kniznistranky komentáře u knih

Jsem mile překvapena a nadšená! Zaujala mě už anotace - atmosféra staré továrny a záhadný muž z ní. Dítě tmy je hodně čtivé, až tak čtivé, že není problém ho přečíst na posezení. Já jsem si čtení rozložila do více dnů, ale odtrhnout se od příběhu bylo hodně těžké. Čtenáře vtáhne atmosféra, která je za mě spíše napínavá než děsivá, ale pořád skvělá! Bavilo mě číst i ty více fantastičtější a méně reálné části, protože byly popsány tak, že jsem věřila i jim. Věřila jsem autorovi každé slovo. Parta dětí, na kterou číhá zlo, to mi připomínalo Kinga. Hodně jsem z příběhu cítila takovou tu ''kingovskou stopu'', ale vůbec mi to nevadilo. Naopak. Jsem nadšená! Nezaznamenala jsem žádné slepé místo, žádnou nudnou část. Autor mě celou dobu držel ve střehu, zažranou do příběhu a s očekávám a napětím. Co bude dál? Jak to dopadne? Dobře vystavěný příběh, skvělé uvěřitelné postavy, věrohodné dialogy mezi nimi a nefalšovaný hororový zvrácený konec. Líbilo se mi to moc! Určitě se po autorově tvorbě ještě podívám, protože tohle se četlo úplně samo!

7 16.05.2022

Popelka v dospělejším kabátku, bez střevíčku a se špetkou zamotanosti a dramatu k tomu. Za mě další super oddechovka a díl Bridgertonových. S každým dílem mám tuto sérii radši. Je to předvídatelné, šablonovité, plné klišé ale tak dokonale u toho člověk vypne mozek a odpočine si, že to líp popsat ani nejde. Je to i poměrně návykové a prakticky hned po dočtení druhého dílu jsem sahala po tomto třetím a teď po dočtení mám chuť pokračovat zase dál. Čte se to samo!
Pokud jste vyloženě zastánci jen kvalitní literatury se spoustou duchaplných a hlubokých myšlenek a po dočtení knih máte rádi pocit, že vám kniha něco předala, tak tohle nebude nic pro vás. Ale pokud přijdeme z práce, máte pocit, že vám bouchne hlava a potřebujete chvíli nemyslet vůbec na nic, tak tahle série je pro vás jako dělaná! Pokud vám nevadí romantika sladká jak přezrálý jabka a nějaký ten peprnější odstaveček k tomu - hurá do toho a dopřejte svému mozku chvíli bez práce. Věřte mi, on to ocení a vy taky!

7 22.04.2022

V těchto předvánočních dnech, kdy by se asi spíš hodilo číst něco klidného, odpočinkového a romantičtěji laděného, jsem si řekla, že zabloudit do horových povídek by mohlo být super a osvěžující změna. Byla to taková směska strašidelných příběhů z poloviny 19. a začátku 20. století, přesně v tom stylu klasických hororově laděných příběhů té doby, které mám ráda. Navíc se odehrávají právě v období Štědrého dne nebo dnů kolem něj. Z 6 hororových povídek se mi nejvíc líbily dvě: "Podivná noční hra" a "Pravdivý příběh hrůzy". Naopak nejmenší dojem na mě udělala povídka "Vánoční shledání", která je celkově hodnocena i jako nejslabší povídkou celé sbírky. Rozhodně ale doporučuju všem, kteří mají rádi hororové příběhy v klasické literatuře, které úplně za každou cenu nevyděsí, ale ten jazyk jakým jsou psány je prostě skvostný a barvitý. Každá povídka má navíc svou ilustraci, takže i oko se pokochá.

