Limonadovyjoe komentáře u knih

Několikrát se malá Zuzana ve sladké nevědomosti ptá, co to znamená být Žid. A teď to tedy ví, být Žid znamená jet vlakem do neznáma.
Než na to ale přijde, prožije Zuzana sladké dětství a dospívání bo boku Jana a Hanuše. Na prahu dospělosti kromě zamilovanosti přijde válka a žlutá hvězda na klopu kabátu. Postupně ji i otce režim a antisemitismus připraví o vše..o sladkou budoucnost, domov, lásku, rodinu...zbývá jen Osvětim a co dál? Dokáže Zuzana ještě milovat, nebo zbývají jen jizvy na těle i duši?
Příběh tak hořký, že ani celý cukrovar nemůže změnit tu pachuť.
Těžká, smutná kniha čtená s obrovskou lehkostí.

12 30.09.2020

Výborný. Moje první setkání s autorkou a jsem nadšená!!
Úplně obyčejné nesourodé hlavní postavy s úplně obyčejnými životními problémy..samotou, strachem, opuštěním..každý je ale řeší s jedinečností sobě vlastní. Ač jsou osudy hrdinů smutné jsou psané s úžasnou lehkostí a kraťounké kapitoly jen vybízejí k dalšímu čtení. Teď už se v klidu můžu vrhnout na Zuzanin dech

12 24.09.2020

Anglická dívka Angela se v srpnu 1968 vydá do Československa hledat rodinu svého otce. V Jáchymově však nezemře pod pásy ruských tanků ale prostě se po ní slehne zem. O několik desítek let se po stopách Angely vydává její bývalý snoubenec Henry aby zjistil co se skutečně stalo.
Možná čekáte stejný příběh jako jsem čekala já... dějovou linku z naší historie..města Jáchymov, komunistického režimu, uranových dolů, politických vězňů, lágrů.. Tady musím varovat, dostanete příběh mnohem temnější, fantaskní, paranormální se zvláštním panoptikem postav místního hotelu Sklodowska, příběh diametrálně odlišný od toho co čekáte..ale stále dobrý, napínavý a velice čtivý. Tento desetidenní lázeňský pobyt v hotelu Sklodowska prozářeném zelenkavou barvou uranového skla si určitě užijete. Ponořte se do vany a začněte číst. :-)

2 21.09.2020

"Píše se rok 1936. Ulicemi New Yorku se míhají světla elektromobilů a vysoko nad úrovní vozovky sviští vlaky nadzemní magnetické dráhy. Na střechách hučí transformátory a plazmové kanály zásobují město energií."
A mezi tím vším velká zvířata na poli energetiky a průmyslu jako Tesla, Edison, Ford, Westinghouse... a jejich intrikaření ve válce energií. K tomu nacistické Německo, bolševické Rusko a tajemný paprsek smrti. Fantaskní příběh ve stylu Noir s historickými fakty a konspiračními teoriemi. Schválně zkuste si během čtení na Wikipedii najít p. Emila Kolbena s rodinou nebo další jména opakující se v knize. Ta hra s vymyšleným příběhem a skutečnými činy mě bavila moc. Navíc prostředí New Yorku popsané tak, jako bych se znovu procházela po milovaném městě. Kniha se čte i přes množství fyzikálních informací velice dobře ale tuším, že nebude pro každého. K páté hvězdice mi chybí trochu více napětí nebo takový ten wow efekt :-)
"Kdyby se vaše nenávist dokázala proměnit v elektřinu, rozsvítila by celý svět" N.Tesla

4 13.09.2020

Být hlavními hrdiny heterosexuální pár, je to další verzí Deníku princezny nebo béčkový román jako od Nory Bingové :-) Dát tam dva kluky - syna prezidentky USA a britského prince, je geniální počin. Najednou má celkem jednoduchý příběh pořádné grády, člověk to těm dvěma strašně přeje a zároveň se děsí následků.. prohraje tahle láska prezidentské volby nebo zboří celou britskou monarchii?
Kniha má celkem pomalý rozjezd a v druhé půli už brání usnout. Je romantická, sexy, napínavá, jako láska.

