Mabie komentáře u knih

Závěrečný díl trilogie Havraní kruhy jednoznačně považuji za nejlepší z celé série. Příběh se na rozdíl od předchozích dvou dílů docela rychle rozvíjí, přirozeně graduje a určitě není předvídatelný. Jako v jednom velkém kotli se tu mísí osudy hrdinů hlavních i okrajových, jejich charaktery se vyvíjejí a ovlivňují navzájem, nové postavy přirozeně zapadají do celkového obrazu. Ve výsledku se to všechno propojí do jedné neočekávané, ale bohaté chuti.
Většinu času se pohybujeme ve světě Umpiri, v mrazivém, děsivém a nesmírně tvrdém prostředí, kde jak postavy, tak prostředí nebo zvyklosti, zkrátka všechno je proti Hirce. A ta slabá, podceňovaná, předem odsouzená Hirka jim ukáže, kdo je pravý Umpiri.
Autorka vrátila na scénu většinu starých postav - majitele čajovny Lindriho, Eirika Ravnhovského a jeho syna Teina, Ramoju a jejího syna Vetleho, Graala v lidském světě a celou řadu dalších, což je jako příjemné a osvěžující setkání se starými známými.
Je to originální, čtivé, s dobře promyšlenou zápletkou a třebaže mám ráda jasné ukončení příběhů, tady se mi líbil i otevřený konec.

4 27.07.2021

To zase byla jednou síla! Pochmurné, mrazivé čtení, ze kterého je člověku zle a přesto se nemůže odtrhnout.
Autorka stručně shrnula dění před rokem 1989 a pak navázala smyšlenou, ponurou částí, odehrávající se převážně ve vězení nebo ve speciálním dětském domově, kde je vychovávána nová generace uvědomělého socialistického člověka. Děsivě realistická představa, že by režim pokračoval a socialismus by směřoval k světlým zítřkům po boku Sovětského svazu, v autorčině fikci znamenal nejen, že děti byly násilím odebírány nespolehlivým rodičům, lidé byli za své prozápadní názory zavíráni na desítky let do vězení, standardem se stalo udávání a donášení, ale i obyčejná důvěra mezi nejbližšími byla nedovolený přepych.
Většina z nás, kdo jsme tu dobu zažili, se určitě alespoň jednou zamyslela nad tím, “co by bylo kdyby nebylo”. Z toho, jak svou alternativu možného vývoje popsala Alena Mornštajnová mrazí, ovšem některé momenty jsou pro mne jako mámu (a nebo dceru) prostě naprosto nepředstavitelné.
Po dočtení knihy mám pocit jako po probuzení z noční můry - naštěstí ta čirá hrůza byl jen zlý sen. Přesto to budu muset ještě nějaký čas vydýchávat.

P.S.
Díky jaroiva za komentář
“…naše dnešní doba jednou bude historií a ukáže se, jací jsme byli”.
a
monulam “Dnes je pro nás strašné omezení zavřený obchod a rouška což je smutné.”

27 14.07.2021

Podle anotace jsem čekala pohádku pro větší děti se spoustou magie, mýtů a legend od Anglie po Egypt. Přestože jsem jednoznačně na tuto knihu stará, je to přesně to, co mám ráda - YA fantasy.
Příběh je sice jednoduchý, ale propojení mytologie a historie se současným přetechnizovaným světem mi připadá chytré. Rozesmála mě představa staré bohyně, závislé na počítačových hrách, vtipná mi přišla i vegetariánská upírka, pobavily libůstky některých božstev. Dokonce po přečtení poznámky autora v závěru knihy jsem zjistila, že Nicolas Flamel byla skutečná postava, což jsem do té doby vůbec netušila. Oceňuji kolik toho autor nastudoval i procestoval, aby věrohodně skloubil reálné historické postavy a události s mytologií. Za velmi podařenou považuji i obálku.
Kniha není nic převratného na poli literatury, je to klasická YA fantasy, ale čte se dobře.

