laepus komentáře u knih

Celou dobu čtenář čeká, co se vlastně začne dít - chodí do školy, kecají o Janu Nepomuckém, poslouchají muziku, provokují vyučujícího... a v pozadí se začíná nenápadně objevovat někdo, kdo o nich práská výš. Do toho kapitoly s Tetičkou, během nichž vám dojde, že se tehdy (v tom 72.) opravdu studentům něco stalo. Ale co? Chcete to vědět. StB je stále silnější a pak na konci víceméně zničehonic... prásk... Nebojte, neřeknu víc. Ale konec je zásadní pro hodnocení a vyznění celé knihy. Představa někoho, že normalizace byla už jen taková selanka, kdy estébáci dělali na lidi bububu a když jste drželi hubu, nic se vám nemohlo stát, je absolutním nepochopením tehdejší doby. Doby, před kterou Pavol Rankov jasně varuje. Ke konci už je zřejmá i paralela mezi středověkem a normalizací - o to smutnější to všechno je. Ještěže se máme dnes tak skvěle - StB je totálně zlikvidovaná, její lidi už jsou mimo veřejný život a politiku, nijak nás estébáci neovlivňují a hlavně nám jinak nevládnou... ups... velkokoblihář

12 27.05.2019

Zweig je nepřekonatelný. Je to má druhá kniha jeho a opět absolutní mistrovství - obsahové i jazykové. Není větší oslavy chlapské odvahy, krásného lidství, nezastavitelné touhy nebo obrovské píle a vytrvalosti než historické životopisy Zweiga. Tolik pozitivní energie a zároveň pochopení pro naše slabosti, vše smícháno s vírou v úspěch, vlastní schopnosti či spravedlnost. Krásný pateticky hrdinský sloh, kdy i čtenář je pyšný na to, že jeho předkové dokázali to, co dokázali a říká si, proč to nedokážu já? Anebo dokážu? Zweig nutí čtenáře zamýšlet se nad vlastním posláním - není naším úkolem tady být jen pasivními příjemci osudu, ale my sami máme být tím, kdo určuje a mění běh světa. Tak jako například Magalhaes.

4 20.05.2019

Hned v první povídce mě postoj autora tak nasral, že z principu prostě nemůžu jít na absolutní hodnocení. Naštval mě ten klasický přístup advokátů, kdy pravda a (opravdová) spravedlnost pro ně nebývá ta nejvyšší hodnota, za kterou se hnát za každou cenu... Ale dál: von Schirachův styl se mi líbil už u Případu Collini a tady není jiný - na krátkých minipovídkách je strohost o to brutálnější a přímočařejší. Navíc není u žádného příběhu dopředu vůbec jasné, jak dopadne, k jakému zvratu dojde a často, kdo je vlastně hlavní postavou nebo se stane zločincem. Obligátní pídění se po vině a trestu tady je všude, otázkou však je adekvátnost trestu a v čem vlastně spočívá ona vina. A jestli člověk vůbec je schopen spravedlivě posoudit jiného člověka. Snažit se o to musíme, ale často si nás přebera až Pánbůh...

2 13.05.2019

Možná tu kazím stoprocentní hodnocení a je mi to opravdu a upřímně líto, ale přece jen jsem čekal ještě trošku víc. Tím největším minusem je rozsah knihy - tři povídky jsou jednoduše málo a rozsah je naháněn obrazovým doprovodem. Historické rešerše autora musely být značné a poctivé a ty tři svině, o kterých píše, jsou opravdu svině. Ani o Čurdovi jsem netušil, že to byl až takový zkurvysyn, že udáním kamarádů z Anglie začaly ještě mnohem horší věci... Pár dalších případů by kniha určitě ještě snesla, protože když už jsem se právě u Čurdy začetl a zvykl si na záměrně chladný a strohý autorův styl, tak byl konec. Ale jinak - tři výborné studie o tom, jak se člověk vysere na svědomí a jde jen cestou momentálního prospěchu. Dobré varování před lidmi, kteří jsou ochotni se kdykoli přidat k jakémukoli gaunerovi, který jim dá třeba... koblihu...

8 13.05.2019

Jazykově úžasné, dějově prázdné. Silnější momenty střídají ty slabší. Pokud bych byl příliš drsný, tak je to o geniálním autistovi, který se ožení s manipulativní deprivovanou borkou, která se rozhodne nepustit ho na krok z domu, zakázat mu to jediné, co miluje, kontrolovat každý jeho krok, vyká mu a oslovuje ho příjmením... Pozor, možné spoilery! Jak asi takový chudák může skončit? To je nabíledni a spěje to k tomu celou druhou polovinu knihy. Čekal jsem nějaký víc kulervoucí závěr, nějaký pořádný zvrat, trochu děje... nedostal jsem, proto jen tři za úžasný jazyk a vykreslení (chorých) postav.

