LaCucaracha komentáře u knih

Komiks se měl asi svézt na vlně úspěchu předchozí knihy o TH, jinak ho nějak nechápu. Je to spíš taková směs osobních vzpomínek, hlavní věci z Tomášova života se tu moc neřeší. Jako by předpokládal, že už všechno víte. Tělocvikář tu má větší prostor než Tomášovy nejznámější filmy. O filmech tu vlastně takřka nic není. Zato se dozvíte, že TH psal básničky a jednou s Otou koupili fakt velký vánoční stromek. Opravdu je to jen takový nostalgický památníček nejlepšího kamaráda.
Povýšila to celé aspoň forma, když už obsah pokulhává? Bože, ne. Kresba se tu střídá, a zatímco jedna je poměrně věrná a koukatelná, druhá pro mě byla přímo pekelná. Ošklivé a matoucí (Tomáš a Ota vypadali často skoro stejně) a ještě jednou ošklivé – zvlášť Lucie Bílá vypadá na jednom obrázku jako neproporční obluda a to si Lucka myslím nezaslouží.
No a i knížka sama vypadá tak nějak lacině, ale tomu se nedivím, být nakladatelem, tak do tohoto taky nebudu chtít příliš investovat. Vlastně se divím, že to vůbec takto vyšlo, tipovala bych to spíš na samonáklad. Za mě palec dolů, ale týká se to samozřejmě jen úrovně knížky, nijak tím nehodnotím TH ani nechci bagatelizovat Otovo přátelství s ním.
Edit: Komentář níže od Tesak72 neberte vážně, za tři roky dotyčný četl a hodnotil jen dvě knížky, obě čirou náhodou od Karse a obě pochopitelně pěti hvězdami. Trochu chucpe, ne?

3 19.04.2022

Pýcha a předsudek docela jde. Sice hlavní ženská postava vychází jakože pozitivně jen díky tomu, že ostatní ženy spisovatelka vyloženě zkarikovala, ale jinak je tam nějaký děj a vývoj, prostě jo, i čtivě napsané. Ale toto??? Co to mělo být? A proč to má tak vysoké hodnocení? Hlavní "hrdinka" je namyšlená, snobská, nevzdělaná husa, která je ovšem přesvědčená, že je úžasně chytrá a všemu nejlíp rozumí. Takže lidem okolo dost arogantně a zásadně zasahuje do života a kazí, co může. To, že nakonec jako prohlédne, že se mýlila, nestačí – prostě je blbá a zasloužila by profackovat, a ne se dobře vdát. A děj? Ten v podstatě neexistuje. Prostě jde o to, spárovat několik dvojic, a čtenáři je celkem záhy zřejmé, kdo se komu dostane a kdo má jakou povahu. Takže... čímže je ta bichle vlastně zaplněná? Nicneříkajícími žvásty. No vážně, takhle prázdně plkat, to jsem ještě v knížce nezažila. Promluvy pana Woodehouse a paní Batesové, ty rovnou přeskočte, první jen blábolí o nemocech a druhá je schopná vést dvoustránkový monolog sestávající z takových hodnotných sdělení jako: To máme ale hezky! A jak to té Jane dnes sluší! To byste neřekla, a kdo to támhle jde? Není to pan E.? Je to pan E.! Pane E., to máme dnes hezky, že? A už jste slyšel, co říkala onehdy paní X., když uviděla paní Y.? ... No něco podobného. Od půlky knížky už jsem v podstatě jen listovala a hledala ty sporé útržky, kde se něco dělo. Kde se dělo přesně to, co jsem čekala, že se dít bude. Opravdu hrůza.
Ale jestli jste tenhle můj výlev přečetli trpělivě celý, pak by se vám Emma možná mohla i líbit.

3 06.04.2022

Je to takové... zvláštní. V průběhu čtení, po každé další dočtené povídce, mi hlavou projelo: Taky nic moc. Případně: Tak tohle bylo hnusný. Ale po dočtení celé knihy se dojem ustálil na jakémsi nejasném pocitu, že to bylo vlastně docela zajímavé. Každopádně netradiční. A že si knížku přece jen nechám, aspoň zatím. K tomu hodně napomohlo i to, že knížka je fakt krásně udělaná, se zajímavou vazbou, i chyb uvnitř nebylo moc, prostě knížka pro potěchu oka. Některé povídky byly ryze detektivního charakteru. Jiné byly spíš šokující a vážně vzbuzovaly odpor. Závěrečná novela mohla být kratší, dost se to opakovalo, ale možná to byl vlastně záměr. Jazyk je příjemný, takový klasický a kultivovaný.
Kdyby to byla standardní evropská próza, asi by to (aspoň pro mě) dopadlo hůř, ale jak má literatura japonský původ a tím i získaný charakteristický nádech, vyzní to ve výsledku prostě zajímavěji. Takže... nevím, asi si to budu muset dát s odstupem ještě jednou. Přečtení doporučuji, už jen proto, že to člověka donutí podumat, cože si to vlastně má o tom všem myslet. Ale nesmí vám vadit hnusárny.

