madem komentáře u knih
Když jsem přečetla prsten od stejné autorky, rozhodla jsem se, že dostane ještě jednu šanci. Našla jsem tuto knihu. Zhltla ji za večer. A vím, že s románky končím, pohltí mě, nedovolí přestat, končím s nimi ve 2 ráno, a přesto si z nich nic nakonec neodnesu.
Sedím v teplákách doma na mateřské, prohlížím knížku a sním. Sním o krásném oblečení, o nákupech.
O tom je knížka. Je skutečně pro mladší ročníky. Nedokážu si představit, že bych podle ní nakupovala a oblékala se.
Ale těším se, až někdy bude čas, že si sednu, vezmu knížku a zase se zasním.
Vdaná jsem krátce a tak jsem čekala, že se zasměju a bude to. Knížka je vtipná, ale jen lehce. Spíše jsem si tolikrát říkala, tohle znám. Jééé ... a na tohle taky nejsem sama. To mě moc potěšilo. Ten stržený bod je za to, co jsem podle knížky zjistila, že mě ještě čeká.
Čekala jsem něco, co bude za každou cenu třeskutě vtipné a to nepřišlo. Je to milá a laskavá knížka. Četla jsem jí těsně před 2 narozeninami syna a už jsem měla tolik vzpomínek.
Hodně dlouho mi trvalo, jak jsou krátké kapitolky a jak autor přeskakuje do různých míst a dějových linií.
Pak mě knížka nadchla a do noci jsem se nezastavila.
Chci vědět, jak to skončí Kubec a Barbora!!!
Místy mi to přišlo přetažené za vlasy, místy hlavní hrdinky byla příliš dokonalá. Pokud to skousnete, tak si můžete užít napínavý a dobrý román.
Povídky skvělé, ale krátké. Často otevřený konec. Chtělo by to velký tlustý román.
Moje první kniha autora. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na velmi krátké kapitoly. Pak jsem se začetla a přišel konec. Přišel mi takový useklý, něco mi chybělo.
Určitě mě kniha navnadila a přečtu si od autora jiné.
Kniha neřekne ano či ne. Pouze poukáže na možnosti. Což mi nevadilo. Spíše mě zaráželo, že se dané věc opakovala, někdy i potřetí. Knížka by tak dala jeden hutnější článek.
Naprosto děsivá kniha. Četla jsem ji několikrát a pokaždé mám strach usnout, když ji dočtu.
Dávám plný počet hvězd, i když překlad Jana Zábrany mi přijde šílený - Poirot mluví úplně jinak, než jsem zvyklá.
Knížka mě velmi překvapila. Je to milé, laskavé a láskyplné pohlazení. Nic závratného, jen milý úsměv od jiné maminky.
Ještě že jsem jako první četla Nepřátele lidstva. Nevěřila bych, že se mohl otec tak změnit se stářím. Tady ho vnímám, jako aktivního hrdinu hledajícího pravdu.
Nechápu některé komentáře. Mě knížka naprosto pohltila. Bála jsem, čekal, co bude v legendárním městě. A konec byl taky skvělý.
Nevím, jak se to sešlo, ale po Prstenu a Zimních mužích jsem četla třetí knihu o válce z pohledu Němců. V této se nejméně dozvím o počátku a průběhu. Důležitý je konec války a stihnout včas utéct před Rusy až do područí Američanů.
Chvílemi mi vadila hlavní hrdinka.
Nikdy jsem červenou knihovnu moc nemusela. Pak jsem viděla konec filmu a docela mě zaujal. Když jsem potkala knížku, tak jsem si řekla, že to zkusím. A ono to šlo číst. Pro mě milé překvapení.
Jen ten konec byl na mě trošku moc čitelný a překrásný.
Informací o studené válce a špionáži tu je dost. Mě trošku vadil ten líný jazyk vyprávění.
Byla by to skvělá kniha, kdyby se hlavní hrdinka občas nechovala jako kráva. Tak dlouho se snaží a pak to všechno hodí za hlavu a podělá to. A klidně časem znovu. Pak zas tvrdě pracuje.
Škoda. Je to jinak skvělý nápad a má to i vtip.
Rozjezd je pomalý a člověk dlouho neví, co od knihy čekat. Pak to nabere spád a je to skvělá jízda. Až na posledních pár stránek. Nesouhlasím s koncem!!! A za to strhávám body.
Opravdu se nice neděje. Ale vy čtete dál, protože nevěříte, že se nic nestane. Vždyť je to ponorka s jadernýma hlavicemi. A tak čtete a čtete. A nic.
Docela milé překvapení. Čekala jsem, že to bude horší, ale kupodivu to mělo hlavu a patu. Jen ten začátek byl pomalý.