4 21.06.2021

Panečku! Nenechte se odradit trochu nejasným a zmateným začátkem, pokud chvíli vydržíte, všechno do sebe pěkně zapadne a Leigh Bardugo vám poskytne skvostný čtenářský zážitek.
Kniha překonala moje očekávání, překvapila svou svěžestí, zábavností, napětím i zvraty. Líbil se mi jak autorčin styl psaní, nápaditý příběh, tak i výborně vykreslené postavy. Prostředí se inspiruje reálnými kulturami, ale je tu tolik originálních prvků navíc, psychologie postav je tak výborně propracovaná, samotný příběh tak chytře vystavěný, všechno je to překvapivé a přitom uvěřitelné.
Velice oceňuji dynamiku a propletené vztahy ve skupině. Tajuplný, uzavřený a vnitřními běsy stíhaný Kaz; Inej - akrobatka, zabiják a dívka, která chce dokázat sobě i světu, že je v ní něco víc; Nina a Matthias, dva póly magnetu, které se přitahují i odpuzují; ostrostřelec a hazardní hráč Jesper; kupecký synek a černá ovce rodiny Wylan, ti všichni mají svou nepěknou historii a jejich retrospektiva přináší příběhu hloubku a leckdy je lepší než hlavní dějová linka.
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím vyzvednout i kvalitu interpretů, kteří dokázali přidat body navíc.
Pokud máte rádi fantasy, jednoznačně knihu doporučuji!

16 20.06.2021

Tato kniha dává přesně to, co slibuje už obálka - letní oddechovku. Nezávazný sex, léto, slunce, voda, to všechno je, jak krásně napsala Daisy21 “jako ten nadýchaný bohatě obložený hamburger z reklamy, který je v reálu sice o půlku nižší a vůbec ne tak barevný, ale stejně nám chutná, protože ta představa je prostě sexy”. Moc hezké přirovnání, které vystihuje atmosféru knihy. Nenáročné, lehké, dovolenkové čtení někam na lehátko k vodě.

7 17.06.2021

Po pár stránkách je jasné “jak a kdo”, nicméně přes trochu rozvláčný začátek je to čtivá oddechovka. Kniha Za zavřenými dveřmi se mi líbila podstatně více, ale tady je velice pěkně popsané, jak zmanipulovat druhého člověka a že i inteligentní jedinec musí začít pochybovat o svém zdravém rozumu, když se proti němu jeho nejbližší spiknou, takže hlavní hrdince jsem moc fandila, aby se jí rozsvítilo.
Protože nejen v knihách mám ráda časový rámec, ocenila jsem datované kapitoly a stejně tak závěr - synchronizaci SMS konverzace se vzpomínkami Cass. Zřejmě jsem mstivý člověk, protože jsem si užívala, jak oba padouši dostávají co proto. ;-)
Vyvrcholení příběhu považuji za velice povedené, třebaže příběh samotný je naivní a předvídatelný.

5 16.06.2021

Koupila jsem knihu pro vnuka, ale nejdřive jsem si ji přečetla já. Je to napínavý příběh s originální zápletkou i prostředím, to vše je navíc napsané krásnou češtinou. Až do samotného závěru čtenář netuší, zda se hlavnímu hrdinovi podaří splnit úkol, který si předsevzal – zachránit brášku ze světa nebezpečných tvorů, vedených mocným Nepřítelem.
Autor mi tak trochu připadá jako Foglar 21. století, když za vším napětím přináší dětem krásné poselství, že s cílevědomostí, motivací a dobrými přáteli je možné dokázat cokoliv.

5 10.06.2021

Jsem tak zklamaná - čekání na další díl bylo dlouhé a jeho kvalita oproti předchozím dvěma dílům je výrazně pod mým očekáváním. Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, odkládala jsem ji, děj mi přišel zmatený, postavy nevěrohodné, celé to bylo zbytečně popisné, jako by to ani nebylo pokračování série, kterou jsem předtím tak hltala. Zhruba za polovinou knihy se sice děj trochu rozhýbal, ale i nadále tu byla spousta věcí, které v předchozích dílech nebyly ani náznakem - neustálé omílání hádanek, tajemství, záhadných čísel… v celé knize bylo vlastně více zamotaných situací než řešení a posun v ději za celou knihu skoro nula. Často jsem se ztrácela a překombinované konstrukce napoprvé nechápala (myslím, že toto zaznělo i v jiných komentářích), takže myslím, že jednodušší linka by byla ku prospěchu jak kvůli čtenářům, tak kvůli příběhu samotnému.
A úplně nejotřesnější v celé knize mi připadá Ilanina do zblbnutí se opakující nadávka “do prasečí řiti” - opravdu trapné, devalvovalo to hodnotu textu i samotné hrdinky.
Kdyby toto byl první díl, nikdy bych po druhém nesáhla.

