laura komentáře u knih

Myslela jsem si, že tahle kniha od J. Picoult bude nejslabší ze všech, vlastně se mi do ní (možná i kvůli nenápadité a takové nemastné neslané obálce) vůbec nechtělo... Ale pak jsem si ji náhodně koupila, asi proto, že pro tuhle spisovatelku mám slabost a zároveň ji obdivuji... Příběh, který nám předkládá v Prosté pravdě, je matoucí, neuvěřitelný, ale tak nějak poklidně plyne, až si říkáte, ano, tahle kniha moje očekávání nepřekoná, bude dobrá, ale ne příliš, bude čtivá, ale ne moc, bude jen o trošku víc než obyčejná... Ovšem poslední třetina knihy všechny vaše představy obrátí naruby, rozdrtí vám srdce, rozemele vás na prach a jen těžko budete hledat ztracený dech... Posledních 200 stran pro mě bylo utrpení číst a zároveň se ve mě rozprostírala ta čistá krása tohohle příběhu. Ano, je to krásná kniha. A ne, vůbec není obyčejná. A ano, je mnohem, mnohem lepší, než jsem čekala, a ne, vůbec nezklamala mé očekávání, spíš je dalece překonala. Hodně dlouho mě bude pro všechny bolet srdce, protože... Tyhle příběhy prostě nemůžou skončit dobře, i když dobře skončí. Kde je ještě příběh a kde už je život sám?

16 11.05.2018

Jedna z prvních knih, které jsem od D. Chamberlainové kdysi četla. Teď jsem ji vzala do ruky už potřetí - a potřetí nemůžu říct jinak než: Úžasné! Příběh, který vás chytí za srdce, dokáže vás napínat, překvapovat, rozplakat, dokáže vám stisknout srdce tak, až zjistíte, že už vám skoro nepatří. Že v něm žijí všichni ti lidé, jejich osudy, zraněné duše, životy těch, kterým dal osud jen pár chvil, životy jiných, který musí žít i za ně... Že v něm máte všechny ty emoce, city, bolest, lásku, něhu a krásu a i když máte pocit, že tam marně hledáte sami sebe, vůbec vám to nevadí, protože tenhle příběh bude žít chvíli za vás... Myslím, že to nebylo naposledy, kdy jsem se k této knize vrátila... Ale dá se mluvit o návratu, když ve mě pořád zůstává?

5 06.05.2018

Na to, jak moc jsem se na tuto knihu těšila, jsem maličko zklamaná. Proto také jen tři hvězdičky, na těch pět to z mého pohledu není. Něco tomu prostě chybělo, něco, co by mě chytilo za srdce jako v ostatních knihách mojí TOP autorky. Před touhle knihou jsem četla Soukromé vztahy, už potřetí, a rozsekaly mě stejně jako bych je četla poprvé. Utajená sestra mě ničím nepřekvapila (možná to je ten důvod, za nímž stojí moje zklamání), tak nějak jsem vytušila, jak se příběh rozuzlí, a i když se to četlo hezky, a nebylo to špatné, mezi ty nejlepší od D. Chamberlain ji prostě nemůžu zařadit. A momentálně, ačkoli se k jejím knihám vracím opakovaně, si ani nejsem jistá, jestli tuhle budu někdy v budoucnu číst znovu. Ale možná jí dám ještě jednu šanci.. Uvidíme...

4 06.05.2018

Tak tohle byla jízda... Stranou to, že mi dost lezl na nervy styl vyprávění, zejména "jako". Příběh byl ale skvělý. To, kam to celé vyústilo, jsem odhadla, ale... TO napětí! Pořád pochybuješ, pořád doufáš, že takhle ne, pak se to celé zvrtne a ty zase šílíš, protože tohle by snad bylo ještě horší... No byla to jízda a konec překvapil, i když jsem to čekala. Protože střípky tohohle příběhu do sebe nezapadly, ony ho celý prošpikovaly. A ne všechny jsem čekala. Takže jo, tahle kniha je vážně dobrá...