3 07.09.2020

Sex, drogy a rock n roll. Jedna nekonečná marihuanová jízda v divokých devadesátkách na univerzitních kolejích. Kolik sexu je moc sexu, kolik Nirvany je moc Nirvany a kolik trávy je moc trávy? A může být vůbec příliš trávy?
Parta kluků, pro které je pobyt na kolejích prvním závanem svobody, nikdo tady už nehlídá docházku, ani počet piv vypitých v půlce týdne, život je jedna nekonečná kalba, pokud se chytnete té správné party. Do toho povolné holky, první druhé a třetí velké lásky a občas nějaká zkouška.
Na jedné straně máme Honzu, Evžena, Jarina.. sympaťáky, kteří si užívají každou párty, pro které je hulení zpestřením, zábavou.
Na druhé straně nastavuje zrcadlo Johny, pro kterého hulení už dávno není zábavou, ale útěkem z reality, první věcí, na co myslí, když ráno vstane, poslední věcí předtím, než upadne na úplné dno a do nevědomí, se schýzami a stihomamem. A mezi tím vším se jako duch vznáší postava Arnošta, a už kvůli němu se vyplatí číst až do konce, i když je děj občas zdlouhavý. Konec knihy, jedna jediná stránka pak zasáhne přesně to místo, kdy si řeknete, že přes všechno to hulení, stálo čtení za to.
Kniha krásně poukazuje na zákon o držení marihuany "množství větší než malé" kolik to vlastně je?
Kniha určitě nebude pro všechny, ale rozhodně je pro všechny ty cool středoškoláky co si myslí, že jim tráva nic neudělá. A taky utvrdí nás starší v tom, že legalizace je opravdu cesta do pekel..i když samozřejmě když jsme byli mladší... :)

27.08.2020

Jsem strašně ráda, že horskou turistiku na vlastní kůži za mě vyzkoušel autor. Už vím, že tohle opravdu nemám zkoušet mít ráda, jen proto, že to dělají všichni. Kniha je brána jako humorná..no myslím, že několik desítek hipsterů v Praze a v Brně se u toho pobaví.Například poslední část výstupu Besseggen a představa vlastního pohřbu mě bavila hodně. "Are rád překvapoval. A nejvíce nás překvapil tím, že uklouzl na horském hřebeni 1600 m.n.m. a zahučel do horského jezera, kde ho záchranáři nikdy nenašli, protože na sobě měl stejně zelenou bundu"..v Ostravě, která je blízko Beskyd to už tak funny nebude, protože tady to frčí. Několikrát týdně pokořit Lysou nebo se rovnou vydat na Lysa24h. A pokud nevyjde počasí, o víkendu se tito nadšenci objeví v místním obchodním centru, jasně, že celí v outdooru, aby mohli šlápnout do pohorek a zdolat několik kilometrů obchodů.
Krásná obálka, hodně informací o norské přírodě a turismu, vydatná rešerše autora o historii atd, super fotky a vtipy na outdoorové nadšence ..teda jen pokud jste v druhém táboře, a váš jediný výlet do hor je proto, že tam otevřeli novou kavárnu s výběrovou kávou. A volné víkendy trávíte v prázdném městě u brunche a projíždíte všechny instastrories s rukama nataženýma k obloze na vrcholcích místních hor. Já k téhle skupině patřím a knihu jsem si užila, a užijí si ji i ostatní, po tom co jim o víkendu kamarádi prchnou do hor.

18.08.2020

Knihy jsem četla v době jejich vydání v Česku a musím říct, že byly skvělé, výborně napsané, napínavé, romantické. Klidně bych si je dala znova i po letech. Oproti filmům je tohle super věc.

7 16.08.2020

Naprosto dokonalé. Já, seriálem políbená teprve na přelomu tohoto roku jsem si knihu neskutečně užila a musím říct, že seriál je přesnou kopií knihy. Sice se tedy v knize nic víc než v seriálu nedozvíme ale to vůbec nevadí. Naopak jsem si díky knize utřídila informace o postavách a rodových vztazích. Oceňuji celý svět, který autor vymyslel, tohle mě bavilo naposled u pána prstenů. Čte se výborně, lehce. I když možná číst knihu a neznat seriál tak se v množství postav a rodech ztrácím, ale tomu pomáhá soupis rodů na konci knihy. Komu je smutno po seriálu, doporučuji a těším se na další díly.

4 07.08.2020

Moje oblíbené YA.
Úkol ve škole zněl jasně. Napsat dopis někomu mrtvému. Mladá Laurel si vybrala Kurta Cobeina. Ale taky Amy Winehouse, Jimma Morrisona, Rivera Phoenixe, Janis Joplin nebo Heatha Ledgera. V dopisech se jim svěřuje s tím, jak jí chybí sestra, která zemřela za nepříliš jasných okolností, matka, která ji odstřihla, jak je těžké najít přátele s další strasti a radosti. Moc dobře se četla.