7 22.12.2021

Skvělé zakončení. K celé této sérii se budu určitě ráda vracet. Ten svět, postavy, to jak všechno od začátku funguje a jak jsme v prvním díle poznávali smrtky a svět, ve kterém kosí... Nemám slov. Nebo bych toho spíš chtěla říct tolik, ale nevim odkud začít. Třetí díl byl tou pravou tečkou za příběhem Citry a Rowana, kteří si mě oba získali. Všechny postavy byly skvělé. I Goddard, přes všechny ty důvody k nesympatii, ta postava měla takový charakter! Přijde mi, že se stejně pořád jen opakuju, ale nemůžu si pomoct. Tato série je skvělá a je úplně jedno, jestli si ji vezme puberťák nebo někdo starší. Tohle je série pro všechny. Nemůžu jinak než doporučit.

7 15.06.2021

Ať si říká kdo chce co chce, tohle je prostě Harry Potter! Bradavice a kouzla a Voldemord. Je tam možná něco naivního něco co se dá čekat a ano je to napsaný pro mladší čtenáře. A tak to má být! Nevím, proč mají někteří potřebu hledat chyby tam kde nejsou ale taková už je asi dnešní doba. Hledat chyby na pohádkách a příbězích, které tu jsou už několik let a říkat, že jsou naivní a předvídatelné a málo akční a já nevím co všechno. Víte, je to fantasy, je to v podstatě pohádka pro děti, se kterou postupně vyrůstají stejně jako Harry a má to sloužit k odpočinku, k odreagování ne k sáhodlouhým psychologickým rozborům. Proč se v dnešní době všechno musí řešit a rozebírat po mikroskopem? No to jen taková reakce na komentář níže (DominaCZ). Nemyšleno zle, spíš jen k zamyšlení... :)

7 15.12.2019

Dokonalost!!!

7 12.01.2019

Naprosto dokonalý! První mé setkání s touto autorkou a troufnu si říct, že není poslední! Podle jednoho názoru na tuto knihu jsem čekala, že to bude o dost drsnější, ale i tak to bylo parádní čtení a ten konec - wow! Tohle jsem vážně nečekala. Pořád jsem si říkala, kdy přijde ten slibovaný šok a když najednou přišel, bylo to tak nečekané, že si ještě teď zpětně říkám, jestli jsem náhodou během čtení něco nepřehlédla, nějaký náznak, ale ať si s tím lámu hlavu jak chci, nemůžu na nic přijít. Mo Hayder je vážně třída. Moc povedená kniha!

7 25.03.2016

Tomáš Zářecký opět nezklamal. Po jeho 15 minus jsem měla velká očekávání a i od této jeho další knihy jsem čekala něco extra, něco co mi vyrazí dech... a taky že jo! Bylo to čtivé, napětím přímo přeplněné a jak je u tohoto spisovatele zvykem, rozhodně se s žádnou postavou nemazlí a dává jim co proto, pokud by se to tak dalo nazvat. Prostě klasický Zářecký, jak ho známe z 15 minus.

7 26.01.2016

Tak tohle byla jízda! Jako první musím říct, že autorčiny popisy výslechů, hlavně v druhé polovině knihy, si mě vyloženě získaly. Hltala jsem jednu stranu za druhou a hodně těžko se mi od knihy odtrhávalo. Posledních pár stran sem dočetla včera v noci (nebo spíš dneska ráno), protože sem prostě potřebovala vědět jak to dopadne. No, nakonec jsem knihu dočetla o čtvrt na 3 ráno. Vraha jsem tušila už tak od poloviny, ale neměla jsem jistotu, tu sem získala až na konci. Ale i přes to, že jsem ho uhádla, mi celou dobu vrtalo hlavou, jestli to náhodou není někdo jiný, protože autorka to opravdu měla hezky promotané a propracované, takže vlastně všechno souviselo se vším. První kniha od téhle autorky, kterou sem četla a rozhodně to nebude poslední kniha, kterou sem od ní četla.

7 28.12.2015

Jak to vypadá, když Tomáše Martona navštíví múza a sevře ho do spárů? Sbírka Ve spárech múzy nabízí průřez autorovou povídkovou tvorbou.

Tomáše Martona mohou čtenáři znát jako povídkáře a recenzenta. S jeho povídkami se mohli setkat už v několika antologiích - z těch nejnovějších je to například Smečka (2024) nebo V královských zahradách (2024), případně antologie českého bizarra Bizarropolis (2022), která byla nominovaná na cenu Magnesia Litera.

