Kvothe komentáře u knih

Ernest Gellner v této knize rozvíjí svou modernistickou teorii o vzniku nacionalismu, který klade do 18. a 19. století. Jedná se o jeho poslední knihu na toto téma, která volně rozvíjí jeho dřívější knihu Národy a nacionalismu. Tato kniha je psána o poznání čitelněji, argumentace je jasná, forma pochopitelná, myšlenka dobře podložená a Gellnerova teorie je velmi zajímavá a podnětná - v současné době opětovného "probouzení" jakéhosi pomýleného a jeho účastníky nepochopeného znovuobjevení se nacionalistických tendencí v politice a mimo - také velmi výstižná a bylo by vhodné, aby si ji mnozí přečetli. Národ podle Gellnera není žádný od přirozenosti daný způsob uspořádání společnosti - naopak - k sňatku politické a kulturní jednotky a k její homogenizaci vedla dlouhá cesta od agrární společnosti přes společnost průmyslovou, která vytvořila veškeré základy k plnému rozvinutí nacionalismu a národního státu v době moderní a ve století dvacátém. Můžeme jen doufat, že tento fenomén bude už jen slábnout a nenajde si opět cestu zpět do myslí lidí, kteří musí pamatovat na to, že nacionalismus nesjednocuje, ale rozděluje!!!

4 03.03.2012

Nejdříve bych rád předestřel, že nejsem nekritický obdivovatel Václava Havla(ani dramatika, ani politika). Například poslední jeho dílo Odcházení mi příjde skutečně....inu chabé, ale o to více mě překvapilo jak moc mě potěšila, a pobavila i rozesmála, jeho první hra - tedy Zahradní slavnost. Absurdita je zde vybroušená, zábavná a jasně mířená. Závěrečný motiv (podobný jako například ve Farmě zvířat - alespoň na ni jsem si vzpomněl) mi příjde výborný a vhodně zpracovaný - i se závěrečným Hugovým monologem. Jazyk je výstižný a jasně směřovaný. Některé dialogy (...četl jsem nedávno Dvacet tisíc mil pod mořem....A my dokážemo brzo číst ještě hlouběji pod mořem...) jsou naprosto brilantní. Musím dát pět hvězdiček, protože jsem navzdory svému nelibému snášení nanebevzetí člověka Václava Havla (kterého sice respektuji a chovám v úctě, ale nečiním z něj boha či odešlého spasitele nebo jiného podobného "nadčlověka" jak se mi zdálo na konci minulého roku u některých lidí - takový pohled na něj by dokonce dle mého názoru byl i silně proti jeho životní filosofii) byl Zahradní slavností doslova zasažen a jen tak na ni nezapomenu. Velmi dobré drama (lehce absurdní drama).

11 28.02.2012

Inheritance je poměrně dobré zakončení celého odkazu dračích jezdců. Až na pomalý rozjezd a zdlouhavý konec se dořeší všechny hlavní linky příběhu. Velmi zajímavá postava Angely je zde stále stejně tajemná a ona je hlavním důvodem proč bych byl zajímavý na případné pokračování. Tuto knihu budou velmi pravděpodobně číst pouze fanoušci předchozích dílů (nedovedu si představit proč by to četl někdo jiný) a rád bych tedy řekl, že hodnotím v rámci Odkazu dračích jezdců - ne v rámci jiných fantasy knih, protože poté bych
musel hodnotit o dost méně. Myslím, že není třeba si nic namlouvat - Styl Paoliniho je prostoupen občasným velmi výrazným americkým kýčem. Postava Eragona je sice hrdinská, ale ve své podstatě často i dost otravná a nechápavá (na to, že má zachránit "svět") a směřování některých linek je někdy až příliš patrné a často i účelové.
Styl Paoliniho se však v každém případně dost mění a posouvá - od první dost jednoduše psané knihy ke třetí a čtvrté, jejichž angličtina a stylistika je o hodně dále - bude tak jistě zajímavé sledovat popřípadě jeho další spisovatelskou cestu. Jestliže působí můj příspěvek občas příliš kriticky, tak to není proto, že bych autora odsuzoval, jen si myslím, že ještě není na vrcholu a má snad na víc. V každém případě mě jeho knihy i tak baví a jsou příjemným odpočinkovým čtením, které mě těší.

