Pro nás slunce nevychází

14.03.2024

Navzdory lákavému tématu i dramaticky znějícímu názvu je to žel zatím nejslabší román, který jsem od Merleho četl. Zajisté, spisovatel dovede psát, dialogy jsou živé a postavyjednotlivých ponořkářů živé a výstižné. Leč... zkrátka se mi zdá, že Merle prostě neměl k tématu vztah. A to jsem byl docela natěšený, vždyť z prostředí amerických ponorek je thrillerů spousta, najde se samozřejmě něco i na ruské/sovětské straně. Ale francouzský pohled mě dosti zajímal.

Bohužel, děj románu je skutečně docela mdlý, nedochází ani k zajímavým konfliktům, natož dramatickým událostem (pokud za drama nepovažujeme vcelku rutinní operaci slepého střeva a pár vzpomínek na zhýčkanou snoubenku, ze které se stane "milá čtenářka").

Jakkoli uznávám, že (realisticky vzato) posádka raketonosné ponorky rozhodně musí být velmi dobře sladěným organismem a nemělo by tam vůbec být místo pro ostré konflikty, zásadní antipatie a "komplikované" povahy, tento realistický prvek jen přispívá k pocitu nezajímavé "výletní plavby", který si člověk odnese. Vždyť ani vně se nestane naprosto nic. Kdyby se alespoň mihla sovětská útočná ponorka...

Značným zklamáním pro mne byla i ona technická stránka věci - pokud by byl popis určen nějaké slečně, pro kterou je technika zcela vzdálenou a totálně nezajímavou oblastí, tak dejme tomu, lze to přijmout. "Vězte, že ponorky se dělí na velké a a menší. Velké jsou slavné jaderné ponorky s raketovými střelami, které představují naší odstrašovací sílu. Označují se začátečními písmeny JPRS." (v originále Sous-marin Nucléaire Lanceur d'Engins (SNLE)) A to je doslova vše, co píše hlavní hrdina své snoubence o stroji, v němž se nachází. Jí by to asi bohatě stačilo, leč pro mě je to dost málo.
Kdyby alespoň zmínil (třeba) problémy s útočnými ponorkami třídy Rubis - neobvykle malá plavidla, které však měly značné potíže s hlučností ; dokonce znatelně menší než než dieselelektrické stíhací ponorky třídy Foxtrot, natož Tango (Projekt 641(B)) a mající sotva poloviční výtlak ve srovnání s třídou Victor (Projekt 671 Joršč) i nižší rychlost 25 uzlů proti 32 sovětského protějšku ...)

Nehledě na to, že se mi prostě těžko chtělo věřit, že byť i lékař (který má podle svých slov ostatně něco odslouženo i na útočné ponorce!) by kladl svým kolegům tak naivní, skoro dětské otázky ("jak se ponorka může potápět?...")

A tak si troufám tvrdit, že byť jen letmý zájemce o literaturu faktu a ponorky se znalostí fysiky na úrovní základní školy se bohužel nedočte u Merleho nic nového.
Až na samém konci autor přeci jen věnuje trochu prostoru alespoň nějaké úvaze o tom nejdůležitějším, totiž že se raketonosná jaderná ponorka je smrtící stroj, v podstatě plující Armageddon, kdy využití jeho úderného potenciálu znamená současně konec všeho. Leč i tohoto tématu se dotkne jen velmi letmo, jaksi mimochodem.

Je snad dobré zamyslet, zda stále ještě platí jeho slova: "Je pravda, že jsme zajatci systému na hranicích absurdity. Ale na druhé straně jsme nikdy nebyli tak blízko, abychom hrůzou dokázali přimět hrůzu k ústupu".

Já o tom pochybuji.

Last but no least: mám velké výhrady k úrovní překladu v jeho technické části, kdy četné odborné termíny a pojmy jsou přeloženy podivně, či doslovně, bez ohledu na to, že v češtině máme jasnou, ustálenou terminologii. Hledat pod označením "letoun" těžkou protilodní raketu Exocet by mě napadlo opravdu jen stěží. Stejně tak "střela s plochou drahou letu" je prostě v českém jazyce ustálený a přesný termín a netřeba "vymýšlet" nějaký další. Stejně tak jako užít doslovného překladu "kormidla" pro řídící tyče jaderného reaktoru. A dalších příkladů by se dalo vyjmenovat tucet, ne-li více. S tím se prostě překladatel vůbec nepopasoval a dojmu z románu to věru nepřispívá.

27.05.2022

Opravdu se nice neděje. Ale vy čtete dál, protože nevěříte, že se nic nestane. Vždyť je to ponorka s jadernýma hlavicemi. A tak čtete a čtete. A nic.

03.08.2019

Kniha je psaná jako deník lékaře na jaderné raketonosné ponorce francouzského námořnictva. Popis ponorky a jejího vybavení je velmi jednoduchý až bych řekl, že je kniha určena dětem. Jednoduše popisuje život na ponorce, rozhovory s nejdůležitějšími lidmi a přitom se jich ptá na jejich specializace a fungování jednotlivých systémů a postupů. Děj není příliš napínavý ani zde nejsou žádné dramatické zvraty. Jedná se o oddechovou četbu. Některé názvy a postupy jsou nepřesné, ale to knize nijak neubírá. Kniha je zřejmě určena především ženám (podle oslovení), protože v textu autor odbíhá od příběhu, aby děj vysvětlil některé výrazy či postupy, ale neznamená to, že by si ji nemohli přečíst i muži.
Celkově kniha poskytuje celkem zajímavou sondu do života ponorkářů.

01.02.2018

Sice jsem čet komentáře, než jsem se pustil do čtení knížky samotný, ale ono se tam opravdu za celou dobu nic nestalo, když pominu operaci slepáku, zmizení osmi koláčků nebo debaty oficírů v jídelně. Je to popis toho, co kdo a kde dělá na jadernej ponorce. Aspoň moh Merle nějak dokončit, jak to teda dopadlo s tou Sophií, i když je to asi zbytečný a na celek jako takovej to nemá vliv.

Je mi záhadou, proč Robert Merle tuto knihu nepojmenoval například Kapesní průvodce po jaderné ponorce. Takový název by totiž přesně vystihoval, o čem tahle dvousetstránková publikace pojednává. Pro fanoušky vojenské techniky, ponorek především, bude kniha jistě přínosem. Pro ostatní poněkud nudné čtení.