Knihomlok2015 komentáře u knih

Doerr má neuvěřitelný talent psát o ničem tak, že je to naprosto neodolatelné a zároveň psát o důležitých věcech tak, že víte, že není nic nedůležité. A snad právě proto mě v případě téhle knihy neustále při čtení rozptylovalo to pomyšlení, jaké by to asi bylo, kdyby své síly jednou spojili pánové Doerr s Backmanem a seznámili své děti. Ta kniha by mohla být víc než jen dokonalá, rozhodně lepší než tahle.

1 10.05.2019

Rozhodně by stálo za to přečíst si toho víc od K. J. Parkerové a Riche Larsona (od Daniela Abrahama toho doma už trochu mám), ale co mi začíná trochu lézt na nervy jsou ty poslední povídky od Martina - nevím jak vy, ale já už jsem toho jeho zabíjení, mrzačení, krvesmilstva apod. v encyklopedickém stylu přeci jen trochu přejedená.

08.05.2019

Asi bych si to užila víc, kdybych byla fanouškem Quentina Tarantina, takhle je to prostě jen starý zlatý průměr.

1 08.05.2019

Ještě lepší pokračováni Prosince a ještě větší medvědí služba Irsku. Protože mě po tomhle výletu do jednoho irského městečka rozhodně láká mnohem míň se tam jednou podívat - je to tam samej magor! (ale skvěle napsanej)

5 28.04.2019

Už od první stránky bylo jasné, že tohle nebude zcela standardní čtenářský zážitek a nebyl. Je to čtení ukecané, rozplihlé, popisné, pomalé, děsivě se táhnoucí téměř do nekonečna a stejně tak obludně obrovské jako Nový Krobuzon sám - včetně všech jeho špinavých tajemství i stok. Ale rozhodně to není čtení nudné. Co mi však doopravdy vyrazilo dech, je ta skutečnost, že k tomu téměř by se dalo říct obyčejnému příběhu o vysvobození na pár stránek, vede cesta široká jako osmiproudá dálnice, která je lemována tak strašlivým množstvím nápadů, že jsem půl knihy přemýšlela nad tím, že je téměř škoda je všechny vyplýtvat jen na jednu jedinou knihu. (nebo že by to udělal jedině blázen) A to nerozebírám to, že některé ty nápady jsou použity jen tak jako by mimochodem jednou jedinkrát a na příběh samotný nemají vlastně téměř žádný vliv – viz. umění tvarovat vodu, které mi přišlo až trestuhodně nevyužité, na to jaký mělo na začátku potenciál – prostě jen taková malá jiskřička a dál nic.
A to množství národů a všech možných druhů zvířat obývajících tyhle stránky je prostě šílené – lidé, kdysilidé, nelidé, pololidé, démoni, dlaci, upíři, můry, pavouci, umělá inteligence, ptačí, vodní i kaktusový lid (mimochodem to slovo Kaktusík je alespoň pro mě neskutečným pohlazením po mé básnické duši a taky důvod, proč jsem si ty drsné rváče ve velké většině představovala jak mladého Groota ze Strážců galaxie – ale tak to prostě je, prostě Kaktusíci), létající raraši a asi i hadi, a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho a pořád by vás překvapovalo, co všechno se dá ještě vymyslet. Takže nevím jak vy, ale já se rozhodně chystám na Město a město – jestli bude alespoň z poloviny tak bláznivě zaplněné vším tím nepotřebným čtenářským harampádím jako Nádraží Perdido, bude to rozhodně nadstandardní čtenářský zážitek, přesně jako byla takhle kniha.

5 11.04.2019

Irving je rozhodně zajímavý spisovatel a já se začínám neuvěřitelně těšit na tu hromádku knih od něj, kterou mám doma, ale kromě toho, je to i zajímavý člověk a spojení těchhle dvou osobností do jedné knihy bylo alespoň pro mě velmi příjemným (byť trochu krátkým) zážitkem.

3 10.03.2019

Návrat do přeplněných šaten i na prázdný led, návrat do tichých lesů i na hlučné ulice jednoho města, návrat do kuchyní a hospod(y), návrat k postavám, které jsme milovali (Bobo a Benji vedou) i cesta k mnoha novým, které milovat budete (ano narážím tu na nového medvědínského trenéra, protože ta opravdu stojí za to) a je to návrat opravdu vítaný, jako vrátit se po rocích cestování domů. A i když to prvotní nadšení vyprchalo, ostatně jako každé prvotní nadšení, nahradilo ho něco mnohem trvalejší, co přetrvá navždy. Takže říkám (skanduji!!!) jen jediné. JÁ JSEM MEDVĚD.
PS: Nevím jak vy ostatní, ale já prostě očekávám ještě další díl, v těch náznacích, které totiž po tomhle druhém díle zůstaly, by totiž měl přijít ještě minimálně jeden příběh z Medvědína.

