_Knihomolka_ komentáře u knih

Wow, tak tohle je přesně můj šálek kávy. Cestování časem, smyčky, netvoři, podivné děti.... Kniha je dobrodružná, napínavá a romantická, co více si přát. Už se těším na další skvělé díly od fantastického spisovatele Ransoma Riggse.

Ps.: Pokud nejsi podivný, tak se Tě tato kniha netýká a když jí nepřečteš ,o nic nepřídeš. Pouze pro podivné :).

9 24.11.2020

Hrdý Budžes a obecně knihy psány z perspektiv malých dětí jsou krásné, klidné a zábavné a člověk se dokonce občas v nějakém z nich sám najde. Během Helenčina vyprávění mnou nejednou projelo ono déjà vu, jelikož ve většině z toho, co hlavní hrdinka prožívala, jsem si dokázala najít spojitost s dětstvím své maminky, která mi o něm také dříve povídala. Takže i když jsem měla pocit, že tento příběh už znám, neměnila bych.

8 18.08.2023

"Nejsme o nic moudřejší než Evropané 20. století, kterým se demokracie přímo před očima proměnila ve fašismus, nacismu či komunismus. Naše jediná výhoda tkví v tom, že se z jejich zkušenosti můžeme poučit."
Podobně jako Snyderova Cesta k nesvobodě, i tato publikace je velmi cenným odkazem minulosti a zároveň důležitým tématem současnosti a blízké budoucnosti. Kniha je opravdu dobrá, co se otázky úvah týče a ani v politické sféře nezůstává pozadu.

8 30.07.2023

Ve srovnání s Lakomcem mě Revizor tolik neoslovil. Obě díla sice skýtají bezvadnou kritiku lidských nešvarů a podmínek ve společnosti, ale Gogolova kniha mi přišla slabší jak z hlediska literárního, tak i humorného. I přesto se ale musí nechat, že všechna tato nadčasová díla mají něco do sebe.

8 10.04.2023

Stačil úryvek a já se díky autorčiným spisovatelským schopnostem ocitla v sedmém nebi. Snažila jsem si zapamatovat obraty, jež používá a nasávat tu úžasnou venkovskou atmosféru, která z příběhu jen čiší. Jak ale postupně začali přibývat další a další členové rodin a rovněž zubatá nezůstávala pozadu, spolu s autorčiným sklonem k perfekcionismu mi to nešlo skloubit. Kdyby román omezila ve prospěch menšího počtu postav, neměla bych problém se v toku lidských osudů a událostí zorientovat (v tomto směru mi připomínala paní Mornštajnovou, která postavami v románech také občas nešetří :) - u těchto knih ale záleží na paměti a věku čtenáře, jelikož jsou po psychické stránce trochu náročnější.

8 08.01.2023

Už dlouho se mi nestalo, že bych se do nějaké knihy začetla tak, jako právě do této. Hned z kraje mě zaujalo střídání minulosti s přítomností, protože na to já si potrpím, a také to, kolik postav (zajímavý byl i poměr kladných a záporných charakterů účinkujících) Woodová do příběhu zahrnula a jak detailně je vystihla. A ani o letité záhady, staré nepravdy dědící se z generace na generaci a rodinné sváry zde nebylo nouze. Příběh se vlastně ze začátku soustředí na jednu hlavní dějovou linii, která se - jako ta vinná réva, jenž v knize pro oba dva znepřátelené rody hraje klíčovou roli - postupně rozrůstá, během časů se mění a i když se větví do všech možných směrů a stran, stejně se nakonec spojí.

8 23.10.2022

Ze Lsti mám hodně podobné pocity jako ze Zuřivosti. Opět jsem očekávala větší svižnost, napětí a lepší propracovanost detektivní zápletky. Zřejmě proto jsem se ze začátku nemohla pořádně začíst, ale po pár dalších stránkách to začalo být zajímavější, takže to nebylo zas tak špatné. Od poloviny vstupuje do dění i romantika, kterou bych však protentokrát vynechala. Ale to by nebyla Sandra Brown, aby do příběhu nezakomponovala i nějaký ten milostný vztah. To k ní zkrátka patří :).

8 03.07.2022

Autorky si na sebe vzaly docela těžký úkol. Spojit fantasy s historickou stránkou se ne vždy každému povede, ale musím uznat, že tyto tři dámy to zvládly skvěle. Ze začátku mi příběh připomínal pohádku Zakletá Ella, kterou jsem jako malá měla ráda, takže by dalo s trochou nadasázky říct, že jsem se tak trochu vrátila do dětství. Nejvíce mě na knížce bavila historie a vtipné pasáže, které nebyly vynechány snad ani na jedné straně.
Ale i tak se nejspíš nepustím do jejich druhé knížky, která by měla být parodií na Janu Eyrovou, protože ta opravdová se mi moc líbila, takže bych si o ní nechtěla zkazit dojem.

8 15.05.2022

Opět krásná a milá oddechovka, která pohladí na duši. Líbí se mi, jak autorka umí všechno tak skvěle a jediněčně popsat. Ta překrásná islandská příroda a ty památky ! No prostě nádhera...
Už se těším na další autorčiny knížky :) .

8 12.07.2021

Bouhužel mě tato kniha vůbec nezaujala. Zasekla jsem se na 121 straně, protože mě to už nebavilo.

8 08.04.2021

Wow, tak tohle je přesně můj šálek kávy. Cestování časem, smyčky, netvoři, podivné děti.... Kniha je dobrodružná, napínavá a romantická, co více si přát. Už se těším na další skvělé díly od fantastického spisovatele Ransoma Riggse.

