Amerigo / Magellan

25. března

Ako vždy v prípade Zweiga je aj v knihe Magellan čítanie pútavé, všetky fakty podané zaujímavo a napínavo.
Škoda, že sa nezachovalo z tejto plavby viac prameňov, mohla by byť kniha obšírnejšia a možno by aj tie udalosti boli trochu iné. Inak je to skvelá kniha, ktorá obohatí a poučí čitateľa.

2 08.01.2022

jsem nadšen, kniha dle mého gusta. Snad jen bych to nepovažoval za román (resp. dva romány v jedné knize), jde dle mého soudu spíše o historickou literaturu faktu.
Část o Vespuccim je intelektuální dobrodružství vzešlé z bádání v zaprášených archívech a knihovnách. A je opravdu zajímavé.
Magellan je dobrodružnější podstatou svého činu. Krásný popis úžasného činu.
Oceňuji Zweigovo zaujetí a vášeň, která knihu provází.
V knize by se snesla mapa.

19.11.2021

Stefan Zweig opět zpracoval zajímavé lidské osudy svým strhujícím způsobem líčení. Snad proto Zweig za život napsal pouhé dva romány – v jeho podání je totiž i realita tak dechberoucí, že vymýšlet si vlastní příběhy je holá zbytečnost.

3 21.08.2019

Žádné z Zweigových děl, které jsem přečetla po Světě včerejška, nedosahovalo dokonalosti, ba geniality jeho pamětí. Přesto se mi tahle monografie líbí: po celou dobu, co jsem měla knihu rozečtenou, jsem myslela na postup Magellanovy výpravy a objevení úžiny mezi Patagonií a Ohňovou zemí mi připadalo jako aktuální událost.

Magellanova část je sice jaksi epičtější, ale ta Amerigova představuje dobrodružství jiného druhu, intelektuální, myšlenkové. Obdivuji Zweigovu odvahu, s níž se odvážil napsat drama odborných omylů, a poutavost, s jakou se mu to podařilo.

Za velký přínos pro sebe pokládám, že jsem se konečně dozvěděla o původu těch exotických jmen, která jsem poprvé slyšela v VI. třídě na hodině zeměpisu, a od té doby jsem je brala jako danost: Tierra del Fuego podle věčných ohňů, které hořely v dálce mrazivého, hornatého jihu, aniž se námořníkům podařilo setkat s jejich původci; Rio de Janeiro podle sv. Januaria, na jehož svátek bylo objeveno; Patagonie, země lidí s velkýma nohama, podle obrů, kteří ji obývali; Ladrony, Zlodějské ostrovy, podle domorodců, kteří si odnesli z lodí, co se jim líbilo. Také jsem nedávala z ruky glóbus a mapu Jižní Ameriky. Nevzala jsem na vědomí, jak je Pacifik obrovitý, dokud jsem nečetla o svízelném propátrávání této oceánské masy den po dni, s hladem a kurdějemi.
Obdivuji Zweigovu takřka univerzální jazykovou znalost. Překládá si sám prameny z latiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, francouzštiny i angličtiny. Není to lecjaký popularizátor, nýbrž člověk odborně vybavený. Navíc připojuje vlastní návrhy na řešení problémů, kterým nelze upřít důvtip.
Co mě však rozčiluje, je jeho podání po lopatě: přijde mi, že z čtenáře dělá trochu hlupáka. Je opravdu potřeba vyprávět naloďování materiálu jako pohádku? Také moralizující vsuvky mi přišly zbytečné a nijak zvlášť hluboké (že svět zůstává nevděčný ke svým velikánům, všichni vědí). Výsostné jazykové mistrovství Zweig prokázal ve Světě včerejška, kdežto jeho ranější díla podle mě nijak nevynikají. Je mi líto, že to musím říci, protože mám autora ráda, ale tak to vnímám.
Celkově 4,5/5 hvězdiček za knížku, která se mi výborně četla v lecčem mě obohatila.

* „Vespucci byl první, kdo popsal nový svět, a jen proto ho nerozvážně oslavují učenci, pro které je slovo víc než čin.“
* „Oba [Kolumbus a Amerigo] neměli ani sebemenší potuchy […], že deset generací učenců a geografů bude štvát jejich stíny proti sobě v boji o stín jediného jména.“
* „Nejvyšší duchovní štěstí tvůrčí povahy: být zodpovědný jen sám sobě.“

4 20.05.2019

Zweig je nepřekonatelný. Je to má druhá kniha jeho a opět absolutní mistrovství - obsahové i jazykové. Není větší oslavy chlapské odvahy, krásného lidství, nezastavitelné touhy nebo obrovské píle a vytrvalosti než historické životopisy Zweiga. Tolik pozitivní energie a zároveň pochopení pro naše slabosti, vše smícháno s vírou v úspěch, vlastní schopnosti či spravedlnost. Krásný pateticky hrdinský sloh, kdy i čtenář je pyšný na to, že jeho předkové dokázali to, co dokázali a říká si, proč to nedokážu já? Anebo dokážu? Zweig nutí čtenáře zamýšlet se nad vlastním posláním - není naším úkolem tady být jen pasivními příjemci osudu, ale my sami máme být tím, kdo určuje a mění běh světa. Tak jako například Magalhaes.

1 06.03.2017

Skvěle napsané "životopisy", tak jak to Zweig umí.
Krásně zpracovaná histroie, fakta, úžasně čtivě podáno. A tak se mohu dnes v klidu pustit osobně do vyprávění, dětěm, známým, o tom, jak to "tenkrát" bylo.

3 09.09.2016

Kniha se skládá ze dvou různých a na sebe nenavazujících částí. První část, věnována kmotrovi Nového světa, je nevzrušenou obhajobou učence, jeho zápalu a popisuje nepochopení okolního světa, který si své názory, emoce či mindráky vtěluje do lidí, jejichž činy přetrvají věky a jsa nesmrtelní, těžko se mohou zabývat žabomyšími spory. ***
Druhá část je tak trochu jiný historicko-dobrodružný román, ostatně jak je u Zweiga zvykem. Autorovi nejde ani tak o vylíčení příhod a útrap hrdinných námořníků, spíš se jedná o oslavu lidského ducha, železné kázně, sebeobětování při vědomí konání činů, jež jedince nastokrát převyšují.. ****