Zrcadlové peklo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha šesti povídkami a jednou novelou představuje rozmanitou tvorbu Edogawy Rampa (1894–1965), zakladatele japonské varianty detektivního žánru. Inspirace Edgarem Allanem Poem, podle kterého si autor zvolil svůj tvůrčí pseudonym a která ho vedla k psaní příběhů s tajemstvím, je zjevná i v atmosféře jeho textů. V pozdější tvorbě se přiklonil spíše ke groteskním a erotickým tématům – je považován za zakladatele žánru ero guro nansensu („erotický groteskní nonsens“). Často se pohybuje na pomezí žánrů, rád pracuje také s prvky hororu. Mnoho jeho příběhů bylo zfilmováno....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305745/big_zrcadlove-peklo-OQb-305745.jpg 4.446
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Zrcadlové peklo

Corso
26.05.2021

Kdyz ja ti nevim, Karle... Mam prodat ty kachle, nebo to uhli?
Prve co ma napadlo ked som zacal uvazovat o hodnoteni tejto knihy. Neviem. Za prve neviem co na tych poviedkach ludia vidia take osobite a vynimocne. Za druhe neviem sam co by som vyzdvihol alebo hanil? Spisovatel vynimocny v ramci svojej kultury, ovplyvneny angloamerickou tradiciou fantastiky. Paralelou by bolo keby som ja alebo ty zacal pisat hororove pribehy z tematikou japonskeho bizaru. Alebo juhoamerickeho magickeho realizmu. Z tohto pohladu stoji za povsimnutie, za precitanie kvoli akemusi vseobecnemu prehladu o zanri. Ale samotne poviedky ma nenadchli. Ako pocta detektivnemu zanru, hororovemu, okeeeej, naozaj s esenciou a prvkami Poeovho narativu. (napr. oblubeny "Rozpravac pri krbe").
Knizna podoba ktoru tu chvalite, ma minula pretoze mam co? Ebook :) Jej vyhotovenie teda fyzicky v ruke nemam. Ilustracie su vskutku originalne, avsak farebna paleta ohavna :) Ale, pokochal som sa.
Naozaj neviem. Po docitani si takto neuvedomujem ani jednu poviedku, ktoru by som nejak vyzdvyhol. Ci uz napaditostou, pointou, stylom, rozpravanim, originalitou. Bohuzial. Jednu hviezdu z troch dostava odo mna Argo za odvahu nosit do nasich luhu a haju aj taketo pokusy.
Tohle mne Karle, nejak minulo.

eraserhead
20.03.2021

Předně, graficky strašně krásně zpracovaná kniha. Volba fontu, vazba, ilustrace. Radost pohledět, radost potěžkat, podržet v ruce, jen si prohlížet. Tohle prostě e-kniha ani audiokniha nikdy nedokáže. Knihy nejsou jen souborem slov, alespoň pro mě ne. Obsahově až ukázkový náhled do počátků a ukotvování japonské detektivky, japonského míchání žánrů (kdy jednotlivé příběhy vycházely jednou jako krimi, podruhé jako horror), tzv. Ero Guro Nansensu. Ač mě klasické detektivní krimi příběhy založen na dedukci zrovna nebaví, Zrcadlové peklo je obsahově výbornou záležitostí. Kombinuje již zmíněné krimi, mysteriózní napínavé příběhy i na hraně bizarnosti balancující horrory. Za nejlepší kousky považuji pronikavě bizarní ČLOVĚK KŘESLO a hloubkově psychologický horror ZRCADLOVÉ PEKLO, tohle čtenáři vymaže mozek ještě dlouho po dočtení. Na japonském umění se mi hrozně líbí, že dokáže odhalovat, objevovat, nalézat a až nestranně popisovat krásu na věcech nechutných, odporných a na první pohled fujky. Nutí tak ponořovat se do nejhlubších taj a temnot vlastní mysli a psychiky. Přesně takovým je neuvěřitelně silný příběh HOUSENKA. Až klasickou ukázkou japonského přístupu k body horroru je závěrečná novela SLEPÁ BESTIE, snad zbytečně dlouhá, ale v jednotlivých scénách a popisech neuvěřitelně působivá. Dobré povídky a dobré zpracování knihy doplňuje neméně dobrý doslov, plný zajímavých a kontextových informací a poznámkový aparát. Tahle kniha je prostě radost, hned v mnoha ohledech. Přesně tak, jak to dobře zpracované knihy umí. A přesně takové knihy miluji.


