Liilith komentáře u knih

Knížku bych ráda doporučila všem malým čtenářům a to nejen těm, kteří se o tituly Zuzany Pospíšilové zajímají.
Jde o nenáročný, jednoduchý příběh bez složitých částí, který ale pro své lehké napětí zaujme každého malého čtenáře. Titul je opět doprovázený celou řadou ilustrací, tentokrát z barviček Hany Pavlatové. Její obrázky jsou moc hezké.
Prvňáčkové jistě ocení větší písmenka, krátké věty i kratší kapitoly, které jsou skutečně ideální právě pro malé čtenáře.

2 11.07.2020

Zpočátku jsem byla knihou poměrně zklamaná, místo mysteriózního thrilleru autor připravil velice obsáhlý popis vyhořelého samotného třicátníka, který se po rozchodu s přítelkyní vrací do starého bytu, ve které žil spolu se svými rodiči. Tam se pokouší vyrovnat se svými problémy, které se týkají zejména rozchodu. Přišlo mi místy až neuvěřitelné, jakým způsobem ho tato událost zasáhla, nicméně zhruba v druhé třetině se děj začal ubírat tím správným směrem. V místních horách se za mrazivých zimních dnů ztrácejí děti. A právě v tuto chvíli jsem začala vnímat podobnost s knihou To od Stephena Kinga (k této podobnosti se sám autor přiznává). Řekněme, že i zde je To, které záhadným způsobem unáší děti, vraždí je a zotročuje pro své zvrácené účely.

Vykreslení atmosféry spolu s volbou konkrétního místa a samozřejmě zajímavým příběhem mě opravdu nahnal pořádný Strach. Místy možná, stejně jako já, knihu odložíte, abyste vstřebali to, co jste právě četli, ale to ji právě přidává na atraktivitě.

8 11.07.2020

Pro mě, pro zahradnického amatéra, to je velmi přínosná kniha. Konečně taková, kde je vše přehledně členěno a kde lze načerpat dostatek inspirace, i když máte vcelku nulové odborné znalosti. Možnost vybírat rostliny podle stanoviště, které vyžadují, podle barev, podle zahradních stylů, k tomu s poměrně kvalitními fotografiemi, bylo to jako procházka zahradnictvím s příjemným výkladem. Kniha ke které se budu ráda a často vracet.

2 29.03.2020

Vzhledem k tomu, že kniha získala "nejvýznamnější slovenskou literární cenu", očekávala jsem literární zážitek. Očekávala jsem nejen kvalitní příběh, ale i autorův styl. Od knihy, která získá takové ohodnocení bych očekávala i nějakou literární hodnotu. Kniha je prostě zapsané jakési vyprávění bez jakýchkoliv úprav. Chápu záměr, ale to je asi tak vše. To, jak kniha byla napsaná mi vadilo neskutečně. Nemůžu si pomoc, ale působilo to na mě jako školní sloh. Vyprávění se mi nečetlo vůbec dobře. Pokud jde tedy o údajný přepis vyprávění Igora, za mě by bylo lepší, kdyby do toho autor zasáhl a využil své literární zkušenosti... Možná by pak čtení bylo příjemnější a ta jakási "neprofesionalita" by nepůsobila tolik rušivě.

7 29.03.2020

451 stupňů Fahrenheita je jedna z těch nesmrtelných klasik sci-fi a dystopické literatury. Ray Bradbury zavede čtenáře do doby, kdy se svět příliš zrychlil, lidé přestali přemýšlet a dělají jenom to, co se po nich žádá. Každý, kdo se jen trochu vymyká standardu, je považován za blázna nebo rovnou za zločince. Nejhorší je, že i když je svět popisován jako tupé místo, při vysvětlení, jak se to stalo, můžete začít kývat hlavou, protože to zní jako dobrý důvod. Rozumný vývoj. Jak můžu souhlasit s něčím takovým?
Ray Bradbury se řadí k povinné četbě – a to nejen fanoušků sci-fi, fantasy a dystopických žánrů. 451 stupňů Fahrenheita jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý, protože nese hlubokou myšlenku a je uvěřitelná. Člověk se skoro bojí, co přinese budoucnost. Pokud vás příběh donutí se zamyslet, jeho účel byl splněn.

