Madluska komentáře u knih

Koncentrovaná deprese. Pocit hnusu. Neschopnost vyjít ven. Neschopnost ustoupit. Neschopnost promluvit. A všeobjímající samota. Trochu mi vadil Mattia - na autistu/člověka s Aspergerem mi připadal vcelku citlivý a empatický (měl bych si sednout k ní a říct jí...), stejně tak autorova tendence naložit postavám "plný kotel", ať se v tom pěkně vymáchají, ale asi to mělo svůj smysl. Závěrečnou úlevu ale raději nečekejte. Oceňuji skvělý doslov Alice (!) Flemrové, který příběh doplnil o důležité souvislosti.

17.01.2020

Od Paasilinny jsem si už dlouho chtěla přečíst Autobus sebvrahů, jenže ten byl zrovna v knihovně nedostupný, a tak jsem si řekla, že zkusím opustit seznam a vydat se do neprobádaných vod. Anotace slibovala "veselou knihu o vážných věcech, tak jako všechny knihy vynikajícího finského humoristy Arta Paasilinny, a tato patří k jeho nejlepším." Asi jsem čekala moc. Anebo autor anotace lže. Začátek se rozvíjel opravdu slibně - důvod smrti byl krásě absurdní (mimochodem v jednom týdnu je to už druhá knížka, kde se autor s postavou vypořádává s pomocí auta), včetně posmrtného zalitování, že to nestálo za to. Zaujala mě i představa posmrtného života (kdo ví, jak dlouho bych se tam udržela já). Na druhou stranu pak ale děj ztrácel dech a stalo se z něj jen takové přelétavé bloumání, při němž hrdina potkává mně neznámé osoby (zejména) finské historie a vede s nimi řeči. Prostě Finsko je mi asi příliš vzdálené (i když bych jej ráda někdy navštívila), abych mohla tuhle knížku plně docenit. Myslím, že prvních zhruba 30 stran mi stačilo, pak už jsem to četla spíš proto, abych ji mohla zase vrátit.

2 17.01.2020

Hodně mě zaujalo, jak byla knížka napsaná - autor si vesele a s lehkostí skáče sem a tam, občas přihodí recept na chřestové rizoto (nebo co to bylo) nebo nějakou definici ze slovníku, jako by se nechumelilo a do toho přimíchává vztahové veletoče femme fatale Nathalie. Obálka s Audrey Tautou mě trochu odrazovala, ale ve skutečnosti se knížka příběhu Amélie v lecčems podobala a mně to přitom vůbec nevadilo. Bavily mě svěží a neotřelé slovní obraty, přirovnání, jazykové hříčky (smekám před překladatelem - vypeskovat někoho za pesky/PEZky je jen jeden příklad z mnoha ;-)), takže jsem pak byla ochotná odpustit i jistou povrchnost všech postav (všichni dokola řešili jen vzhled) nebo nedostatek osobního kouzla u Marcuse.

2 17.01.2020

V rámci žánru oddechové literatury pro ženy díky vtipu možná lehký nadprůměr, proto za 3, ale kdybych to měla hodnotit nestranně, půjdu mnohem níž. Člověk u čtení totiž musí vypnout zhruba polovinu mozku, jinak si to prostě tolik neužije. Pozor, následující řádky mohou obsahovat SPOILERY.
Co mě neskutečně štvalo: Hlavní hrdinka byla přesvědčená, že splnění seznamu jí přivede bývalého zpět do náruče - jak na tohle přišla? Navíc ani na začátku nebylo úplně jasné, proč by ho chtěla zpátky (už od začátku se to hemží poznámkami o tom, jak se Joseph choval snobsky, žil stereotypně, byl suchar a neměl vkus. co se spodního prádla týče). Seznam působil jako taková umělá rekvizita, aby bylo vůbec o čem psát. Celá linka z pracovního života byla nadbytečná a její rozuzlení k pláči (to jako opradu nikoho nenapadlo dřív podívat se do historie úprav?) stejně tak jako klišoidní románek šéfa a mladičké kolegyně ve věku jeho dcery. Nevěrohodná přeměna kamarádky - kousavé feministky v zaláskovanou slečnu v taplácích s příťou po boku, úplně zbytečná vsuvka s Tamarou atd.
Na druhou stranu ale musím uznat, že občas jsem se u knížky smála a trochu škodolibě sledovala pokusy Abi o zdolání seznamu ve vymezeném čase. A přála jsem jí konec, i když za mě mohl přijít o cca 200 stran dřív a ničemu by to nevadilo.