(...)

Celá sbírka je velmi čtivá, svižná a nápaditá. Není povídka, která by kvalitativně jakkoli vybočovala nebo kolísala. Tomáš Marton ve sbírce Ve spárech múzy naservíroval čtenářům samé skvělé kousky. Velké zastoupení tu má hlavně horor a sci-fi, které se často vzájemně proplétají a doplňují. Lehce se tu mihne i magie a pohled do budoucnosti. Kniha bohužel obsahuje více překlepů a drobných chybiček, než jsem u knih z nakladatelství Golden Dog zvyklá, ale i to se občas stane. Každopádně jsem velice zvědavá na autorovu další tvorbu a snad se brzy dočkáme i románu.

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/10/literatura/lit-recenze/tomas-marton-ve-sparech-muzy-2/

6 14.10.2024

Druhý díl duologie Zemři, Kaine začíná tam, kde první díl končí a děj hezky navazuje. Ocitáme se v Kanadě a spolu s hrdiny objevujeme legendy severoamerických indiánů, staré mýty, tajemství a magii. Matyldě už nezbývají žádné jistoty. Netuší kdo je ona, kdo je člověk po jejím boku, ani co všechno ji ještě čeká než dojde klidu. Propletenec tajemství a záhadna ze Svatyně pokračuje i ve Stínu.

Návrat k příběhu Matyldy byl hezký a těžký zároveň. Autorka tuto svou duologii zaplnila spoustou detailů, které je třeba si pamatovat z prvního dílu a dávat na ně pozor i během čtení toho druhého. Svatyně a Stín jsou lehce rozdílné, každá kniha je trochu jiná, ale spolu tvoří originální dechberoucí mysteriózní příběh, který vás pohltí. Je to těžší čtení na pozornost, proto vyžaduje vnímavého čtenáře, který pochytí co nejvíce detailů a zapamatuje si je. Pokud by si některá série zasloužila více čtení před finálním čtenářovým hodnocením, pak právě tato. Jedno čtení je málo!

Ludmila Svozilová má vypravěčský dar. Při popisech starých indiánských legend se ocitnete daleko za oceánem, v Kanadě, u ohně, kdy starý indián vypráví o historii kmenů, o kmenových radách a hierarchii. Spojení s přírodou, duchy a magií. Vírou. Bude se vám tajit dech nad tajemstvími a nebude vás přestávat štvát nedůvěryhodnost hlavní hrdinky, která stejně jako autorka neprozradí ani slůvko navíc, než je v danou chvíli třeba.

Po dočtení mám pocit, jako bych stále neměla všechny informace, jako by mi jedno čtení nestačilo a musela číst znovu. Pochytat všechny ty střípky a detaily, kterých jsem si při prvním čtení nevšimla. Náznaky, které byly a nevšimla jsem si jich.

O opravdu dobrých knihách, těch nejlepších, by čtenář po dočtení chtěl říci tolik věcí, ale nenachází ta správná slova. A přesně tak to mám já s touto knihu - celou duologií Zemři, Kaine. Nezbývá, než si příběh Matyldy přečíst znovu. A už teď se těším na to, až se s ní i se všemi ostatními zase znovu setkám.

6 01.05.2024

Nelly Černohorská už ve své prvotině Zlovolné bytosti ukázala, že se slovy a verši to umí bravurně! V Čuňazii jen potvrdila tento fakt! Oproti hororově laděným básním ve stylu Karla Čapla ve Zlovolných bytostech, čeká na čtenáře Čuňazie nemravnost, erotika a lechtivé verše vzrušující nejeden klín. Nalijte si sklénku lahodného vína, uvařte dobré kafé a udělejte si pohodlí. O veškerou zábavu se vám už postará sama Čuňazie.

Básně v této drobné útlé sbírce vám ne jen zabrnkají na vaše nemravné já, ale některé i rozesmějí trapností popsaných chvilek hlavních aktérů, nebo zamotají hlavu nápaditě zvolenými slovy. Autorka má bohatou slovní zásobu a s nejrůznějším pojmenováním si neláme hlavu. Verše hezky plynou, nikde nezní kostrbatě a naopak než se čtenář naděje, vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat... To čtenářské samozřejmě!

