Hrozně jsem chtěla najít aspoň něco dobrého, ale bohužel. Americká mentalita psaná z českého pohledu. Lidé, kteří prošli tak zásadními traumaty mají chování teenagerů. České "hlášky" alá, nápadná jako sáňky v létě opravdu bijí do očí. Prostě všechno špatně. Škoda. Je z toho vlhký příběh na pár stran.
Moje 4 nedočtená kniha v životě. V okamžiku, kdy se u hororu nudíte a největší sympatie dostává komorná s ránou od sekyrky v hlavě, něco je špatně. Nechtěla jsem do toho investovat více času.
Velmi důstojné završení trilogie. Mělo to vše, hloubku, poselství, zoufalství i naději. Nechává na nás, jak si to celé v sobě přebereme. Jaké konce budeme všem přát. Tato série je opravdu jedna z nejlepších, co bylo na toto téma napsáno. Postavy mi budou chybět.
Více červená knihovna než detektivka, ale autorka umí hezky psát o havajských reáliích spojených s druhou světovou válkou. Jejích příběhy mají dobře dotažené konce a milé poselství. Příjemná kniha na odpoledne.
Řekla bych, tak irské ... zalézá pomalu pod nehty, pomalu vámi prostoupí, neklid a pocit, že vše je špatně a jinak než se zdá. Že veselost dospívaní nebyla nikdy veselá, že vše je jen úhel pohledu toho kdo se dívá. Niterné pocity, vzpomínky a snaha o vyrovnání se se ztrátou a bolestí. Kniha, která se dobře čte a zůstane ve vás dlouho. Stejně jako vzpomínky na jedno léto v dospívání.
Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že oficiálně neexistujete. Nemáte doklady, pojištění nic. Toto není začátek scifi, ale realita, která se děla po rozdělení Jugoslávie ve Slovinsku v 90' letech. Ta hrůza a beznaději pramení hlavě ze skutečnosti, že se jednalo hlavně o mocenský a politický tah, né technický. Z politických důvodů tyto lidi zastrašovali a nechtěli jim dát občanství. Ze dne na den jste byli bez bydlení, práce a mnohdy i dětí.
Snížené hodnocení je kvůli formě né obsahu.
(SPOILER) Dobrý thriller, první část se docela vleče, ale už tam vám dochází, že vše bude úplně jinak, že Daphne není naivní a že nevidí Amber v růžových barvách. Že její muž není obrázek láskyplného partnera. Pak druhá část a krásná ukázka dvou psychopatů, jednoho gaslightingu a člověka, který chce přežít.
Pokud máte rádi vrstvené příběhy, které se otvírají až v druhé půlce, doporučuji.
I když kniha vypadá na první pohled jako červená knihovna (a trošku je). Hlavní síla je v přiblížení závodu, o kterém moc z nás nemělo ani potuchy. Neuvěřitelná odvaha lidí, kteří sedli za knipl a vydali se do neznáma, aby posunuli hranice. Hned jsem si načetla více informací o celém závodu. Poutavé čtení, krásný příběh.
(SPOILER) První díl měl větší drive, druhý byl více o souvislostech, o tom, že nic není černobílé. Že v každé válce jsou dvě strany a nevinní lidé. A jelikož jsem tým Kaden, tak mě to zatím pěkně štvě.
Nejslabší z celé série. Velmi se to táhne, nikde žádný vývin, posun. Psáno podle šablony. A dost mi to připomíná spíše zbeletrizované osidlování Islandu Erikem Rudým. Doslova.
Křehkosti, tvé jméno je život. Láska má mnoho podob stejně jako bolest. Milovat můžeme naprosto nepochopení a přitom s velkou hloubkou a intenzitou. Intermezzo je krásná a citlivá kniha o hledání. Hledání sebe sama, místa v životě, v životě jiných, hledání lásky a odpuštění. Jen protože jste jiní, neznamená, že jste horší nebo nehodni být milováni nebo milovat. Kniha vás zasáhne, pomalu, ale hluboko.
(SPOILER) Pohled na konání sériového vraha očima jeho tří mrtvých obětí. Úzkost, definitivnost, zoufalství. Čekala jsem úplně něco jiného, takže při čtení jsem pořád očekávala jiný zlom, ten jsem dostala až na konci, při útěku manželky a dcer. Kniha neurazí, ale ani se nestane něčím, na co nezapomenete.