17.01.2020

Tak to si sedlo! U některých políček jsme se doma smáli nahlas a ještě teď občas vzpomínáme na Lojzíčka (třeba reálnou podobu spokojeného batolete). Teda jestli nás čeká tole všechno, máme se na co těšit! Knížka putuje k dalším maminkám, aby jim to mateřství nelezlo na mozek (aspoň ne tolik).

4 17.01.2020

Na Schmitta trochu zklamání. Četlo se to hezky, skoro samo, párkrát jsem měla chuť dojít si pro tužku a nějaké to čínské moudro si poznamenat (navzdory současné politice), ale přece jen mám tentokrát nějaké výhrady. I přes kratičký rozsah mi knížka občas připadala zbytečně rozvláčná, možná mohlo být těch dětí míň. Ale konec zase klasicky přináší jemnějším povahám dávku zadostiučinění, nebo možná i dojetí.
P.S. Když u nás návštěva viděla obálku, ptala se, jestli plánujeme stejný počet. :-)

17.01.2020

Když nečekáte žádnou velkou literaturu,ale hledáte jen takovou milou jednohubkou pro oddych a pohodu, tohle by vás nemuselo zklamat (pomineme-li skořicové rolky a občas vykonstruované zvraty a zápletky). Čte se to skoro samo, nápad s paralelními liniemi je osvěžující a hlavní hrdince i přes její otravný fatalismus vlastně držíte palce. Mile mě překvapilo SPOILER!, že nakonec se ty cesty Hannah rozdělily a každá šla svou vlastní cestou a byla přesvědčena o správnosti svého kroku. Přesně to si člověk prostě občas potřebuje přečíst. A jsem ráda, že jsem si to přečetla právě teď, někdy se to tak sejde, že si vás kniha najde ve správný čas (a ne, já fatalista nejsem). A moc se mi líbilo poděkování autorčině manželovi - tím byl ten cukrkandl v závěru trochu snesitelnější. :-)
P.S. Další zmínka o Princezně nevěstě!

3 08.01.2020

Další z řady knih, které jsem si vybrala zcela záměrně jako oddechové pro načerpání "feel good" pocitu, že všechno přece jen dobře dopadne. Po Schmittovi jsem sáhla celkem najisto, protože si ještě pamatuju dojem z Oskara a růžové paní. Soubor povídek je sice v mnohém odlišný a trpí tím, co trápí většinu povídkových souborů, totiž nevyvážeností, ale zásadě jsem spokojená. Protože prostě většina z nich končí přece jen aspoň trochu pozitivně, i když někdy je dej šroubovaným a někdy zase tušíte konec zhruba od třetiny vyprávění. Oceňuji ale snahu uchopit každý příběh jinak, zasadit ho jinam, neopakovat se. A nechat čtenářky trochu se zasnít. P.S. taky vás štve, když v knize něco nevychází? V tomto případě v povídce s manželem nějak nevychází počty, co se týkají jeho paralelní rodiny... Schválně si to zkuste přepočítat. :-)

1 06.01.2020

Náhodný výběr v knihovně, když jsem bloumala a hledala něco lehčího na volné dny, a následné velké zklamání. Čekala jsem román o jedné lásce, dostala jsem sbírku nejrůznějších klišé, doplněnou sem tam vydařeným hudebním podkresem (přičemž ale řada interpretů byla neznámá i mně, jak se asi budou tvářit čtenáři řekněme za deset let?!). Asi to mělo být vtipné,psané lehce a s nadsázkou, mně to přišlo trapně jednostranné a vlastně i depresivní, protože vztah autor redukoval na fyzickou přitažlivost, která podle něj nevyhnutelně vyprchá a přijde šeď všedních dní, kterou nikdo z jeho kamarádů není s to unést a přežít... Mám nedobytný dojem, že kniha postupně začala štvát i vydavatele, protože s přibývajícími stránkami přibývalo i množství chyb a překlepů - asi už to nechtěl číst ani korektor, tak to prostě vydali tak nějak nazdařbůh. Nu, občas jsem se pobavila, občas jsem povytáhla obočí, většinu času jsem si ale připadala jako u knížky Proč muži lžou a ženy pláčou a těšila se, až to dočtu s čistým svědomím, že by mi bez téhle knihy vlastně nic neuteklo.