Nápadité, chytlavé, zábavné čtení, které čtenáře pošimrá na těch správných místech. A koho by trápil nedostatek fantazie, Čuňazie potěší i čtenářovi oči. Spousta básní je doplněna o trefné jednoduché černobílé ilustrace od Aleše Čumi, které vykouzlí úsměv na tváři. Malý sešitek erotických básní, který i nečtenáře jistě donutí zabořit nos mezi jeho stránky (...snad ne nic jiného).

6 18.12.2023

Vztah, který se Anně v prvopočátku jevil jako ten vysněný nabírá úplně opačné obrátky. Z pohádkové budoucnosti se stává nezáviděníhodný život po boku lháře, opilce a násilníka. Anna to tak ale nenechá! Vypraví se za babičkou Jankou kde společně ukují plán, jak na nezvedeného manžela vyzrát, aby dostal za vyučenou.

Velice krátké Zrnko, snad dokonce i nejtenčí ze všech. Čtivý text a zoufalost hlavní hrdinky vás budou hnát v příběhu dál. Mísí se tu slovanská mytologie, čarodějnictví, rodinná tajemství a nezaostává ani náboženství tolik typické pro Polsko, ve kterém se děj odehrává. Spolupráce anglicko-polské spisovatelské dvojice (Graham Masterton a Karolina Mogielska) dopadla velmi dobře, ačkoli by se mi líbilo něco trochu víc originálnějšího. Děj mi přišel v celku jednoduchý, svižný. Shrnula bych to jako fajn jednohubkou na podzimní sychravé odpoledne.

6 21.09.2023

Když vyšla autobiografie Matthewa Perryho, nevěděla jsem o něm absolutně vůbec nic! Shodou okolností jsem jen pár měsíců před vydáním začala poprvé sledovat seriál Přátelé a postupně jsem si k Chandlerovi, kterého, jak kde kdo ví, Matthew Perry několik let hrál, nacházela cestu. Nakonec jsem si řekla, že si knihu taky koupím, ale číst ji začnu teprve až dokoukám celý seriál i s výročním dílem, kde se všichni herci po několika letech od natáčení znovu sejdou a vzpomínají. Vzhledem k tomu, že jsem věděla o čem jeho biografie je, podvědomě jsem už při sledování seriálu postřehla, jak se v jednotlivých sériích mění. Na tyhle fyzické proměny v Přátelích často odkazuje i v této autobiografii, kde vás spolu s tím zahrne i podrobným popisem na čem byl v té době závislý, kolik čeho bral a kolikátou návštěvu léčebny ho to v té době stálo.

Často jsem si během čtení říkala, jak asi fanoušci (hlavně Chandlera) zareagují, až budou číst tuhle Matthewovu zpověď. Ať to berete jakkoli, je to v první řadě zpověď alkoholika bojujícího se závislostí na alkoholu, ale časem i na lécích a kouření. Nejednou jsem si během čtení pokládala otázku (stejně jako Matt), jak je vůbec možné, že ještě žije?! Po tom všem?!

Jasně, není to žádné veledílo a dneska píšou autobiografie skoro všichni slavní. Nakladatelství se předhánějí, kdo vydá memoáry slavné osobnosti dřív. Ale když pak ty příběhy čtete, nepřijdou vám tak veselé a optimistické, jak byste nejspíš čekali. A to je možná právě to ONO! Žádné pohádkové příběhy a zlaté zámky. Dobře, někteří k těm zámkům nemají daleko, ale za jakou cenu! Vždycky říkám, že číst něčí autobiografii je jako číst jeho deník a nahlédnout mu do hlavy. Občas se tu některé pasáže ke konci opakují, ale možná to není od věci. Něco je hold potřeba zdůraznit ne jednou nebo dvakrát, ale raději třikrát! Pro jistotu.