2 31.03.2022

Ani nevím, co přesně napsat. Skvělé? Nádhera?... Když jde o takové téma a komiks je plný hrůz zákopové války? Tak snad: je to silné a určitě to stojí za přečtení.
Jak už bylo zmíněno, nejde o jednu hlavní vyvíjející se dějovou linku, ale o útržky, výjevy, osudy několika vojáků, řazené za sebou, navzájem nenavazující, přesto jaksi propojené. Ale i ta krátká stopáž vždy stačí, abyste měli pocit, že dotyčného vojáka velmi dobře znáte, že mu rozumíte a následně s ním o to víc procítíte bídu, zoufalství, utrpení i smrt. Tento komiks není příběhem, je hlavně svědectvím, svědectvím o vojácích, kteří si tenhle osud vůbec nevybrali, ani vlastně nevědí, proč tam jsou. A přesto tam jsou, přímo v pekle. Válka v zákopech byla pro vojáky opravdu peklo a vůbec neuškodí si to připomenout, protože zatímco druhá světová válka a koncentrační tábory jsou dneska stále hojně probíraným, až bych řekla módním tématem, tahle část historie upadá v zapomnění.

7 17.03.2022

Četla jsem po Haně a je to skoro to samé, jak přes šablonu, akorát že místo druhé světové je tady ústředním obdobím doba komunismu. Různé střídající se linie vyprávění a různé časové osy, kdy se to vše nakonec protne, a nechybí opět ani rodinné "tajemství". Opravdu jak přes kopírák. Ovšem tohle bylo pro mě ještě o něco nudnější, zvlášť ke konci jsme měla pocit, že autorka snad honí normostrany, aby to nebylo moc krátké. A na rozdíl od Hany tu byl i dost neuspokojivý náhlý konec.
Stejný je i způsob psaní, který mi zkrátka silně připomíná literaturu pro mládež. Ono je to díky tomu velmi čtivé, protože tak jednoduché, a jelikož mě to nebavilo a chtěla jsem to mít za sebou co nejdřív, tak mi takový styl přišel velmi vhod – oči letí po stránce rychle, a přesto vám žádné slovo neunikne, jak je to přirozeně plynulé a jazykově zručné. Jenže to je přesně to, proč mi tohle připomíná literaturu pro náctileté. Je to takové nenáročné a prosté, aby nebyl problém vše pochopit a aby to zvládl přečíst opravdu každý. Což bych v patnácti určitě ocenila, jenže po čtyřicítce čekám od knížek přece jen trochu větší náročnost a tohle mě uspokojit nedokáže. Ale zase to vysvětluje tu ohromnou čtenářskou oblibu. Inu, musím rodinu taktně upozornit, že žádné další knížky od Mornštajnové už vážně nepotřebuji.

7 17.03.2022

Zaprvé: hrozně odfláknuté české vydání. Plno chyb, překlepů, špatných čárek, zaměněných slov a jmen. Místo "zdědila" se z nějakého záhadného důvodu používá "sdělila", a "statut" opravdu není to samé co "status". A libra není lira. To dnes vážně někdo vydá knížku bez toho, aby ji někdo odpovědný pořádně přečetl? Protože tohle nebylo jen o neznalosti gramatiky.
Zadruhé: je vidět, že to nepsala spisovatelka, není to prostě dobré. Celkově neobratné, čtenáře neumí vtáhnout, rozbředlé, pořád se opakuje. Ale na konci si popláčete, to zase ano, patos tomu nechybí, ale tak to se dá od milující dcery pochopit. Celkově se tam nic moc neděje, a čím víc jsem četla, tím to bylo nudnější.
Zatřetí: o firmě Gucci nebo módě se moc nedozvíte, je to opravdu hlavně o rodinných peripetiích. Akorát že ten kýžený obraz příběhu velké lásky se moc nepovedl. Ať se Patricia snažila sebevíc, mně z toho vylezl spíš smutný příběh o tom, jak 50letý chlípný milionář dost tvrdě uhnal 18letou nezkušenou dívku, pak ji s dítětem odklidil stranou, uplácel penězi a navštěvoval je jednou do měsíce na víkend – pokud zrovna chtěl. Do toho měl samozřejmě další vydržované milenky. Tak nevím, já si takhle osudovou lásku nepředstavuju. Teprve na konci života začali fungovat jako rodina, ale co už taky nemocnému starci zbývalo, že, takže tedy prozřel. No a Patriciina matka, tak z té jde taky úzko, jak lhostejný vztah k dceři měla. Možná že kdyby se o ni trochu starala, nebyla by tak znuděná a netrpěla by depresemi.
No prostě dobrý pocit jsem při čtení z mnoha důvodů neměla.