1 10.05.2019

Červeného trpaslíka miluju a tohle nijak nezaostává za seriálem. Naopak v mnoha věcech jde dál - člověk se tak dozví spoustu dalších věcí, které v televizi nebyly, např. před samotným odletem či to, že Lister vlastně chtěl záměrně do stáze a nebyla to náhoda. Parádní je scéna, kdy najdou Krytona, který se stará o hromadu mrtvol a Lister krásně sjede Rimmera. Hlášky fungují i na papíře a Lepší než život je tady opravdu mnohem lepší než život - kdyby tohle měli natočit přesně podle knihy, tak by rozpočet jediného dílu za speciální efekty asi překročil rozpočet celého seriálu. Rozhodně se těším na další díly, stejně tak na to, až si zase sjedu celý seriál na videu. PS Všimli jste si těch výrazů "televize, video" Už jsem holt starší ročník, zhruba tak tři miliony let a člověk musí držet poetiku Červeného trpaslíka :)

6 10.05.2019

Slušné pokračování prvních dvou dílů. Slabší místa se střídají s těmi silnějšími - vážnějšími, napínavějšími či vtipnějšími. Očekávání byla trochu jiná, ale na druhou stranu byla asi přehnaná a kniha tak, jak je, je vlastně mnohem uvěřitelnější (no, uvěřitelnější... tolik náhod a šíleností v jednom, přesto uvěřitelnější, než kdyby tam někdo dělal zázraky apod.) a zejména poslední kapitola tomu dává pěkný závěr a tu krásnou myšlenku pro všechny - každý z nás může být v jistém smyslu mesiáš. Není třeba hned nakrmit miliony a zastavit všechny války, hlavní je najít v sobě to rozhodnutí, že já už zkrátka nebudu dělat nic jen tak pro sebe, že veškerá má rozhodnutí mě budou přesahovat a budou svět okolo mě zlepšovat. Jde to. Zkusím to i já. Chci to zkusit.

4 31.03.2019

Nic moc nového a zvlášť uceleného se člověk nedozví. Jde o hodně autorsky laděný dokumentární cestopis po krajích německých, kde se Tuvia baví s lidmi všech možných názorů a rád je provokuje už třebas jen tím, že trvá na odpovědi na svou otázku. Je smutné, kolik politiků (nejen v Německu samozřejmě) je dnes zvyklých, že novinář je jen úslužný šiřitel jeho vlastních mouder. Tady ne - odpověz, odpověz, odpověz, odpověz... Autor od začátku jasně dává najevo své sympatie k uprchlíkům, přesto to není oslavná óda na jejich přijímání. Je velice kritický k odmítačům a dává jim to docela sežrat. Nejkritičtější je ale k většinové společnosti, která se často bojí svobodně vyjádřit názor, má ubohé argumenty pro své názory, často je otevřeně antisemitská apod. Největší problém tak není v rozhodnutí, jestli přijímat nebo nepřijímat uprchlíky, ale autor jej vidí v tom pokrytectví, kterým se halíme do frází typu “My to zvládneme!”, ale přitom uprhchlíky opovrhujeme, necháváme je žít jako prasata a jen si obalujeme vlastní ego do lží, jací jsme správní a hodní a milosrdní. Smutné.

6 25.03.2019

Bohužel musím jen na tři. Je mi líto, ale nejde to výš ze dvou důvodů: 1. už u Zabijáka a teď i tady je to zase dokola ten stejný vzorec pořád dokola a už to trochu nudí - ano, jazyk je pořád lehký, vtipných situací je nespočet, Alan dokáže krásně vytočit úplně všechny okolo sebe, ale prostě už to tak nějak jede jen ze zvyku a říkáte si "to už tady někdy bylo..." a 2. Nevím, jestli to jsou opravdu niterné autorovy politické názory, ale tady je jich až přespříliš a mnohdy zcela zbytečně, protože pro samotný děj by se naopak hodila mnohem víc nějaká zkratka. Paradoxní je, že v absolutní většině názorů se s autorem shoduji, ale je to zde vše až tak černobílé, že mám pocit, že jsem manévrován do pozice blbce, kterému musí být jasně řečeno, co si o kterém politikovi má myslet (Merkelová - zachránkyně světa, Putin - největší zlo na světě, Trump - největší lhář a idiot na světě, brexit - jen to špatné atd. atd.). Je tady toho opravdu zbytečně moc a ač (jak už jsem uvedl) s jeho názory souhlasím, domníval jsem se, že čtu vtipný román, ne prvoplánovou politickou agitku.