6 31.07.2023

Jak se píše v anotaci - Honza Vojtíšek si při sestavovaní této sbírky hororových povídek zahrál na doktora Frankensteina a spolu s dalšími devíti autory a autorkami z Česka, Slovenska, Polska, USA a Finska napsal devět povídek. Každá povídka je tak jedinečný "sešívanec" stylů dvou autorů. Všechny jsou skvěle napsané a záleží na čtenáři, která mu sedne víc a která míň. Líbí se mi, že Honza oslovil ne jen autory z Česka, ale i ze zahraničí, muže i ženy. Je tu spousta různých náměrů zasazených do nejrůznějších prostředí od finského jezera až po mateřskou školku plnou dětí.

Hned na začátku v Předmluvě Honza Vojtíšek popisuje jak sbírka vznikala, jaká jsou úskalí spolupsaní s dalším autorem, že i když s jedním autorem je za týden hotovo s jiným to ke zdárnému konci ani nemusí dojít a povídka dopsaná nebude - což se stalo i při tvorbě této sbírky. Předmluva je perfektním úvodem a nabídne čtenáři trochu náhledu, že i když má povídka jen pár stran, neznamená to, že ji autor nemusí psát třeba i půl roku. Někteří čtenáři povídkové sbírky nemusí právě z toho důvodu, že jsou krátké a nestačí se sžít s hrdiny. Řekla bych, že je to jen o zvyku a když je povídka poctivě a kvalitně napsaná, je úplně jedno kolik stran má, protože svůj dojem zanechá i tak.

Vybrala jsem pět povídek, které bych chtěla z celé sbírky vyzdvihnout:
PŘIJELA POUŤ, TATI - skvělý námět a prostředí poutě a jejích atrakcí. Hlavního hrdiny mi bylo chvílemi až líto, jak jeho zoufalství z nastalé situace gradovalo...

KDYŽ JE PŘIPRAVENÁ - tohle mi přišlo jako typický styl Honzi Vojtíška. Trochu duchařinka, nějaká ta míra brutality a sexuální scény. Možná nemusí sednout všem, ale vymyšlené a napsané je to skvěle.

BRANDON - u tohoto kousku jsem zprvu čekala, co se z toho nakonec vyvrbí. Začátek mě moc nepřesvědčil, ale postupně se z toho vyklubala napínavá tajemná věc v prostředí vězení a do poslední chvíle čtenář neví, co se děje. Po dočtení jsem si nechávala povídku ještě nějakou dobu uležet v hlavě a až po dočtení celé sbírky jsem ještě své hodnocení trochu upravovala. I přes nejistý úvod ve mě Brandon i několik dní po dočtení rezonoval a zanechal dojem.

NEOTÁČEJ - Malá kartička a jakou neplechu dokáže způsobit... Tahle povídka se definitivně stala mojí nejoblíbenější z celé sbírky. Čtivé, originální, napínavé, super námět! Nemám co vytknout. Celkem jsem se divila, když jsem po dočtení v doslovu Ondřeje Kocába zjistila, že společné psaní této povídky bylo kostrbaté a chvíli až hrozilo, že povídka nebude dopsaná. Za sebe můžu říct, že jsem moc ráda, že se nakonec povedlo a dopsaná a vydaná byla. Ondřej v doslovu navíc zmiňuje příběh k tomu jak námět této povídky vznikl.

OTLOUKEJ SE, BÁBOVIČKO... - Povídka, která je svým rozsahem spíš kratší novelou a uzavírá celou sbírku. Prostředí mateřské školy, malých dětí a učitelek. Líbilo se mi, jak z takového nevinného námětu jako je nástup dítěte do školky autoři vyždímali co se dalo a zpracovali v hororovém stylu.

Další parádní sbírka z Golden dogu. Doporučuju přečíst!

6 18.07.2023

Jak Harari v knize píše: před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Bohudík nebo bohužel, záleží na úhlu pohledu každého, dnes je homo sapiens takříkajíc pánem tvorstva a za nitky budoucnosti tahá on - MY!