05.01.2020

Průvodce těhotenstvím je celkem komplexní kniha, která maminkám zodpovídá řadu otázek přehledně a srozumitelně. Trochu matoucí pro mě bylo zařazení do týdnů a měsíců těhotenství, ale to je dáno převládajícím modelem, který kniha úplně nerespektuje (pracuje s odpočtem ode dne početí). Jinak vlastně fajn a stále poměrně aktuální.

05.12.2019

Manuál je nesmírně zajímavý počin, protože nenabízí univerzální rady, ale osobní zkušenosti různých maminek v různých situacích. Bohužel ale knihu nemohu hodnotit líp, protože je dost nezvládnutá po redakční stránce - objevuje se zde takové množství pravopisných chyb a překlepů, případně i stylistických nedostatků, že jsem mnohdy nezvládla vnímat obsah textu a jen kroutila hlavou nad tím, co před sebou vidím. Když ale pominu toto, vlastně jsem byla spokojená...

05.12.2019

Na Maughama jsem si brousila zuby už dlouho, vlastně od náhodného zhlédnutí filmu s E. Nortonem a N. Watts(ovou). Jen jsem se bála, jestli kniha nebude horší, protože k tomu nebudou hrát ty báječně melancholické melodie od Erica Satieho... Long story short - kniha byla skvělá, jen ten závěr mě zklamal (a to si nepamatuju, jak dopadl film!). Maugham je skvělý pozorovatel, který díky detailům dokáže zachytit dobu, atmosféru, vztahy i nejniternější pocity. Bavilo mě nahlížet do mysli Kitty, i když ne vždy se mi líbilo, co jsem tam objevila. Jak už tu psal někdo přede mnou, škoda že víc prostoru nebylo věnováno taky Waltrovi - bstal by se pak pro mě asi životnější postavou, ne jen Kittiným doplňkem na její cestě k životnímu zrání.

1 26.09.2019

Druhá kniha od Šindelky, tentokrát ale hodnotím přísněji. Zdá se mi, že Mapa Anny odsýpala svižněji - ačkoliv si myslím, že je třeba poukázat na to, jaké strasti musí uprchlíci na své cestě leckdy překonávat a s čím vším se musí vyrovnávat, četla jsem knihu vzdor její útlosti dlouho - ne že bych se bála o hrdiny nebo že by na mě byla příliš silná, spíš mě prostě nebavila, protože děj se prostě moc neposouval. Hodnocení tedy vypovídá zejména o tématu a o zpracování (sledujeme 2 hlavní postavy, o jejichž osudech se dočítáme střídavými útržky s četnými návraty do minulosti před útěkem a zároveň spolu s nimi vyhlížíme budoucnost v severním městě). Ta obecnost a neuchopitelnost až modelovost na mě skvěle působila v Anně, zde mě jen obecné zarámování bez bližších reálií (jakkoliv to v rámci příběhu chápu) spíš otravovalo.

2 26.09.2019

Nejspíš mi chyběly znalosti undergroundu, abych to docenila. Z knihy krásně čpěla bezvýchodnost a zoufalá nemožnost naplnit svůj potenciál, postavy prostě tak nějak přežívaly ve všem tom marastu a šedé totalitě, styl byl příjemně civilní, ale pro mě byla kniha spíš esencí pocitů než že by mě vtáhla do děje a zanechala hlubší dojem.

1 26.09.2019

Na tuhle knížku jsem se těšila už od dob vysokoškolských, kdy jedna spolužačka nadšeně básnila o Ajvazovi a tvrdila, že nic víc než druhé město není, ty popisy, ta imaginace, ach...
No tak za mě spíš ach ne. Asi nejsem dost sur-real, asi neumím prohlédnout ty kouty v našem světě, abych zahlédla aspoň střípeček druhého města. Celou dobu jsem si říkala, že to dočtu, abych zjistila, jak to dopadne, jenže konec byl přesně takový jako celý průběh - nic proti originalitě, která se dílu upřít nedá, ale já bych přece jen radši i nějaký děj namísto dokazování toho, co všechno autor ví a dokáže smíchat dohromady.

