Tajný deník Hendrika Groena

2 03. ledna

Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat. Je vtipná i smutná, ale ani jedno z toho nepůsobí prvoplánově. Jak v amsterdamském domově důchodců plyne den za dnem, postavy vám víc a víc přirůstají k srdci. A stejně jako Hendrik, dobré i špatné zprávy prostě musíte brát tak, jak přicházejí. Moc se mi líbí ten nadhled, kdo z nás by nechtěl mít v takovém věku aspoň pár ztřeštěných nápadů klubu Staří-ale-ne-mrtví a jiskru v oku ;) Deník ve mně zanechal spoustu nezodpovězených otázek, ale taky takový zvláštní klid v duši. Nevím, jak jinak to popsat.

20.11.2020

Deník "rebela" Hendrika Groena žijícího vamsterodamském domově důchodců. Místy vtipné,ale převážně smutné až depresívní. Krásný projekt Staří-ale-ne-mrtví

1 11.11.2020

Typický život starých lidí, nuda a smířit se že je člověk starý. Není to můj žánr, takže mě nebavila.

3 28.09.2020

Po dlouhé době knížka, od které jsem se neodtrhla. Knížka, která přináší nápady a chuť do života, bez ohledu kolik vám je teď. Není třeba čekat se zakládáním klubu, za 50 let už ho budeme mít pořádně rozjetý. I přes vše, co se událo na konci, je celkové vyznění milé a optimistické.

72 23.09.2020

Tajný deník o životě v domově důchodců pro mě nebyl humoristickým románem, to určitě ne. Jsou tu často vtípky nebo humorné hlášky, ale celkově je román od začátku až do konce vlastně velmi smutný a depresivní. Věrohodně popsaná smutná a tvrdá realita. Hlavní hrdina je sympatický a jejich klub "Staří - ale - ne - mrtví" je skvělý, ale jinak jen smutno. Výborné bylo široké řádkování, protože se kniha dobře četla, ale později jsem už některé odstavce jen přelétla pohledem a hledala nějaký zajímavější děj.

6 08.09.2020

Jak se stát rebelem v domově důchodců aneb jsme staří, ale zatím nejsme mrtví. Tak by se tahle knížka taky mohla jmenovat. Podobně se totiž rozhodlo pojmenovat svůj neoficiální klub několik přátel z amsterodamského domova, kteří se snaží ze zbývajících let života vytlouct to nejlepší. Konečně, kdo má větší právo na to, žít ze dne na den, než právě oni. Všichni mají přes 80, už toho moc nenachodí, vesměs mají víc nemocí než vlasů. Ale dělají co můžou.
Je to někdy veselé, někdy dojemné, často oboje najednou. Za mě hodně povedená knížka a plný počet bodů.

26 17.08.2020

Asi třetinu jsem přečetla, další část prolistovala a konec, asi třicet stránek, opět přečetla.S ironií popsané "čekání na konec života" v jakémkoliv zařízení pro seniory nejen v Norsku. Celkově na mne kniha působila depresivně. Naštěstí znám lidi 80 + kteří žijí aktivním životem. A doporučení těm, kteří někoho v podobném zařízení mají, neomezte návštěvy jen na svátky.