce dolarů pašerákům? Autor také mnohokrát poukazuje na to, že stavění plotů nepřinese žádný výsledek v dlouhodobějším horizontu, neboť lidé, kteří se nemají kam vrátit, nemají příliš co ztratit, a tak se budou pokoušet hledat jen jiné cesty.
.
Jednoduše skvělá kniha, kterou bych nejraději nakoupila po 20 kusech a rozpůjčovala ve svém okolí.

1 14.08.2017

Nemohu se rozhodnout, zda se mi kniha líbila. Každopádně jsem ji přečetl za dvě odpoledne a něco si z ní odnesla. Takže jo, asi líbila.
.
Kniha je o mladém muži, který cestuje poměrně nekonvenčním způsobem. Občas působí trochu namyšleně, občas až moc pokorně. Po několika životních nezdarech se sebere a začne "richhikovat", tj. stopovat bohaté - ti mu zajišťují dopravu, ubytování a často i jídlo a také jej učí - o úspěchu, o lásce, o józe i drogách.
.
Co jsem si z knihy odnesla? Že ten, kdo ukazuje prstem na jednoho, ukazuje zároveň třemi prsty na sebe. Že pokud někoho milujeme, měl by být pro nás absolutní prioritou. Že abychom poznali, co je dobré, musíme zažít i to špatné. A že s jídlem roste chuť, jak se říká.
.
Jedna hvězdička nahoru za to, že založil UNIFER. Jedna hvězdička dolů za to, že z konceptu šlo vytěžit víc.

1 25.07.2017

Ač jsem snad dosud nikdy nečetla vyloženě historickou knihu, tato se mi líbila. Dostala jsem ji od své matikářky, milovnice Tomáše i Jana Masaryka, a s každou přečtenou stranou jsem za ten dárek byla vděčnější.
Hlavní koncept a hypotéza knihy - že TGM byl synem Franze Josefa - jsou pro mě sice příliš neuvěřitelné, nic to ale nemění na tom, že se jedná o velmi čtivý paralelní životopis dvou pro historii zásadních osobností.
Autor představuje všechny důležité milníky v životech obou mužů a vyzdvihuje situace, které mohou potvrzovat Masarykův císařský původ. Čtenáři ovšem svůj názor nijak přehnaně nevnucuje.
Knihu mohu doporučit každému, kdo touží o dějinách České republiky vědět zas o trochu více. A poslední kapitola knihy bude jistě zajímavou pro všechny rebely a zvědavce :-)

1 18.07.2017

Dostala jsem Bábovky jako dárek a udělaly mi velkou radost. Všude jsem je vídala a konečně jsem si je mohla přečíst taky. Po přečtení už ovšem takovou radost nemám. Vlastně je mi celkem líto, že se mi Bábovky moc nelíbily.
.
Ze začátku to na mě působilo jako taková fajn četba na léto. Přemíra postav mi kupodivu nevadila, propojování jsem si vlastně celkem užívala. Bohužel mi přišlo, že kvantita tady byla na úkor kvality, jednotlivé postavy by si zasloužily víc prostoru, což při 12 ženách na 300 stranách dost dobře nebylo možné.
.
Nevím, záměr byl asi dobrý, ale přijde mi, že se to mohlo dotáhnout lépe. Spousta situací v knize je prvoplánová a jsou i takové, které působí zoufale nepřesvědčivé. A ať hledám jak hledám, rozuzlenou zápletku ani nějaký závěr nevidím.
.
Jedna hvězdička za obálku, druhá za čtivost, třetí za dobře zvládnutý marketing, byť v tomhle případě je ta popularita nepřiměřená. Pohodových knih na léto je zkrátka víc než jen tahle.

3 18.07.2017

Dočteno. A vlastně nevím, co si o té knize mám myslet. Většinu doby mě štvala a s myšlenkami autora jsem se neztotožňovala. Taky jsem byla unavená z toho, ze se jedna věta opakovala na 3 stranách stále dokola, jen vždy trochu jinak.
Na druhou stranu to byla moje první kniha o investicích a momentálně si nemyslím, že poslední.
.
Btw, až budete litovat Američany, že do června pracují jen na zaplacení daní, zjistěte si, jak je to u nás. :-( Já to třeba nevěděla...