Ps.: Pokud nejsi podivný, tak se Tě tato kniha netýká a když jí nepřečteš ,o nic nepřídeš. Pouze pro podivné :).

8 14.01.2021

Wow, tak tohle je přesně můj šálek kávy. Cestování časem, smyčky, netvoři, podivné děti.... Kniha je dobrodružná, napínavá a romantická, co více si přát. Už se těším na další skvělé díly od fantastického spisovatele Ransoma Riggse.

Ps.: Pokud nejsi podivný, tak se Tě tato kniha netýká a když jí nepřečteš ,o nic nepřídeš. Pouze pro podivné :).

8 24.11.2020

Vždy mě dokáže zaujmout, jak daný spisovatel uměl pomocí krátkého smyšleného příběhu zkritizovat svou dobu a přesto skrze nějakou maličkost ukázat i to dobré, co jeho časy mohly nabídnout. A zde tomu nebylo jinak. Jako jedna z mála maturitních knih se mi Jeptiška četla hezky, vše bylo srozumitelné a dokázala jsem se v příběhu správně orientovat. Zkrátka a dobře, nelituji toho, že jsem si ji vybrala.

7 03.07.2023

Opuštěná společnost na první pohled vypadala slibně. Jakmile jsem jí však postupně proplouvala, v pravidelných vlnách se ke mně dostavovalo zklamání - jak zpracováním, tak i samotným obsahem. Popravdě nedokážu jasně vyjádřit, co jsem od knihy prvně očekávala, ale toto rozhodně ne. Autor knihu pojal jako úvahu doplňovanou citáty a útržky z rozhovorů světoznámých lidí, což by mi nevadilo, ale příčilo se mi, že namísto zajímavých a postřehu hodných informací v kapitolách více rozebíral ty nezáživné a občas i zbytečné věci.

7 30.06.2023

"Každá láska má své dějiny. I když docela krátké. Jakési dějiny v kostce. Má čas růstu a zralosti. Má slunečná návrší, strmé pády. Své deště a něhy."
První dvě kapitoly mi daly upřímně zabrat - krkolomný popis něčích pocitů, matoucí směs neutuchajících myšlenek a sem tam nějaké zvolání do prázdna. Poté, co jsem se však "prokousala" dále a vstřebala i rychlý obrat vztahu Pavla a Ester, bylo to o poznání lepší čtení. K závěru jsem se ale setkala již se známými pocity z prvních dvou kapitol, takže na mě bohužel tato kniha až takový dojem neudělala.

7 26.06.2023

Jaká škoda, že jsem o paní Maurier nezaslechla dříve. Přestože hororové povídky jako takové moc nevyhledávám, tyto jsem si, až na jednu výjimku, skutečně užila (ze všeho nejvíce Modré čočky a Ptáky). Svůj náhlý zájem však připisuji novému rozměru, který autorka příběhům dala - skryté myšlenky a možnost čtení mezi řádky...

7 10.06.2023

Hrůza, děs, surovost a nelidskost - to jsou ve zkratce čtyři slova, která celý obsah knihy dokonale vystihují. Většina předsudků, které jsem dosud měla vůči těmto "doktorům", se po pár přečtených útržcích rázem rozplynula. Na to, co prováděli ani má, občas bezmezná, fantazie nestačila. A také musím podotknout, že přestože mám leccos načteno, u tohoto svědectví se mi zvedal žaludek a neměla jsem slov. Knihu proto doporučuji jen "ostříleným" čtenářům válečného žánru.

Ihned po přečtení první stránky Lustru pro papeže jsem kroutila hlavou nad použitým jazykem, jelikož vulgarismy nejsou nic pro mě. Postupem času si však o slovo začaly říkat komunistické lágry, a tak jsem autorovi nechala volnou ruku, protože je mi více než jasné, že v souvislosti s nimi je i tato slovní zásoba krátká. Přestože byl příběh jako celek velmi obdivuhodný, kvůli jeho naturalističnosti a jistým pasážím po něm však už víckrát nesáhnu.

7 29.04.2023

Poněvadž jsem slyšela, že má paní Wilková podobný způsob cítění a spisovatelského myšlení jako Alena Mornštajnová, do knihy jsem se s radostí pustila. Nakonec mě ale neoslovila tak, jak jsem si ze začátku představovala, ale i přesto na ní nemohu nechat dopustit. Autorky mají zajisté společné to, že si umí vyhrát s popisem a dlouhodobým vývojem svých postav, výjimečně zachytit prostředí a dějiny v pozadí a pěkně si pohrát s psychikou čtenáře. Ale na rozdíl od románu od Mornštajnové, mi v této knize nebylo moc postav sympatických a příběh se občas vlekl, což je škoda.

7 25.03.2023

Ke knize mě, podobně jako mnoho dalších, přivedlo nádherné seriálové zpracování na Netflixu. Při čtení jsem se proto nemohla vyhnout tomu, abych neporovnávala knihu a film. K mému údivu se mi ale nakonec film líbil přece jen více. V knize se Quinnová zaměřila jen na ústřední pár, kdežto ve filmu všechno bylo více rozvrstvené, sehrálo tam roli více postav, se kterými se tu čtenář nemá šanci ani seznámit a kupříkladu Daphne a Violet se mi tam povahově také zdály lepší. Kdybych však příběh měla ohodnotit z pohledu člověka, který seriál nevyděl, napsala bych, že se mi moc líbil, i když občas balancoval na hranici červené knihovny.

7 15.08.2022