Zrcadlové peklo

1 16. května

Dlouho jsem se snažil ke knize dostat. Dostala mne už vazba knihy samotné. Bez klasického hřbětu s barevně vyvedeným jménem autora a vazbou .... Edogawa Rampo.
E.A.Poe je úžasný představitel temna, Edogawa Rampo je zcela jiný level. Nevím jestli je to naprosto jiným světem příběhů (třefně poznamenáno ... zdi z papíru omezují záhadu zamčeného pokoje) nebo pojetím. Pod dojmem Slepé bestie jsem hranici mezi detektivním příběhem a hororem nepoznal. Opačná logika nehledání vraha, ale být vrahem vše nahrazuje děsem, hororem, neskutečným pohledem a zvrácenou fantazií a detailním popisem ....

1 16. ledna

Nijak zvlášť nezaujalo. Naštěstí povídky nebyly hrůzostrašné, jak inzerovala anotace, spíš detektivní, snad s výjimkou velice odpudivé poslední novely, kterou jsem nakonec musela odložit. Ostatní jsem hodnotila a okomentovala samostatně.

Zajímavé setkání s autorem, který si vzal za pseudonym fonetický přepis jména svého vzoru E. A. Poea. Jinak z povídek nečiší ani japonská kultura či mentalita, ale ani nezanedbatelné stáří bezmála sta let.

Česká vazba knihy je opravdu překvapivá, nic podobného jsem ještě neviděla a zprvu jsem se lekla, zda je to tak v pořádku. Dle všeho ano - hlavně se dala báječně otevírat, a tudíž číst. Na ilustrace jsem mrkla jednou dvakrát, pak už ale raději ani ne...

3 26.05.2022

Zajímavá sbírka příběhů. Strašidelné? Neřekla bych. Groteskní? Určitě.
Ač nemůžu říct, že bych se do knihy naplno ponořila, bavily mě povídky natolik, aby mi zpříjemnily dlouhé cesty MHD. Nebo je možná lepší slovo pobavily, protože nelze říct, že by pro mě byly příběhy "příjemné". Jsou divné, odporné, ale v nápaditosti originální.
Nemůžu říct, že bych se kdy někde setkala s něčím jako Člověk křeslo, což je asi moje nejoblíbenější povídka ze sbírky. Je to velký bizár a křeslo popsané tak do detailu, že ho člověk úplně vidí před očima. Že by ve mně povídka probudila nový typ paranoi?
Zajímavé, avšak dost předvídatelné byly i psychologizující povídky Vražda na kopci D. a Psychologický test. Ostatní příběhy také ušly, avšak ničím mě nenadchly, nevystupovaly tak moc z řady. Zkrátka mě nenapadá, co o nich říct. Prostě čtivé, trochu zvláštní povídky.
Nejméně mě bavila bohužel nejdelší povídka, Slepá bestie. Koncept by mohl fungovat, pokud by byl příběh mnohem kratší. Po prvním případu už bylo vše velice repetitivní, a ač byly způsoby vypořádávání se s obětmi originální a někdy dost bizarní, nerealističnost způsobila, že povídka nebyla ani trochu strašidelná, ale jen nechutná.
Celkově byla tato kniha za mě průměr. Ukrátí čas, pobaví, ale v paměti nejspíš neutkví. Hvězda navíc za originalitu nápadů a za naprosto nádherné vydání, které by si samotné zasloužilo 5*.
Ilustrace byly zajímavý mix typických japonských grafik a bizarních současných ilustrací, což mi na vibe knihy dokonale sedí. Možná by se o nich dalo říct, že jsou ošklivé, ale to podle mě groteskní povídky Edogawy Ranpa naprosto vystihuje. Také cením krásné barevné vázání, které nejvíc zazářilo na hřbetu. Prosím, víc takových vydání, Argo!

1 31.03.2022

Je to takové... zvláštní. V průběhu čtení, po každé další dočtené povídce, mi hlavou projelo: Taky nic moc. Případně: Tak tohle bylo hnusný. Ale po dočtení celé knihy se dojem ustálil na jakémsi nejasném pocitu, že to bylo vlastně docela zajímavé. Každopádně netradiční. A že si knížku přece jen nechám, aspoň zatím. K tomu hodně napomohlo i to, že knížka je fakt krásně udělaná, se zajímavou vazbou, i chyb uvnitř nebylo moc, prostě knížka pro potěchu oka. Některé povídky byly ryze detektivního charakteru. Jiné byly spíš šokující a vážně vzbuzovaly odpor. Závěrečná novela mohla být kratší, dost se to opakovalo, ale možná to byl vlastně záměr. Jazyk je příjemný, takový klasický a kultivovaný.
Kdyby to byla standardní evropská próza, asi by to (aspoň pro mě) dopadlo hůř, ale jak má literatura japonský původ a tím i získaný charakteristický nádech, vyzní to ve výsledku prostě zajímavěji. Takže... nevím, asi si to budu muset dát s odstupem ještě jednou. Přečtení doporučuji, už jen proto, že to člověka donutí podumat, cože si to vlastně má o tom všem myslet. Ale nesmí vám vadit hnusárny.