3 15.01.2017

Dostala jsem knihu od přítele, od přítele, co nečte. A dostala jsem ji se slovy: "Takhle nejak budu vypadat za 30 let."
Trefil se. Trefil se mi do vkusu tak moc, že jsem pří každém čtení sváděla ten vnitřní boj, podle kterého se pozná dobrá kniha - část mě zoufale toužila tu knihu zhltnout na jeden zátah, ale ta část zbylá si přála, aby nikdy neskončila.
Hlavní postavou je muž, který mi připomíná nejen J., ale i mého dědu. Muž, který moc nemluví, ale prostě to udělá. Muž pro kterého jsou zásady, věrnost a pořádek na prvním místě. Z každého měl Ove trochu.
Nevím co víc napsat. Je to kniha o smrti i životě, o touze být potřebný, o zatvrzelosti i otevřenosti.

8 14.01.2017

Druhý díl od Elly rozhodně nezklamal, u mě dokonce možná ještě předčil ten první.
.
Dávám palec nahoru za větší počet použitelných receptů a menší nutnost kvalitního mixéru. Rovněž se mi líbí i Elly nedogmatický přístup: "Já jím tohle, ale ty si jez klidně jinak, každá změna k lepšímu se ovšem počítá." Co se fotografií týče, jsou myslím povedenější než v díle prvním. Skoro u každého druhého jídla mám záložku, že jej chci uvařit.
S větší cenovou náročností a nezbytností ořechových másel, datlí a zeleniny je třeba počítat - což asi nikoho, kdo Ellu alespoň trošku zná, nepřekvapí.

1 05.09.2016

Srpen. Zámek. Časté sezení na výstavě. Potřebovala jsem zkrátka něco dějového a čtivého, a tak jsem sáhla po knize, kterou jsem četla před pár lety. Věděla jsem, že Ranhojič bude sázka na jistotu. Netušila jsem ale, že ho během práce přečtu už za týden :-)
.
Výpravná kniha situovaná do 11. století. Více než 600 stránek o cestě z Anglie do Persie, o tom, jak se syn tesaře stane lékařem. Krom poutavého příběhu zasazeného do ranhojičského a lékařského prostředí, se člověk dozvídá útržky z dějin Anglie, a spoustu o židovství a islámu 11. století.
.
Za mě jedna z oblíbených knih, které nejsou bezduché a čtou se zcela samy.

6 28.08.2016

Jsem z toho taková rozpačitá.
.
Je to skvělá knížka, parádně čtivá a to určitě nejen proto, že pracuju tam, kde pracuju. Četla jsem a nemohla přestat, dokonce jsem si přála, aby četba neutíkala tak rychle. Spousta symbolů, u kterých jsem dychtivě čekala na vysvětlení, správná dávka vtipu, které jsem se dokázala zasmát i nahlas. Po příchodu návštěvníků se kniha opravdu stala jakousi "biblí".
.
Co mě ale trochu rozmrzelo, byl konec. Čekala jsem propojení všech záhad a jedno velké velkolepé rozuzlení. Místo toho mě ale čekal závěr, kterým jakoby si autor nechával otevřená vrátka pro další díl, který ovšem nenapsal...

3 15.08.2016

Přála jsem si ji víc než půl roku. A pak jí dostala jako dárek. Šetřila jsem si ji. A nakonec jí stejnak přečetla.
.
Ta knížka i ilustrace jsou láska. Sice je chvíli nesnášíte, ale pak se zas a znova zamilováváte. Zkrátka je to kniha, kterou si nechcete půjčit, tu chcete vlastnit. A basta! ... Čekám, že se po letech přistihnu, že ji otevírám stále.