(SPOILER) Skvěle popsáno jedno z velmi nehezkých témat. Ale nemohu si pomoct, něco mi tam nesedělo, vadilo. Ano, Daniela byla oběť, ale měla jsem pocit, jako by si to i chvílemi přála, nechat rozhodovat o sobě někým jiným. Vše, co dělala bylo nedotažené. Všechny ty gesta, kdy se chtěla vzepřít, kdy měla podezření. Poprvé jsem si asi v knize přála, by si hlavní hrdina na konci vzal život a ušetřil trápení sebe i nás. Mám s podobným jednáním osobní zkušenost, proto mi to prostě nesedí, opravdu mi přijde, že se trošku míchá pak kdo je tyran a kdo oběť.
Jinak krásná forma, bylo radostí si to přečíst.
Krásný, něžný, poetický, zároveň v něčem smutný a krutý, takový je příběh Cukiko a jejího učitele. Pokud máte rádi Japonsko, dostanete všeho vrchovatě, všechny ty jemné nuance chování a vztahů, jak v této zemi vycházejícího slunce fungují. Touhy někoho mít a s někým sdílet. Lásku k jídlu a zvykům.
Kniha mě dojala, měla pomalé tempo, ale já ji přečetla za chvíli, tak moc jsem chtěla cítit tu energii, která tam byla. Určitě doporučuji.
(SPOILER) Kniha, který měla tak velký potenciál a ten zůstal úplně nevyužit. Dočetla jsem ji jen s velkým přemáháním, zajímal mě konec.
Postavy jsou hrozně ploché a černobílé. Jednání je zkratkovité a dost nereálné. Vidíte někoho poprvé a podruhé se jen tak zeptáte, jsi můj otec? Asi ano. A vše v pohodě. Lidé se objímají a vedou konverzace, jako dlouholetí přátelé, i když se vidí poprvé.
Další postřeh, opravdu si někdo postaví 5+1 v koruně dubu? Za den postaví oplocení obrovského pozemku?
Autorka má přehnanou potřebu zdůrazňovat v celé knize peníze, majetek a vlastnictví. Pořád se to tam opakuje v částkách, popisech a detailech, které jsou úplně ukradené, příběhu nic nedávají a neuvěřitelně to shazuje celý obsah. Vytáhla láhev dvanáctiletého francouzského koňaku Remy Martin V.S.O.P. Na stole stála karafa s desetiletou skotskou whisky Springbank YO 46 %. Toto je tam pořád, hrozně to irituje v textu.
Dále jméno Mia. Dala jsem si práci a v letech které autorka popisuje se jméno Mia v Rakouskouhersku nevyskytovalo. I u více lidí, kteří se zákonitě museli narodit v Československu používá autorka nevěrohodné jména, které by systémem neprošly.
Za mě je tato kniha velká slátanina a je mi to líto. Protože téma je silné.
Všichni jsme si rovni, někteří rovnější. Takto kniha by se měla používat jaku učebnice myšlení komunistického systému. Protože kovaní socialističtí soudruzi hlásající rovnost pro všechny zásadně chtěli víc. Na oko slušní lidé a pod povrchem prohnilost a naopak x lidí, o které si v té době někdo neopřel ani kolo měli větší morální zásady než soudruzi.
Příběh ženy, poznamenané komunismem, dítě, které vyrůstá na okraji "dobré a slušné" socialistické společnosti se o sebe a nejbližší postaralo, jak nejlépe umělo. Jako malá si pár návštěv burz pamatuji a tato kniha je ve mě probudila jako nepříjemný mráz, který nemůžete setřepat.
Díky Scarlett za tuto knihu a připomínku toho, jak fungoval systém agentů a donášení na druhé.
Příběh se otvíral postupně a nabíral grády, bohužel řekla bych, to grady skončilo v půlce knihy. S hlavní hrdinkou jsem se nemohla nějak soucítit, něco mi na ní vadilo. Kniha je dobrá jako nenáročné čtení s velkým důrazem na detailní popisy tělesných úkonů. Nic, co by člověka obohatilo nebo se zapsalo do kategorie kniha, na kterou nezapomenu. Rozhodně nejsympatičtější postavou byl manžel Peter :)
Kolik je takových rodin v našem okolí, kolik lidí, které známe zažívá něco podobného. Už jen čistě statisticky ty lidi musíme potkávat. Domácí násilí, je jedno jestli na partnerech, rodičích nebo dětech, všechny formy jsou zlé a ničivé. Autorka s tématem pracuje skvěle, facka přijde vždy v okamžiku, kdy ji nečekáte, stejně jako u toho teroru. Dávám 4 hvězdy, protože mi tam něco chybělo, něco kdy jsem nemohla se nějak naladit na žádnou z postav. Teda až na kamaráda Rudolfa.