19 10.06.2021

Dědina má docela vysoké hodnocení, je prezentovaná jako humoristická kniha a podle mnoha komentářů ji lidé považují za “čtivou”, “oddechovku”, “pohodové čtení”. Já považuji tento literární počin spíš za depresivní změť drbů, popisů nevěr, nefunkčních vztahů a závisti. Navíc nemyslím, že se jedná o typické příběhy z vesnice - takových lidí jsou i plná města. Snad jediné co se mi opravdu líbilo, bylo nářečí, ale jinak tu bylo příliš mnoho samoúčelné sprosté řeči (každou chvíli se “jde někdo vychcat”, “chce si zapíchat”).
Autorka má početný fanklub čtenářů, ale mě nevyhovuje ani její styl, ani témata a vykreslení “hrdinové” mi většinou připadají odpudivi. Dědina opravdu neoslovila, nebavila, další knihu od této autorky už pokoušet nebudu, protože po Chirurgovi jsem opět měla velký problém příběh vůbec dočíst a celkový dojem je spíš znechucení než pobavení.

16 17.05.2021

Po Odinově dítěti jsem měla velká očekávání, ale druhý díl, který se odehrává v lidském světě, se mi z tohoto pohledu příliš nelíbil. Zhruba poslední čtvrtina příběhu je povedená, má spád, ale jinak je většina knihy zbytečně zdlouhavá a negativní. Srovnání našeho světa (plného zkaženosti, jedů, plísně, kde nic není dobře) s Hirčiným (čistým, krásným, svěžím, kde je vše perfektní) vyznělo podle mne nepřesvědčivě. Asi to nemělo být takové překvapení, vzhledem k tomu, že autorka je seveřanka, takže silný akcent na životní prostředí se dal očekávat, ale tady toho negativního bylo tolik, lidský svět popsaný natolik depresivně, že to vše ubíralo příběhu body.
V Plísni konečně byly vysvětleny věci, které v prvním díle vytvářely zmatek a zůstaly zřejmě záměrně nevysvětlené. Pro mne jednoznačně pozdě, ale přece.
U popisovaných postav oceňuji, že nikdo nebyl prvoplánový zloduch, ale ani anděl, byli to docela realističtí hrdinové, kteří dělali dobrá rozhodnutí, ale i ta špatná, za která pak nesli následky. Trochu příliš dokonalá superhrdinka je Hirka, která většinou všechno dělá “na první dobrou”, všechno vymyslí, všechny zachrání, takže Graal a Naeill, staří tisíce let, působí tak trošku jako blbečci, kterým musí puberťačka ukázat nový směr. Za nejuvěřitelnější postavu považuji Rimeho.
Závěr - tři hvězdy, ani o půl více, ale Sílu si určitě přečtu, protože také razím heslo “nezačínej, co nezvládneš dokončit”.

P.S.
Obálka je ale opět naprosto děsuplně skvělá.

6 13.05.2021

Třebaže mám ráda středověké detektivky Vlastimila Vondrušky (hlavně příběhy s panem Oldřichem), tento formát mi nesedl. Jednotlivé povídky jsou jak přes kopírák, bez šťávy. Fungovalo by to možná jako samostatné povídky - jednou týdně, v příloze nedělních novin, ke kávičce ...a za týden by si člověk přečetl další, aniž by si vzpomněl o čem že to četl minulou neděli.
Toto se moc nepovedlo.

3 17.04.2021

Na první pohled skvělá společnost, kde život je věčný, nemoci neexistují, lidé už vymysleli vše, co se vymyslet dalo. Neexistují žádné vlády ani politici (to je tedy něco!) a na obecný blahobyt dohlíží a celý svět řídí Nymbus - nepodplatitelná umělá inteligence, která je ochraňující, vševědoucí. Na druhý pohled to až tak skvělé není, protože lidé už nejsou vlastně opravdovými lidmi, žijí své životy bez cíle a motivace a celá tato dokonalá společnost je od základu nenormální; sice nesmrtelná, ale žije beze smyslu.
K regulaci přelidněného světa je vyčleněné exkluzivní společenství - cech smrtek. Ty jediné mohou brát život, tzv. kosit. Jsou nad všemi a nad vším, dokonce ani Nymbus nad nimi nemá moc. Smrtky mají svá vlastní pravidla, ale řada smrtek věří, že pravidla jsou k tomu, aby se “přiohýbala”, nikoliv dodržovala. A tady vidím stěžejní myšlenku této YA fantasy: sami lidé jsou svým největším problémem - čím více moci mají, tím více jí chtějí.
Svět, který Shusterman vytvořil je originální a přináší řadu námětů k přemýšlení, a třebaže mám autorovi za zlé celou řadu nelogičností a prvoplánových linek, kniha je napsaná překvapě čtivě.

