Všechno, co potřebuješ ke štěstí
Éric-Emmanuel Schmitt
Osm povídek, osm žen, osm příběhů o lásce. Od obyčejné prodavačky po nemilosrdnou miliardářku, od zhrzené třicátnice po tajemnou princeznu s bosýma nohama… Eric-Emmanuel Schmitt nám představuje celou galerii nezapomenutelných postav, kromě žen hledajících štěstí, jsou tu obojací manželé, zbabělí milenci a nešťastné matky. Schmittovy postavy hledají, touží, tápou, ale všechny žijí a baží po lásce.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2015 , MottoOriginální název:
Odette Toulemonde et autres histoires, 2006
více info...
Přidat komentář
Další z řady knih, které jsem si vybrala zcela záměrně jako oddechové pro načerpání "feel good" pocitu, že všechno přece jen dobře dopadne. Po Schmittovi jsem sáhla celkem najisto, protože si ještě pamatuju dojem z Oskara a růžové paní. Soubor povídek je sice v mnohém odlišný a trpí tím, co trápí většinu povídkových souborů, totiž nevyvážeností, ale zásadě jsem spokojená. Protože prostě většina z nich končí přece jen aspoň trochu pozitivně, i když někdy je dej šroubovaným a někdy zase tušíte konec zhruba od třetiny vyprávění. Oceňuji ale snahu uchopit každý příběh jinak, zasadit ho jinam, neopakovat se. A nechat čtenářky trochu se zasnít. P.S. taky vás štve, když v knize něco nevychází? V tomto případě v povídce s manželem nějak nevychází počty, co se týkají jeho paralelní rodiny... Schválně si to zkuste přepočítat. :-)
Kniha mě zaujala anotací, moc jsem se na ní těšila ale docela mě zklamala. První dvě povídky mě nazaujali. Třetí povídka Vetřelkyně se mi moc líbila, při čtení jsem měla husí kůži. Proto jsem doufala, že se kniha rozjede. Ale to se nestalo. Dočetla jsem všechny povídky, ale že bych z nich byla nějak nadšená, se říct nedá.
Príjemná oddychovka o ženách rôzneho veku i spoločenského postavenia a ich rôznych láskach. Žiadny príbeh sa nestihol rozvinúť viac, ale väčšinou aj tie náznaky stačilo. Sladko-trpký pocit.
První dvě povídky mě nezaujaly a málem jsem knihu odložila, což se ale nestalo díky povídce Vetřelkyně, která pro mě byla nejsilnější
Knihu jsem čekala tedy lepší. Většina mi přišla až příliš nepravděpodobná. Nejvíc se mi asi líbila povídka Padělek.
Před pár lety jsem se s tímto autorem seznámila díky knize "Zápasník sumo, který nemohl zltloustnout". Moc se mi líbila a "Všechno, co potřebuješ" mne nezklamala.Každá povídka je skvěle napsaná.
Po prvních dvou povídkách jsem si myslela, že se v takovém duchu ponesou všechny. Spletla jsem se. Ač se mi první dvě velmi líbily, nejvíc mě dostala Vetřelkyně. Ani nevím proč, protože je tak možná, reálná? Nevím. Padělek mi přišel hodně k zamyšlení, především v té druhé části povídky, Odette byla zase ohromně milá :) A Nejkrásnější kniha na světě? Jako na trní jsem očekávala, co nakonec vězeňkyně dcerám napsaly a ono... :D
Zkrátka za mě spokojenost!
Mám tohoto autora rád, snad vše jsme četl a tak jsme neodolal i tomuto povídkovému souboru. Jak říkám, muži když se pustí do světa žen, se pouští na tenký led. Ale povedlo se. Podivné pohledy na ženu a její smysl pro lásku atd. Je to tak trochu mimo rámec témat, které si s ním spojuji, ale má to svoji poetiku, netradičnost... Takže ano, doporučuji.
Příjemné, lehké čtení s ne vždy veselým koncem, u kterého si uvědomíte, že často toužíme po tak jednoduchých věcech.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Oskar a růžová paní |
2005 | Manželské vraždění |
2011 | Oskar a Růžová paní / Noemovo dítě / Pan Ibrahim a květy koránu |
2005 | Evangelium podle Piláta |
2016 | Deset dětí paní Ming |
Knihu jsem původně ani neplánovala číst. Vezla jsem ji v MHD s pár dalšími do knihobudky a náhodou ji otevřela. Povídka na kterou jsem někde uprostřed narazila mě zaujala, takže knížka místo o dům dál putovala zpět domů.
Z prvních pěti povídek jsem byla nadšená, a říkala si, jak si mě knížka našla. Za pátou se ale něco zlomilo. Šestá byla krátká, předvídatelná a nenadchla, ani neurazila. Sedmá, z doslovu autora bych mohla říct, téměř hlavní povídka, na mě působila tak nějak zvláštně, jako by jedna z miliónů fanynek jakékoliv celebrity na světě hodila na papír své zbožné, nepravděpodobné a nereálné přání s dobrým koncem. A samý závěr? Tam mi zcela unikla pointa i smysl. Prostě jsem ji vůbec nepochopila.
Bohužel mi tyto tři závěrečné povídky, zejména závěrečná, zcela zkazily celkový dojem a ubraly minimálně hvězdu a půl z celkového hodnocení.