kure91 komentáře u knih

Nemohu být nespokojen. Jestliže jsem u Artemis měl kritické poznámky, tady se pan autor vrátil do formy z Marťana a ještě laťku posunul nahoru. Dostáváme na první pohled podobný příběh, jeden muž sám ve vesmíru a snaží se přežít. Nejen přežít, ale zachránit lidstvo. Takhle by to znělo dosti banálně, ale v kulisách knihy a postupného odhalování událostí v pozadí, které vedly k projektu Hail Mary se kniha stává strhujícím příběhem boje o čas a o nic menšího, než nalezení řešení pro odvrácení hrozící apokalypsy planety Země a veškerého života. Do děje vstupuje nečekaný spojenec a tyto části knihy byly za mě naprosto nejlepší.

25 04.09.2023

To je tak, když člověk jednu z klasik žánru, kterou však místo dnes lákavého labelu postapo označoval autor jako logickou fantasy odkládá tak dlouho, až vyjde první vydání v originálu bez předlistopadové cenzury (aspoň tak to vydavatel tvrdil...). No a musím říct, že podobně jako u dalších velkých jmen jako Clark či Herbert jsem byl opět překvapen, jak to páni autoři už tehdy zvládali napsat a že knížka neztratila nic ze své atraktivity, zajímavosti a náboje.
Kde dnes potřebují autoři zombíky či aspoň různé postapo klany, Wyndham si vystačit s něčím tak prostým jako jsou kytky. No, úplně obyčejné kytky to nejsou, trifidi se umí pohybovat, komunikovat spolu a lovit nic netušící oběti žahadlem, takže zase nejde o "vzpouru tulipánů", ale trošku promakanější flóru, takovou Adélu co ještě nevečeřela na steroidech :). Ale to nic neubírá na tom, že autor dokáže skvěle popsat tísnivou atmosféru světa poté, co většina obyvatel oslepla díky zeleným paprskům a vývoj společnosti po této události je dosti sugestivní a nemám problém věřit tomu, že by to tak mohlo dopadnout i v reálu. Takže od teď žádné koukání na zelené jevy na obloze. Jistota je jistota, neb být sežrán Adélou nikdo nechce...

23 25.12.2021

(SPOILER) Jak on to ten Štěpán Kopřiva dělá? Rozhodl se napsat Kulhánkovinu a vyšla z toho ultrabufrfajzní dvojice knih s de Klerkem a to nesmím zapomínat na famózní Asfalt. Pak si řekl, že si dá fantasy a přišel Holomráz. Aby toho nebylo málo, další na řadě byla detektivka a série (haló, čekám další díl :)) Rychlopalby s bezejmenných vysočanským policistou, která je pro mě prozatím autorovým TOP a knížkou, kterou můžu číst vícekrát, protože mi tam sedí absolutně všechno. No a jelikož dvě "Palby" byly zřejmě dost, přichází nyní thriller z pražské podzemky.
A nebudu to natahovat, opět se jedná o vynikající knížku, která se rozjíždí pomalu jako vůz metra ze stanice, aby následně uháněla zběsilým tempem až do konce. No a tímto oslím můstkem se dostávám s samotné knížce, která je oslavou nebo reklamou na IZS a zejména hasiče, kteří si musí poradit s jednou mimořádností na trase metra.
Pro jistotu oddělovník, možná že zbytek textu nazančuje děj, tak bacha :)
Celý zásah, která na počátku vypadá jako rutina se postupně komplikuje a nakonec sledujeme boj o vteřiny a držíme palce hasičům, aby to vše zvládli. Musím říct, že ono řetězení problémů a toho, jak se postupně vše komplikovalo mi přišlo hodně uvěřitelné a jak se ukázalo "den, kdy zemřete, začne úplně běžně". Na závěr jen dodám, že mi bylo líto smrti jedné z postav, ale to už k příběhu patří.