12 12.02.2020

Myslím si, že tato kniha je příkladem toho, že jméno dělá více užitku než-li obsah…nebo snad děj. Kdyby tuto knihu napsala nějaká neznámá pisatelka tak by se podle mě neprodal ani jeden kus…ano, tak moc je špatná. Paní Nesvadbová až přehnaně používá slovo „kooperace“ a celkově působí nedostatkem slovní zásoby. u mě palec dolů se vzkazem: méně je někdy více a jedna úspěšná kniha nezaručuje další.

2 12.02.2020

Román To prší moře se čte sám. Třeštíková dokáže protkat i příběh, který by měl mít vzhledem k tématu negativní ráz, něčím pozitivním, nadějeplným. Dokáže skrýt do jednoho velkého příběhu desítky malých, ačkoliv o nic méně silných, které ten hlavní dělají tím, čím je. A všechno to dokáže podat s neuvěřitelnou lehkostí, díky které vám bude líto, že jste se pročetli ke konci. Který tak úplně koncem není, protože dalším chrakteristickým znakem autorčiny tvorby, i když Třeštíková sama se v tomhle se svými čtenáři rozchází, jsou otevřené konce, za nimiž děj románu, stejně jako život, plyne dál.

6 09.02.2020

Pro mě kniha takový průměr. Moc mě nezaujala.

3 05.02.2020

Zajímavý, čtivý, historický román. Ze sedmnáctého století, z Prahy Rudolfa II. Kdyby se dalo cestovat v čase, ráda bych sem zavítala. Hned po první zastávce v Přemyslovských Čechách. Cestovat v čase zatím nejde, tak cestuji formou knížek. A s Mefistovým rukopisem to jde krásně. Je tu tajemství, dějiny, drama, vše, co má taková kniha mít.

3 05.02.2020

Zajímavě popsaná „kronika“ dvou pražských rodin, jejichž životy se postupem času protnou, popisuje život ze všech stran, z jeho radostnější části, ale i temných zákoutí. Spolu s postavami strávíme kus jejich života, autor směle popisuje životní osudy a hlavně různé podoby lásky. Autor zároveň mezi řádky vykresluje i život nejen v současné době. S postavami jsme od jejich mládí, prožíváme s nimi zamilovanost, mladou lásku, výběr životního partnera, výchovu dětí, důležitá rozhodnutí, která je ovlivní na celý život, léta pohody, ale i příchod krize a poznání, že ne vždy život člověku přinese to, co by chtěl. Text knihy přináší i odkaz, že člověk by se měl umět radovat i z věcí, které mu život přinese nečekaně, a zároveň se s tím smířit. S hlavními hrdiny stárneme, ale zároveň je i pohřbíváme. Málokdy dokáže text vytvořit tolik emocí v tak krátké době, obzvlášť pokud knihu zhltnete za jediný den. Smích, smutek, pláč, obavy, pocit zadostiučinění, to vše lze v textu nalézt. Kniha náležitě zaujme i formou, děj knihy je zprostředkován skrze vyprávění několika postav. Toto využití formy je velmi složité, ale je zároveň i velmi efektní a dokáže čtenáře ke knize doslova připoutat.

5 27.01.2020

Na první pohled P. S. zaujme bezkonkurenčním designem: pevné desky, nazelenalé kulaté okraje stránek, pestrobarevná obálka a to vše přepásané gumičkou. Fejetony mají téměř stejnou délku a každý je doplněný obrázkem od Aniny sestry Lely. Autorka píše převážně o jídle, lásce, dětech, půvabech jednotlivých ročních období a vzpomíná na dětství, především na své povahou protikladné babičky a na tatínka. Daleko častěji než konkrétní vzpomínky a postřehy ovšem narazíme na vážná i nevážná přemítání nad životem, která jsou prodchnutá osobitým nadhledem a lehkostí. Žádné hluboké filozofické myšlenky ale nehledejte. Ačkoliv je P.S. kniha odpočinková, doporučuji si i od ní dávat menší pauzy. Pokud ji budete číst na jeden zátah, neomylně se dostaví pocit, že se fejetony trochu podobají. Osobně bych knihu označila za takové „ženské počtení“.