3 15.02.2012

Čistě z literárního hlediska je kniha příšerná a bylo pro mě doslova utrpení ji číst:-)) Nelze však na ni nahlížet pouze z tohoto hlediska - je to napsáno úmylsně stejným způsobem jakým Helena po pobytu mezi indiány mluvila - To znamená slohově velmi omezených, kostrbatým a dětským stylem:-) - V tom se však ukrývá hodnota této knihy jako antropologického spisu, ze kterého lze vycházet při zkoumání yanoamských indiánů, kteří Helenu unesli - či ji nezabili a přijali mezi sebe. Kniha je zajímavá, ale v případě, že se nezajímáte o antropologii nebo o skutečný způsob života indiánů v tamější oblasti, tak ji nedoporučuji. Jediná lehce dramatická (alespoň pro mě) část knihy je konec, kdy přichází rozčarování nad idealizovaných světem bílých:-) V každém případě je však život yanoamských indiánů pro obyvatele západu těžko pochopitelný, krutý a nelogický (tak to ale nelze brát - kulturní relativnismus:-)) )

2 24.01.2012

Tato kniha není žádný složitý odborný traktát, ale dílo, které velmi příjemnou a čtivou formou, avšak stále s podloženými a promyšlenými informacemi představuje běžný život athénského občana. Boří mnohé iluze o dokonalosti athénské demokracie, o životě lidí té doby a o jejich chování. Přesto ukazuje i jakousi vyšší mravní stránku tehdejšího řeckého člověka a předvádí tak velmi civilním způsobem jeden z kořenů nynější evropské civilizace.

4 20.12.2011

Noci v cirkuse nejsou v žádném případě snadnou literaturou. Obsahují v sobě mnoho odkazů na témata mimo svou hlavní linii a jsou psána velmi umným a promyšleným perem skvělé spisovatelky. Hra s časem, proměna osobnostních rysů a ztvárnění jakýchsi obav celé společnosti a fražkovitost či nelogičnost, která je v každém případě úmyslná, dělá z koncepce této knihy doslova skvost. Některé části mohou být hůře čtivé nebo zdánlivě naprosto vyčuhující z přechozího stylu vyprávění, ale v této knize má vždy vše své místo a symbolický či mytoligický význam, který by se mnohdy neměl vykládat doslovně, ale spíše chápat jako vyjádření určité pravdy, která je obyčejnými slovy těžko zachytitelná a proto je vyjádřena pomocí obrazů a mýtických metafor. Velmi překvapivá a chytrá kniha.

7 29.11.2011

Velmi zajímavý námět příběhu, některé zajímavé myšlenky, ale jazyk autora - možná je to překladem - působí poměrně jednoduše a závěrečná věta - Mary Vaughnová šla podél zdi dál, stále kupředu, vstříc budoucnosti - je tak originální, že jsem musel ubrat ještě jednu hvězdičku a málem jsem ubral dvě. Vstříc budoucnosti??? To je hrůza:-)) Celá první kniha navíc působí jen jako předehra trilogie - další dva díly jsem ale zatím nečetl, takže si nemohu být jistý. Přesto dám Saweyerovi ještě šanci a časem si přečtu další díl této trilogie, protože nabízí poměrně rozmanité možnosti a třeba se v dalších dílech autor rozepsal a vytěžil skutečný potenciál svého příběhu, který nevystavěl na občas tak kýčovitých nanicovatých slovech. Zajímavé, ale šlo by to jistě lépe:-)

2 21.10.2011

Trochu zničující představení determinace lidí jejich rodinou, předpoklady, výchovou, prostředím....působí to tak, že není útěk pryč. Nelze nalézt tu lepší cestu, existuje jen jedna a ta je předem daná. Je to ubíjející představa se kterou já osobně nesouhlasím, ale je nadmíru zajímavé poznat takový extrémní pohled na podobnou problematiku a vytvořit si s pomocí dalších x knih a myšlenek svou vlastní ideu.

