madem komentáře u knih
Kniha o tom, jak by vypadala Amerika, kdyby Spojenci válku prohráli.
Kniha byla skvělá, zvažovala jsem i 5hvězd, ale vadí mi konec. Tedy kdyby nějaký byl.
Tato kniha se však mnohem více snaží všem vysvětlit, proč si vzít dítě z dětského domova do pěstounské péče. Neříká, že vše bude hezké a jednoduché a skvělé. Připustí i špatné dny, kterých může být zpočátku asi i více.
Stále ještě nechápu: Proč? Ale na rozdíl od prvního dílu si říkám, že někdy to prostě může někomu naplnit život.
Chtěla jsem si knížku šetřit, každý den jeden krátký fejeton. Ale nějak jsem to celé přečetla za jeden víkend. Četlo se to samo. Za mě je nejlepší: Miluji podzim, Svatbou všechno začíná, Jen mluvte, Pryč s panikou, Volný pád,…
Velmi užitečná knížka pro ty, kdo zvažují pěstounskou péči. Nic neskrývá, na nic si nehraje.
Dala bych i pět hvězdiček, ale bohužel jsem nepochopila PROČ?
Proč šikovná, mladá a chytrá slečna si vezme dvě zcela cizí děti? Kde bere sílu, když to nefunguje? Když vlastní rodiče jí nepodpoří?
Vím, že se autorka snaží hledat pozitiva, ale já to stejně nepobrala.
Klobouk dolů, že to s holkami nikdy nevzdala.
Všechny povídky mají velmi nečekaný konec. Skoro nikdy bych ho neuhádla.
Někdy však byly zdlouhavé začátky.
Znovu a naposled. Není to detektivka a babičky nejsou na stopě. Pouze se vrátily do nově zrekonstruovaného bytu, kde není nic, jak bylo. Snaží se zvyknout na elektronicky řízenou péči. Pak to začíná být lehce přitažené za vlasy. Zvlášť dobrovolníci zvěstující boha.
Chvílemi je vše vtipné, chvílemi až mrazí, jak je společnost na elektronice závislá - při drobném výpadku proudu je hned několik úmrtí.
Podaří se babičkám vyzrát na elektroniku?
Opakuji, co k prvnímu dílu: není to brilantní finská variace na slečnu Marplovou. Není to totiž detektivka. Je to kniha plná černého humoru o životě několika seniorů, kterým opravují jejich domov a oni si raději najdou náhradní byt. Učí se znovu žít sami bez stálého dohledu, vařit za pomoci afrických imigrantů. Pak se však ukáže, že byt, ve kterém bydlí, sloužil k "pornoúčelům". Jak se s tím vyrovnají naše Babičky?
Úžasná zápletka, hrdina, se kterým lze soucítit. Přejeme mu i štěstí.
Bohužel nejdříve musíme přečíst 309stránek, kdy se děj vleče, autor hodně vysvětluje: fungování federálních soudů, pobyt ve vězení, pašování a podobně.
Teprve poslední čtyři kapitoly mají rychlý spád a čtou se sami. Tak jak jsme od autora zvyklí.
Pierre se narodí do cirkusové rodiny. Nechce být cirkusák, tak uteče. Pro peníze je gigolem, koupí obchod s koly. Stále mu je to málo. Najde si bohatou nevěstu a pro peníze se i ožení.
Pak potkává první lásku, se kterou chtěl utéci, ale ona nakonec nechtěla.
Uvědomuje si, že peníze nejsou vše. Vyvstane otázka, kdo má od života více. On, který má dům, peníze. Nebo Jana, která má malý statek, ne mnoho peněz, nikdy nikde moc nebyla.
Na svoji dobu nezvykle otevřená kniha, co se týká přístupu ke vztahům a sexu.
K tomu musím připočíst i velmi pěknou starou češtinu.
Povídky o novém Rusku. O zbohatlících, o chudácích, o politicích. Občas se objeví i obyvatelé jiných světů.
Některým povídkám jsem se smála (Protéza, Utopie), u některých mi do smíchu nebylo (From Hell, Dobrá věc), při dalších mi naskakovala husí kůže (Deus ex machina). Pak tu zbyly i takové, které jsem nechápala: Panspermie – proč ta angličtina?