1 11.03.2022

(SPOILER) Osobně si severské "podivno" představuji jinak, asi jako Kouzelníkův únik z reality. Tady jsou sice jakési tajné chodby a jakési V-částice, ale jinak je to obskurní, přehnaný příběh založený na fyzické a duševní anomálii jedné postavy. Hmm... Hlavní hrdina je první půlku nesympatickým mimoněm, který skoro nevnímá okolí a žena se synem jsou mu ukradení. Každou chvíli se vypráví jeho sny. V druhé půlce se pro změnu hodně souloží, aspoň že ne do podrobností, a příběh nabere směr takřka špionážního thrilleru. Celou knihu prokládají úryvky z chystaného knižního průvodce po Jyväskyle, což jsem skoro ani nečetla, pro děj knihy to mělo asi stejný efekt, jako by tam byly recepty na finská jídla.
Den falešné kočky mi přišel docela zajímavý, tak jsem chtěla vyzkoušet další knížku od autora. Literární spolek jsem zavrhla, tuším že proto, že podle recenzí je tam zbytečně moc sexu (evidentně silné – a blbé – téma ve všech autorových knihách). Tak jsem sáhla po tomhle. Ale je to prostě blbost.

1 04.03.2022

Knížce se nedá upřít, že je dobře a čtivě napsaná. I když je to bichle a moc mě nebavila, tak se četla dobře a rychle. A to není jen tak. Ale... těžko najít zalíbení v knížce, kde není ani jedna sympatická postava. Všichni jsou to nějakým způsobem blbci a hlavní hrdina se chová často jako idiot. Pubescentní idiot. Což je další problém, protože jak zjišťuji, přestává mě bavit číst knížky vyprávěné dítětem či adolescentem. Všechny postavy jsou taky samozřejmě značně nerealistické, prostě takové románové.
No a pak je to podle mě až zbytečně natahované, hluchých a opakujících se míst je tam dost. Zvlášť když si po dočtení uvědomíte, že se tam vlastně nic moc nestalo. Lidi se potkávají a plkají, vyprávějí, hrají šachy nebo fotbálek. Hodně z důležitých postav se objeví jen proto, aby mohly zmizet, a rozuzlení se nedočkáte. Asi by bylo férové na rovinu říct, že tohle je prostě nefalšovaný první díl, jen nahozené osudy bez většího vývoje. Ale s tím jsem to nerozečítala, čili trochu nemilé překvapení. A poslední připomínka je k mísení fikce a non-fikce, kdy pořádně nevíte, co je a co není reálné, což nemám ráda, protože to na mě působí jako klam.
No, jak tak koukám, vydání pokračování knížky je na spadnutí, ale nechám si ho ujít a tohle pošlu do světa.
P. S. Na to, že jde o klub nenapravitelných optimistů, tak se na můj vkus moc často hádají, dobrou náladou taky zrovna nehýří a optimismus z nich rozhodně nevyzařuje.

5 23.02.2022

Přiznávám, že děj zrovna neexceluje, zvláště v druhém příběhu, který navíc postrádá i tu správnou atmosféru. Občas jsem taky byla trochu mimo, ostatně ono se tam toho dost děje, snad na každé stránce je něco nového. Ale to nevadí! Protože Barbarella je prostě jedinečná. Je krásná a sexy, ví to, těší ji to a ráda toho využívá, a to takřka bezelstně. Nemá problém se kdykoli svléknout a ráda se s kýmkoli pomiluje, protože je to příjemné, a ráda své tělo poskytne k rozkoši, když je to druhým příjemné – ale nic explicitního. Milence nalézá a opouští rychlostí svého hvězdoletu. A ty její hlášky nemůžete nemilovat: "Klidně se oddám každému, kdo mi dá napít." Nebo: "Nikdy se neodvážím nahradit svoje hadry tak nádhernou kožešinou." Ano, asi by mohla působit hloupě, ale hloupá není, naopak. Všechno to tam dokonale ošéfuje. Ale jelikož s její osobností komiks víceméně stojí a padá, tak jestli vás právě Barbarella neokouzlí, nebude to asi čtivo pro vás. Za mě je to ale komiks pohodový, s hezkými kresbami, úsměvný a v dnešní době příjemně nekomplikovaný. Prostě klasika. Stejně tak mám ráda i film, a vůbec mi nevadí, že působí zastarale, pro někoho možná i směšně. Kdyby ho natočili dneska, se spoustou digitálních efektů a triků, vůbec by to nebylo ono. K Barbarelle zkrátka ta elementárnost, pudovost, naivita a prostota patří.