1 09.02.2022

Poslední dobou mám s psaním komentářů zde na databázi trochu problém, ale začínám si říkat, že to bude tou literaturou co poslední dobou čtu, protože tak nějak občas nevím co o dané knize napsat..
Četl jsem Poea, HPL, Machena i Doylea, takže jsem obeznámen s tímto žánrem, který nám tu předkládá i Edogawa Rampo. Některé povídky, spíše ty hororové mi přišly opravdu dobré a díky japonskému stylu, který je občas pro nás západní scenáře poměrně nechutný to bylo pro mě zase něco nového.
Bohužel, u těch více detektivních jsem se zas tak nebavil, i když byly pořád kvalitní..
Nejlepší povídkou je tedy pro mě asi Člověk křeslo a zároveň nejnechutnější a nejméně představitelnou pro mě byla Slepá bestie, která je i zároveň povídkou nejdelší.
Jinak knihu chválím i z pohledu zpracování, ilustrace, font, všechno velmi zajímavé:)

14 26.05.2021

Kdyz ja ti nevim, Karle... Mam prodat ty kachle, nebo to uhli?
Prve co ma napadlo ked som zacal uvazovat o hodnoteni tejto knihy. Neviem. Za prve neviem co na tych poviedkach ludia vidia take osobite a vynimocne. Za druhe neviem sam co by som vyzdvihol alebo hanil? Spisovatel vynimocny v ramci svojej kultury, ovplyvneny angloamerickou tradiciou fantastiky. Paralelou by bolo keby som ja alebo ty zacal pisat hororove pribehy z tematikou japonskeho bizaru. Alebo juhoamerickeho magickeho realizmu. Z tohto pohladu stoji za povsimnutie, za precitanie kvoli akemusi vseobecnemu prehladu o zanri. Ale samotne poviedky ma nenadchli. Ako pocta detektivnemu zanru, hororovemu, okeeeej, naozaj s esenciou a prvkami Poeovho narativu. (napr. oblubeny "Rozpravac pri krbe").
Knizna podoba ktoru tu chvalite, ma minula pretoze mam co? Ebook :) Jej vyhotovenie teda fyzicky v ruke nemam. Ilustracie su vskutku originalne, avsak farebna paleta ohavna :) Ale, pokochal som sa.
Naozaj neviem. Po docitani si takto neuvedomujem ani jednu poviedku, ktoru by som nejak vyzdvyhol. Ci uz napaditostou, pointou, stylom, rozpravanim, originalitou. Bohuzial. Jednu hviezdu z troch dostava odo mna Argo za odvahu nosit do nasich luhu a haju aj taketo pokusy.
Tohle mne Karle, nejak minulo.

5 20.03.2021

Předně, graficky strašně krásně zpracovaná kniha. Volba fontu, vazba, ilustrace. Radost pohledět, radost potěžkat, podržet v ruce, jen si prohlížet. Tohle prostě e-kniha ani audiokniha nikdy nedokáže. Knihy nejsou jen souborem slov, alespoň pro mě ne. Obsahově až ukázkový náhled do počátků a ukotvování japonské detektivky, japonského míchání žánrů (kdy jednotlivé příběhy vycházely jednou jako krimi, podruhé jako horror), tzv. Ero Guro Nansensu. Ač mě klasické detektivní krimi příběhy založen na dedukci zrovna nebaví, Zrcadlové peklo je obsahově výbornou záležitostí. Kombinuje již zmíněné krimi, mysteriózní napínavé příběhy i na hraně bizarnosti balancující horrory. Za nejlepší kousky považuji pronikavě bizarní ČLOVĚK KŘESLO a hloubkově psychologický horror ZRCADLOVÉ PEKLO, tohle čtenáři vymaže mozek ještě dlouho po dočtení. Na japonském umění se mi hrozně líbí, že dokáže odhalovat, objevovat, nalézat a až nestranně popisovat krásu na věcech nechutných, odporných a na první pohled fujky. Nutí tak ponořovat se do nejhlubších taj a temnot vlastní mysli a psychiky. Přesně takovým je neuvěřitelně silný příběh HOUSENKA. Až klasickou ukázkou japonského přístupu k body horroru je závěrečná novela SLEPÁ BESTIE, snad zbytečně dlouhá, ale v jednotlivých scénách a popisech neuvěřitelně působivá. Dobré povídky a dobré zpracování knihy doplňuje neméně dobrý doslov, plný zajímavých a kontextových informací a poznámkový aparát. Tahle kniha je prostě radost, hned v mnoha ohledech. Přesně tak, jak to dobře zpracované knihy umí. A přesně takové knihy miluji.