Magdalena5 komentáře u knih
Od mládí miluju film Romance pro křídlovku s Jaromírem Hanzlíkem a Zuzkou Cigánovou, nádherný, křehký, laskavý i smutný. Viděla jsem jej mnohokrát a s léty na něm nalézám a oceňuji vždy něco nového, dalšího, co s mým věkem rezonuje. Už několik desetiletí se mi líbí ztvárnění péče mladého kluka o postiženého dědečka, noční procházky, konverzace s dávno mrtvými příbuznými a sousedy, konečně i postarání se o zemřelého. Tato tabu tak citlivě a normálně ztvárněná, to se ve filmové tvorbě nevidí. Krve z obrazovky teče plno, ale přirozený odchod člověka je pro nás zapovězený.
Donutilův Pan presor je geniální, četla jsem již hodně let tomu nazad a oživlé audio na Dvojce mě utvrdilo v tom, jak parádní knihu pan Rosten napsal a pan Přidal přebásnil (jinak se to říci nedá).
Přečteno i poslechnuto, silný příběh v podání Marka Ebena nemá chybu.
Tento starý paperback uchovávám jako velkou vzácnost. Mám je jako vzpomínku na tatínka, který všechny tři díly dal do pevné vazby a ta vydržela 50 let čtení. Listy jsou zažloutlé, voní klihem a vazba je neustále jako nová. Touto sérií začala Mayovská knihomolská vášeň. A též jsem poznala úžasného pana Buriana, který mě provázel celé dětství i dospívání.
Vybavuji si, jak jsme na stupínku před tabulí přednášeli Dopis Taťány Oněginovi v originále - hluboká 70. léta. Teď jsem se kvůli výzvě k Oněginovi vrátila a líbí se mi stále víc.
Tak jsem si opět po x-té přečetla Máj, abych si ho mohla zapsat do četby. Na základní škole jsme museli recitovat část zpaměti a dodnes si to pamatuji. Ale k přečtení celého Máje jsem se dokopala až k maturitě. Vše má svůj čas. Je to pro mě dost důležitá věc. (zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj ...)
Už jsem se dlouho tak nezasmála. Trefné postřehy ze života v této podivné době.
„Co abych tě, drahá, oběsil?“ funguje vždy zaručeně, vždy mi naskočí husí kůže. K čemu může sloužit krásný jazyk? Knihy pana Fukse jsou všechny náročné.
Babička mě provází "dávno, dávno tomu". První milovaná Babička s Kašparovými kresbami je již značně opotřebovaná, druhá s Burianovými kresbami je podstatně novější, ale též velmi působivá a ejhle, tento týden se mi pod ruku dostala Babička převedená do současné češtiny s ilustracemi pana Huptycha, tak se do ní pustím opět. Uvidíme zda vyhraje nová čeština či nostalgie.
Tak nepřečteno, ale doposlechnuto. S rozhlasovým zpracováním jsem byla moc spokojená, několik nocí jsem usínala s Bohdankou a Svatoplukem.
Jana Eyrová mě provází od dětství a v každé fázi života si v ní nacházím něco nového. Když jsem se před několika lety měla rozhodovat o své nejmilejší knize, zvolila jsem Janu. Zatím jsem své rozhodnutí nemusela měnit. Z různých filmových zpracovaní se mi líbí to naše černobílé z roku 72.
Rozhlasové čtení na pokračování mě nalákalo k vyhledání hodně zažloutlého vydání Psa z mé letité knihotéky a k jeho x-tému přečtení. Nu, nebyl to zabitý čas.
Již mnohokrát přečteno, vyposlechnuto v rozhlase, shlédnuto v různých televizních úpravách i přenosech divadelních představení a nikdy se neomrzí. je to holt klenot.
Tož nevím, v anotaci je psané lehce humorný příběh, nějak jsem ten humor nepostřehla. Hodně mě mrazilo. Ale parádně napsané. Pořád jsem slyšela babičku, její výrazy a obraty. Jako by paní Dvořáková poslouchala za dveřmi. Díky.
Interpretace pana Filipovského nepřekonatelná a film páně Smyczka též.
knížka super - těžko se dá vcítit do mysli takových lidiček, velký zážitek jsem měla před lety z dramatizace v Městském divadle v Brně - Vojta Blahuta - úžasný Christopher
Konečně jsem se dostala i k Haně, mezi dalšími knihami autorky určitě kraluje. Paní Alenka holt umí!
Četla jsem dlouho, ráda a s velkým zaujetím a vracím se. I když jsem se dostala ke knize až docela pozdě, ale asi v pravý čas, protože jsem za ní hned četla Velkou výpravu.
„Ba, s uchem na pohárku,
uslyšel jsem v kaštanovém sudě
své vlastní srdce sčítat obruče.“