Knihomlok2015 komentáře u knih

Musím říct, že druhá generace rodiny Lauritzenovy té první zatím nesahá ani po kotníky, natož po kolena. Alespoň pro mě totiž Johanino vyprávění bylo až příliš okoukané, zmizela ta jedinečnost, a to že ji nahradila zrovna akce tomu z mého pohledu moc nepřidalo. Takže uvidíme, co na to generace číslo tři.

1 23.12.2018

Přesvědčovat někoho u čtvrtého dílu, aby si to určitě přečetl, je asi trochu blbost, takže začneme u toho názvu. Neříká se mi to totiž zrovna lehce, ale přesně jako sedí prdel na hrnec, jak se říká, tak sedí tenhle název k tomu, co se celou dobu v téhle knize děje. Oskar i Swerre jsou upozadeni opravdu hodně (nejdřív mi to připadalo jako opravdu velký handicap, ale...) a vše je vnímáno jen skrze jediného vypravěče, a k tomu ještě toho nejméně angažovaného. Takže se celou tu šílenou dobu, kdy se na prakticky celé planetě děje jedna strašlivá věc za druhou, díváme na to všechno, jako děti s jedním okem zavřeným a druhým sledujícím vše jen úzkým brčkem.
A Lauritz, aby to nestačilo, opravdu věří v to, že když Německo vyhraje, bude to tak nejlepší pro všechny, a zatím co protiněmeckou propagandu odsuzuje s hlubokým znechucením, jako jen a pouze propagandu, obráceně nevidí skrze ty klapky na očích vlastně nic. (kdoví, co by se vykládalo o válečné minulosti, kdyby to tehdy Němci neprojeli co?)
A i přesto že mi pohled dalších těch postav tak trochu chyběl, tak tenhle příběh neuvěřitelně fungoval. Bylo totiž velmi zvláštní prožít šest let válečného šílenství jen starostí o jeden most, oslavami vánoc, prohřešky svými i své rodiny, i výhrami regat. Zažít nějaké ty ztráty, ale k žádnému boji se vlastně vůbec nepřiblížit. A alespoň pro mě to všechno bylo téměř neuvěřitelně snové, protože nevím jak vás, ale mě by rozhodně nenapadlo, že v Evropě se během druhé světové války dá prožít tolik až příliš obyčejných týdnů. Opravdu jsem nečekala, že si přečtu knihu z let válečných a budu číst o tomhle. A právě díky tomu ta kniha stála za to, protože to bylo velmi osvěžující, jen jeden (ne)obyčejný život, který nedokázala ovlivnit ani válka.

1 16.12.2018

Tak jsem měla pravdu. Jak jsem si u prvního dílu stěžovala, že mi tam něco ke spokojenosti chybí, tak právě tohle bylo TO něco. Život zhýralé anglické šlechty ve stínu umění a války, byl pro mě opravdovým zážitkem. (jo prej džentlemani - opět velmi pobavila slova Albieho babičky o tom, že všichni gayové jsou vlastně zastydlí puberťáci a vůbec to jak pragmaticky všichni k tomuto tématu přistupovali - dělej si co chceš, ale dědice prostě zplodit musíš) A všechny ty odkazy na neznámé zavrženíhodné malíře v čele s Monetem a nějakým tím Španělem jménem Pablo (!), válečná propaganda psaná autory takových literárních hrdinů jako byl Sherlock Holmes, lehké otření se o Winstona Churchilla, nenávist a linčování, pacifisti a jejich marný boj i ten hořký konec všech těch obrazů, to mě prostě neskonale bavilo.
Ale stejně se mě nejvíc dotklo to zjištění, že Albie a Oskar se pohybují ve stejném koutu Afriky a co všechno by to mohlo nakonec znamenat. (opravdu mi v tu chvíli přejel mráz po zádech)
Takže nevím jak vy, ale já se opravdu začínám těšit jak s rodinou Lauritzenových prožijeme druhou světovou válku.
PS: Nedalo mi to a mrknula jsem se na pár obrazů Hanse Gudeho - a musím uznat, že v jeho podání jsou Norské fjordy, jezera a hory téměř tak dokonalé jako Nový Zéland v podání Petera Jacksona.

3 28.11.2018

Né že by první světová válka v Africe nebyla sama o sobě hodně silným tématem (Belgie už nikde nebude tím, čím byla dřív) a inženýrská odysea v Norsku spíš bojem o život než prací, ale i přes ty spousty zajímavých informací ze všech možných kontinentů a oborů (mimochodem mě velmi pobavil plán - vlastně oba plány jak dosáhnout souhlasu jednoho tvrdohlavého otce se svatbou) mi tam přeci jen něco k naprosté spokojenosti chybělo. Možná to je právě Sverre do jehož příběhu se za malý okamžik pouštím. Takže ještě uvidíme.

