_Knihomolka_ komentáře u knih

Kniha pojednává o tom, co většina z nás už ví a dobře zná - každodenní manipulaci ze strany médií, falešných zprávách, lžích a téměř všudypřítomné propagandě... Očekávala jsem méně odborný jazyk, ale zato více užitečných informací, lepších příkladů v praxi a rad k těmto okruhům, takže jsem nakonec byla docela zklamaná.

1 13.03.2023

"Budou to obrazy plné života. Obrazy z barev a tvarů Mexika, kterými budu vyprávět příběhy. Chci ukázat svůj život se vším, co k němu patří, se strachy, bolestí, která mě doprovází, s mými přáteli. Věřím v umění. A v lásku."
O Fridě Kahlo jsem se poprvé dozvěděla před dvěma lety při tvorbě eseje o historii malířství a zrovna ona byla osobností, která mi dodnes nejvíce utkvěla v paměti - nejen svým osobitým vzhledem, ale především svými názory a vystupováním. A nyní, po podrobnějším náhledu do jejího pestrého života, jí obdivuji ještě více. Tolik trápení, bolesti, ztrát a přesto se nikdy nevzdala a dobojovala se až na samý vrchol slávy...

6 09.03.2023

Již od začátku mi ústřední knižní dvojice připomínala Karla s Otíkem z filmu Vesničko má středisková - Lennie byl mentálně zaostalý a dobrácký a George naopak ten, který mu poskytoval přátelství, jistotu a do jisté míry i "domov". Autor píše přirozeně, tak, jak to cítí, během vyprávění vybočuje k popisu přírody a okolí a tím hezky odkazuje na svůj vztah k rodné Kalifornii. Také mě zaujalo, jakými prostředky do příběhu zpracoval kritiku násilí a rasismu a poukázal na důležitost lidských vztahů.

12 05.03.2023

Ač útlá knížečka, na informace krásně obsáhlá. Velmi mě nadchlo zpracování - stručné, přehledné, zábavné, zároveň zajímavé a poučné, na každé straně text doplněný obrázky s popisky, které obsahují tipy a rady jak pro začínající majitele koček, tak i pro zkušené "kočkaře". Přesto, že doma máme pět kočičích mazlíčků, dozvěděla jsem se pár nových věcích :).

01.03.2023

Šest podobných příběhů z úst šesti různých žen. U čtení mi občas naskakovala husí kůže, jindy se mi otevírala kudla v kapse, průběžně jsem si udělala obrázek muslimského způsobu života a zejména si ucelila názor na místní muže. Doporučuji jako četbu pro ženy - nejen pro ty, které mají slabost pro muslimy...

2 24.02.2023

Autorka odvedla vskutku obdivuhodnou mravenčí práci - ponořila se do dávné a rušné historie jednoho Tibetského městečka a ke konci knihy se s vyprávěním dostala až do neméně slibné současnosti. U jiných případů vidím podrobné informace jako pozitivní vlastnost knihy, ale zde toho na mě co do faktů bylo až přes příliš, a proto nemohu knize dát plné hodnocení. I tak však paní Demickovou musím vyzdvihnout za to, že vše týkající se Tibetské otázky uvedla na pravou míru.

1 21.02.2023

Útěk z Treblinky doporučuji spíše těm, kteří teprve začínají s druhou světovou válkou. Autor zde sice podal svědectví o svém nuceném pobytu v táboře, ale vadilo mi, že se nikdy ani nepokusil zacházet do detailů, nevysvětloval souvislosti a celkově to vzal jen povrchově. Z mého pohledu se z tohoto tématu dalo "vyždímat" více.

1 18.02.2023

Jako Rusko, tak i Čínu od Ortha bych zařadila mezi průměr. Zde se autor na rozdíl od zmiňovaného Ruska, kde se více setkával s místními, zaměřil na Čínu jakožto moderní velmoc - kniha je z 80 % nabitá informacemi o čínských technologiích a nejnovějších vynálezech, což není úplně to, co bych nutně vyhledávala. Ovšem i přesto jsem si v knize našla pár věcí, které mi byly po chuti, takže i nadále budu s Orthem v Couchsurfingu pokračovat :).

1 15.02.2023

"Nekonečná řada identických dní, kdy nerozlišujeme rána a večery, smutek ani naději. Už není žádné pondělí, úterý nebo pátek,nevnímáme rozdíly mezi obědem a večeří...ne, jen prázdné dny beze smyslu. Mlaskání vězeňkyň v jídelně, řev dozorců, tupé propagandistické proslovy vyučujících - vše se slévá do jednolitého zvukového monolitu."
V prvé řadě jsem vděčná paní Haitiwaji za odvážnou a srdcervoucí "zpověď" a autorce za osvětlení pro mě dříve neznámých informací o Číně (zejména o severozápadní části). U knih s podobnými tématy se nikdy nemohu dobrat toho - a zde tomu nebylo jinak-, jak a kde se v lidech rodí tolik zla, proč se neumí ponaučit z historie a dopouštějí se stále stejných chyb. Zkrátka takové knihy jsou potřeba jako sůl.

2 12.02.2023

Přestože je Lakomec drama ze 17. století, dokáže člověka dostat v každé době. Nechybí mu totiž ten správný důvtip, hlavní hrdina, kterého si, i přes jeho zkažený charakter, dozajista oblíbíte, vyšperkované dialogy a na závěr ani pointa. Díky tomu patří mezi mé oblíbené klasiky a jasnou volbu k maturitě.