14 02.10.2022

Na pokračování Rychlopalby jsem čekal tak dlouho, že jsem to už vzdal, takže když jsem došel do knihkupectví a tam na regále ležela Křížová palba, tak to byly Vánoce měsíc předem. Už u prvního dílu (jo, teď už konečně můžeme mluvit o dílech :)) jsem byl nadšený, uvěřitelný příběh, na dřívější Kopřivovy knížky v podstatě usedlá a realistická věc, ale nesmírně zábavná. To platí i pro druhý díl, kde pokračujeme s našim bezejmenným hrdinou a ten se tentokrát propadá ještě hlouběji do svého soukromého pátrání a zaplétá se do dění ve zdánlivě nevinného realitním bussinesu. Přišlo mi, že v Křížové palbě dokázal Kopřiva ještě více vycizelovat hlášky a hru s jazykem, několik příkladů si odložím na závěr, ale je to jen tisícina toho, co v knize padne. Že to bude dobré však naznačil hned úvod, kde úvod spiklenecky pomrkával na ty, co četli Rychlopalbu, avšak tentokrát byl autor naladěn pozitivně: "Mrtvola visela na stromě. Strom byl pěkně rostlá bříza a mrtvý byl pěkně oděný padesátník." Co dodat na konec? Doufám, že se Kopřiva nenechá pobízet a třetí díl zvládne rychleji, než za 4 roky.
-------------------------
"Jaký spolu máte vztah?"
"Mimomanželský"
"To znamená...?"
"Spíme spolu."
"A váš vztah k Fairazlovi?"
"Nespíme spolu."
-------------------------
"Jestli nemá Jankovič přijít na to, že jsme policajti," utrosil jsem k Wichtrlemu, "tak mě hlavně nesmíš oslovovat kolego."
Přikývl. "To je dobrá připomínka. A jak ti mám teda říkat? Kdybych na tebe potřeboval zavolat?"
"To je fuk. Třeba Gustav," chytil jsem se plotu. "A já tobě?"
"V tom případě Klement"
-------------------------
Měl jsem teď peněz víc než dost: na stole v kuchyni se mi válelo osm mega. Nebo kolik. To víte, my milionáři o takových detailech nemáme přehled.

14 27.12.2019

Hodnocení jsem si musel nechat v hlavě trošku uzrát, protože, jak se ukazuje, tak se tentokrát opět o něco posuneme dále v ději a boji proti Enlilům. Do toho se opět příjemně namixuje další odhalování tajemné rutašské technologie a mystéria kolem této starodávné rasy (osobně by mě dosti zajímalo, kam s nimi plánují autoři nakonec dokráčet, zda půjde jen o pomyslné deux ex-machina pro levelování členů posádky Vzdorující nebo bude něco víc...).
Pokud jde o děj samotné knížky, tak se tady dozvíme dost informací o Aze a "ještěrkách" obecně, zjistzíme, co je kor-fa a že se toho autor nebojí nám ukáže rituálem bor-fa. Z dosud vydaných knih v sérii hodnotím jako jednu z nejlepších.

11 19.08.2022

Po Hobitovi pokračuju v dohánění restů. Pár prstenů šel dlouho mimo mě, film jsem poprvé viděl ve verzi, kdy se Fritol se zbytkem Společenstva žlutého tentononcu vypravil na pařbu do Nádoru, takže vlastně jsem věděl, o co jde, ale při tom nevěděl :) No a když dohánět resty, tak pořádně v originále a musím rovnou říct, že to bylo hustý a to ve všech slova smyslech. Ať už samotný jazyk, hustota děje a množství událostí i samotný příběh. K němu psát něco víc je asi nošením dříví do lesa, musím říct, že mě docela bavilo srovnávat děj v prodloužené edici filmu s knihou a maje oboje v hlavě, srovnávat, jak to přesně film zvládl.