2 17.01.2020

Již dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu s poutavým dějem. Osobité a veselé ilustrace Magdy Veverkové Hrnčířové jsou moc krásné a budou se vám určitě líbit, tak jako mě. Vykouzlily mě úsměv na tváři.
Příběh je určený pro malé čtenáře, kteří si písmenka teprve osvojují. Pomoc rodičů je tady na místě. Velký font písma a krátké kapitoly jsou zárukou, že malý čtenář nebude mít problém se čtením ani s udržením pozornosti.

03.01.2020

Kniha je psána velmi čtivě, přesto bych ji nenazvala oddychovou, při jejím čtení je nezbytně nutné se soustředit a myslet. A vnímat. Nezbývá mi nic jiného, než knihu vřele doporučit. Je to po dlouhé době četba, která si mě přitáhla.

1 02.01.2020

"Román-neromán
Přestože by se k Běgunům nejlépe hodilo označení román, žádným klasickým románem rozhodně nejsou. Běguny tvoří řada zdánlivě nesouvisejících mikropříběhů, jež se postupně skládají do jakési (románové) koláže, kterou sceluje více než prostor či postavy (některé koneckonců bez nějakého většího vlivu na pozdější podobu příběhů zmizí či zemřou) téma. Tématem je fenomén, jenž se čím dál více dostává před všechny ostatní. Cestování. Cesta a pohyb. Co znamená být na cestě, přesouvat se z místa na místo? Co vede člověka k tomu, aby opustil svůj byt?

Autorka se při snahy o postihnutí tohoto fenoménu přesouvá mezi mnoha póly. Od (snad autobiograficky) laděných vzpomínek k historicky zasazeným příběhům. Od příběhů k až gnómicky vyznívajícím odstavcům. Od popisu chodu letiště k přiblížení života "věčného nomáda". Zároveň Tokarczuková, fascinována projektem Wikipedie, přemýšlí, jak by vypadala celosvětová encyklopedie, jaký je její vliv na poznávání světa "
Kryštof Eder

4 16.12.2019

Pokud pracujete s knihami (a také s lidmi), je pro vás tato knížečka milou povinností, u které můžete získat pocit, že v tom nejste sami. A i vy ostatní se rozhodně pobavíte a příjemně strávíte hodinku svého času...

2 16.12.2019

Román upoutá milovníky bouřlivých rodinných vztahů, stejně jako těch, kteří si libují ve spletitých cestách hrdinů ke šťastnému a spokojenému životu.

2 05.12.2019

Tenhle svazek má pouhých 188 stran, ale přesto autorka dokázala nemožné: u čtení jsem se nudila! Ač jsem tedy knihu zvládla za jediné odpoledne, vůbec jsem z toho neměla ten dobrý pocit, který člověk po dočtení mívá. Děj se totiž vůbec nepohnul z místa a reálně se začal někam posunovat až úplně na konci - a v momentě, kdy to konečně vypadá, že by se mohlo něco stát, otočíte stránku na poděkování.

Stín větru je jistě dobrou volbou pro každého, kdo má rád pomalé rozplétání tajemství a kdo by se s potěšením přenesl alespoň na chvíli do barcelonských uliček. Kdo má již na svém čtenářském kontě Šifru mistra Leonarda, najde ve Stínu větru mnoho podobného. Nejedná se jen o podobnost struktury vyprávění, ale rovněž o existenci obdobných prvků typických pro historický a tzv. gotický román, jako jsou tajná společenství, utajené rodinné vztahy, staré domy či chrámy, ponurá zákoutí apod. Škoda jen, že Ruiz Zafón nedovedl tak dobře rozehrané vyprávění do konce.

4 18.11.2019

Krásně napsaný melancholický příběh, který vám umožní se alespoň na chvíli odpoutat od reality...

3 16.10.2019

Knihu Pačinko jsem si vybrala hlavně proto, že jsem o daném tématu nic nevěděla. Otevřelo se mi úplně nové téma, o kterém doteď neměla ani ponětí. A nebyla jsem zklamaná. Kniha je navíc velmi čtivá, snadno se ztotožníte s hlavními postavami sea na její příběh je tak nezapomenete.

2 26.09.2019