Kolaloka komentáře u knih

Pořad (nově Kokoti na neděli) mám moc ráda, knížku jsem ale odložila, bez živého projevu Terezy Dočkalové to nebylo ono :)

2 21.11.2022

Autor o knize napsal, že dokud po dopsání kapitoly nespal při rozsvíceném světle, nebyl spokojený. Tento výrok plus hodnocení čtenářů ve mně vzbudili velká očekávání, žádný extra strach se ale nedostavil. Konec byl zvláštní. Takový slabší Karika, ale pořád je to kniha, která se čte sama.

2 29.04.2022

Je mi z toho tezko. Skvele napsane. Nejprve jsem dala 4 hvezdicky, ale potom, co jsem se docetla, ze zena na prebalu je skutecna "Veronika", davam pet, nemuzu si pomoct.

2 24.09.2021

Na jednu stranu je to kniha plná úžasných zajímavostí, kvůli které se teď na stromy dívám malinko jinak. Díky ní si také připomínám pomíjivost nás lidí. Stromy si rostou svým pomalým tempem, zatímco my lidé válčíme, měníme režimy, umíráme a myslíme si, že jsme středem vesmíru.

Na druhou stranu, kniha mě vůbec neohromila tolik, jako Citový život zvířat. Hůře se četla (nevím, jestli je to autorem nebo překladem), po pár kapitolách bylo informací až dost (přece jen, zvířata jsou druhově o něco pestřejší) a nutno přiznat, že mě fauna obecně "bere" daleko víc, než flóra. Na konci jsem už byla "přestromovaná", poslední tři kapitoly jsem přeskočila.

3 hvězdičky jsou málo, 4 zas moc, proto nehodnotím.

Jednoduché, stručné. užitečné. Tedy pokud nezůstaneme jen u čtení, ale aplikujeme alespoň některé techniky do svého života. Sama se ke knize opakovaně vracím. Ludwig si pět hvězd rozhodně zaslouží!

2 17.06.2018

Uf, konečně je to za mnou... Příliš mnoho nepochopitelných emocí, příliš mnoho hysterických žen, příliš mnoho nelogických činů. a hlavně příliš mnoho slov. Jsem čtenářkou dneška, zvyklou na rychlý spád, takže mě nudí dvoustránkové rozhodování postavy, má-li se dát na ulici doprava nebo doleva.. Ne, ne, už nikdy ne...

2 29.07.2015

občas se člověk ztrácí ve spleti postav a jejich příběhů, ale stejně jako se větvě pojí v jeden strom, postavy se pojí v jednu rodinu.

moje první kniha z prostředí Íránu, takže pro mě nejen zajímavé ale i poučné, o jeho (nedávné) historii jsem nevěděla prakticky nic. ale ať už si čtu o porevolučním Íránu nebo okupovaném Československu, vidím, že lidská krutost a naopak i dobrota a odvaha, je všude stejná. "Írán, tak vzdálený, najednou velmi blízko."

třebaže se nestala světovým bestsellerem, zaslouží si kniha mnohem více čtenářů.

.... a jedna zajímavost - dvakrát je zde zmíněn M. Kundera.

2 10.04.2015

o tom, že těžší než jít na frontu, je z fronty se vracet...

dobrá kniha, ovšem zdaleka nedosahuje kvalitám západní fronty, kterou jsem přečetla doslova jedním dechem. cestou zpět jsem se musela vyloženě prokousávat. na obranu knihy - možná to bylo tím, že jsem četla dva "remárky" po sobě a už jsem byla tématem velké války přesycena.

2 29.03.2015

"člověk se nikdy nesmí naučit nenávidět!"
...
místy sice dost smutná ale krásná kniha o úžasné ženě s obdivuhodnou pílí, silou a láskou k lidem i k životu.
...
o krutosti němců - přesněji řečeno nacistů (i když i mezi nimi se našli dobří lidé) mluvíme běžně. je zajímavé (a smutné) dočíst se o "vyčůranosti", chamtivosti, udavačství a nenávisti vůči židům mnohých našich českých předků.

2 20.01.2015

tyhle dvě povedené dcerky mě provázely celé dětství, na ně se nedá zapomenout :)

2 07.01.2015

taková moje Bible :)

2 23.12.2014

jediná cimrmanova hra, která mi vážně nic moc neříká.

2 14.04.2014

saturninovi patří všech pět hvězdiček. neuvěřitelně příjemné čtení.

2 14.04.2014

Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst. Kniha se mi líbila, ale všeobecná oblíbenost knihy a hodnocení na zadní straně přebalu "Lepší než tohle už thriller být nemůže" zapříčinilo zbytečně vysoké očekávání. Ještě dám šanci filmu, který jsem dosud neviděla, snad alespoň Hopkins nezklame.

1 05.05.2024

Markéty romány mě baví o malinko víc, než toto vyprávění o životě, ale i tak jsem si knížku ráda přečetla. Dozvěděla jsem se o autorce zas něco víc, zároveň i já jsem vyrůstala v devadesátkách, takže mi to spoustu věcí připomnělo. Třeba vyřezávání lodiček z kůry (super) nebo píchání uší (hrůza).

1 14.01.2024

Čekala jsem napětí a horor, nic. Nápad zajímavý, nečetlo se to vyloženě špatně, ale žádná hitparáda to taky nebyla. Mám podezření, že chtěl napsat něco, co nikdo nedokáže zfilmovat :D

1 09.07.2022

Mé první setkání s Rumuny dopadlo moc dobře :-)

1 25.07.2019

Prostě super.

1 25.05.2019

Oproti autorově prvotině (Muž s unavenýma očima) malinko pomalejší rozjezd, více vhledů do Mikova soukromého života (pro někoho asi plus, mě to zas tak nebralo, ale naštěstí to autor úplně nepřeháněl) a o něco nápaditější zápletka.
Pořád nadprůměr, těším se na další.

1 12.08.2018

No nevím, četla jsem i lepší "remárky". Dostal mě akorát doslov, kdy vypravěč shrnul, jak v životě všichni ostatní dopadli. Následovala další válka, takže samozřejmě tragicky. Prostý a stručný popis tragédie - opět náš starý dobrý Remarque.
Abych ale autorovi nekřivdila - knihu jsem četla poměrně dlouho, takže možná proto mě tak nezaujala.

1 05.03.2016