3 05.08.2020

Já to prostě nemůžu dočíst.. šílená spleť myšlenkových pochodů.

Úplně obyčejné léto dvou dětských kamarádek na prahu puberty. Holky od sebe dělí asi rok, což je někdy už obrovským rozdílem a někdy úplně zanedbatelné. Je to přesně to období kdy se začínají nakousávat první dospělácká témata kluků a sexu ale pořád ještě děckýma očima. Trocha pubertálního vzdoru a názory odlišné i u dvou nejlepších kamarádek. Příští léto už holky budou zase o něco dospělejší a budou mít úplně jiné starosti. Jako young adult určitě fajn, mě teda spíše bavila dějová linka dospělých.
Komiks je nádherně ilustrovaný což je i důvod proč jsem ho musela mít. Určitě tři a půl hvězdy.

1 07.07.2020

Autor píše, že vztahy jsou těžké, komplikované a náročné. Dle mého mohou být jednoduché, pokud se v nich nebudeme zbytečně niterně rýpat, ale to by terapeuti neměli co žrát :) ..a nebo mám jen v životě štěstí.
Kniha nám říká, že láska neprochází žaludkem, ani srdcem, nýbrž mozkem - naším vlastním a že k tomu abyste byli šťastni si musíme pomoct hlavně sami, ne náš partner. A taky že tolerance a kompromis nejsou ty správné cesty a nejdůležitější je verbální komunikace, aby odpověď "nic" znamenala opravdu nic a ne celý svět :)
Vlastně je docela těžké hodnotit knihu, která nám a našim vzorcům chování ve vztahu nastavuje zrcadlo, a nutí nás přiznat si, že třeba nedej bože děláme něco špatně a můžeme za to my, ne partner :)
Hodně lidem kniha něco dá, někdo si chyby v sobě stejně nepřizná a ti emocionální upíři a další vztahoví psychopati, kteří by si knihu měli přečíst, si to stejně číst nebudou.
Příběhy z terapií byly fajn.

07.07.2020

Tohle je přesně to, co píše sám život. Jedenáctiletý Štěpa by mohl mít rodinné zázemí hned třikrát. Místo toho má hipsterskýho tátu, který má už rodinu jinde, mámu, která má problémy sama se sebou a hlavně se zdravím, a dědečka, který už životní sílu ztrácí. Uplyne několik Vánoc a Štěpa je s každým dalším klackem, který mu život vrazí pod nohy, čím dál soběstačnější a naopak dědeček je soběstačný méně a méně. Aby byli všichni zdraví a neumřeli, shýbl by se Štěpa pro každý drobek...jak já mu rozumím... Knížka je dost syrová a derpesivní a zasáhne přesně na to nejcitlivější místo.

22 05.07.2020

Dnes je 26. června, poslední den života Milady Horákové, která byla popravena před 70ti lety 27.června 1950. Inteligentní, silná, statečná žena bojující za demokracii, za svou zemi, za práva žen. Zavražděna spolu s dalšími účastníky odboje proti komunistickému režimu. Zavražděna ve smyšleném monstrprocesu, proto aby se země v čele s Gottwaldem zavděčili Stalinovi a Sovětskému svazu. V monstrprocesech nebyla zavražděna pouze Milada a její nejbližší spolupracovníci, ale také mnoho sedláků a dalších obyčejných lidí, kteří nesouhlasili s praktikami komunistů. V neposlední řadě pak také bratrovraždy uvnitř komunistické partaje. Na nic z toho by se nemělo zapomínat, a jsem ráda, že se o této části dějin stále mluví, a že kniha vyšla s podporou ministerstva kultury. Samotná forma komiksu je skvělá, dává nám jen ty nejdůležitější informace a určitě zaujme i mladší čtenáře. Obálka i ilustrace jsou nádherné.
Děkujeme Miládko.

7 26.06.2020

"Jsem v hajzlu. Šestého solu jsem nezahynul. Zbytek posádky si to určitě myslel, což jim nemůžu mít za zlé. Stránka na Wikipedii teď praví: Mark Watney je jediným člověkem, který zemřel na Marsu. A pravděpodobně to tak dopadne. Protože tady umřu. Jenomže ne šestého solu, jak si všichni myslí.."
Výborná One man show Marka Watneyho. Sice přes všechny fyzikální, chemické a biologické zákonitosti jsem si často připadala jako Penny v Big Bang theory, ale i přesto jsem si knihu užila. Díky humoru, deníkové formě a napětí až do samého konce, se kniha čte výborně. Můžu jen doporučit. Taky doporučuji shlédnout film Marťan Ridleyho Scotta, v hlavní roli s Mattem Damonem. Opravdu podívejte se na to. A vy co jste film viděli, přečtěte si to