11 24.05.2021

Až se to stydím napsat, ale je potřeba doplňovat resty v klasických dílech a Tolkien je jedním z nich. Jako asi každý člověk jsem věděl, že dílo existuje, ale nějak jsem se k němu nemohl dostat, až jednoho dne jsem si řekl, že je čas dát Toliena a hned pěkně v originále. Takže jsem začal Hobitem a vzhledem k autorovu předslovu o tom, že je to zamýšleno jako svého druhu pohádka jsem byl zvědavý, co od knížky čekat. Inu, dostal jsem pěkný příběh toho, jak jeden Hobit vyrazil na výlet, z něhož se dokonce i vrátil a cestou si užil hromadu dobrodružství, navázal nová přátelství a díky kouzelnému prstenu pomohl svým kumpánům. Vzhledem k povaze knížky jsem hodný v hodnocení, ale občas mi přišlo, že v napínavých momentech se autor už až moc spoléhal na "deus ex machina", který zachránil situaci, ať už orlové nebo Beorn v závěrečné bitvě pěti armád. Ale co, nebudu to vytýkat, knížku jsem si užil, mám svého prvního Toliena, takže vše dobré :)

11 16.03.2021

Kniha mi doma ležela nějaký ten měsíc a pořád jsem se do ní kvůli tématu nedokázal či nechtěl pustit. Pak přišla ruská agrese a nadále se mi knížka otevřít nechtělo. Až teď. A musím rovnou říct, že to byla chyba, protože autor napsal vynikající sondu do světa na pomezí Ukrajiny a Ruska a velmi čtivě popisuje, co se dělo zejména na Donbase a příběhy konkrétních lidí zasazuje do běhu velkých dějin a období po roce 2014. Velmi přínosný je pohled na tehdejší frontovou linii na Donbas, čtenáři jsou pohledem našince přiblíženy naprosto neuvěřitelné podmínky v DLR a LLR a jak se tam funguje, jak tam funguje propaganda a jak tam "nebylo Rusko". Tohle by měla být jedna z těch povinných četeb nejen pro všechny proruské flastence, ale vlastně pro všechny, protože ukazuje, co dnes umí hybridní válka a kam vede, když se dav bezmyšlenkovitě vydá za svými halasnými vůdci (no a taky kam vede ne úplně optimálně zvládnutá úvodní reakce centrální vlády...)

10 10.03.2023

Hodnocení knížky musím začít slovy, jak je to možné, že jsem se jí tak dlouho vyhýbal?! Jistě, o existenci tohoto díla jsem povědomí měl, stejně jako u dalších klasik sci-fi, ale že bych se dokopal ke čtení? Možná jsem měl, podobně jako třeba u Clarkových Odysejí, obavy, že je to pár desítek let stará věc a už mě nezaujme, ale víc jsem se mýlit nemohl.
Recenzi píši hned po druhém přečtení, když to první nestačilo a jediné, k čemu vedlo bylo, že jsem si rovnou pořídil celou sérii do knihovničky a dal si první díl znovu. Jelikož tohle je přesně ten druh díla, které nestačí číst jen jednou, protože mi přijde, že podobně jako se skrývají intriky v intrikách jiných intrik, tak tu se v hloubi myšlenek skrývají další myšlenky a autorovy nápady. Obligátně řečeno, mnohovrstevný a hutný text, který mě bavil od první do poslední stránky.
Jak by se na slušnou recenzi slušelo a patřilo, na tomto místě bych měl vypíchnout věci, kterými si mě knížka získala a které mě zklamaly, ale ono to tady nejde. Prostě Duna je geniální a nedaří se mi na ní najít výrazný mínus. Klady jsou naopak výrazné, ať už jde o zasazení do prostředí Arrakisu, celé zasazení či inspirování se arabskými motivy a neutichající linkou náboženství a náboženského fanatismu, kdy se ukazuje, že nakonec ani kladné postavy musí být jednoznačně kladné.

