Magdalena5
komentáře u knih
Povídky malostranské
Jan Neruda
Povídky malostranské můžu vždy a v jakékoli formě. Nejvíc mě ovšem dostal špek z roku 2009 s ilustracemi Petra Urbana, který jsem dostala od manžela. Okamžitě jsem si tuto verzi zamilovala a s chutí znovu přečetla. Ráda v knize jen listuju a podle obrázků si připomínám děj. Třeba obrázek pomlouvající paní Rusky za rakví usmívajícího se nebožtíka je dokonalý. Nebo šplechtící studenti povalující se kolem žlabu prejzové střechy jsou také kouzelní.
Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
Před dvěma týdny jsem si pustila Svěrákův film a moc se mi líbil a opět jsem si půjčila knížku a srovnávala. Oboje se mi líbí. Knížka mi připomíná válečné dětské vzpomínky pana Anderleho na Pavlíkovské vsi. Využívám do výzvy - Magnesia litera
Po Praze chodím
František Nepil
Moje láska Praha a úžasně poetický pan Nepil je dokonalá kombinace
Pýcha a předsudek
Jane Austen
K pýše a předsudku jsem se dostala až poněkud v pokročilejším věku, o to více si tento klasický román vychutnávám čtením i sledováním různých filmových zpracování. I když nevládnu anglickým jazykem, vždy mi udělá radost některý díl v původním znění z miniserie z roku 1995 s Colinem Firthem.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Kniha přečtená již dva roky zpět. K žitkovským bohyním jsem se dostala coby čtenář Gabry a Málinky ve velmi útlém věku s dětským pohledem, proto mě lákalo si o nich přečíst ve zralém věku. Moc jsem po ději nešla, ale hlavně jsem ocenila nasbíraný materiál. V části o psychiatrické léčebně, kde jsem prožila ve služebním bytě své dětství, mi naskakovala hodně husina. Konfrontace idylického dětství a toho, co se dělo za zdmi secesních pavilonů, byla docela krutá.
Paní Tučkovu čtu ráda, její tvorba je hodně čtivá s výbornou znalostí reálií.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Slepou mapu jsem četla dva roky zpět a dost se mi líbila, zvlášť popis česko-německých vztahů. Moc dobře se četla.
Když se zvěrolékař ožení
James Herriot (p)
Herriotovy knihy mi nosil manžel před bezmála čtvrtstoletím při mých zdravotních potížích. Vždy mi dodaly radost a sílu a stále se k nim vracím.
Postřižiny
Bohumil Hrabal
Opět jsem se s chutí začetla do nádherného popisu, který se nedá zfilmovat. Přestože mám Menzelův film hooodně ráda, Hrabal je nepřekonatelný. Kdyby žil v Americe, má Pulitzerů plno.
Listopád
Alena Mornštajnová
Napsáno poutavě, ale mám raději historické fabulace než sci-fi. Holt jsem asi na formu stará konzerva.
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Zfilmovanou příběh A. CH. mám docela zmáknutý, potom se jeden začte a hle ono s těmi vrahy je to nějak jinak?! Ale paráda.
Prolhaný život dospělých
Elena Ferrante
Čtivé, syrové, neutěšené, magické, nedá se odtrhnout, žádná selanka
Kapsa plná žita
Agatha Christie
A můžu číst, poslouchat i vidět a stejně si nepamatuji, kdo byl vrah. Slečnu Marplovu můžu vždy.
Noc na Karlštejně
Jaroslav Vrchlický (p)
Zjistila jsem, že po několikátém přečtení, shlédnutí filmu i divadelního představení ve zlínském divadle stále nemám zápis na databázi. Využila jsem tedy e-knih a opět se začetla. Pro mě dílko k neomrzení!
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Po mnohonásobném shlédnutí filmu s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem a po úžasném zážitku z představení Juraje Herze s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem jsem se konečně dokopala k přečtení této klasiky. Vůbec mi nevadila popisnost knihy a ještě více mi přiblížila syrovost a drsnost života Štěpy, která se vymykala soudobé morálce své doby.
Neboj se vrátit domů
Aleš Palán
Diky za přiblížení úžasné paní, kterou obdivuji léta a její víra je mi vždy povzbuzením v dnech, když mi není do jásání.
Stopařem na této zemi
Ladislav Heryán
Je skvělé, že tuto útlou knížku můžu přidat do čtenářské výzvy, aby se k ní dostalo více lidiček než jen v přečtených. Stojí za to.
Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe
Jan Paulas
Díky za přiblížení krásné ženy - vychovatelky, pečovatelky, každodenní bojovnice s překážkami.
Gabra a Málinka, povedené dcerky
Amálie Kutinová
Zažloutlý první díl mé hitovky jsem nedávno musela poslepovat, aby se mi nepoztrácely listy. Kolikrát jsem tuto sérii četla? To se ani nedá spočítat. Humorné, laskavé, v bázni Boží svěží dílko, ke kterému se vracím při splínech.
Kytice balad
Karel Jaromír Erben
Patřím ke generaci, která se učila ve škole básničky zpaměti. Kytici jsem měla ráda již na základce a později jsem svým dětem recitovala některé balady (Mateřídoušku, Kolovrat, Vodníka aj.) Nějak jsem je naočkovala a později jsem zjistila, že se vzájemně straší Svatební košilí nebo Polednicí. Vydrželo jim to do dospělosti a společná deklamace patří k našemu rodinnému folkloru.