4 26.09.2019

Velké veliké překvapení! Skvělá kniha, kterou si chci určitě přečíst ještě jednou, abych věděla, jestli jsem se při prvním čtení nenechala unést nějakým zbytečným sentimentem a nadšením. Moc se mi líbilo postupné retrospektivní odkrývání všech rodinných tajemství (a že jich bylo!), která se spojovala do tragického vyústění. Příběh o izolaci a osamění i velké lásce, touze lišit se i zapadnout, o stereotypech, které tak neobratně maskujeme za vlídnost a přehlížení. Skvěle propracované pohnutky jednotlivých aktérů i práce s motivy. Celeste Ng bych si měla zařadit do hledáčku...

8 26.09.2019

Na úvod: Davida Vávru mám docela ráda jako herce ve Sklepě, ale jako autor ilustrací mě dost zklamal, skoro bych se nebála napsat, že mi zážitek z knihy pokazil.
K samotnému textu - Dana Emingerová píše čtivě, svižně, lehkou rukou, nebojí se nechat čtenáře nakouknout za dveře vlastního bytu a vypadá to, že bere život s nadhledem a satirickými komentáři glosuje, cokoliv život přinese. Vlastně by mi to mělo vyhovovat, bavilo mě to, ale nemůžu říct, že jsem byla nadšená. Nápady na povídky a fejetony skvělé (při čtení jsem zjistila, že řadu z nich jsem četla už na internetu - Špenát a chlupaté nohy mi utkvěly v paměti nejvíc), ovšem to zpracování mi prostě tak docela nesedlo, zřejmě kvůli pointování nebo až přílišné stylizaci, proto jdu s hodnocením níž, ačkoliv jako oddychové letní čtení třeba pro ztrhané matky to jistě poslouží nadmíru dobře.

26.09.2019

Hrdý Budžes je v knihovně stále beznadějně rozpůjčován, a tak jsem to riskla a střihla si rovnou Dardu. A byla to teda darda! Po Krákorám od Boučkové další knížka, která se na příběhu "obyčejných žen" a všedních (i nevšedních) problémů a strastí vrací k minulosti, kde tkví kořeny toho, co dnes sklízíme. Dousková tentokrát mapuje terén porevoluční, ale pořád má co říct - o krizi středního věku i té manželské, o zdraví i celém konceptu bezmocných nemocných, o divadle, kde se předstírá nejen na scéně, ale koneckonců i o tom, co lidi zajímá a baví (stupidita reklamní kampaně pro děti z dětských domovů, jíž se věnuje Jaroslav Darda, hotový lidumil, nebo feministické drama bolely skoro až fyzicky), a o politice (musela jsem pak trochu zapátrat, kdo to tehdy prezidentoval a vládl u nás, české politiky - na rozdíl od Obamy, nejmenovala, pokud si pamatuji dobře, přímo). Těším se na další osudy Helenky, i když v chronologickém řazení bych si knížku užila asi ještě víc.

7 01.06.2019

Už chápu všechny ty stesky v komentářích, že povídkové soubory mívají rozkolísanou kvalitu - sama jsem to totiž ochutnala, pro tuto sadu to platí taky. Některé povídky mě bavily, některé tedy o poznání méně, některé mě naštvaly, některé si už ani nepamatuji. Kupodivu jména vzbuzující očekávání trochu zklamala (Epstein, Geislerová), jména zatracovaná překvapila (Viewegh) a jména dosud neznámá se vybarvila - nadchla mě snad jediná povídka s dobrým koncem od Hany Lasicové, naopak mě znechutil Miloš Urban - k němu jen dodám, že uznávám fakt, že postavy v povídkách mají být něčím zajímavé, ale naprosto tragická Bára (a její "Luky, look at me, Luky" či vánoční dárek?!) - to chtělo fakt nápad, nejspíš odněkud ze sauny a přehřátí mozku či jiné části těla. Celkově se kniha hodnotí těžko, proto nakonec průměrné 3*.

3 01.06.2019

Krákorám u mě aspiruje na překvapení roku! Z útlé knížečky vyhrabané ze školní knihovny na přelouskání o přestávkách se vyklubala parádní sonda do... Kam vlastně? Do Československa? Socialismu? Absurdistánu? Nejspíš toho všeho v jednom, za účasti nadsazených postaviček a jejich tragikomických osudů. Oceňuji autorčin smysl pro zkratku a pointování. Bavila jsem se u toho tak moc, že jsem musela doma číst celé pasáže (např. dědeček motorkář), ačkoliv vím, že k smíchu to bylo jen v prvním plánu. Netroufám si považovat se za pamětníka, přesto mě kniha dostala.

2 01.06.2019