25.11.2018

Tak jsem to dočetla (teda jenom tu českou část – a ano opravdu jsem naštvaná) a musím říct, že v horší chvíli to snad ani skončit nemohlo. Můj postoj k té poslední větě už znáte.
Mimochodem jsem si říkala, že si to budu pěkně dávkovat po troškách jako šafránu, aby mi to vydrželo dýl a vydržela jsem to tři dny, než jsem pak půlku knížky dala během pár hodin. (takhle k pevnosti mých předsevzetí)
Ale když ono všechno tak neuvěřitelně hladce směřuje (teda předpokládám) ke střetu s tou prokletou bílou ženou a ještě ke všemu jsem jako na jehlách, v koho že se nám to promění Web (jsem si skoro jistá, že to není jen tak nikdo – když už nic jiného strašlivě by mě zajímalo, co všechno by Fitze mohl naučit) a co bude sakra s tím čekajícím šaškem. (o to horší, že vím, že existuje ještě jedna trilogie) A to že Tomův život se rozpadá jak hrad z písku a mnohem víc lidí najednou ví, kdo to je, to je prostě… (viz Burrich), o Thickových nenávistných šťouchnutí nemluvě a stovkách dalších skvělých detailů, které tvoří tenhle příběh (taky se vám nejpodezřelejší postavou knihy zdá Riddle?). Je to prostě pořád dokonalé a já mám skoro stoprocentní pocit, že si nakonec ten poslední kousek přečtu v originále. (kdybyste znali mé zrezlé a nikdy příliš promazané jazykové schopnosti v angličtině, chápali byste, že zrovna tahle série je moje opravdová srdcovka, protože nemáte ani ponětí jak obrovitánský úkol přede mnou leží)
A proto, né že bych vás naváděla k revoluci, ale přeci jen na vás musím naléhat. Neměli bychom se jako čtenáři přeci jen vzbouřit a založit si vlastní malé nakladatelství, které by dokončovalo tyhle nedovydané série? Protože nevím jak vy, ale já už jich mám doma na můj vkus až dost a naprosto mě děsí, kolik takových ještě do konce svého života nasbírám - kromě Hobbové, ještě i Novickovou, Butchera a Redicka, co si tak namátkou vzpomínám a u všech mi přijde obrovská škoda, že nemám v knihovně po ruce ty další díly. :-(

3 22.11.2018

Tak a je to tady. Blížím se ke konci českého vydání a moje euforie, nadšení, dobrá nálada i zamilovanost se pomale, ale jistě mění v depresi, protože ač je to pořád lepší a lepší a lepší a lepší, a já přes ty slzy, když se Dutiful konečně dozví, kdo Tom Badgerlock je, myslím s mrazem v zádech jen na to, že mě čeká už jen poslední český díl a ta prokletá věta na jeho konci - Šašek už tam na mě čekal. Jak já jen tu větu začínám nenávidět.
Každý čtenář si přeci zaslouží svůj dobrý konec nebo alespoň nějaký konec (i když né dobrý), tak proč zrovna já musím mít jen tohle zatracené polovičaté něco a ještě ke všemu v takovouhle chvíli.

1 12.11.2018

Tak jo.
Jak jsem si pamatovala z té první trilogie vlastně skoro všechno, tak u těchhle knih mám pocit, jako bych je viděla poprvé v životě – a musím své paměti poděkovat za tu její děravost, protože číst to znovu, a kromě té prokleté věty na konci toho sedmého dílu (jak já ji nesnáším), jen velmi, opravdu velmi mlhavě vědět, co mě čeká, je prostě skvělé a já se znovu zamilovávám jako poblázněná puberťačka, když dostane první pusu.
A ty kapitoly zrovna v téhle části jsou prostě neskutečné. Nemluvím jen o tom, že jsem si bláhově myslela, že Živé lodě si přeci číst nepotřebuju, když chci pokračovat s Kronikami deštné divočiny. A ono ejhle stačilo pár stran o nějaké Jek a všechno je najednou v troskách a já už splétám plány, jak to stihnout přečíst ještě do Vánoc, protože by mě ta zvědavost, ke komu všemu ta jména patří, nejspíš zabila. (opět jen mlha) A když se tam najednou objevil Burrich, tak to bylo, jako když se po dešti otevře nebe a zasvítí slunce a já brečela společně s Fitzem schovaná za zdí z papírů a písmenek a představovala si stejně jako on všechny možné scénáře, které nakonec nenastaly.
Takže jistě pochopíte, proč se mi pět hvězdiček zdá málo a proč jich zároveň tak málo dát prostě musím. Protože jestli je něco, co považuji za prvořadou povinnost každé knihy, tak je to právě to, že vás dostrká k tomu číst další její kolegyně, aniž by vám při tom držela na krku naostřené pero, a ještě vás přesvědčila, že to všechno bláznovství je vlastně váš vlastní nápad.

2 12.11.2018

Vlastně doteď nemám ponětí o čem to celé bylo, ale až na tu za vlasy přitaženou jakuzu (jako pravdu jsou to takoví magoři? a opravdu mě tam teda štvala) a ty intermezza s Kozlopsavcem, byl příběh Endžiho Mijakeho vcelku příjemné počtení.