V každém případě se jedná o skvělou knihu, která je psána moderním jazykem a výborným spisovatelem. Zabiják jistě není jen alkohol, ač se tak může na první pohled zdát. Alkohol je jen záminka, prostředek, na který se snadno svede vina. Doporučuji!

5 07.10.2011

Popravdě se jedná o první povídkový soubor, který jsem od Kinga četl, ačkoli mám jeho romány poměrně načtené. První povídka - Prokletí Jeruzalému - mě zaujala, ale poté jsem se do jednotlivých povídek nedokázal tak úplně vžít. Druhá povídka Noční směna mi ve svém vyvrcholení přišla dosti slabá. Další jako Noční příboj nebo Jsem brána mě také moc nezaujali, ale Kostlivec byl už lepší a od Bojiště se to začalo lámat a nyní hodnotím Noční směnu pěti hvězdičkami, protože většina povídek byla úžasná a u poslední, emočně velmi vypjaté, Ženy v pokoji, jsem povídky, které mi přišli slabší vůbec neřešil.

Náklaďáky mi myšlenkou lehce připomněli Čapkovo R.U.R.
Mrtví se někdy vracejí - super, Jahodové jaro - velmi mrazivé, Nekuřáci a.s. - skvělé! Skutečně úžasná povídka.

Musím však říci, že ačkoli miluji sci-fi, fantasy a horor, tak mě v tomto povídkovém soboru nejvíce zasáhli povídky, které jsou
velmi reálné - tedy bez fantastických prvků a nebo jen lehoučce zabarvené něčím nadpřirozeným. Nyní mám na mysli právě
Nekuřáky a.s., Poslední příčku žebříku, Ženu v pokoji nebo Římsu.
V každém případě doporučuji!

3 04.10.2011

Od Eragona k Brisingrovi je vidět podstatný kus cesty osobního vývoje autora, stylu psaní i myšlení. Eragon byl spíš taková skvěle čtivá pohádka, která nic moc převratného nenabízela a některé části působili malinko hloupě - což neznamená, že bych Eragona zatracoval, naopak - přečetl jsem ho jedním dechem:-), protože má, to co některým knihám chybí, jakési vnitřní kouzlo, které dokáže vyrovnat mnohé nedostatky. Eldest mě svým konceptem pohltil snad ještě více - nechtěl jsem přeskakovat kapitoly, abych četl o své oblíbené postavě, tak jsem četl tak, jak byla kniha napsána, což mě nutilo neustále pokračovat. Poté přišel Brisingr a tuto knihu jsem musel přečíst hned po vydání, což znamená v angličtině. Právě proto píši, že autorův styl psaní se změnil a s ním vyrostl. Zatímco Eragon je dokonalá kniha pro učení angličtiny srovnatelná s Harry Potterem, tak Brisingr vyžaduje již určitou vyšší znalost a skladba věty je naprosto odlišná. Samozřejmě i v Brisingrovi se dá najít pár nedostatků, ale celkově nevidím důvod, proč je hledat, jelikož Brisingr je kniha velmi dobrá, čtivá a příběh (ať už jsou jeho části okopírované, jak někteří stále zmiňují nebo ne) je promyšlený do detailu a hlavně! funguje a někam směřuje, což se o mnohých knihách říci nedá - některé příběhy jsou prostě jen proto, aby bylo dobrodružství, ale jsou zcela beze smyslu. Paoliniho svět smysl má, takže jestli váhate, nedejte na hlasy proti ani na hlasy pro, přečtěte si knihu sami a pak suďte. Zrovna u Eragonova příběhu nejde napsat doporučuji nebo naopak zavrhuji. Záleží na tom, jestli bude čtenář hledat chyby nebo je nadšeně přehlédne a bude zapáleně číst celou noc tento krásný a pohádkový příběh, s nádechem reality, která se za každým příběhem v určité míře skrývá.