1 25.01.2022

Trochu mě překvapuje to vysoké hodnocení. Vždyť to vlastně ani není kniha, jsou to sebrané facebookové příspěvky, jestli jsem to aspoň správně pochopila. Což je samo o sobě z principu blbost, to se přece nedá číst jako kniha. A abych si to občas otevřela a jednu dvě glosy přečetla? Na to si knížky nekupuju. Velká část glos komentuje aktuální zprávy z tisku, přesněji řečeno zprávy z bulváru. Nic moc, tohleto, a navíc to knížku automaticky vylučuje z nadčasovosti.
Jako párkrát jsem se pousmála, to ano, ale jinak mě autorův humor míjí. Nejvtipnější postřehy se obecně týkají paní Třeštíkové. Nicméně většina poznámek je pro mě slabých ("Na displej mi naskočila reklama na funkční pánské prádlo. Já blbec zřejmě celý život chodím v nefunkčním.") nebo ještě slabších ("Četl jsem teď informaci, že přestože je štíhlounká, ani Míše Noskové se nevyhýbá celulitida. Bojím se, abych si to zbytečně nezapamatoval."). Upřímně, a nechci se Michaela Třeštíka dotknout, ale prostě... asi je to nezbytečnější kniha, kterou jsem měla v ruce.

3 15.01.2022

(SPOILER) Tak dlouho se českým knížkám a především bestsellerům vyhýbám, a pak přijdou Vánoce. Takže, tahle knížka není špatná, to nemůžu říct. Ale je tak hrozně jednoduchá, předvídatelná, plochá a klišovitá. První třetina je navíc vyprávěná z pohledu dítěte, což ráda nemám, protože s dítětem se jaksi neztotožním. Postava Miry je zdlouhavě rozváděna v dětství, a když dospěje, najednou šup šup, a je vdaná a těhotná, a je konec. Přitom právě pak by to mohlo být možná zajímavé. Jenže tady má být přece hlavním tématem holocaust a koncentráky a Židé, že jo. Tak je to přece v posledních letech v kurzu. Mám podezření, že si plno spisovatelů řeklo, že když napíšou příběh z této smutné dějinné etapy, tak udělají s knížkou terno. A často udělají, protože tohle téma je hrozně silné a oni se nemusejí ani moc namáhat, ty události udělají práci za ně. A asi právě proto mi to často zavání zneužíváním. Hlavně tam, kde je cítit, že autor nejenže nic sám neprožil (což už dneska málokdo), ale ani to zvlášť pečlivě nestudoval, prostě má jen ty povrchní znalosti co většina z nás, kteří se o svět kolem sebe a historii aspoň trochu zajímají. A stejný pocit jsem měla i tady. Jen opakované věci, ani originálně zpracované. Ale je to psáno čtivě, asi že tak jednoduše, je znát, že spisovatelka není žádný nováček, takže to zhltnete raz dva. Ovšem když Hanu porovnám třeba s Theodorem Mundstockem, tak zatímco Fuchs psal pro dospělé, knížka od Mornštajnové je spíš pro děti, resp. náctileté, tam bych smysl viděla. Nebo potom nenáročné čtení pro paní a dívky, takové Večery pod lampou – přece jen je furt lepší číst tohle než Hartla.