P.S.
Jako milovníka psů mě ještě trápí myšlenka, proč v tomto nesmrtelném světě nejsou domácí mazlíčci. Kde jsou ti věrní psi, kterým páníček “obrátí list” a znovu je omladí do štěněčího věku? ;-)

8 17.04.2021

(SPOILER) Uf, to tedy bylo něco - silné, syrové a traumatizující vyprávění. Styl psaní se mi líbil, byl velice autentický a autorka pro mne otevřela jednu kapitolu naší historie, kterou jsem neznala.
Příběh se mi četl velmi dobře, ale přitom těžce a knihu jsem si musela dávkovat, protože od smrti Gertiny matky to byla jedna hrůza za druhou - znásilňování otcem, bída, hlad, bombardování, pochod, dřina, šikana, roky zoufalé snahy o důstojný život a přitom to bylo jen přežívání. Autorka popisuje vše tak věrohodným a sugestivním jazykem, že máme pocit, jako bychom tam byli. Příšerně depresivní, ale je to naše historie a každý by se s ní měl seznámit.
Není to žánr, který bych cíleně vyhledávala, ale za mne se jedná o jedno z nejlepších děl současné literatury a dotýká se nejen tématu viny a odpuštění, ale hlavně paměti národa. Protože “národ, který zapomněl svoji minulost, je odsouzen ji znovu opakovat”.
Kniha ve mě zůstane ještě dlouho rezonovat a jsem ráda, že jsem ji mohla číst.

21 06.04.2021

(SPOILER) Začátek přeslazený, erotické scénky hooodně zdlouhavé, překombinované - zkrátka poslech tak akorát na dlouhé venčení psů. Druhá polovina knihy šokovala, po tak rozvláčném začátku to bylo ještě markantnější. Problematika zneužívání dětí rodičem je prostě hnus a k YA tohoto druhu mi vůbec nesedí.
Pro koho je příběh určen - pro mladé romantické duše? To asi ne. Nevěrohodné rozhovory mezi Holderem a Sky (tak běžně filozofují zamilovaní teenageři?), Sky a její flash paměť (vzpomínky z jejích pěti let se jí po 13 letech jen líhnou), Holder tak chápavý, empatický a ohleduplný (v pouhých 19!) - příšerně nereálné.
Knihu opravdu skvěle namluvila Veronika Khek Kubařová, ale z příběhu mám trochu “schizofrenní” pocit a vlastně se mi kniha jako celek nelíbila.

5 30.03.2021

Kniha je plná opravdu užitečných informací, doplněná spoustou grafů a obrázků. Dokud jsem si ji nepřečetla, nenapadlo mě, že je třeba ptáky krmit celý rok a že se vlastně nejedná o krmení, ale přikrmování, protože jsme ptákům naší civilizací sebrali přirozené zdroje potravy.
Ale mám i hodně výtek. Překlad je příšerně kostrbatý a text se čte velice těžce (četla jsem pár pasáží s třeťákem a ten čtenému textu skoro nerozuměl), takže mi připadalo, jako když byla kniha přeložena Google translatorem - slovosled i některé výrazy snad nebyly z dnešní doby a i mě trvalo přečtení knihy několik týdnů.
Jak už zaznělo v komentáři od hrebmi “míra militantnosti a jediný správný názor od čtení odrazují”, i já jsem vnímala agresivitu, se kterou je prezentován názor autorů. A tak jako se říká, že “šaty dělají člověka”, tady zase “forma ubírá obsahu”.
Záporem je i to, že veškeré údaje jsou pouze z Německa, nikdo si nedal práci a nedoplnil srovnání s naší republikou (ani pár údajů pro dokreslení).
Knihu sice doporučuji, ale čekala jsem výrazně více.

9 27.03.2021

To dilema v životě asi zažil každý z nás - pravda nebo lež? V tomto příběhu získává další rozměry v souvislosti s citlivým tématem dětí, třeskutou otázkou “jak dobře můžeme vůbec poznat druhého člověka” a samozřejmě téma potrestání vraždy. Velice hezky a hlavně názorně byl rozpracován způsob jak obyčejnými slovy na papíře převrátit některé situace úplně naruby, takže ta otázka tu byla zas - čemu věřit?
Autorce bych vyčetla pár nelogičností - Lowen a její reakce jsou trochu ode zdi ke zdi, zbytečně moc erotiky a vulgarismů ubírá příběhu body a posunuje ho do trochu jiné kategorie, ale celkově je to napínavé čtení s dobrou zápletkou.

6 27.03.2021

Tak toto jsem nedala. Vydržela jsem 15 minut poslechu a stačilo.