P.S. Viděl jsem i takové příspěvky, které Paolinimu dávali jednu hvězdu nebo dokonce odpad. Dobrá, názory jsou různé, ale nepříjde mi to spravedlivé. Paolini začal psát Eragona poměrně brzy, ale to každý ví. V jeho knihách je nadšení a energie, to je jasné. Nemusí být extrémně originální, to je v dnešní době pochopitelné, ale chviličku bych se zamyslel nad tím, co znamená hodnocení odpad. Jestliže se jedná o literární kvalitu, pak nevím co bych měl dát Stmívání, které napsala dospělá autorka bez nadšení a bez energie jen pro peníze. Takto bych mohl pokračovat. Přesto i takové knihy mají svůj účel a důvod, ačkoli nesporně nižší a horší než má Eragon.

05.09.2011

Dinotopia je úžasná kniha. Nemohu vyzdvihovat jen nápad nebo styl psaní, protože se nejedná přímo o román. Kniha je založená na dokonalou symbiózu malby a textu - oboje je dílem autora. Obrázky jsou krásné a příběh je doplňuje o další magickou dimenzi. Knihu jsem jako dítě miloval (figurovala mezi mými top kníhami, které mi máma četla před spaním :-)) - střídala se Erbenova kytice, bratři Grimové a Dinotopie:-)) ) a tak, když jsem uviděl druhý díl - cesta do Chandary - musel jsem si ho pořídit. Do dneška jsem ho nepřečetl, ale přesto nelituji, už jenom pro krásné vydání a úžasné ilustrace - přesto věřím, že se někdy dostanu i k textu :-)

29.08.2011

Tomáš Zmeškal píše originálním poetickým stylem, který mě poměrně zaujal. Přesto na mě kniha nepůsobila jako celek. Vše dohromady krásně fungovalo, ale jednotlivé příběhy a linky děje se mi zdály jako různé povídky nebo nezávisle napsané kousky s naprosto přesnou a úmyslnou vnitřní logikou. Kniha se mi skutečně líbila a doporučil bych jí, ale ke mně osobně, ať už bylo důvodem cokoli, příliš nepromlouvala. Přesto má velmi nápaditou stavbu a konec byl výborný. Čtenář se vrátí v čase zpět a je svědke toho, jak je hlavnímu páru předpovídána skvělá a štastná budoucnout. Když toto porovná s tím, co přečet a jak vše nakonec dopadlo, nezbývá čtenáři, než si smutně povzdechnout a zopakovat, že nic není jisté.

6 12.08.2011

Carrie mě osobně zklamala. Na Kinga mi tato kniha přišla jaksi málo uvěřitelná a potenciál přiběhu se mi zdál nevyužitý. Možná to je ale tím, že jsem čekal od Carrie hodně už předtím, než jsem knihu začal číst. Schopnost telekineze mi totiž vždy přišla jako jedna z nejlepších nadpřirozených schopností vůbec - pohybovat hmotou jen pomocí mysli, to je prostě dechberoucí představa. Hlavní postava mi pak připadala nesympatická, neschopná, omezená a zvláštně vykreslená. Ačkoli to co píši zní velmi záporně, tak to ale není mým úmyslem - stále se jedná o zajímavou a čtivou knihu, která mně osobně přijde v porovnání s jinými Kingovkami slabá, ale jak jsem se již zmínil, možná je důvodem to, že jsem od ní příliš očekával.

12.08.2011

Skvělá kniha, která je jedním ze základních literárních kamenů. Příbeh a poselství se dá vykládat z mnoha stran. Svého Doriana, Basila i Henryho má v sobě trochu asi každý. Nadčasovost? Ano, nadčasovost je nejenom v poselství o důležitosti lidského těla, které se v našem světě staví nad duši, nad kvalitu člověka jako člověka. Chceme člověka jako tělo a 99% procent lidí (alespoň západního světa) se tím řídí, nebo nad tím alespoň často uvažuje. No ano, i já, to přiznávám:-)
Poslední spojení se svou duší ztrácí Dorian, když zapříčiní smrt, ale již vše začalo již dříve.