10 02.07.2022

Trochu jsem musel po dočtení nad hodnocením přemýšlet a budu si muset pomoct tím, co jsem říkal už u Lazara. V rovině řemeslné je i Zrcadlový muž neskutečně dobře napsaná knížka, vše funguje jak má, autoři ví, jak nás udržet v napětí, jak dávkovat informace a jak končit každou krátkou kapitolu tak, abyste prostě museli číst dál. Potud dobré.
Ale problém přichází s dějem. To, že to bylo docela krvavé a brutální, to se dá přejít, prostě to tak někdy u severské krimi je. To by nevadilo. Ale co mi začíná vadit je uvěřitelnost děje a všeho okolo. Přijde mi, že z Joony se stává díl od dílu větší superman, který vše zachrání a spasí, může si dělat co chce a vždycky se ukáže, že je ten nejlepší a největší borec... A přijde mi, že Joona z Hypnotizéra je někdo úplně jiný než Joona dnes a nemyslím tím vývoj postavy jako člověka, ale to, že supermanovatí. A to mě mrzí, postavu Joony Linny mám rád a celkově tuto sérii.
Závěrem, možná bacha malý spoiler, musím říct, že jestli tu zprávu skutečně odeslal ten, na koho ukazuje anagram, tak u mě autoři končí, protože jedno zmrtvýchvstání už stačilo. Možná i proto nakonec hodnotím jen průměrně, protože pokud se série nechce posunout dál k novým záporákům, tak už to bude jen vaření kávy z dvakrát použitého lógru... A to je velká škoda.

10 26.10.2021

Jestli pro mě asi největším čtenářským objevem bylo trilogie Vzpomínka na Zemi, letos servery vypočítaly, že s pravděpodobností 99 % vyhraje Silo. Musím říct a souhlasit s ostatními, že trojka pěkně uzavřela děj, má neoblíbená postava z Turnusu odešla stylem hrdiny a konec byl veskrze optimistický (alespoň pohledem Sil 17 a 18). Prach nabízí ještě několik dalších střípků do skládačky, proč to všechno nastalo a jak to mělo skončit, jen mi zůstalo pár nezodpovězených otázek jako například, jak udržovali onen mrak/kupoli kolem, ale odpovědi holt budu muset nechat svojí představivosti. No a vzhledem k tomu, že pomalu nastává čas, kdy operace Padesát světového řádu započala, doufám, že v okolí Atlanty Američani nic nestaví :)

10 04.11.2019

Kotleta se posunul zase o kousek dál ve svém psaní. Trochu jsem se obával, jak bude navazovat na trilogii, kde hrál hlavní roli Hrdina z Istanbulu, ale čtvrtá kniha v sérii pokračuje v nastaveném trendu. Nabízí nám pohled na další vývoj a další místa (Hamburk), dále pokračuje střet mezi přívrženci nových a starých pořádků. Navíc, strašně jsem si zamiloval svět, ve kterém se celá série odehrává... Teď by mi jen Kotleta mohl udělat radost a konečně napsat i knížku "Hrdina z Istanbulu" :)

Nebudu to protahovat a rovnou přiznám, že budu dalším, kdo rozšíří řady nadšených recenzentů. Knížka se četla naprosto parádně a nutno říct, že to bylo čtení zajímavé a Dave Grohl nám přiblížil svou cestu z malého domku ve Springfieldu až k pozici jedné z legend žánru.
Musím říct, že při popisu toho, jak se dostal ke Scream nebo i k Nirvaně mě napadal slavný citát M. Zikmunda "Život je přesný součet náhod", protože vlastně nikdy nechybělo moc, aby místo slavného rockera skončil Dave jako někdo úplně jiný a v jiných kapelách či úplně mimo hudbu. Z celého vyprávění a životního příběhu na mě navíc dýchal obrovský entusiasmus a doslova fanouškovské nadšení, kdy třeba z popisu setkání s různými slavnými umělci mi přišlo, že Dave je hlavně hudební fanoušek, který se mimochodem sám stal jednou z hvězd, ale pořád zůstává nohama na zemi a hlavně normálním člověkem. Sice nepatřím mezi nějaké die hard fanoušky FF, ale teď při jejich poslouchání budu na kapelu nahlížet jinak.
Takže a jenom můžu doporučit, protože čtenář si nakonec odnese obrázek, že i hvězda rock´n´rollu a lídr jedné z největších kapel žánru může být vlastně pořád ještě normální týpek a milující otec od rodiny.