23 04.01.2022

(SPOILER) Ach ty vánoční dárky. Ale četlo se to rychle, to zase jo, je to taková hodně lehká limonáda. Hlavně nepodlehněte iluzi, že je to biografie, protože až na nesporná fakta, jako jména rodičů nebo filmů, se nedá věřit skoro ničemu. Naprostá většina knihy se odehrává v dialozích mezi Grace a jejími kamarádkami apod., a nikdo snad nemůže věřit, že ty dialogy opravdu takto proběhly. Nebo že vůbec proběhly. Nebo že některé osoby vůbec existovaly. Čili nikoli biografie, ale román..., no, spíš románek na motivy života Grace Kellyové. O níž se dozvíte především to, že marně toužila po otcově uznání, takže si jeho lásku vynahrazovala u starších mužů. A dala tomu, kdo se zrovna namanul a vypadal dost seniorně. Lhostejno, jestli měl ženu nebo rodinu. Přesto se autorce povedlo vykreslit ji jako naivní, upřímnou, nesmírně talentovanou skoro světici. Červená knihovna jak noha.

1 04.01.2022

Tři hvězdy jsou hlavně za Lunapark Luna, to je povídka, která kvalitativně opravdu vyčnívá. Pak docela ušly první tři povídky, i když jako "horor" bych je asi neoznačila. A dále: Jantarová kapka – vlastně o ničem, vše podřízeno jen tomu, aby na konci byl člověk smutný a dojatý. Conan – rádobyvtipný krátký rozhovor, jako povídka celkem zbytečné. Turkobijce – pro ty, kteří rádi popis bitev, což já bohužel nejsem. Bludička – nepokrytá červená knihovna, která se neúspěšně snaží maskovat jako fantasy, údajná akční zápletka vyšumí bez ničeho, ale hlavně že se dvě srdce najdou. Guláš – nic moc originálního, žádná přidaná hodnota. Žena v zimní zahradě – lovestory jak noha, a zase nic originálního, cestování časem podobné zamilované příběhy jistí. Annin čas – trochu zajímavější, ale pro mě moc komplikované. Útok na oceán – tak to jsem ani nedočetla, to se nedalo, jak to bylo nezáživné; ale zřejmě jakési hrátky s českou alternativní historií a odkazy na jiné literární postavy, čehož smysl jsem ale už neodhalila. No a Kadlečková jasný vrchol. Celkově je na knížce asi nejpovedenější obálka.

1 21.12.2021

Jako fanynka TG jsem se na knihu vrhla, a pak byla tak trochu zklamaná. Něco zajímavého se o historii a způsobu natáčení pořadu dozvíte, ale celkově to dohromady úplně dobře nedrží. Ze začátku ještě jo, jak se autor (scénárista TG) k tomu celému nachomýtl, jak vymýšleli novou koncepci a jak se objevili moderátoři. Ale jakmile pořad začne fungovat, je to spíš stylem "a ještě jsem si vzpomněl na tohle". Dost často se navíc opakují kapitoly, jejichž sdělením je v podstatě jen to, že to prostě všechno skvěle fungovalo díky konkrétním lidem, takže stvořili něco výjimečného a všichni byli úžasní. No a moralizující konec, kdy podle mě se prostě Jeremy ožral a to je celé, jenže autora jeho chování děsně zdrtilo, a byl jím hrozně zklamán... aby pak po čase ochotně naskočil do stejného týmu v GT. No ale to už nehodnotím knihu. Prostě literárně průměr, informačně to mohlo být určitě zajímavější, přečtení nelituji, ale knížku pošlu do světa, ať nezabírá místo v knihovně.

21.12.2021

Je mi to líto, Vargas Llosa patří k mým oblíbencům, resp. jeho romány Vypravěč a Tetička Julie. Ale tohle šlo totálně mimo mě. Um vyprávět tu sice prosvítá, bohužel ho zastínily dvě věci. Jednak téma politiky, které je akcentované stejně silně jako osobní osudy Santiaga a dalších. A já o politice prostě číst nechci. Takže jsem si moc neužila mocenské převraty, pronásledování komunistů ani politické intriky. A že to bylo místy hodně natahované, třeba situace, kdy měl přijet náklaďák naverbovaných provokatérů na akci opozice, ale přijeli jen tři a teď to tam řešili snad na několika desítkách stran, kdo za to může a kde sehnat víc lidí. Už jsem později tyhle politické kejkle prostě přeskakovala.
No a způsob psaní, tak ten asi sedne málokomu. Představte si 5–7 různých situací, ke každé patří často jiní lidé, jiné místo i jiný čas. A teď jsou všechny ty situace vyprávěny najednou a střídají se po větě, max. krátkém odstavečku. Přepínat se po každém souvětí jinam a vůbec poznat, o jakou situaci se jedná, protože ty věty jsou často neutrální a mohou patřit kamkoli... a pak si z těch rozstrkaných vět skládat jednotlivé situace dohromady, co se vlastně děje... no vážně skvělé. Ale jo, po delší době cviku se na to dá zvyknout a orientujete se, jenže je to zároveň dost mentálně náročné. Takové posilování mozku. Tímhle způsobem je ale psána jen první část knihy, pak už je to relativně normální, což znamená, že cizí situace do vyprávění probleskne jen občas namátkově.
I samy věty jsou vystavěny ne zrovna literárně, spíš takový myšlenkový tok. A oblíbenou fintou autora je větu nedokončit. Ne že by na konci byla trojtečka. Věta normálně končí tečkou nebo otazníkem, akorát že posledním slovem je třeba předložka nebo spojka. Takže je třeba si zbytek věty domyslet.
Ukončení knihy taky nebylo zrovna uspokojivé, stejně tak mohla skončit kdekoli jinde, ne vše se vysvětlilo. Něco si domyslíte, něco ale ne, třeba don Cayo... No nadšená tentokrát nejsem, knížku jsem četla snad měsíc, protože jsem to prostě nechtěla vzdát, a hodnotím, jak hodnotím.