Je určitá přeměna čistě v Dorianovi nebo za to může Lord Henry? Také je to možná kolektivní vina společnosti.
Možná se jen vše snoubilo dohromady, protože v Dorianovi musel být primární zárodek budoucího netvora, Henry přidal jiskru a společnost rozdmýchala oheň.
Konec je brilatní - poznali ho jen podle prstenů - tak sám sebe zničil a odsoudil k zatracení. Přece mohl zvolit jinou cestu, ale podlehl pokušení té druhé strany, tmě.
Basil za ním stál a kdyby Dorian uchopil za ruku malíře, jeho cesta by vedla jiným směrem, ale Lord Henry zněl lákavěji.
Základní volba snad každého člověka, samozřejmě ne s takovými následky. Jsou cesty snažší a lákavější (Henry) a cesty bolestivější a delší (Basil). Kolik lidí zvolí tu delší a bolestivější možnost? Odměna je sladká, ale je nutno překonat mnohé překážky, naopak u první cesty jde vše snadno. Nic není zadarmo, na to se ale snadno zapomíná.

Připoměla se mi věta z Americké tragédie - A co je platno, můj synu, získat celý svět a ztratit duši?

33 12.07.2011

Kniha, která výborně zapadá mezi mnohé příběhy z druhé světové války, mezi svědectví jedné generace a jí nasledujících. Nemyslím si, že by Američan pochopil o válce méně než Evropan, naopak si myslím, že jsou nutné pohledy všech kontinentů i zemí. Američanů se válka tak přímo nedotkla a na jejich území se neválčilo, vstoupili do války skutečně až ke konci a jinak se jejich život odehrával na jejím pozadí a v jejím kontextu. Přesto válka Ameriku podstatně ovlivňovala. Pohled amerických spisovatelů obohacuje možná niternější a skutečnější pohled evropských mistrů slova.

Příběh Sophie, která není schopna pokračovat v normálním životě, který jí byl válkou ukraden a jejího přítele, který
je stejně ztracený jako ona sama, je srdcervoucí, ale pochopitelný. Takoví lidé se přitahují, prostě mají společný základ a
každodenní svět je jim vzdálený. Ona svým zvráceným způsobem potřebovala Nathana a on by bez Sophie také nemohl být. Stingo je jakýsi mezihrdina, jenž stmeluje a usměrňuje děj a zároveň je i hlavní postavou, v mnoha případech zastíněnou Sophií nebo i Nathanem.
Sophiina volba je slovní spojení, které používají i lidé, jež nemají o knize ponětí, což je přeci jenom velký Styronův úspěch.
Ta volba musela být nesnesitelná a myslím, že ženy a hlavně matky pochopí hloubku nutného rozhodnutí ještě daleko razatněji.

Musím přiznat, že občas mě napadala myšlenka zdlouhavosti některých částí - začátku (tam mě bavilo hodnocení knih :-)) ), částí mezi Sophiiným vyprávěním, které byly jakýmsi způsobem mnohem napínavější než příběh Stinga atd.
Přesto dávám 5 hvěz, jelikož má kniha velmi zajímavou kompozici a do posledního slova si udržela velmi pevně mou pozornost.
Určité zlo (nedostatek dobra:-) ) v lidech je v knize jasně popsáno - je v dobrých lidech, je ve válce, je stejně tak i po válce, mnoho lidí chce ubližovat a dělá to, někteří neúmyslně. Sophie si prožije válku na místě židů a přitom je sama příliš nemiluje, zaslouží si odsouzení? Chce přežít za každou cenu, zalouží si odsouzení? Po válce v bezpečném útočišti New Yorku se nemůže bez nebezpečí projet ani metrem, je v bezpečí? Je po válce, nebo je válka jen vyhrocení míru? Má v sobě to "zlo" každý?
Smrt byla nevyhnutelná, to je nepopiratelné, přišla vlastně překvapivě pozdě, ale bylo to jediné
možné vykoupení, jediná možná cesta ven ze strastiplného života, naplněného hrůzou a děsem, ale také krásou a pravdou.