5 17.03.2019

Film jsem viděl už několikrát a miluju ho. Je to čistá krása po všech stránkách. Tudíž má očekávání vůči knižní předloze snad ani nemohla být vyšší a počítal jsem s lehkým zklamáním. A nakonec - dostavilo se opravdu jen lehoučké zklamání. Přesto je to pořád příjemná krásná kniha, lehké čtení na jakoukoli dobu, při kterém se odreagujete. Je jasné, že autora ani jiný cíl neměl. Provence dýchá z každé vteřiny filmu i z každé stránky knihy - pořád cítíte vůni jídla, na patře máte rozvinutý buket vína, v dálce slyšíte zpívat ptáky či znít zvony a před vámi se rozprostírají nekonečné vinice. Provence krásnější než z letáku. Přesto jsem byl překvapen, nakolik se film vzdálil od své knižní předlohy - zejména co se charakterů postav týče; a to nejde jen o vedlejší postavy Charlieho či Auzetové, ale dokonce i samotného hlavního hrdiny Maxe. Ve filmu až do skoro samého závěru je nenapravitelný cynik připravený prodat celé sídlo po strejdovi, v knížce už mnohem mnohem dřív je jasné, že ho kouzlo tohoto kraje zlomilo. Další změny jsou i dějové (závěť nezávěť, vyhazov nevyhazov atd.), ale žádná z nich není tak zásadní jako ta jediná, která pro mě film posouvá výše než knihu - a tou je postava strýčka. Zatímco v knize nevystupuje vůbec, ve filmu jsem scény Alberta Finneyho vrcholem filmu, jeho moudra předávaná Maxovi jsou věčná a radost ze života nakažlivá jak ptačí chřipka. To nejhlavnější ale pro mě je, že jsem objevil autora, který mě určitě nezklame, až budu sáhnout po příjemné oddechovce, která poteší. Těším se na další Maylovy knihy.

3 15.03.2019

Tak můj první Zola a musím říct, že zrejmě ne poslední. Zola uměl. Tak nechutné postavy už jsem v knížce dlouho nepotkal - a kdyby jen jedna... Ne, jeden je tady horší než druhý. Člověčina ve své nejodpornější podobě. Všichni intrikují proti všem, jde jen o zisk, o úspěch, o peníze, o slávu, a o to vše hlavně za cenu nulového úsilí. Z celého toho hnusu tak krásně vyčnívá vztah Silvera a Miette, při kterém se děj jakoby totálně zastavil a jsou to desítky stránek nádhery. Občas může být ta politika roku 1851 nesrozumitelná a počet postav velký, ale časem si člověk zvykne a rodinné vztahy si zapamatuje. Když k tomu člověk přidá tu bohatost Zolova jazyka, je to učebnice literatury, jaká už se dnes nevidí.

10 10.03.2019

Výborná kniha. Musím ale skromně i při své ješitnosti přiznat, že mnohdy je až příliš náročná na běžného i v historii zběhlého čtenáře a je třeba se občas vracet. O to jsou ale myšlenky ucelenější, komplexnější a autor se zabývá opravdu vším, co se zadaným tématem souvisí. Někdy mohou některé konstrukce působit trochu uměle a pro klasické české fašounky mohou být některé myšlenky příliš protiruské, proevropské a vůbec sluníčkem prosvícené, ale to je jen jejich problém. V posledních kapitolách zabývajících se převážně současnou Ukrajinou dostávají všichni voliči např. SPD a jiní milovníci Putinova Ruska pořádně na frak. Kéž by měl Snyderův pohled na svět co nejvíc otevřených čtenářů a jeho vize světa byla ta, která se jednou vyplní...

3 03.03.2019

Klasika, která pohladí. Zvlášť když z filmové verze znáte nazpaměť přesně každou větu a víte, co se stane. Jako vždy u Agathy je jasné, že to je ten nejméně podezřelý podezřelý. Ale v tomto případě je Hercule jakoby lehce upozaděn vypravěčkou, sestrou Letheranovou, a hraje jakoby až druhé housle oproti jiným vyšetřováním. Vtipné na závěr je šťouchnutí do Orient-expresu.

8 23.02.2019

Žádné velké okecávání. Vlastně vůbec žádné (ani malé) okecávání. Jde se rovnou na věc. Žádné odbočky, jen pár vzpomínkových pasáží (abychom postupně lehce objasňovali charaktery nácků), jinak čistá pomsta. Takový malý Monte Christo... Ale zatímco Dumas si s tím pohrál snad na dva tisíce stran, Puzovi stačí 150. K tomu až hitchcockovsky utržený rychlý závěr bez hlubšího vysvětlení. Prostě jen bum prásk konec. Docela by mě zajímalo, jestli by to někdo nechtěl zfilmovat, mohla by to být výborná záležitost.