10.11.2018

Nedostává se mi slov nebo obráceně je toho tolik, co bych vám chtěla říct, že snad bude stačit jen jediné doporučení - přečtete si to - o hodně byste mohli totiž přijít. (alespoň já to tak měla, protože tohle je láska na celý život)

06.11.2018

Spanilá jízda pokračuje.

04.11.2018

Vlastně ani nevím, jak tohle napsat, ale mám z tohohle dílka velmi rozporuplné pocity. Není to typický Abercrombie - to by mi zas tak nevadilo, zatímco První zákon byl skvělý, ty další knihy už mě až tak nebavily. A oproti jiným dílkům v téhle kategorii pro dospívající je to pořád ještě velmi, velmi podařené, ale ….
Ale i přesto, že se to četlo velmi lehce přeci jen mě to trochu zklamalo - spíš však pro to, kdo to napsal, než pro příběh samotný (a pak že nemám předsudky:-( - nejvíc mě ale naštvalo to, že kdo je Nikdo jsem věděla prakticky od chvíle, kdy na něj měkosrdcatá kapitánka Šadikširram poprvé upozornila. (nejsem totiž zvyklá, že na něco takovýho přijdu tak brzy) Prostě to Abercrombie má alespoň u mě nastavené mnohem výš a já doufám, že to dožene v dalších dílech.

2 03.11.2018

Podle jednoho čínského přísloví je prý druhé čtení knihy jako setkání se starým přítelem. Já jen doufám, že se zrovna s tímhle přítelem setkáme ještě několikrát a pokaždé to bude stejně skvělé. Protože zrovna bez tohohle přátelství by svět nebyl takový jaký je právě teď - Dokonalým místem pro život.

30.10.2018

Ten nápad, že vám někdo zavolá v den vaší smrti mi teda přijde spíš jako mučení než něco, co by mě uklidnilo nebo donutilo k velkým věcem - hold jsem spíš Mateo než Rufus.
Ale ta knížka je jinak naprosto skvělá.
PS: Ke komentáři níže, taky jsem do poslední chvíle doufala, že je to jen marketingový blábol :-(

1 28.10.2018

Většinou mám ráda divné knihy, ale tahle na mě už byla až moc divná.

28.10.2018

Začíná mi docházet, že jako nájemný vrah a králův muž stojí Fitz za starou belu, ale jako člověka toho kluka prostě nemůžu nezbožňovat.
PS: A to, že vím, proč když myslí na Moly vidí Burriche, to je prostě .....:-)

2 22.10.2018

Tak jo, už to nevydržím. Já to prostě řeknu. Prostě se zeptám.
Můžete mi někdo říct, proč si každý rok kupuju tolik nových knih, když očividně všechny ty nejlepší už mám dávno doma? (ano za pět. Joo :-)

1 17.10.2018

Právě jsem zavřela čtvrtý díl a začínám si uvědomovat, že těch stránek je opravdu hodně (za mnou i přede mnou:-) a ještě ke všemu se na nich zatím nic moc neděje.
Ale zároveň s tím mi hlavou běží jen jediné - nevyškrtnula bych ani slovíčko, ani jedno mi totiž nepřipadá zbytečné.

1 16.10.2018

Asi to bude znít divně, ale Jack je můj princ na bílém koni - a jsem si jistá, že je mezi námi čtenářkami jen málo žen, které by to měli jinak - je to totiž tak neuvěřitelně sympaticky napsaná postava, že to prostě ani jinak nejde.
A možná právě o to víc, mi v tak dobré společnosti došlo, že triller nikdy nebude můj šálek kávy a neměla bych s tímhle žánrem příliš často koketovat. (alespoň pro mě to bylo až příliš průměrné čtení:-(

1 13.10.2018

Páni, mě samotnou překvapuje, jak rychle to zvládám louskat a jak najednou nacházím časové okénka vhodná ke čtení, v místech, kde jsem to vůbec, ale vůbec nečekala. (konečně přicházím tomu čtení v mobilu na chuť)
Ale ono se od toho doopravdy nedá vůbec odtrhnout.

2 12.10.2018

Chtěla jsem tu prezentovat opravdu odvážné tvrzení, ale nechám si to na další díly, určitě k tomu bude ještě nejméně sedm dalších příležitostí. Teď řeknu jen jedno - čtu to podruhé, takže několik zásadních dějových zvratů mi ulpělo v paměti (dokonce jsem si pamatovala jednu větu prakticky do posledního písmene včetně diakritiky - ano, jsem na to dostatečně hrdá:-) a víc než pár maličkostí se ztratilo v čase. Ale ono ani nejde o to, co jsem si zapamatovala nebo zapomněla, jde o to, že to oboje stále ještě perfektně sedí k sobě a ten příběh mě zase neuvěřitelně okouzluje. A mám takové tušení, že až se znovu rozhoupu, číst to potřetí a počtvrté a pak znovu, bude to naprosto stejně dokonalé.

1 09.10.2018