1 06.11.2021

Já povídky moc ráda nemám, tak asi nejsem objektivní hodnotitel. Nicméně – je to celkem zajímavé. Během čtení mě vlastně celkem rozčilovaly, skoro vždycky po dočtení jsem nechápavě reagovala: Co to jako mělo být? A nejvíc se mí líbila tudíž první povídka, kde bylo jasné, o co jde, byla řádně vystavěná a zakončená, obsahovala příběh. Ale po dočtení knížky jako celku musím přiznat, že to v člověku cosi zanechá, vracíte se k některým povídkám v duchu, přemýšlíte, začínáte líp chápat. Třeba že to "jsou o ničem" vlastně nevadí a že to možná není ani tak pravda. Nakonec jsem se dokonce rozhodla, že knížku nepošlu dál, ale nechám si ji, což o něčem svědčí.
No a mimochodem vysoká kvalita je myslím i v tom, že některé povídky jsou velmi nekorektní, bráno pohledem dnešní doby, a přesto mohly vyjít. Samozřejmě myslím téma černochů, protože to, co je v knížce, už by si dneska nikdo nedovolil napsat. Dokonce bych se nedivila, kdyby v Americe tuhle knížku zakázali a pro jistotu ji ještě demonstrativně pálili na ulicích.
(Teda ale jako nejsem rasistka, jen se to na můj vkus s tou korektností už trochu přehání.)

4 27.10.2021

Vango je takový dobrodružný, romantický, fabulační román. A vůbec nechápu, proč je veden jako literatura pro děti a mládež. Nebýt této marketingové chyby, možná by se knížka i líp prodávala a neležela zahrabaná v dětském oddělení mezi pohádkami ještě 8 let po vydání. I z recenzí tady je zřejmé, že knížku čtou převážně dospělí. Pár náznaků, proč by to šlo do dětské literatury řadit, tam sice je, ale nestojí to za řeč. Nějaký sečtělý náctiletý by to možná dal, s tím, že si vyzobe základní dobrodružnou linii, jenže pak by to bylo dost ochuzené čtení. Opravdu si neumím představit, jak někdo jiný než dospělý čtenář pochopí a usouvztažní si třeba Stalina a jeho čistky, nebo Romanovce, nebo porozumí laskavé směšnosti zamilované 70leté služky. Četné zápletky a záměny a postavy by pubescent asi taky úplně nepochytal.
Jako kniha pro dospělé: ano, ovšem s výhradami. Je to hlavně zbytečně dlouhé. Jestli chtěl autor nahonit normostrany kvůli honoráři, nevím. Ale zkrátit to, udělal by líp. Ne dva díly, ale jen jeden. Ostatně po rozečtení druhého dílu jsem měla pocit jako tak často v divadle po přestávce – druhá půlka prostě už nefunguje tak dobře jako první. Děj knihy je spletitý snad až moc, ne že bych se v něm neorientovala, ale bylo toho prostě zbytečně hodně. Některé postavy na konci bezhlase vyšuměly a plno jich v závěrečné části jakoby ztratilo charisma. Hlavní hrdina je taky divně neuchopitelný, pořádně si ho nepředstavíte, a i když ke konci už jde o dospělého muže, pořád máte pocit, jako by šlo o chlapce. Autor se až moc zaměřil na různé konspirace a akční zápletky a překvapení, že postavy zůstaly odtažitě neosobní a mě příběh vlastně doopravdy nevtáhl.
Ale jako jo, četlo se to relativně dobře, takové zábavné, nenáročné a taky naprosto neuvěřitelné a smyšlené čtení. V tom by to asi odpovídalo té dětské literatuře.