9 14.02.2023

(SPOILER) Hodnotit tuto knížku je, stejně jako u zbytku doposud vydané série, poměrně oříšek. Na jedné straně je zajímavý svět, který láká k dalšímu prozkoumávání a odhalování jeho zákonitostí, ale na druhé straně je Ilan a některé věci okolo ní, které mě prostě vadí. K těm se vrátím pozděj. Samotný svět je vymyšlený zajímavě, v knížce odhalujeme řadu dalších tajemství a nových prvků sklenitového světa, objevují se nové postavy a vše se zamotává. Navíc končí plot armour některých postav, takže v tomto ohledu su zvědavý na zbytek série. Ale současně to ve mě trošku vzbuzuje obavy, jestli má autorka jasno konci a nedopadneme jak v Lost, kde jedno odhalené tajemství generuje x dalších otázek...
A teď k tomu hlavnímu, co mě na téhle sérii vadí. Super, geniální, božská Ilan. Hlavně jde o to její postavení, nejprve jsou sklenáři představeni jako totální untermensch a otroci, ale tady už si Ilan chodí po městech, jak se jí zachce, dělá si, co chce a je možná ještě víc napřesdžku než v minulých knihách (jo, narážím na to její neustále odmlouvání a frackovitost, kdy vše musí být podle ní...). Jako OK, kdyby bylo někde pěkně popsáno, že ju berou za sobě rovného v Pětadvacítce tak neřeknu ani popel (kor s ohledem na Ravena), ale přijde mi, že tento přerod nastal tak nějak podle potřeb autorky. No a když si vezmu poslední třetinu knihy, tak se z Ilan stává stále více OP postava, která jediná dokáže všechno a z ostatních dělá blbce, navíc úplný závěr ve mě skýtá docela dost obav, jak tohle půjde dál...
Ale kdybych si měl zatipovat, čtvrtý díl bude o odhalování podzemí a tajemství toho, co je vlastně sklenit, abychom v závěru stáli před vidinou epického střetu Duvalského pohoří a Nížin. No a v pátém dílu se těsně před závěrečnou bitvou Kapitán s Pětadvacítkou přidá na stranu Ilan, obě strany se usmíří a půjdou proti společnmu nepříteli (Armin nebo přímo sklenit?), aby v závěrečné epické bitvě Ilan málem padla, ale Kapitán obětuje svůj život, aby ji zachránil. Konec, tečka, happy end, potoky slz...

9 07.03.2022

Knížka mi dala přesně to, co jsem od ní čekal a to, co autor ostatně v jedné z posledních Pevností říkal. Je to jednoduchá přímočará akce ve stylu Bilba Pytlíka, tedy "cesta tam a zase zpátky". V knize se dostáváme do dystopické, ne ta vzdálené, budoucnosti, kde se z naší země stala poměrně militantní společnost a taky vzniklo jedno svébytné vězené v Orličkách. No a právě do něj je vyslán specialista Strašák, aby někoho našel a dostal ven. Všechno se ale začne zamotávat, narazíme na různé znesvářené frakce, kanibaly, nacisty a další věci, které v brakových knížkách máme tak rádi. Akce v ději střídá akci, Strašák není moc na dlouhé povídání, mrtvoly přibývají geometrickou řadou, krev teče po cisternách a děj běží zběsilým tempem.
Takže kdo si chce užít knížku v duchu dobrých tradic Kotletovek, Kulhánkovin či Kopřivovin, neudělá volbou knížky chybu.

9 30.11.2021

Pořád přemýšlím, jak knížku hodnotit. Stejně jako první díl se to četlo strašně dobře, autorka umí psát tak, abych chtěl otočit ještě jednu stránku a zjistit, co se bude dít dál. Dostáváme další nové střípky z románového světa, dozvídáme se další pozadí o světě Sklenářů i lidí z nížin, ukazuje se, že nic není tak černé či bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dostáváme i více informací o nastereách a dalších tajemných bytostech, které obývají svět za Reteou. Potud dobré.
Ale opět si musím postesknout na Ilan, protože ta se nadále chová jako kráva a když už autorka chtěla, aby se takto chovala, tak z ní neměla dělat otroka, protože to, co jí prochází, to mi nesedí do ostatních reálií světa. Navíc začínám mít pocit, že tato postava bude tak moc OP, že to zabije celou sérii. Jediná, dokonalá, geniální, která vše spasí... Ale pořád u mě převažuje zájem zjistit, jak bude děj dál pokračovat, tak nad sérií hůl nelámu.