12 06.05.2018

Líbila se mi, moc. Ale... Ale prostě nebyla tak úžasná jako předchozí knihy od této autorky, takže prostě nemůžu dát pět hvězdiček... Zkrátka mi tam něco chybělo - a to jsem knihu doslova zhltla za dva dny. Vlčí příběh byl úžasný a mě překvapilo, jak moc živý. Během čtení jsem byla podebraná a měla problém s dýchaním, ale celkově příběh prostě tak nějak vyšuměl... Pořád čekáte, co se vlastně stalo a nakonec zjistíte, že se nic nestalo. Ale jak už to tahle autorka umí, byly i chvíle, kdy jsem se od srdce zasmála, kdy jsem je chápala, jak Caru, tak Edwarda, kdy jsem chápala Georgie i Luka. Život není jednoduchý. Kdyby byl, neměli bychom co číst ;)

9 06.05.2018

Tak tahle kniha se autorce moooc povedla... Po předchozí knize "Klejinčino tajemství" jsem se maličko obávala zklamání, ale nedostavilo se. Jsem nadšená a knihu jsem doslova zhltla během tří večerů (mít víc času, byla by přečtená za den). Je napínavá od samého začátku, jiskří to v ní tajemstvím, náznaky, láskou, napětím, a když už si myslíte, že jdete po té správné nitce, která vás dovede k rozuzlení, zjistíte, že z těch nitek je utvořen spletitý gordický uzel, do kterého jste se nepochopitelně zamotali :) Překvapení v knize na čtenáře čeká víc než dost. Řadím k těm nejlepším od této autorky.

8 25.04.2018

... tahle kniha mě vzala za srdce. Příběh začíná všedním životem vysokoškoláků kdesi na kolejích, ale ve chvíli, kdy se s hlavní hrdinkou přeneseme v čase do Egypta za vlády krásné Nefertiti, jsem příběh už nečetla, já ho žila... Mrazilo mě z něj, tajil se ve mě dech, uchvátila mě nádhera Egypta, života, který už dávno zavál čas, všechno bylo tak opravdové, tak živé... Tahle autorka má zkrátka potenciál ;)

5 24.04.2018

Ano, něco tomu chybí, aby to bylo na pět hvězdiček... Kniha mě zaujala už svou obálkou, ale když ji přečtete, zjistíte, že obálka s obsahem jaksi vůbec nesouvisí... Nebo ano? Každopádně, už od začátku jsem tušila, že je něco maličko jinak, než se nám autorka snaží namluvit :) Sice jsem i tak s odhadem byla trošku vedle, ale odhalení mě tudíž už moc nepřekvapilo. A ten konec, ten mi připravil zklamání. Čekala jsem prostě něco víc. Víc wow... Přesto nelituji, četlo se dobře, ale jak se píše níže, dalo se z toho vytěžit mnohem víc... Emočně mě daleko více pohltily a zasáhly Hvězdy nám nepřály, tenhle příběh svým zpracováním pokulhává daleko za nimi... Nicméně i tak si zaslouží pozornost, protože něco na něm zkrátka je, co člověka upoutá...

3 23.04.2018

Tahle kniha si pět hvězdiček určitě zaslouží. Od prvních stránek mě upoutala a celou dobu jsem si říkala, jak tohle dopadne... Zpočátku fandíte Sarah a nesnášíte Amelii, pak najednou zjišťujete, že je všechno maličko jinak... Mohlo by se zdát, že je příběh předem daný, ale ne, dost věcí vás překvapí. Intriky, zášť, nenávist, láska, bolest, najednou vidíte, že každý člověk má dvě tváře. Kterou si vyberete? Rozhodování není snadné, i když s ubývajícími stránkami jsem už měla jasno... Jak člověk změní jediná situace, jak změní jeho pohled na svět, jistoty, hodnoty, které uznával... Jak moc jiní jsme, když do nás nikdo nevidí a jak se měníme, když se chceme zalíbit... Ano, tenhle příběh mě prostě uchvátil. Zatím nejlepší kniha od E. Haran...

7 20.04.2018

Také jsem měla problém s začátkem příběhu, cikánským prostředím, možná i proto, že jsem neměla čas přečíst víc stran v kuse... Ale pak mě příběh pohltil a já hltala stránku za stránkou a i když podvědomě tušíte, že to prostě musí dopadnout dobře, stejně vám to nedá a málem nedýcháte, jak moc si přejete, aby to dobře dopadlo pro všechny... Tady tomu tak zcela není, ale nebudu prozrazovat. Přesto se jedná o knihu, o které budu ještě dlouho přemýšlet... A že by červená knihovna? Neřekla bych. Té romantiky tam moc nenajdete. Jde spíš o život, jak ho neznáme. A o mnoha tvářích lásky, nejen té partnerské. A o lidech. Ano, především je to o lidech...

5 15.04.2018

Příběh mého dětství a dospívání, o kterém zrovna uvažuju, že si ho přečtu znovu (po kolikáté už netuším). A ano, také můj poklad v šuplíku je salátový, ale nedala bych ho za celou jeskyni zlata :) Inženýra Koridese člověk musel milovat a dobrodružství, které jsem s ním prožívala, bylo prostě neopakovatelné...