2 22.02.2019

Výborné. Zpočátku jsem si říkal, že to bude “jen” za čtyři, když tam jen chodí a jezdí po Izraeli a baví se s lidmi, ale i když je těch setkání čím dál víc a nemáte šanci si pamatovat každou postavu, to množství vás nezahltí, ale naopak má kladný efekt - čím dál tím víc vylézá jeden nepopiratelný fakt, který mi jen potvrdil můj dlouhopřetrvávající pocit - že Evropané se svého odvěkého antisemitismu nezbavili a pořád pro velkou část z nich (z nás) je Žid tím hlavním nepřítelem a chudák Arab nebo Palestinec jsou pouhé oběti izraelského brutálního útlaku. Depka z poslední třetiny knihy je obrovská a já jen doufám, že Izrael přežije navzdory všem protivenstvím. Tuvia je skvělý pozorovatel a umí odlehčit veškerá setkání, takže knížka skvěle odsýpá a čte se jedním dechem jako nejnapínavější román. Už se těším na jeho další poklady. A co napsat závěrem? Levičáci, shořte v pekle!

6 21.02.2019

Tak tady ještě větší zklamání než u předchozích Vančurů. Jazyková exhibice, která byla přehnaně zastaralá už v době napsání, natož dnes. Jazyk je až tak vyšperkovaný, že ruší vnímání děje. Jednoduše řečeno - forma ničí obsah. Bohužel ale ani onen obsah není žádná hitparáda - dva loupežnické rody se řežou mezi sebou, až to přestane krále bavit a seřeže je oba. Navíc protkáno tak hloupým a nelogickým chováním postav, nejasnými dějovými zvraty apod. Asi v půlce jsem vážně uvažoval, že to prostě nedočtu, tohle fakt nebylo pro mě. Nakonec jsem se překonal a alespoň za ucházející závěr dávám tu jednu jedinou. Filmu jsem se vždy vyhýbal, protože už z ukázek a recenzí vím, že se mi nebude líbit - po přečtení knížky už to vím stoprocentně.

4 16.02.2019

Výborná půlhodinová lahůdka. Jen text, slova, literatura a nic víc. Jasná ukázka toho, že i slovem se dá přes oceán spousta věcí změnit, když se z vašeho nejlepšího kámoše stane nácek a zabije vám ségru. Ta jedna hvězda mi tam chybí za nevyužití tématu v delším útvaru a čase - rozhodně by si to zasloužilo. Někdy je ta zkratka až příliš velká a charakterové zlomy jsou příliš viditelné - droboulinké posuny v přijetí zla by byly možná (pro mě jako čtenáře) ještě silnější a napínavější.

6 12.02.2019

Je mi líto, ale fakt nemůžu jít výš. Možná je to přílišnými očekáváními, které ve mně vyvolala obálka (krásná ilustrace) a obsah knihy (šampionát v saunování), k tomu doufání ve finský humor, který se ale vzhledem ke švýcarskému autorovi nedostavil. Jinými slovy, málo vtipu, hodně porna. Prostě se ta kniha tak nějak čte a pak prostě přestane, aniž se vlastně něco stane. Když nad tím tak uvažuju, tak jestli vůbec ty dvě nejsou přehnané... Ale asi ne, nějaké zajímavé myšlenky se tam přece jen objeví (jedna hvězda) a aspoň si zaplácnu ve výzvě kategorii "zaujala mě obálka" (druhá hvězda).

2 11.02.2019

Výborná knížka. Krásně propletené tři příběhy, kdy se informace postupně dávkují a navzájem doplňují. Napsat tři příběhy lineárně za sebou, nemá to takový spád. Navíc každá část má jiný vypravěčský styl a v závěru dokonce ještě vypravěčů přibývá. Až do úplně poslední stránky tak vlastně není jasné, co kdo udělá a čte se to jedním dechem. Doporučuji číst pokud možno co největší úseky najednou, ať se do děje dostanete lépe. A co říci závěrem? Komunismus je pořádné svinstvo a každý bolševik by si zasloužil, za to, co udělal, pořádný trest. Těch možností, jak je trestat, je zde nabídnuta spousta, stejně tak i pocity těch, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou - ať už v příběhu z roku 1952 nebo 2014...

3 11.02.2019

Jsem rád, že to mám přečtené, ale bohužel žádná hitparáda to pro mě nebyla. Víceméně podobné dojmy jako z filmu - střídají se skvělé pasáže s opravdu výplňkovými. Mísení reálných a fiktivních postav je zajímavé i spousta informací o těch reálných, např. Houdini, Morgan, Ford či prezidenti. Ale ta roztříštěnost děje je na můj vkus až přílišná. Jak se říká, někdo holky, jiný vdolky. S Doctorowem jsem si tedy příliš nesedl. Každopádně ale nijak neupírám té knize na kvalitách nebo na dějinném významu, ten je nepopiratelný, ta touha žít podle vlastních představ je ve všech hlavních postavách, nejen ve Walkerovi, v tom vězí asi nevětší krása knihy.

5 08.02.2019