9 11.08.2021

Nakonec musím říct, že to bylo opravdu počteníčko, byť na rovinu přiznávám, že nějakou první pětinu jsem se musel knížkou trochu prokousávat než nás Nesbo uvedl do světa a představil postavy, ale pak to dostalo ten správný spád a děj se pořádně rozjel. Kniha sleduje příběh dvou bratrů a událostí kolem nich v jedné malé norské vesnici, kam se ten mladší z dvojice vrací po letech v zahraničí s projektem výstavby horského hotelu, čímž vědomě či nevědomě spustí řetězec událostí, kdy na povrch vyplouvají stíny minulosti, které velmi blízce připomínají současné problémy aneb historie se opakuje.
Musím říct, že Nesbo skvěle prokresluje uvažování a povahu postav - zejména Roye a jak už tu v komentářích padlo, je velmi těžké mu nefandit a nepřát v rámci možností dobrý konec, byť čtenář ví, čím si musel v průběhu knihy projít. Celkově nelze knihu hodnotit než kladně, od pětiny již děj osýpal, flashbacky krásně doplňovaly a vysvětlovaly současnost a celé závěrečné rozuzlení prostě stojí za to.

9 27.10.2020

Přemýšlím jak knížku hodnotit a asi zvolím dvě roviny. V té první nejde autorům nic vytknout, z hlediska řemeslného zpracování jde o špičkového "Larse Keplera", když si příběh drží rychlý spád, čtenář je neustále v napětí, co jej čeká na další stránce a k pokračování ve čtení svádí i systém krátkých kapitol, které obvykle končí tak, že prostě chcete vědět, co bude na další stránce. Potud by to bylo na plné hodnocení, pořád mám z Keplerových knih pocit, že to je řemeslně super napsaný thriller, který by byl špičkový i ke zfilmování. No a nyní přijde ta druhá rovina, která snad zodpoví, proč hodnotím 3* a pozor, možná hrozí menší SPOILER. Nějak mám pocit, že se téma Jurka Waltera již vyčerpalo a začíná se to trošku opakovat, Jurek je skoro 3/4 knihy dokonalý, neodhalitelný antihrdina, sice důchodce s jednou rukou, ale přesto si všechny maže na chleba a nikdo nic neví. Pak přijde jeden detail, který dokáže vše odhalit během chvilky? To mi nějak nesedělo, stejně jak to, že za sebou nechává řadu mrtvol a nikdy se nijak neprozradí. Stejně tak mi není úplně jasná motivace jeho spolupracovníka, byť se dá odhadnout vzhledem k Jurkovým motivačním schopnostem. Měl zůstat již mrtev a Joonovi měli autoři vymyslet nového soupeře. A na úplná závěr, na můj vkus tu bylo až moc mrtvých i mezi hlavními postavami, byť tak nějak očekávám, že vzhledem k posledním stránkám se stejně ukáže, že ne všichni jsou natolik mrtví, jak se snaží autoři podat.

9 16.02.2020

Po prvním dílu jsem rád, že jsem si nechal z Kulhánkovin Noční klub až na závěr, jestliže jsem u Divokých a zlých často psal, že mě hype okolo autora a jeho knih nechává chladným a že nevidím, proč jsou tak legendární, tak tady jsem spokojený. Zajímavě nastíněný úvod s představením Nočního klubu, pak se na scéně objeví hlavní antagonisté a následně se rozjede pořádná akční jízda, kdy děje ubíhá rychle jako upír v plném tempu, krev teče po litrech, že by se z ní najedlo celé upírstvo světa a konec dílu slibuje, že dvojka bude pokračovat dokud Tobiáš nenaplní zásady Nočního klubu.

9 27.05.2019

Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit.
EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."

9 15.05.2019