Při čtení knihy se střídaly chvíle, kdy jsem se musela na čtení pekelně soustředit abych vnímala co chce Harari sdělit, s naprosto poutavým vyprávěním dějepisných událostí minulých století. Přiznávám, že dějepis nikdy nepatřil k věcem, o které bych se aktivně zajímala. Ve škole mě málo kdy něco zaujalo natolik, abych se o dané historické období zajímala nějak víc. Vždycky mě ale bavily úplné počátky lidstva. Jak to celé vzniklo? Jak vznikl život? Právě tohle, zvědavost, mě nakonec přimělo Sapiens přečíst. A nelituju!

Pro laika je Sapiens ideální kniha. Fůra informací je tu naprosto polopaticky a laicky vysvětlena. Autor nemá potřebu příliš se ohánět odbornými názvy, takže je text čtivý a krátké podkapitoly, zaměřené na určité bližší téma čtení ještě urychlují. Během čtení jsme si vypsala pár věcí, které bych si ráda dohledala. Třeba zjistila více o prapodivně rozmístěných menhirech Stonehenge a Göbekli Tepe, které fascinují ne jen vědce a historiky, ale i širokou veřejnost už spoustu let. O Aztéckém zlatě, které okouzlilo španěla Hernána Cortése. Porážce Kartága. O expedici Jamese Cooka nebo o Opiové válce mezi Británií a Čínou.

V podobném duchu bych mohla pokračovat, ale nemyslím si, že je to třeba. Kdo se chce dozvědět víc a udělat si stručný přehled o tom, jak jsme se od sběru plodů v koutu Afriky dostali až k atomovým bombám, internetu a umělé inteligenci, doporučuju přečíst. Kdo má přehled a je v historii znalý, nejspíš se nedozví nic moc nového.

6 31.05.2023

Byla to jízda! Feťáci, špína, brutalita, krev, bolest, zoufalství... a jedno zdánlivě nevinné tetování.

Skvěle a reálně popsaný "život" - nebo spíš přežívání - lidí na okraji společnosti. Absťáky a ta krutost. Je to tak brutální, surové a nechutné a stejně jsem se těžko odtrhovala od čtení. Zatraceně dobře napsané! Rozhodně ne pro slabší povahy, tohle chce hodně silný žaludek. Námět je ale bravurní!

Jako vždy málo stránek, ale obrovský promyšlený příběh s koncem, který za tím vším udělal takovou hezkou tečku... Nenacházím moc slov, protože nechci nic víc vyzrazovat. Extrém tu střídá extrém, ale jsou tu i části, kdy je vám hrdinů líto. Brutální, čtivé, skvěle vymyšlené i zakončené. Doporučuju - ale jen okrajovým čtenářům se silným žaludkem!

6 05.12.2022

TŘETÍ ČTENÍ
Poprvé jsem tuto knihu četla asi rok po jejím vydání a byla jsem z ní tak moc nadšená jako všichni ostatní. Podruhé jsem ji četla krátce po vydání třetího dílu, abych si připomněla o čem to bylo. Teď jsem se konečně rozhodla dát si re-reading a přečíst si čtvrtý díl, abych se dozvěděla jak celý tento příběh dopadne.

Musím říct, že mi trvalo než jsem se do čtení ponořila. Hodně jsem to odkládala a vždycky přečetla jen pár stran. Asi za to mohl fakt, že z tohoto prvního dílu jsem si pamatovala více méně vše a tudíž tu nebylo nic, co by mě překvapilo a nad čím bych se mohla rozplývat. I když omyl! Jedna věc tu byla! A to ten svět!

Sabaa Tahir vymyslela tak úžasný propracovaný svět, kde je plno písku, násilí a ožívají tu přízraky jako džinové, ifriti a celé to má takovou zvláštně kouzelnou a drsně pohádkovou atmosféru. Před těmi neuvěřitelnými sedmi lety, kdy se mi tato kniha dostala poprvé do rukou, jsem hltala každé slovo, každou stránku a užívala jsem si ten svět. Spalující horko a písek, špínu a nemilosrdnost Šerosrázu. Masky. Učence. Odboj bojující za svobodu. Bylo to nostalgické připomenout si to všechno.