Kniha je velmi podobná "Když nastaly deště" od stejného autora. Také je v ní krásně popsaná Indie za starých časů. A pak je tu Bill - chlapeček Co užijem mít budem.
Tak podobný Tomu Ransomemu. A také on má možnost změny být lepším člověkem. Zdaří se mu to?
Na rozdíl od "Když nastaly deště" tu chybí ty deště a přetržená hráz. Děj je tak plyne pomaleji.
Moje první kniha od Bromfielda a také moje nejoblíbenější kniha tohoto autora.
Poznáváme koloniální Indii, její zvyklosti. Postupně nás autor seznamuje Tomem Ransomem a jeho "západní Společností", s mahárání, s misionáři, s obětavým doktorem.
Někoho si oblíbíte, jiného ne.
Pak však přijdou deště. v Indii jsou zvyklí, tentokráte však prolomí hráz a zaplaví celé město. Jak se kdo zachová tváří v tvář tak velké katastrofě?
Kniha je velmi stará a překlad dnes již působí chvílemi úsměvně. Přesto když se začtete, tak se ocitnete v Pařži po příchodu němců. Seznámíte se s americkou tanečnicí Roxy. Ta žila jen pro peníze a úspěch v divadle. Poznala Nickyho, který byl zapojen do odboje. Přidá se Roxy také do odboje, nebo kolaboruje? Či uteče zpátky do Ameriky?
Nejdřív mi trvalo zvyknout si na starší češtinu.
Pak přibyla lítost nad hlavní hrdinkou, nad jejím těžkým dětstvím, skonem rodičů, manžela i dítěte.
Její postoj během druhé světové války, její přerod v hrinku byl očekávány, ale přesto potěšil.
Nejsem moc zvyklá na kladné hrdinky od Bromfileda, spíše potkáváme v jeho knihách hrdiny muže. O to víc překvapí, že dokáže popsat i statečnou ženu.
Miluji britský humor.
Nejdříve je však potřeba se prokousat seznámení s politiky, státními úředníky i opozicí.
Pak se rozjíždí hodně zběsilá jízda, které nic nechybí.
Nakonec mě ani nezajímalo, jak referendum dopadlo.
Nejdříve právnické a finanční prostředí, z kterého se dostáváme do oblasti Pantanalu. Tam se vydává bývalý alkoholik Nate vyhledat misionářku a dědičku 11 miliard.
Přijme dědictví po otci nebo ne?
Až do této knihy jsem netušila, že FF umí napsat i romantiku. Šumící vánek je napínavý, přesto vhodný pro velké romantiky. Příběh o lásce, která trvá celé století.
Veterán i Jak na věc jsou povídky o pomstě. Ta první je lehce smutná, ta druhá naopak vtipná.
Zázrak je strhující příběh z konce druhé světové války, a ten závěr, …
Občan je příběh o pašerácích drog. Celou povídku jsem tipovala, kdo z nich to je. Ač mi v hlavě blikala kontrolka, tak jsem neuhodla.
Ukázka, jak lehce může vyhrát volby, koho to do nedávna ani nenapadlo. Zbrojařský průmysl potřebuje svého muže ve vedení státu,a by byly peníze a zakázky. Tak dlouho hledají, až najdou dokonalého kandidáta, několikrát ho prověří.
Nějak však přehlédnou, že po smrti manželky preferuje mladší muže. Začíná si s jedním dopisovat a hrozí velký skandál těsně před volbami.
Pomalejší rozjezd, ale pak vše nabere spád.
Po prvním díle jsem se moc těšila na 2. Ale zatímco v 1. díle skoky do minulosti nenarušují děj, ve 2. díle je více prostoru věnováno současnosti, konfliktu otce a syna, dále psychickými problémy syna, který trpí, ač nezažil bídu koncentračních táborů.
Kniha se čte sama, hodně ukáže o životě v koncentračních táborech, o dnech na konci války, ale na první díl nemá.
Hodně jsem o tom slyšela. Pak jsem měla strach, co když zklame. Nezklamala.
Velmi brzy jsem si zvykla na zvířecí podoby.
Příběh je velmi podobný jiným, ale právě komiks a zvířecí tváře mu dávají zcela novu podobu.
Doporučuji těm, co s tématem holocaustu začínají.