3 15.08.2016

Moc jsem od knihy nečekala, ale to, co jsem si od ní slibovala, to bylo naplněno. Zkrátka moc milá a příjemná četba na léto. Ze začátku možná zbytečně rozvleklá a ke konci nahuštěná a nedotažená, ale jinak plná příběhů několika žen a muže, které fungují jak odděleně, tak na propojené úrovni.
.
"Existuje spousta důvodů proč péct. Může se jednat o výživu; tvořivou práci; způsob, jak udělat dojem na druhé; hýčkání; nebo součást naší identity. A přiznejme si, že někdy stojí za oblibou pečení touha po dosažení dokonalosti. Často ovšem pečeme proto, abychom utišili hlad, který by mnohem spíš zaplašilo prosté láskyplné gesto od někoho blízkého. Pečeme, abychom milovali a byli milováni."

1 15.08.2016

Přála jsem si ji víc než půl roku. A pak jí dostala jako dárek. Šetřila jsem si ji. A nakonec jí stejnak přečetla.
.
Ta knížka i ilustrace jsou láska. Sice je chvíli nesnášíte, ale pak se zas a znova zamilováváte. Zkrátka je to kniha, kterou si nechcete půjčit, tu chcete vlastnit. A basta! ... Čekám, že se po letech přistihnu, že ji otevírám stále.

2 10.08.2016

Přečetla jsem pro dnešek jen v češtině a jsem z toho nějaká rozpačitá. Další Malej princ, další kniha, u které si říkám, zda to není jen přeceňovaný. Nevím. Třeba si to ujasním po přečtení anglické verze.

2 28.02.2016

Mám ráda francouzské filmy a film La Délicatesse patří mezi ně. Přesto nemám přílišnou touhu sahat po francouzských knihách a knižní předlohy Něžnosti jsem se skoro až bála. Přesto jsem četla s neutuchajícím potěšením, každé slovo bylo malou oslavou. Příběh sám o sobě je nepříliš výrazný, avšak v kombinaci s "delikátně" volenými výrazovými prostředky působí kouzelně. Nemám moc slov, kterými bych dokázala popsat tuto knihu. Jak film, tak knižní předloha byly tvořeny s jemným vkusem, který bere dech.

3 23.02.2016

Jak to vyjádřit kultivovaně... Sakra! Tuhle knížku popadněte, nečtěte recenze, nezkoumejte hodnocení, vyhraďte si jeden víkend a zhltněte ji. Ono to skoro ani jinak nejde. Po několika letech jsem znovu zažila ten pocit, jaké to je číst knihu a nemoci přestat. Stovky stran ubíhaly jako jinde desítky, všechno do sebe postupně zapadalo (skoro všechno; Ferrise jsem dost dlouho pokládala za gaye). Nečekejte sice žádnou vysokou literaturu, ale mohu vám slíbit, že budete okamžitě mít chuť přečíst Danta, podívat se do Florencie a v mém případě i do Istanbulu. A pokud máte možnost sáhnout po obrazovém vydání od Arga, určitě tak udělejte, zážitek z četby se ještě zvětší.
Téma knihy je rozhodně zajímavě zvolené a může být aktuální, nicméně pokud někdo trochu tuší, co znamená demografická revoluce, tolik ho asi nebude znepokojovat. Spíš se mi v závěru knihy honily hlavou asociace s virem Zika. O knize je určitě možné několik hodin diskutovat, těším se, až se zase potkám s lidmi, kteří ji četli (a kteří mně ji doporučovali), abychom si mohli vyměnit své postřehy.

8 15.02.2016

Tohle je přesně ten typ knihy, kterou koupíte dětem a jim se nelíbí. Já tu knížku doslova neměla ráda. Když jsem si ji tenkrát jako malá vybrala, očekávala jsem (a obálka to slibovala) strhující fantasy, ale namísto toho mě čekal poměrně nudný příběh o ničem s "divným" koncem. Teď, ve skoro 20, jsem po Terabithii sáhla znovu. V rámci Knižní výzvy DatabázeKnih mě nenapadla lepší knina o přátelství. A teda!!! Mám z toho úplně jiný pocit než tenkrát. Asociaci s Bratry lví srdce se člověk nevyhne, vlastně bych to směle zařadila do "malých velkých" knih po bok Malého prince a Krysaře.

12.02.2016