Lenka0007 komentáře u knih
Kniha má vše, co má mít psychologický thriller, zajímavý námět, zvrat, napětí, psychologicky prokreslené postavy. Ocenila jsem originální posouvání v ději, minutu po minutě při tragickému zjištění, kapitoly sestávající jen z otázek, tweety, dopisy. Čtenáři se nemůže nesevřít hruď, tragický příběh.
Nebavilo. Tak moc, že jsem se ztrácela v postavách i časových rovinách. Kniha měla potenciál už jen tím, ze ji napsala autorka literární senzace Dívka ve vlaku. Námět taky dobrý, začátek lehce zneklidňující a pak už jen nuda, nuda……
Dvě dějově linie, které, ačkoli se to zprvu nezdá, se zhruba v polovině knihy spojí. Dalo se to, pokud čtenář nečeká napínavý, nervy drásající thriller. Taková pohádka, no…. A mělo to spád.
Ztráta dítěte odstartuje množství lží. Navzdory nelehkému tématu se mi kniha líbila, svižné tempo, pro mě nepředvídatelný závěr. Debut autorky hodnotím plným počtem.
Zajímavý, i když neoriginální námět, dobře napsané, čtivé, ale….. přitažené za vlasy, naprosto nelogické a ten “šokující” závěr? Absurdní. Takže za mě ne.
Kniha s dvěma dějovými linkami, které se na konci propojí. Dočteno, ale…… přeskakovala jsem dlouhé pasáže o ničem, přivítala oči nad nelogickým chováním postav a ten závěr? OK, kvůli množství psychothrillerů jsou na autora kladeny vysoké nároky, zápletka musí být originální, konec nečekaný. Další kniha čtená v karanténě, takže vlastně zaplaťpánbůh za ni.
Ostrov odříznutý od okolního světa, svatebčané, z nichž každý něco skrývá. Klišé, ale dobře. Ovšem to rozuzlení je snad nejnepravděpodobnější, s jakým se lze v příběhu setkat. Jedna náhoda se vrství na druhou, až je z toho fraška. Pro zpestření jsou tu překladatelské perličky typu: “Hannah, jsi ženatá, máš dvě děti.” Kdybych nebyla v karanténě, je pro mě tahle kniha ztráta času.
Pozitiva knihy: pět postav a dva detektivové, takže žádné vysoké nároky na čtenáře. Tomu je vše naservírováno v krátkých kapitolách rozdělených do šesti částí s vystihujícími nadpisy. Kniha je v různých částech vyprávěna různými postavami, ale žádný strach, nad každou kapitolou je napsáno kdo a kdy to vypráví. Takže oddechovka. A ano, je to čtivé. Jen obrázky chybí. Děj do strany 267 by se dal shrnout do několika vět. Pak to nebere spád, navzdory všemu zůstávají mnohá “ale”. Za pár týdnů nebudu vědět, o čem že to bylo.
Po knize Mrtvé vzpomínky, kde jsem měla pocit, ze Angele dochází dech, musím zde dát opět plný počet. Série vražd, motiv i provedení trochu připomíná detektivky Chrise Cartera, takže za mě dobrý. Skvělý nultý díl skvělé série.
Ideální kniha pro vánoční čas. Smrt je mým řemeslem ve mě stále rezonuje, ale tuhle jednohubku jsem si nemohla nechat ujít. Doporučuji i díky fotografiím a autobiografických pasážím, které jsou její součástí.
Označení “thriller” rozhodně nevystihuje tuto knihu, nebo alespoň prvních 350 stran. Je to příběh o lidech v klidné části města. Sympatická mi byla pouze ta postava, která na konci zamíchala kartami, žádný klaďas. Vzhledem k tomu, že mě všichni štvali, ho vlastně trochu chápu a díky němu i celkem vysoce hodnotím.
Příběh tří spolužáků, kteří se jeden druhému v životním tempu ztratili, aby se jejich osudy po mnoha letech zase na chvíli protnuly. Nostalgické čtení, jsem cílová skupina, zklamal však překotný, rozpačitý závěr.
Kniha, ve které se prolíná minulost a současnost, příběh jednoho přátelství a dne, kdy se vše tragicky zvrtne. Pominu-li fakt, že policistka v sedmém měsíci těhotenství jde nebezpečí naproti tím, že leze do hořících stodol, rádoby opuštěných domů, zatuchlých sklepů a jeskyní, aniž by cokoli vypátrala, to docela šlo.
Překvapivě dobré čtení, střídání časových rovin i vypravěčů. Příběh dvou sester, ve kterém není nic tak, jak se na první pohled zdá. Příběh dávno pohřbeného tajemství, které nutí čtenáře otáčet jednu stránku za druhou. Přečteno za pár hodin.
V téhle knize není nic takové, jak se na první, druhý, třetí pohled zdá. Plusy: čtivé, ponuré, má to nápad a spád. Minusy: možná trochu překombinované a čtenář má pocit, že nedostal odpovědi na všechny otázky. Každopádně přečteno za víkend a to jsem náročný čtenář.
Stačilo prvních patnáct stran, abych věděla, jakým směrem to půjde. Styl psaní mi přišel dost rozvláčný, takže jsem přeskočila na stranu 340 a s pokyvováním hlavy přečetla závěr. Kdybych neměla v záloze zajímavější knihy, asi bych se tím prokousala, ale takhle…..
Příběh, který se inspiroval skutečnou událostí Dee Dee Blanchardové, matky s Münchhausenovým syndromem. Opravdu pouze inspiroval, což bylo na škodu. Nevadilo mi, že žádná postava není kladná, ale jejich nelogické chování, závěr pro mě rozhodně nebyl “nečekaný” ani “šokující”. Za mě nic moc.
(SPOILER) Kladně hodnotím originální pohled na případ skrze oběť, zavražděnou ženu a ano, čtivé to bylo. Ale prvoplánové, bez překvapení. Průměrná kniha, thriller rozhodně ne a detektivka? Pachatel se v podstatě usvědčil sám.
Byla by škoda, kdyby tahle nenápadná kniha zapadla. Okruh postav, z nichž každá má příběh….docela dobré čtení.