10 05.02.2023

Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit kniha, která je vyprávěna z pohledu malého chlapce a ještě k tomu v jeho vlastní řeči. Ale ano, tato na mě dojem udělala. Děj hezky a klidně plynul, s hlavními hrdiny jsem se vrátila zpět do dětství a Péťa mi nejednou připomněl mého mladšího sourozence :). No co více si přát?

17 29.01.2023

Nedávno jsem se dívala na rozhovor s panem Vieweghem a díky tomu jsem se dostala k jeho románu Báječná léta pod psa. Od příběhu jsem měla velká očekávání. To byl nejspíš také onen kámen úrazu, poněvadž jsem poté pocítila o to větší zklamání a lítost. Kniha na mě bohužel působila nezáživně, děj se táhl, k postavám jsem si cestu hledala jen těžko a časté pokusy o vtip ze strany autora mi humorné většinou ani nepřipadaly.

6 26.01.2023

Člověk, který se pustí do knih od Zibury, musí dopředu počítat s tím, že si z nich odnese více informací o alkoholu než o dané zemi :D. Já jsem si na tuto skutečnost již zvykla, a tak čtu tyto "cestopisy" zejména kvůli autorovu neotřelému smyslu pro humor, jeho krásné slovní zásobě a také proto, abych se něco málo dozvěděla. Ziburovy cestopisy se za mě určitě neřadí mezi přední příčky knih tohoto žánru, ale vždy, když se potřebuji podívat do cizích zemí a zasmát se, je Zibura dobrou a osvědčenou volbou :).

6 22.01.2023

Stačil úryvek a já se díky autorčiným spisovatelským schopnostem ocitla v sedmém nebi. Snažila jsem si zapamatovat obraty, jež používá a nasávat tu úžasnou venkovskou atmosféru, která z příběhu jen čiší. Jak ale postupně začali přibývat další a další členové rodin a rovněž zubatá nezůstávala pozadu, spolu s autorčiným sklonem k perfekcionismu mi to nešlo skloubit. Kdyby román omezila ve prospěch menšího počtu postav, neměla bych problém se v toku lidských osudů a událostí zorientovat (v tomto směru mi připomínala paní Mornštajnovou, která postavami v románech také občas nešetří :) - u těchto knih ale záleží na paměti a věku čtenáře, jelikož jsou po psychické stránce trochu náročnější.

8 08.01.2023

Knihy od Dahla u nás přibývají rychlostí blesku a ještě rychleji se stávají přečtenými. Od Vánoc jich tu Ježíšek zanechal poměrně dost a já (podobně jako moji dva mladší sourozenci) jsem si už ze zvyku jednu neodpustila. A musím říct, že jsem udělala dobře - opět jsem byla nadšená autorovým námětem a rozesmátá od ucha k uchu :).

6 01.01.2023

Po zjištění, že román je z větší části fikce, se ve mně zrodilo menší zklamání, jelikož jsem si knihu kupovala s vědomím, že se jedná o pravdivý příběh. Obdobně jsem na tom byla i s Maxem Eichelem, o jehož existenci jsem neměla sebemenší pochybnosti. A bohužel ani vztah Felixe a Inge tomu poté navíc moc nepřidal - připadal mi zbytečně vyumělkovaný, méně uvěřitelný a chyběla mi tam ta správná chemie. Nicméně příběh zachránilo autorčino čtivé podání, popis dění a dramatické chvilky.

4 29.12.2022

Přiznávám se. Kavárnu čtu tímto rokem již po třetí :). Nebude to ovšem jenom tím, že se stala mým nejoblíbenějším romantickým útěkem od Caplinové, ale i z toho důvodu, že je skvělým pomocníkem při navození "vánoční nálady", jelikož z ní vyzařuje vřelost, klid a pohoda. A zejména díky těmto dvěma výše uvedeným kladům se hodí zmínit, že jí nečtu ani naposled :).

Zatím asi nejslabší dílo od Mornštajnové. Příběh byl tentokrát méně rozvinutý, převážně pochmurný (takový je ale život, takže autorce, která se zaměřuje zejména na vývojové rodinné ságy, nemůžu nic zazlívat), vyzařovala z něj negativní atmosféra, ale na informace týkající se komunismu a normalizace byl poměrně bohatý. Objektivně ho proto považuji za hezké počtení.

17 18.12.2022

Půlnoční knihovna není kniha, ke které bych se ještě někdy vrátila nebo vyhledávala podobný žánr. Není sice úplně k zahození, ale přece jí k dokonalosti něco chybělo. Námět a myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá a inspirativní (myslím, že převážně všichni, kteří ji četli, si z ní leccos odnesli), ale s hlavní hrdinkou jsme si zkrátka nesedly a navíc se děj více méně táhl. Nicméně zřejmě chápu, co většinu čtenářů na tomto románu fascinuje, ale za mě se kolem knihy dělá moc velké haló.

16 13.12.2022

"Nebyl to požár, nebylo to tornádo, nespadl sem meteorit. Byli to Rusové, občané Ruské federace. Pamatujeme si to..."
Na autorku této knihy se nedívám jen jako na novinářku, která knihu vydala za účelem zisku, nýbrž jako na silnou a obdivuhodnou ženu, jež se pokusila přispět k tomu, aby se z lidí nestávala pouhá čísla. Se spoustou věcí tu jde do hloubky, přikládá neuvěřitelné příběhy Ukrajinců, autentické fotografie a nezapomíná poukazovat ani na kontrast mezi ukrajinskými a ruskými médii (kniha obsahuje i články z jednotlivých médií a je vážně směšné, kam až je ruská propaganda schopná zajít).

11 11.12.2022