Volba je nutná, je přeci předpokladem svobodné vůle:-)

6 12.07.2011

Nezbytné věci je pro dle mého názoru jedna z nejlepších knih, které jsem od Kinga četl. Všechny aspekty skvělé knihy už jsou zmíněny níže - jako např: skvělá práce se slovy, vykreslení postav, jejich vztahů a jednání atd. - ještě bych něco málo přesto dodal. Tato kniha má pro mě dokanalý epilog, který se kryje s prologem a po přečtení knihy působí naprosto dokonale - mrazivě, děsivě a nastiňuje neskutečnou marnost stále se opakující hístorie, stále se opakujících událostí. V Nezbytných věcech je čtenář svědkem událostí, které nakonec nabrali trochu lepší spád a pan Gaunt byl z města vyhnán - to byl ale pravděpodobně jen jeden z jeho mála nezdarů - vždy tu byl a vždy tady bude - není to postava, bytost - je to zhmotnění zla v člověku. To zlo(nedostatek dobra:-) ) je v každém z nás a Gaunt to dokázal velmi snadno vyzvednout na povrch. Někteří jsou naštěstí odolnějsí takovému ponoukání a vydrží déle - ti pak mohou bojovat za ty slabé, kteří podlehnou a odsoudí tak sami sebe, alespoň k symbolické smrti své duše.

Tato kniha je skvělá a nezapomenutelná. Často, jen tak, projíždím pohledem přebaly knih, které jsem četl a mám je doma v knihovně, některé na okamžik vytáhnu z police a prolistuji je. Nezbytné věci jsou vždy jednou z těch vyvolených knih - otevřu je na posledních stránkách a přečtu si epilog. Celá kniha se mi naprosto jasně vybaví a po zádech mi přeběhne mráz.

9 29.06.2011

Je to skvělá kniha a myslím, že není daleko od pravdy - člověk - a i dospělý - by toho, co Golding představuje, byl
snadno schopen. Lidé jsou divoši - vytvořili si ohrádky zákonů, nařízení, práv, povinností, morálky atd. - touto
ohradkou se chrání před vnějším světem, ale zároveň, a to možná hlavně, se jí chrání před sebou samými. Tato kniha působí skutečně jako mýtus, obrazné ztvárnění skutečnosti. Pána much lze interpretovat mnoha způsoby a vždy nám něco předá. Kniha je děsivá, mrazivá, ale bohužel pravdivá. Pán much je člověk sám? Je to ostrov - jenž je představen hlavou kance? Nebo je to Jack, Ralph? Nebo je to zlo samo, které číhá v člověku - jeho touha po moci?Pán much prostě znamená - pán ničeho, pán, který není pán a myslí si, že jím je.
Na konci už to nejsou stejní lidé, prošli iniciací a jak je psáno v závěru - ztratili nevinnost.

21 06.05.2011

"Vtipným" způsobem napsané vážné sdělení - kniha filosofie života, která se vysmívá světu a zároveň ho povznáší. Životní přístup Candida je obdivuhodný, ale nemožný následování - část z Eldoráda je jedna z mých oblíbených. Jsem hrozně rád, že jsem si tuto knihu mohl přečíst. Klenot!

1 10.04.2011

Příbě graduje a je snad ještě lepší než předchozí díly. Úžasná kniha a ( ač jsou i odpůrci) úžasný film - jedna z nejlépe a nejdůstojněji zfilmovaných fantasy knih. Děkuji za úžasné dílo Tolkiena!

3 10.04.2011

Skvělá fantasy kniha - je asi pravda, že je v ní více popisů, ale to bývalo v Tolkienově době docela běžné i v jiných knihách (alespoň se mi to zdá) - přesto to vůbec nevadí - Středozemě je o to reálnější a opravdovější. Nemohu se dočkat, až se mi povede si LOTRA :-) přečíst znova - to bude za hodně dlouho, ale přesto se na to chystám.

1 10.04.2011