11 08.03.2019

No nemůžu říct, že by mi to vyrazilo dech, ale na druhou stranu chápu, co na těch měsíčních kronikách všichni máte

1 05.03.2019

Ne, tak takhle se podle mě velký špionážní román rozhodně nepíše. Nejen, že mi celou dobu bylo zcela lhostejné, co se v tu chvíli s hlavní hrdinkou v knize děje nebo dít bude (ještě nikdy jsem se v knize nesetkala s hrdinkou, ke které jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah, ale žádný, kdyby mě alespoň štvala), ale když už to ke konci vypadalo, že se to konečně změní, tak se v epilogu najednou dozvím, že je to vlastně úplně fuk, protože je to fiktivní postava? Tak to tedy opravdu ne.

04.03.2019

Rozhodně mi víc sedla ta půlka knihy, kdy vypráví Darwin sám a to andělské zjevení mě dost nepříjemně překvapilo (já nevím i když tam ten nadpřirozenej prvek byl celou dobu, tohle jako by té knize vzalo vítr z plachet), ale i tak jsem se u tohohle příběhu bavila a dokonce i dost věcí dozvěděla. (jako fakt až tak pozdě?) A jestli ten humor s Newtonem a spol. byl opravdu jen prvoplánovou vějičkou, tak jsem na to skočila a párkrát se spokojeně zasmála. Jo a jako nadšená houbařka vím jistě, že si na tuhle knihu vzpomenu, kdykoliv podříznu dalšímu hříbkovi nohu - aneb jak změnit romantiku v orgie, což :-)

2 24.02.2019

Jako poplakala jsem si na konci, to jo - ale spíš u Opalina příběhu. A ze tří knížek o imaginárních kamarádech, které mám už za sebou, mi zrovna v téhle přijde ten nápad až trestuhodně málo využitý.

23.02.2019

Zase jedna z těch úžasných knih, která mě dostala do kolen, v tomhle případě už jen tím, na jakém základu je vlastně postavená. Protože, i když miluju všechny ty knihy založené na složitě fungujících světech, plné intrik a překvapení, s pointami až tak vysoko v nebesích, že když na ně konečně dojde, nedokážu se vůbec nadechnout, u téhle knihy je to přesně naopak. Obdivuju tam tu jednoduchost, dětskou imaginaci se srdcem na dlani, otevřenost a absenci jakékoliv složitosti, téměř by se dalo říct naivitu. A miluju to všechno přesto nebo právě proto, že je to příběh jen o jednom imaginárním človíčkovi, a tom, co se stane, když najednou zjistí, že není skutečný. A taky, že je to vlastně příběh o tom, že i imaginární přítel může být taky jenom člověk (nebo drakosleď:-).
PS: Pro ty s vás, co už jsou trošku staršího vydání jako já - zkuste i Paměti imaginárního kamaráda - stejný nápad zpracovaný o něco jinak, ale stejně skvělý.

4 18.02.2019

Zatím nejlepší díl s Waxem a spol. A to co dokázal Sanderson se Steris, to je fakt bravurní práce - ještě nikdy se mi tak nesympatická postava tak dokonale neproměnila před očima v člověka, kterýho jen za to, jaký je, prostě musíte milovat. (začínám Sandersona podezřívat, že k učetním apod. má tenhle chlapík asi hodně, ale opravdu hodně vřelý vztah)
A to jak jim zničit společnou svatbu, to už byla jen třešnička na dortu:-)

2 16.02.2019

Když mi ta kniha přišla v objednávce z výprodeje (neuvěřitelně dobře utracených 39 korun), překvapilo mě, jak malá ve skutečnosti je. Ale víte co, vešlo se toho do ní mnohem víc než do některých tísícitránkových knih za několik stovek. Prostě úžasný příběh.