7 30.08.2021

Téhle fantasy se nedá skoro nic vytknout, je taková víceméně klasická, jsou tam draci a určitý způsob magie, jsou tam království a plavby po moři. Na někoho to možná může být moc umírněné neboli zdlouhavé, ale ti, co mají rádi Pána prstenů, by měli být spokojeni. Draků tam bylo na mě právě tak akorát, neumím si představit, že by jich tam mělo být ještě víc, to už by asi o ničem jiném nebylo. A nejsou tam elfové ani trpaslíci, ale proč by taky měli. Dobrá fantasy neznamená, že tam nasekám všechny možné bytosti, co je kdy spisovatelé vymysleli. Intriky tam taky skoro nejsou, což je dobře. Já se knihám s intrikami vyhýbám, akorát mě rozčilují a přitom je jasné, že nakonec se vše odhalí, takže ve výsledku jde jen o nesmyslné natahování děje. Tady je to v cajku.
V postavách jsem ze začátku docela tápala, hlavně pokud jde o dvorní dámy a komorné a duchovní vévody u inyského dvora. Asi 10 stran před dočtením jsem zjistila, že na konci je mj. přehled postav. Inu stane se. Na druhou stranu jsem byla opakovaně nucena knížku na několik dní opustit, a přesto jsem pak naprosto hladce vklouzla do děje, přestávky ve čtení nevadily. Dějové to na mě bylo přiměřeně, ale to je asi věc vkusu, já žádné přehnaně akční věci obecně nevyhledávám, já se spíš nechávám ráda unášet příběhem a představuji si.
Tak proč jen 4 hvězdy? Asi to na mě bylo až moc ženské, že autorem je žena, z knihy doslova čiší. Mimochodem teď je zdá se móda cpát všude ženské hrdinky a mě už to dost štve. Čtu si anotace knižních novinek a u většiny skončím bez zájmu už po první větě, která oznamuje, že hlavní postavou je - pro změnu - dívka/žena. A že nejde jen o typické ženské romány, to je i většina fantasy, zvlášť YA, nebo románů o druhé světové nebo psychothrillerů a detektivek. Chlapi jsou vyloženě pasé. A tak i tady se to točí hlavně kolem ženských. Nechybí ani láska mezi muži a láska mezi ženami, a upřímně – ta lesbická scéna by mi stačila jedna.
A pak mě zklamal konec. Ano, je to uzavřená kniha, což je velké plus, protože kdo má čekat, kdy se spisovatel uráčí vydat další díl, nehledě k tomu, že taková série může spolknout docela dost peněz. Ale když už jste jednou začali... Jenže ta zakončení jednotlivých osudů byla tak odfláklá a nedovysvětlená a nijaká, že autorku podezřívám, že se časem vytasí s volným pokračováním. Přesto celkově patří Převorství určitě k tomu povedenějšímu na poli fantasy.
Jen bych ještě vytkla poměrně velké množství chyb v textu. U nakladatelství Host jsem zvyklá na vyšší kvalitu, tady to měl ještě projet nějaký korektor. I když teda některé ty chyby nebyly jen překlepy, bylo zaměněno i jméno nebo označení kamene, a co mě dostalo, to byly opakující se hrubky typu "ze zasnění jí vytrhlo". Tady má někdo asi problém s použitím zájmena ji/jí, tak jako dvě třetiny české populace.

6 17.07.2021

Poctivá velká bichle. Textu je tam na komiks opravdu hodně, žádné takové ty v podstatě prázdné několikastránky, vyplněné vytřeštěnýma očima nebo létajícími pěstmi či uhánějícími automobily a doplněné maximálně citoslovci aaarrgh a bum. Po dočtení jsem měla opravdu pocit "dočtení", jako by to byla plnohodnotná kniha. Kresba je kvalitní a věrná a naprosto odpovídající obsahu. A hlavně jsem se dozvěděla všechno (snad všechno a snad pravdivě) o pozadí vývoje a použití atomové zbraně, a bylo to věru poučné.
V příběhu se proplétají osudy různých postav prokazatelně existujících: vynálezce jaderné reakce a další vědci vyvíjející bombu, je tam i Albert Einstein, dále prezidenti a další politici, špioni, nesympatičtí vojenští hodnostáři nebo lékaři, kteří na nic netušících pacientech prováděli pokusy s radiací. A pak je tam vyloženě smyšlená linka jednoho Japonce žijícího v Hirošimě, která je tak trochu patetická, ale své opodstatnění v příběhu nakonec má.
Pečlivě připravené hezké vydání, za kupodivu poměrně příznivou cenu vzhledem k velikosti publikace. Dozvíte se hodně z historie, a to nejen suchopárná fakta, ale i věci osobního charakteru. Není to zábavná literatura, jak už tak komiksy bývají, je to v podstatě naučné, ale přitom naprosto nenásilnou formou. Tohle se myslím povedlo.