17 24.06.2020

O novináři Markovi, který ze strachu z bolesti zaprodal duši nacistickému režimu. I přes vnitřní nesouhlas psal do novin oslavné články na vypálené Lidice, německá vojska a praktiky gestapa. Znechucen sám sebou bere do rukou spravedlnost a prak. Po začátečním adrenalinu a zadostiučinění se objevuje lítost a zloba ze zabití možná nevinného člověka. Je to Zločin a trest obyčejného člověka. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Příběh je vyprávěn v 60.letech, kdy zápisky Marka najde šestnáctiletá Alena, která vidí Marka jako hrdinu, ne zrádce země, a zjišťuje, že strejda Tonda, není ten hodný komunistický tajemník jak se na první pohled zdá...
Kniha je z roku 2016 a divím se, že jsem na ni za celou dobu nikde nenarazila, protože obálka upoutá hned, je nádherná.

5 16.06.2020

Soubor šesti povídek českých autorů ze zdravotnického prostředí. Trochu jsem se bála patosu témat smrti a umírání, naštěstí to zde bylo jen lehce, české autorky ovládají totiž umění, jak vše stočit do vztahových melodramat, a mě to vůbec nevadí. Takže v bílém plášti nic moc medicínského krom hlavních postav. Možná mě trochu jako zdravotníka mrzí, jak byli lékaři a sestry v jednotlivých povídkách vykresleni, samé klišé, nejvíc mě vyděsila sestra v podání p. Hejkalové. Zdravotnická tématika je hluboká studna, a historek a příběhu by každý zdravotník za léta praxe vysypal na stovky stran. Chybí mi zde nějaká ryze veselá povídka. Epsteinova povídka o zákoutích kolonoskopie mě bavila moc, stejně tak Dvořáková, Hejdová, Hejkalová.
Myslím si, že napsat povídku je mnohdy těžší, chybí zde ten prostor na rozvinutí postav a dějové linky, tady je třeba uvést čtenáře hned do děje, navábit a po pár stranách udělat závěr. Tenhle soubor se oproti "Město mezi zelenými kopci" moc povedl a čtenář se díky němu může seznámit s tvorbou jednotlivých autorů.

3 13.06.2020

Na tohle jsem se těšila několik měsíců, stejně jako na všechny knížky o Ostravsku.
Na jedne straně mame slevača Johanna a haviřku Trudu, dva susedy, dvě duše co si zbyly a jejich největši starosťu je esli má pivo spravnu teplotu a esli se zlate rybky hoňa v rybničku. Zajímalo by mě kolik piv lopli, než došlo do konce :)
Na druhé straně, která mě bavila o něco méně je politicky motivovaná vražda a snaha osamostatnit regiony v evropské federaci.
Knížka mohla být cela jen o těch dvuch z Landeka, Johann mi celu dobu připomínal Ostravaka Ostravskiho v duchodu. Diky za ten dialekt. Na vrch krásná obálka a nápad propojit lanovkou dolní Vítkovice a Landek není vůbec zlý.

5 12.06.2020

Život tady u nás na Karvinsku, Těšínsku, Ostravsku je a byl vždycky těžší. To nám říká už pětidenní pouť s rozedranými zády se solí na hřbetě. Hornický kraj, na jednu stranu velmi bohatý, pro obyčejné lidi velmi velmi chudý. Kronika popisuje život Barbory až po dospělost jejich dětí a vnoučat a ukazuje, že je třeba radovat se z každého dne, kdy se chlapi vrátí domů, protože neštěstí nechodí po horách ale po dolech..
Závěr knihy je pak věnován česko polskému konfliktu, o kterém jsem věděla jen pramálo, a nikdy mi nepřišlo nijak zajímavé, že na jedné straně Olzy je český a na druhé polský Cieszyn. Osamělý šikmý kostel u Karviné, byl vždy jen atrakcí pro cestě do Karviné, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že tam byly desítky domovů. A právě proto kniha je, aby oprášila staré zapomenuté pravdy. Výlet ke kostelu si zase udělám, tentokrát s pokorou.
Díky za tu písničku "sedí mucha na stěně", vzpomněla jsem si na svou babičku. Vzhledem k tomu, že půlka postav v knize mluvila polsky, přidala bych více nářečí, ale vím, že zbytku republiky by se kniha četla hůře. I tak se těším na další knihu autorky.

20 07.06.2020