Dům u jezera

6 12. července

Mrzí mě, že knize od Kate Mortonové dávám tak poměrně nízké hodnocení, ale bohužel téměř tři čtvrtiny pro mě byly nuda. V poslední čtvrtině se to zlomilo a konečně jsem se naplno ponořila do děje, respektive konečně knížka nabrala děj. Ano, je tu výstižně zachycená doba po první světové válce a proměny společnosti, nicméně se mi nelíbí, že se tak děje na úkor příběhu. V průběhu se toho přitom nestalo málo, autorka to však prošla takříkajíc bez mrknutí oka. Ani postava Grace, která historii vypráví, mi nebyla nijak zvlášť blízká, daleko víc jsem se sžila s Hannah a Emmeline. U románů Zapomenutá zahrada a Šepot vzdálených
chvil mě navíc dostala kouzelně zvláštní, specifická atmosféra, kterou jsem tady postrádala. Abych však pouze nekritizovala, musím vyzdvihnout skvěle napsaný závěr, kde do sebe zapadnou všechny dílky skládačky, jak to bývá u autorky zvykem. Ten jsem přečetla jedním dechem a jen lituji, že v podobném duchu nebyla napsána většina knížky. Květnatý styl Kate miluju, v Domě u jezera mi ale jako u prvotiny přijde tento styl řádně nevybroušený.

6 01. května

Bohužel mě to nudilo, čekala jsem od autorky větší úroveň jako u Zapomenuté zahrady nebo u Ztraceného slibu. Tahle byla slabota, až na konec. Ale jelikož chcete už konečně dokončit nudnou knihu, ani ten záver už mě moc nepřekvapil a nezanechával dobrý pocit.

14 17. dubna

Má oblíbená autorka a další její krásná kniha. Vyprávění je rozděleno do dvou časových rovin, obě se mi líbily stejně, děj krásně plyne a závěr pro mě naprosto nečekaný. Moc pěkný čtenářský zážitek, doporučuji.

3 25. ledna

Achjo, proč mě čtenářská výzva nutí číst o nešťastné lásce? Nevyžívám se ve smutných příbězích. A tento je smutný dvojnásob, neboť ho vypráví v důchoďáku poslední svědek oněch událostí a neustále zdůrazňuje, jak už dávno nikdo jiný nežije...

Když pominu tu nostalgii a smutek, co celou dobu čtení útočí na city, a trochu těžší začátek, než si člověk zvykne na tu hromadu jmen, jde o mistrné zachycení měnícího se ducha doby v Anglii během prakticky celého dvacátého století, se zaměřením na dobu po první světové. No nechtěla bych být onou vypravěčkou...

06.09.2021

Nakonec to nebyla spatna knizka, ale hodne dlouho jsem s ni bojovala a nemohla se zacist.. 3,5* z 5.. Poslednich zhruba 100 stran bylo opravdu zajimavych a az sokujicich..

5 09.04.2021

Mám ráda styl, kterým Kate píše. Pro někoho možná moc rozvláčné, ale ona si hraje s každou větou, popisuje místa, osoby, věci a detaily. Pokud to knize dovolíte, dostanete se na Riverton a zcela vás pohltí jeho atmosféra, kouzlem minulých let. Když čtete Dům u jezera, musíte být správně naladěni, pro lepší zážitek. Do některých knih, musí člověk dospět, aby dokázal ocenit jejich hloubku. Tohle je přesně ten případ, není to kniha na jeden večer, ta se musí prožít.

6 28.03.2021

Neuvěřitelná vypravěčka Kate Mortonová. Její příběh je i můj, po dobu čtení neexistuje nic jiného a potom ještě několik dní s obtížemi vnímám realitu dní. Tato kniha je stejná. Nevidím na ní chyby, jsem pohlcená.