Ryhopský les je pradávné, magické místo s neuvěřitelnou energií a ačkoliv je jen malým pozůstatkem pradávného pralesa, na jeho okrajích žijí zvláštní lidi z dávných dob, kteří hovoří starobylými a zapomenutými jazyky. Síla lesa narušuje běh času, prostoru, běžné fyzikální zákony, vytváří duchy a jeho volání podlehne nejprve George Huxley a poté i oba jeho synové. Všichni jsou očarovani překrásnou Guiwenneth, dívkou-mytágem z lesa.
Mytága jsou postavy zhmotnělé z lidské mysli, vznikají z mýtů, jsou to kladní i záporní hrdinové, vymyšlení lidmi v čase hrůzy i touhy a jsou vytvářena synergií magického lesa a silné emoce. Obvykle je za nimi skutečná osoba, tvor nebo třeba i stavba jako předobraz.
Hlavní dějová linka se košatí spoustou krátkých legend, podobenství a mýtů, jedná se o originální fantasy, která je sice inspirovaná keltskou a anglosaskou mytologií, ale hlavně se jedná o neuvěřitelnou vlastní fantazii autora, kde hlavním hrdinou je samotný les a hlavní magie příběhu je v samotné myšlence mytág.
Les mytág není ani tolik o romantické záchraně milované dívky, ale spíš poutí k prapůvodním mýtům, do hlubin lidského podvědomí a k samotným základům lidské fantazie.

13 18.03.2021

(SPOILER) Ruta Sepetys zakomponovala fiktivní příběh mladičké malířky Liny a její rodiny do doby vlády Stalina. Je to kniha o zoufalství, beznaději, zrůdnosti a krutosti sovětské ideologie stejně jako o lásce, touze po životě, o odhodlanosti přežít a vrátit se domů. Kniha, inspirovaná rodinnou historií autorky, původem Litevky, přibližuje čtenářům anexi Pobaltí a dopad na její obyvatele.
Litva 1941 - Sovětská tajná služba deportuje tisíce lidí z Litvy, Estonska a Lotyšska do gulagů a pracovních táborů na Sibiř a celá tato území zabírá Sovětský svaz. Na Sibiř je deportována spolu s elitou společnosti jako jsou lékaři, vědci, umělci a učitelé i hlavní hrdinka Lina s matkou a malým bratrem. Pro Rusy jsou jenom “prasata”, lidé bez cti, zločinci a děvky. Popis šestitýdenní cesty dobytčákem patří k těm nejotřesnějším, který jsem kdy četla - hlad, špína, lidé umírají dřív než dorazí do cíle a jejich mrtvoly jsou bez pohřbu vyhazovány na nádraží. Lina se naučí bojovat o holý život svůj i svých blízkých, snaží se nenechat se zlomit. Po roce v pracovním táboře na Altaji Linu s rodinou převezou dalším transportem za polární kruh k moři Laptěvů. Tam je nadále krutý hlad, tvrdá práce, ale hlavně krutá sibiřská zima, která se stane osudnou pro mnohé. „Jen co se Spojenci dozvědí, co se v lágru děje, přijdou nás zachránit,“ doufají zajatci.
Za polárním kruhem čekali celé měsíce, většina se toho ale nedožila. Pomoc přišla nikoliv od spojenců, ale až s osobou doktora Samodurova, což byla skutečná postava ruské inspekce. Doktor Samodurov neměl pravomoc poslat zajatce z pracovních táborů domů, ale poskytl jim léky a vitamíny a zasadil se o lepší podmínky. Zachránil tak řadu lidí před jistou smrtí.
Ti, kdo vyhnanství přežili, po návratu domů zjistili, že jejich domovy a majetek používají Sověti, stále je brali jako zločince a nesměli mluvit o svých zážitcích, jinak jim hrozila deportace zpátky na Sibiř.
„V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Tyhle tři státy nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k bohu, nebo třeba k nepříteli – láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha.“
Velmi silná kniha, doporučuji.

16 14.03.2021

Alenka je kniha pro děti a děti jí většinou hned rozumí, baví je a děsí současně. Jejich fantazie je ještě nepošpiněná životem a tak příběhy berou jinak než my dospělí. My řešíme autorovu zakázanou lásku, drogy, hledání identity... a příběh plný bláznivé fantazie tím diskvalifikujeme. Navíc pro středoevropany je tam prostě moc britských reálií, které jsou pro nás trochu mimo a nepochopitelné. My nejen že nehrajeme kriket, ale většinou vyrůstáme v rodinách, kde máme své blízké, kteří nás neodloží se vzdělávat do internátu, u nás není ostuda se objímat a projevovat city, zkrátka pro obyčejného Čecha (Slováka a pod.) má ta kniha nepostižitelný rozměr. Takže pro mne to je asi takové “první fantasy” a chápu, že nemám ani díky věku, ani místu narození, šanci tento příběh zcela pochopit. I tak se mi ale líbí ;-)

11 28.02.2021