Aykiru
25.02.2021

Musím přiznat, že když jsem si přečetla autorův pseudonym, nebo lépe řečeno fonetický přepis jména mého velmi oblíbeného autora (Edgara Allana Poea), byla jsem značně skeptická. Přece jen kolik děl dnešních autorů se honosí nálepkou typu : "novodobý tenhle a tenhle" (dosaďte si jméno, kteréhokoliv úspěšného autora), "úplně jak z pera tohohle a tohohle", a které většinou ani omylem nedosahují kvality děl, k nimž jsou přirovnávány.
Proto bylo velmi příjemným potěšením zjistit, že informace uvedené na obálce jsou pravdou, ne pouhou autorovou nadutostí: Edogawa Rampo stylizací příběhu i způsobem jakým píše velmi podobný svému "jmenovci". A nejen to, v povídkách Zrcadlového pekla lze nalézt i odkazy na další klasické autory jakými jsou například Lovecraft nebo Doyle.
Samozřejmě je nutné počítat s tím, že autor je japonského původu, takže se barvitých popisů erotiky ani bestiální krutosti, či jiných bizarností (které navíc podtrhují velmi barevné kresby) nevyhnete. Naštěstí je vše zakomponované tak, aby to v nejmenším nerušilo zážitek z detektivní zápletky, ba právě naopak.
Po grafické stránce je kniha též velmi hezky udělaná a zvolený font písma lze jen pochválit. Za mě opravdu velmi povedená kniha.

MistrCZ
10.02.2020

Velmi japonské, takže velmi ujeté...ale skvělé

Komaeda
02.02.2019

Strašné ilustrace, ale výborná knížka :D Jedná se o povídky, které vám naženou hrůzu

midloch
08.01.2019

Doporučeno knihovníkem a musím říct že velmi dobře doporučeno. V Japonsku jsem nějaký čas žil a pracoval a přesto jsem nikdy před tím nečetl žádnou japonskou literaturu až na pár stránek mangy v Jumpu. To co Edogawa Rampo sepsal je však opravdu dobré. Povídky, některé detektivní, jiné morbidní se čtou opravdu velmi lehce. Styl překladu připomíná trochu české překlady Lovecrafta (japonský originál nehodnotím, neb má znalost japonštiny na četbu originálu zdaleka nestačí). Kniha jako taková je opravdu velmi pěkně udělaná a velmi oceňuji vysvětlivky (sám jsem některé z reálií neznal) a doslov o autorovi a jeho díle.

Bílá paní
27.07.2018

Dobrý bizár. Člověk křeslo ve mě dosud vzbuzuje různorodé pocity, a to jsem poměrně otrlý čtenář. Vyzdvihuju grafické zpracování knihy, skvěle dokresluje psycho-surrealistický podtón většiny povídek.

Lískaran
21.12.2018

Sbírku zvrhlých nápadů člověk ocení trochu víc při vědomí toho, že je Edogawa Rampo psal zhruba ve stejné době, kdy Karel Čapek tvořil Povídky z jedné kapsy, tedy před rokem 1930. A stejně jako Čapkovi šlo pod záminkou detektivní záhady o něco trochu jiného, tak i „japonskému Poeovi“ jde spíš než o brilantní dedukci o podivné zákruty lidské psychiky (a když jsme u toho, v povídce Psychologický test, kde hrdina je pro změnu japonským Raskolnikovem, včetně odkazování se na Napoleona, hraje roli ve vyšetřování vraždy metoda slovních asociací stejně jako v Čapkově povídce Experiment profesora Rousse).

Jsou to vlastně často příběhy lidí s vykolejenou myslí, lidí posedlých něčím, co jediné jim přináší uspokojení. A zajímavou roli hraje v povídkách hmat. Člověk křeslo je nápaditou hříčkou o tom, jak se také dá dosáhnout fyzického kontaktu, zatímco Housenka přibližuje peklo smyslové deprivace, když hmat (a dost omezený) je jediný smysl, která vás pojí s „realitou“. A samozřejmě Slepý vrah, který otevírá celý svět hmatových požitků a s ním spojeného „taktilního umění“. Škoda, že zrovna tenhle příběh je docela zdlouhavý (jinak trochu slabším kouskem je Vražda na kopci D.)

Abych nezapomněl, zpracováním je tahle kniha opravdu artefakt. A její členitý obnažený hřbet se dá při četbě krásně osahávat (zde si představte ďábelský smích).

1