4 14.04.2018

Tak tenhle díl byl z celé série nejlepší - a nejpřekvapivější. Opravdu mě to bavilo, zhltla jsem knihu za dva dny (ale v podstatě za den, protože ten druhý jsem už jen dočítala konec :) Škoda, že nejsou přeložené další díly série, jak jsem se dočetla níže. Protože si myslím, že Sebastian jednoho dne zjistí, že nic není takové, jak to vypadá (třeba jeho otec)... Takže... Kdo ví? Má možná pořád ještě naději...

7 12.04.2018

Začátek zdlouhavý, ale když jsem se začetla, knihu jsem doslova zhltla nadvakrát. Chvilkami smutné, zejména když člověk uváží, jak dokáží lidské řeči pošpinit památku mrtvého člověka, který se už nemůže bránit. Tak samozřejmě, ono to funguje i u živých, ale ti to alespoň mohou vyvrátit... Z téhle série nejslabší díl, ale nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila...

3 12.04.2018

Tak jooo, byla to jízda... Přečteno během dvou dní. Dala bych hvězdiček i víc, ale vzhledem ke srovnání s ostatními knihami této autorky (a nejen jí) dávám jen tři, protože TOP kniha to zase úplně nebyla. Ale Sebastian si mě získal a hlavně mě bavil. Zejména jeho ironický humor :)

7 12.04.2018

Tahle kniha mě moc bavila. Přerod Jackie byl bolestivý, ale krásný. Její láska, které se dlouho bránila, ji zaskočila a to, jak bojovala s tím, udržet si svou hrdost, tím si mě jednoduše získala - ačkoli byly chvíle, kdy se chovala jako rozmazlené děcko, zamilovala jsem si ji...

4 08.04.2018

Přečteno za 3 dny. Příběh byl čtivý, místy sice předvídatelný, ale dokázal i překvapit. Žádná z postav nebyla jen kladná nebo záporná, byli to prostě lidé, se všemi svými chybami a nesplněnými sny. Lidé, kteří se snažili bojovat o to, co jim osud chtěl vyrvat... Lidé, které musím obdivovat za to, že se nevzdávají ani ve chvílích, kdy by to jiný vzdal...

6 08.04.2018

Nejspíš nejlepší kniha této autorky, kterou jsem zatím četla.. Příběh Francesky a jejího otce, jejich boj za zachování si hrdosti, touha nevzdat se svých snů a rvát se o ně s nepříznivým osudem, všechny ty bolesti, odvrácená tvář života i naděje, která se za tím vším skrývá mě prostě uchvátily...

6 08.04.2018

Opět jedna ze srdcovek mého dětství, ke které se však ráda vracím i po letech... Knížka, která mě snad nikdy nepřestane bavit - a to je co říct... Četla jsem ji tolikrát, že už bych to nespočítala, přesto pro mě příběh Gerlindy a jejích přátel nepřestal být krásný, napínavý a nostalgicky neopakovatelný...

15 07.04.2018

Za mě zatím vůbec nejlepší kniha od J. Moyesové, ačkoli to možná není spravedlivé, protože jsem zatím četla pouze tři knihy (ještě Než jsem tě poznala a Poslední dopis od tvé lásky). Dívka, již jsi tu zanechal, ve mě však zanechala nesmazatelné stopy, příběh byl syrový svou opravdovostí, svou bolestí, nadějí, láskou, vírou a neskonalou odvahou... Názory na hrdiny se měnily s ubývajícími stránkami a dost často mě autorka dokázala zaskočit něčím nepředvídatelným, co jsem možná předvídat měla (obvykle se mi to stává)... Po dočtení knihy jsem dobře půl hodiny nemohla přestat brečet... A myslím, že kousek mého srdce zůstal napořád tam...

21 05.04.2018

Odpočinkový příběh na dlouhé deštivé odpoledne... Moc mě bavily naschvály dětí i to, jak si k nim Amanda pomalu nacházela cestu. Chvílemi zdlouhavé, ale zároveň nabité třeskutou touhou, nejistotou, strachem, vášní a láskou... Každý bojujeme se svými démony a někdy to chvíli trvá, než pochopíme, že bránit se je zbytečné... Každopádně je to příběh, ke kterému se nejspíš ráda budu vracet, protože Patrick prostě uchvátí srdce každé ženy ;)

10 02.04.2018