Těším se na re-reading druhého dílu. Ten už si v podstatě nepamatuju skoro vůbec takže věřím, že si to čtení budu užívat víc.

6 19.06.2022

Příběh o dívce, která se nechce vdávat, chce být svobodná a chce žít - a proto uzavře smlouvu s ďáblem. A její život se pro všechny stane neviditelným. Geniální námět!
Když jsem se do čtení pouštěla, byla jsem hodně zvědavá, jak tohle téma autorka zpracuje a jak se mi bude její kniha číst. Styl psaní je poetický, bohatá slovní zásoba, barvité popisy a ten jazyk! Moc se mi líbilo jak autorka píše!
Máme tu dvě dějové linky (potažmo se tu mihne i třetí) - minulost a přítomnost. Téměř celou knihu jsem měla raději ty kapitoly z minulosti, kdy spolu s Addie - naší hlavní hrdinkou - poznáváme drsný život začátku 18. století v malé francouzské vesnici, cítíme zápach a vidíme špínu pařížských ulic, lesk bohatě zdobených šatů šlechtičen. Bolest svíjejícího se prázdného žaludku a zimy tak bodavé, že ji nezažene ani teplá deka, pod kterou zrovna ležíte když knihu čtete. Tyhle části knihy jsem si užívala a jak už jsem psala výš, ten jazyk, jakým je kniha napsána, to je skvost!
Bohužel, objevily se i části, které mě nebavily, které byly zdlouhavé a kolem poloviny knihy jsem se dokonce přistihla, že už si přeju, abych to měla dočtené. Ono 500 stran je 500 stran. Dějová linka v přítomnosti, mě zas až tolik nebavila, Henryho jsem moc nemusela a všechno kolem něj mi přišlo takové nezajímavé. Navíc se autorka právě v této dějové lince zaměřila celkem dost na LGB (záměrně píšu jen tato tři písmena), a ač jsem se snažila to prostě brát jak to je, tak mě to při čtení rušilo. Autorka totiž nezapomněla nikdy u nové postavy, které se v příběhu mihne, zmínit, jakou má orientaci (a všechny zaškatulkovala do LGB komunity). Moc jsem nechápala proč a co jí k tomu vedlo a ač proti tomuhle tématu absolutně nic nemám, tady to bylo tak do očí bijící, a tak to na mě z příběhu křičelo, až mi to vadilo a štvalo mě to.
Konec byl skvělý a jsem s ním spokojená. Celkově je to krásná kniha s krásným jazykem, ale má i místa, kde se vlastně nic moc neděje a jde spíš o myšlenky, kterých tu čtenář najde spoustu. Celé je to navíc protkané uměním, to tu sálá z každé strany a má tu své místo. Zakomponování umění všeho druhu a umělců, které všichni dobře známe, to byl skvělý tah! Obdivuju, kolik toho autorka musela nastudovat ne jen o umění, ale i historii jako takové, všechny ty detaily, co se zrovna nosilo za oblečení, jaká byla společnost... Je to obdivuhodný kus práce!

6 30.12.2021

Několik měsíců jsem si brousila zuby na tuto autorčinu knihu a pořád tak nějak odolávala. Když jsem se ale dozvěděla, že jí bude vycházet novinka u mého oblíbeného nakladatelství, rozhodla jsem se, že si nejdřív přečtu její prvotinu a trošku se s její tvorbou seznámím. Na úvod musím říct, že Erbena v tom pozná nejspíš každý, kdo přečetl Kytici. Je to stejná hororová atmosféra, slovanská mytologie, duo dítě a matka...
V knize máme jednu povídku a několik balad. Oboje má své kouzlo. Udělalo na mě dojem to vykreslení tehdejší doby, vesnické prostředí, strašidelné příběhy tradující se mezi lidmi. Líbilo se mi to moc! Povídka za mě trošilinku slabší než balady, ty jsem si opravdu užila snad všechny. Těším se na autorčinu další tvorbu. Tohohle nutně potřebuju víc!

6 26.11.2021