5 17.07.2021

(SPOILER) Tak od téhle detektivky jsem čekala mnohem víc. Bohužel, no. Příběh je vystavěn poměrně ambiciózně, autor chytře vsadil na osvědčený recept zkombinovat vícero linek. Takže kromě samotného vyšetřování starého případu tu ještě najdeme organizované sázení na dostihy a jinak v podstatě bezúčelnou linku o tom, jak Jack chodí pracovat do truhlárny, včetně popisu konkrétních prací se dřevem. V té souvislosti jsem si vzpomněla na příběhy inspektora Gamache, které jsem četla nedávno. I když je to jinak dost odlišný typ detektivky, tak tohle tam autorka použila také, tu mnohovrstevnatost. Až na to, že ona to zvládla mnohem lépe, vše jí skvěle funguje a je přirozeně propojené. Tady je to: BUM – Jack vyšetřuje, BUM – Jack jede kout pikle na dostihy, BUM – Jack lepí desku stolu klihem. Proč? Prostě aby to bylo různorodé. Jenže to nějak nevyšlo. Zatímco Louise Pennyová působí ve svých dílech jako vyzrálá spisovatelka skvěle ovládající řemeslo, Temple z toho vychází jako snaživý absolvent rychlokurzu tvůrčího psaní, kterému se závěrečná práce sice docela povedla, nicméně vedoucí kurzu by mu tam určitě červeně vyznačil plno míst, kde by to ještě chtělo zapracovat.
Samotná zápletka je pro mě osobně dost hrozná, protože machinace s realitami jsou pro mě španělská vesnice, zvlášť když je to propojeno s politikou. Tahle společnost koupila nějaký pozemek, jiná zase jiný, pak to převedli na jinou třetí společnost, která sídlí na Kajmanských ostrovech, a ta je zase propojená s tímhle politikem, který se zná s... bla bla bla a já jsem totálně ztracená. Ale to je můj problém. Prorostlost zločinu do nejvyšších struktur a policejního sboru je trochu přitažená za vlasy. A celé je to korunováno dětskou pornografií na úrovni vrcholné politiky, což tam vlastně nemělo žádný význam ani tomu nebyl věnován skoro žádný prostor, byla to jen taková třešňička navrch, asi aby byl příběh ještě šťavnatější.
V postavách jsem se dost ztrácela, hlavně zpočátku, protože nejsou skoro nijak charakterizovány, fungují jen jako jména, čili přehlednost nic moc. Zvlášť když jsou v úvodu jména, která už se pak vůbec nevyskytují. A abych nezapomněla, tak do kotlíku tvůrčího psaní nutně patří i jistá dávka erotiky, tentokrát ve stylu: „Vytáhla sukni ještě výš. Neměla na sobě kalhotky. Moje oči se nacházely přímo v úrovni jejího rozkroku. Dala si ruce v bok a vystrčila na mě pánev. ,Vždycky nosím podvazkový pás a punčochy, když se mě někdo snaží na podlaze před krbem vyšukat do bezvědomí.'"
Tak jakmile má nějaký spisovatel potřebu zahrnovat něco podobného do příběhu, kde to není nutné, je mi ho spíš líto. Jasně, sex prodává, ale vážně ne každý ho v knížkách potřebuje. Já rozhodně ne a automaticky jdu v hodnocení níž, protože se to dnes v literatuře používá automaticky, pro pochybné zvýšení atraktivity, a tudíž je to laciné. Málokdy se totiž erotické pasáže podaří do textu vklínit tak, aby nepůsobily čistě prvoplánově. Kdybych chtěla číst podobné věci, koupím si erotický, a ne detektivní román.
Po celou dobu jsem měla problém se opravdu začíst, je to takové nijaké, občas nepřehledné. Na posledních stránkách najednou nastal předěl a všechno se naopak začalo dít strašně rychle a akčně. Aspoň že vše dobře dopadlo, i když teda že by to celé působilo reálně? Ale Austrálii a život v ní neznám, takže kdo ví.

2 29.04.2021