kopeceli komentáře u knih
Neuvěřitelná vypravěčka Kate Mortonová. Její příběh je i můj, po dobu čtení neexistuje nic jiného a potom ještě několik dní s obtížemi vnímám realitu dní. Tato kniha je stejná. Nevidím na ní chyby, jsem pohlcená.
Nic velkého jsem nečekala a nic velkého jsem nedostala. Ovšem věty typu "oknem šlo vidět" mě nenechávaly chladnou a krev se mi vařila zlostí. I překlad lehčí literatury se může brát vážně, nemusí se nutně odfláknout.
Tentokrát se mi zdálo, že hlavně v první polovině knihy lord Petr mluví jen aby protahoval děj. V jednu chvíli jsem se v tom nesrozumitelném květnatém monologu dokonale ztratila a moc se mi nechtělo pokračovat. Vzhledem k tomu, jak jsem byla nadšená z minulé knihy, kde vystupoval, přece jsem se odhodlala. A od té chvíle měl děj spád, byl napínavý, že jsem se nemohla odtrhnout. Vrah byl ten, koho jsem podezřívala, což mě plně uspokojilo. Příjemné čtení na neděli.
Náramné počtení! Inteligentní zápletka, humor a konverzace, prostředí reklamní agentury se všemi těžkostmi vytvořit úderný reklamní slogan a přežít v kolektivu. A právě krafání ve spisovně a po místnostech oceňuji jako bývalá členka velkého kolektivu snad nejvýš. Já se tak bavila, že jsem zapomněla i na epidemii. Jdu na další knihu s Lordem Petrem!
Bála jsem se pouhopouhé slaďárny a proto jsem knihu pořád odkládala a četla jiné. Nakonec na ni stejně došlo a za mne tedy zatím to nejlepší ze Sparkse. Jasně, že jsem tušila, kdo za tím vězí, konec pak vůbec nepřekvapil, ale vždyť taky nemusí být nutně kniha stres a už vůbec ne dokonce. Z toho, co jsem od autora četla, je tahle první, kde policista není lump a nezneužívá svého postavení. Taky zajímavé.
Napínavé, dobrodružné. Přátelství pokračuje a překonává překážky.
Mám ráda Marii Kallio. Líbí se mi, že není Supermanka, ale obyčejná žena, pak i manželka a matka. Ani v této knize neřeší jen vraždu a mě baví všechny ty postavy a příběhy kolem. I historické souvislosti, které mě přiměly doplnit si znalosti. Rozhodně jsem se nenudila.
Mě se kniha líbila. S dvěma malými dětmi se četla dobře, na chvíli jsem přišla na jiné myšlenky. Potřebovala jsem odpočinek a ten jsem dostala.
To je síla aneb slovy mých dětí "hustýýý". A jak jsem tak dočítala knihu, shodou okolností pan Šlachta zrovna zveřejnil, jak se bez výběrového řízení během nouzového stavu rozdávají státní zakázky firmám vázaným na polosvět. Doba se posunula, ale nezměnila.
Pro mě zajímavé čtení, přepis odposlechů mi problémy nedělal. Zato ten obsah! Všichni potřebovali Mrázkovu smrt a taky jí využili, jako každou příležitost. Jsem ráda, že sice s odstupem, ale přece jsem se k této knize dostala.
To jsem nezvládla. Nenašla jsem smysl, proč tu knihu číst. Z těch dialogů, chování jsem měla akorát špatnou náladu celý den, to mi není zapotřebí. Taková manželství jsou všude kolem, každou chvíli mě vyšokuje nějaké další, kde pak probíhá bitva a já místo hezké neděle trávím čas s depresí. Na to je život krátký. Na poučení do života tuhle knihu nepotřebuji.
Člověku je až úzko z toho, co se dozvídá. Politika se nemění a lidé kolem ní také ne. Je to systém.
Ne úplně náhodou jsem po této knize sáhla nedlouho po přečtení vzpomínkové knihy policisty Šlachty. V době vyšetřování uvedených kauz jsme vše sledovali. Soudy se táhly, média se věnovala novým kauzám a já čekala, kdy se provalí, že obviněné potichoučku propustili, protože se nepodařilo najít průkazné důkazy, ostatních výše trestu sotva pokryla vazbu. Pak mě to přestalo bavit. Přišla rodina, jiné starosti. A teď čtu a dohledávám, kdo byl jak potrestán. Teď už jsou informace zveřejněné. A současně se v TV můžeme ve zprávách kochat pohledem na zločince, jak v pandémii relaxují při lyžování v Alpách. Málokdo už dnes ví, jaký je to výsměch. Dnes už společnost zapomněla... V době probíhajících soudů byla tato kniha senzace. Teď má historický význam. A zlo zůstalo nepotrestáno.
Je dobře, že máme investigativní novináře, kteří se nebojí nebo bojí, ale poradí si s tím.
Krásné, dojemné. Nádherné fotky a dramatické příběhy. Šumavu mám moc ráda.
Kniha má spád. Vyšetřování trvalo 12h., čtení taky. Nemůžu si pomoct, ale je to typ knihy, které autor chrlí na objednávku. A už dřív než v půlce mi začalo vadit, že neustále mluví o případu, který se stal dříve, zřejmě v jiné knize ale já jsem ji nečetla. A za celou knihu nevysvětlí, co se stalo.
Dočetla jsem v 1:15 h. Nemohla jsem jinak, kniha nešla odložit. Nebudu opisovat komentáře přede mnou, řeknu to stručně: nejlepší, co jsem zatím letos četla.
Opravdu jsem se snažila knihu přečíst, vím, že v Rusku byla hitem a Pelevin je oceňovaný autor. Ale já jsem ji nepochopila, mnohdy jsem nerozuměla ani obsahu, ani smyslu, ani pořádně větám. Dočetla jsem, ale bylo to utrpení a netuším, o čem ta kniha byla.
Kniha začíná příběhy z doby, kdy vládl panství baron, postupuje přes zbojníky až k dělníkům a komunistické straně. Popisuje život obyčejných pracujících lidí, popisuje jej nejprve stylem jako když se vypráví pohádky, později nadšeně s vizí do budoucnosti. Čte se dobře.