madem komentáře u knih
Pět povídek, které vydají zajímavě, ale ne všem vydrží správné tempo až do konce.
Neohlížej se, miláčku - aneb jak nemá skončit výlet do Itálie.
Nejpozději do půlnoci - dovolená tentokrát v Řecku. Čekala jsem zajímavější konec.
Případ na hranici - tak nějak po pár stránkách jsem zjistila, že vím, jak to skončí.
Křížová cesta - upocený výlet do Jeruzaléma, který se ne všem vyvedl.
Šestá síla - povídka, při které mě opravdu mrazilo.
Moc jsem si chtěla knihu přečíst. Půjčila jsem si ji. Ale asi stárnu, protože tak malé písmo jsem v žádné knize ještě neviděla. Po pár stránkách mě začala bolet hlava i oči.
Šance dočíst byla mizivá.
Tak si počkám na jiné vydání.
Životopis Miriam Terezie Demjanovičové je velmi krátký. Autor se ho pokusil natáhnout tím, že každý fakt, který se dozvěděl, v knize raději zopakoval.
Jinak se kniha četla velmi rychle. Život ženy, jejíž rodina pocházela ze Slovenska, byl náročný a přitom obdivuhodný.
Začátek mi přišel trochu pomalejší. Pak se však věci daly do pohybu a knížka se četla skvěle. Ráda jsem se bála, a že bylo čeho.
Překvapil mě i závěr, kdo zradil, jak skončil hlavní hrdina,…
Nemůžu hodnotit. Tohle není knížka. Je to jen obrázkový soupis námětů, co dělat ve dvou.
Něco se doplňuje (jak jsme se poznali, co se nám na druhém líbí), něco je pro některé nesplnitelné (dáme si poslední cigaretu a přestaneme spolu kouřit).
Tento sešit může být hezkým dárkem, pokud jdete na svatbu a nevíte, co koupit za dárek.
Velmi humorná knížka se skvělou gradací děje. Moment s králem a premiérem a izraelským agentem v důchodu byl jeden z nejlepších vrcholů, co jsem četla.
Za příběh z války bych dala i hvězdy 4, ale za ten současný stěží jednu. Nevěřím, že může být žena, která tak myslí, mluví a jedná jako Bo. Nevěřím jí, že by jen tak pracovala v realitách a občas i jinde a nikdo si ničeho nevšiml. Nevěřím, že by mohla existovat vila, která od druhé světové války má veškerý nábytek a vybavení, že to komunisti nezabavili.
A tak bych mohla ve výčtu pokračovat. Jediné zajímavé je propojení s minulosti, ale i to nechápu. Proč platit tolik za hlídání vily, když v ní nikdo nebude a její majetek taky nikdo moc nechce.
Velké myšlenky jsem ani nečekala, ale mile mě překvapila. Hodně jsem se nasmála.
Na knížce se mi líbilo přiblížení se sesterské práce před druhou světovou válkou v Anglii.
Příběhy tří hlavních hrdinek jsou čtivé a vy jim přejete, aby svoje zaškolení do profese zvládly.
Mrzí mě však předvídatelnost jejich soukromého života.
Hodně pohledu do minulosti, trošku toho, co se děje teď a nakonec pár rad, jak nepodlehnout.
Stačil by mi poloviční počet stran anebo méně očekávání.
Moje první setkání s Pratchettem.
A nějak jsem se nezvládla orientovat.
Myšlenky jsou dobré, ale občas jsem se ztrácela v textu.
Snad příště.
Miluji alternativní historii - Anglie prohraje druhou světovou válku a podobně. V této knize sice Anglie válku vyhrála, ale pak to s ní šlo od desíti k pěti.
A tak se lidé jednoho dne probudí a zjistí, že jejich země obsadili Američané a vznikl nový stát: USUK.
Nechají si to líbit?
Kniha má i plus, že není tak sladká a útočící na city jako ostatní knihy autorky.
Druhý díl je ještě lepší než ten první.
Skutečně!
Četla jsem několik podobných knih, ale tato mě zcela dostala. Tak moc jsem se dlouho nezasmála.
Teda až do listopadu, ale to ke stáří patří.
Pokud se octnu v podobné zařízení (a ne že bych to plánovala, nebo snad chtěla) doufám, že potkám podobné lidi a založíme spolu klub Staří-ale-ne-mrtví.
Tak jsem opět neuhodla vraha. Měla jsem tolik tipů a žádný nevyšel.
Na knize mi vadí neslaný a nemastný pan Bentley.
A trošku i paní Oliverová.
Pan Larkin s maminou a šesti dětmi žijí tak veselý a bezstarostný život, ze kterého je nemůže vyrušit ani výběrčí daní, ani dceřino neplánované těhotenství, ani problémy se závody koní.
Kniha je velmi čtivá a nenáročná.
Knihy Havaj jsou velmi propracované, zahrnují desítky generací, celá století a mnoho postav. Autor se na knihu velmi podrobně připravoval a je to znát.
Můj problém byl začít se a překonat první část: vznik souostroví. Pak připluli první Havajci. O několik století dále přichází misionáři a kniha se rozjíždí. Začíná střet kultur, boj dobra a zla. A v něm není jasný vítěz.
S druhým dílem přichází další národnosti: Japonci a Číňané. Havaj se postupně stává Amerikou.
Přichází vyvrcholení knihy a s ním zlatý věk Havaje.
Prásk.
Nečekala jsem, že po Medvědínu může být něco víc dojemného, sportovního, smutného i veselého. Kniha je plná proher, výher, ale hlavně o soudržnosti obyvatel Medvědína.
Prásk. Prásk.
Medvědi serou na mech a všichni ostatní serou na Medvědín.
Prásk. Prásk. Prásk.
Kniha se čte dobře, děj utíká. Je zajímavé sledovat osudy indiánů z pera spisovatele, který se této problematice běžně nevěnuje.
Jen jsem stále čekala nějaké větší překvapení.
Jedná se o naučnou literaturu. Nikdy jsem se nesetkala s tak podrobným zpracováním osídlené pohraničí po odsunutých Němcích. Autor rozdělil přistěhovalce do několika skupin a každé se věnoval.
Zajímavé pro mě byly i kapitoly o státem řízené kultuře pro ovládnutí nálad v pohraničí, o zabavování majetku po Němcích.
Většina faktů je podložena velmi podrobnými tabulkami, soudobými vyhláškami a nařízeními.