5 10.02.2019

A je to tady, zase jedna z těch knih, o kterých vím, že jsou dobré, ale nemám vůbec ponětí, jak to napsat.
Milostný příběh zahalený v plášti sci-fi a sci-fi odhalené jako špinavá prostitutka až na samou dřeň.
Hibernace, ze které vám budou trnout zuby a cestování vesmírem, ze kterého vás bude bolet hlava.
Zákony fyziky, o kterých jste nikdy neslyšeli, pojmenované do vědcích, o kterých nemáte ani ponětí. A ani ty ostatní, co jste si mysleli, že znáte, nedávají najednou bůhvíjak hluboký smysl. (Opravdu bych právě potřebovala hodně dlouho konzultaci u geniálního fyzika, který by mi odpověděl na několik zásadních otázek.)
Všechno je najednou přesíváno přes brutální síto zahrnující téměř celý vesmír a první dvě knihy se zdají pouhou hrou na domácím písečku hodnou stejné pozornosti, jaké věnujeme jedinému zrnku písku právě v té malé hromadě. (o to temnější, že to nejspíš zcela odpovídá realitě)
A hodně tomu napomáhá i to, jak je tahle trilogie strukturovaná. V každém dalším díle se z hlavních postav stávají ty vedlejší a mizí v propadlišti dějin. Každou knihou se taky vzdalujeme naší rodné hroudě dál a dál, až i ona mizí v nenávratnu postradatelného. Objevují se lidé, kteří by měli být dávno mrtví a i ti skutečně mrtví vrhají dlouhé stíny. A jediné, co drží tuhle skládačku pohromadě, je tak vlastně časová linka lidské rasy jako takové (i když i čas je najednou pružnější než se zdá – a to nejen díky té proklaté hibernaci), na kterou je i tak na konci nahlíženo jako na něco pomíjivého a nehodného valné pozornosti, ostatně jako na všechno ostatní v tomhle vesmíru.
Takže teď jsem si vlastně jistá jen jediným, opravdu by mě zajímalo, jak se na tuhle trilogii bude lidstvo dívat, až jim opravdu za okny bude vládnout vakuum. Nesmrtelná klasika nebo brak? Co myslíte?

3 04.02.2019

Na začátek malá rada - nevzdávejte to. Prakticky celá první polovina knihy je totiž opravdu čtenářským ořechem, ale na konci vám to víc než bohatě vynahradí, protože to jak přesně je v ní popsaná lidská povaha tváří v tvář vlastně jakékoliv krizi, to je prostě až příliš mrazivě přesné. A náš čtvrtý mediátor a jeho věrný policejní průvodce, hmmmm...
Takže jsem opravdu zvědavá, kam dál se posuneme ve třetím díle.

4 28.01.2019

Takhle kniha je alespoň pro mě důkazem toho, že existují lidé, kteří píši knihy, a pak spisovatelé.

2 16.01.2019

Tak jo, ze svižné trilogie vlastně jen s jediným hrdinou se nám stala pentalogie s hromadou hrdinek (a pár chlápků k tomu), a i když by mi to jako ženě asi mělo trochu imponovat - tak bohužel.
Tenhle díl se sice četl o poznání líp než ten čtvrtý, ale abych vám pravdu řekla, když jsem se včera zamyslela nad tím, že mi zbývá ještě 200 stran do konce a uvědomila si, že to jich tedy musím mít už pět set za sebou - zhrozila jsem se, protože jsem si nemohla vzpomenout na nic pořádného, co by se na nich stalo. Takže i když jsem zastánce dobrých konců všemi pěti, myslím si, že tentokrát to nestačilo na víc než tři hvězdičky.

1 12.01.2019

Mám ráda tyhle knihy, kde se hodně dlouho buduje jen a pouze atmosféra a neděje se vlastně nic zásadního. A přesto jsem tak nějak nespokojená. Je to dobrá kniha, to rozhodně, pro někoho, kdo nemusí mít převratnou akci na každé druhé stránce (abych vám pravdu řekla, já bych ji nemusela mít ani na konci té knihy) k doporučení bez uzardění, ale tak nějak mi tam něco chybělo. Asi víc flashbacků, víc příběhů ostatních postav i pokračování životů hotelových hostů. (teď mě tak napadá, že to byl možná záměr - vždyť jsme všichni v domácím vězení v jednom hotelu, ale...) Nepotřebovala bych převratné události, ale potěšilo by mě pár zmínek o tom, kdo jak nakonec dopadl. (asi nejtypičtějším příkladem je holič Jaroslav Jaroslavl - když už jsme se s ním jednou rozloučili jako s jednou zcela zbytečnou postavou, proč je najednou zmíněn na konci tak nedbale, že to vlastně nestojí vůbec za to? - chápete ten rozpor?) Takže průměr.

1 26.12.2018

Další generace a další vyprávění. Rodina se rozpadá a bohatství vytrácí - dokonce je porušena i jedna dlouholetá vánoční tradice (škoda:-(. Umírá další z matadorů rodu (opět škoda) a o ostatních členech se toho dozvídáme opravdu jen pomálu. Švédsko se nemůže rozhodnout jestli si pořídit atomovou bombu a vůbec se děje plno věcí, které všechny jsou opět jen křovím v pozadí, protože my se soustředíme je na jednoho kluka, jehož život se točí kolem holek, peněz, plavání, rock and rollu a čarodějnického honu na zkaženou mládež. A všechno to mě doopravdy bavilo, ale musím se přiznat, že z velké části to asi bylo tím, že mi to připomínalo jinou knihu o jednom plavci, kterou miluju mnohem víc - takže asi nejsem tak úplně objektivní.

25.12.2018