Dračí hrozba
Margaret Lindholm
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85889/snedy-muz-draci-hroz-85889.jpg
5
27
3
FitzChivalry Farseer nadále sídlí na hradě Buckkeep, kde se pod jménem Tom Badgerlock věnuje svým každodenním povinnostem tělesného strážce lorda Goldena. Kromě toho plní tajné poslání Chadeova špeha v labyrintu hradních chodeb, aby získané informace použil k záchraně království, které se nebezpečně potácí na pokraji války. V roli učitele se FitzChivalry snaží vštípit princi Dutifulovi své omezené znalosti z oboru Umění: dědičné a návykové magie Farseerů. Přitom musí na Buckkeepu vyučovat člověka, který má nezkrotné a silné vlohy k Umění a jehož zaryté nepřátelství vůči Fitzovi muže mít nedozírné následky pro všechny zúčastněné. Fitzovi je jedinou útěchou pouze jeho trvalé přátelství se šaškem. Ale i to je ohroženo, když mu nečekaná návštěvnice z Bingtownu odhalí zdrcující tajemství z šaškovy minulosti. A tak Fitz, zbaven přítelovy podpory a zmítán intrikami, stojí před největším úkolem, jímž je prosté přežití na nevyhnutelné a kruté cestě, kterou mu připravil osud.... celý text
Přidat komentář
A děj pádí dál doslova mílovými kroky. Troufám si říct/napsat, že slova "Fitz, zbaven přítelovy podpory . . ." jsou poněkud nepřesná. Fitz/Tom v tomhle dílu zjišťuje, že jeho chování (úvahy a z nich vyplývající dedukce, jimiž se poté řídí) vůči těm, kteří jsou mu nejbližší a přejí si být mu oporou, je přinejmenším nevhodné. Nejmarkantněji se to projeví na jeho vztahu se šaškem/lordem Goldenem; letité bezvýhradné podpory Bílého proroka se zbavil sám, poté co jej obvinil a urazil všemi možnými způsoby.
Ale i Burrichovo objevení s Fitzem dokáže důkladně zatřást. Zjištění, že Burrich si celá léta vyčítá Fitzovu smrt a nesplnění svého slibu princi Chivalrymu, je pro něj velmi bolestné, o to víc, že Burrichův syn Swift je nadán Moudrostí, kterou jeho otec považuje za nejhorší zlo.
Asi nejzásadnější informace obsažená v tomto dílu je výzva narčesky Eilliani určená princi Dutifalovi, a poté jeho reakce. Je jasné, že se máme na co těšit - pokud se oba rozhodnou plnit své sliby. A pro mě je zadostiučiněním rozvíjející se příběh Thicka, který se má stát koterií prince Dutifala: naučit ty dva vážit si jeden druhého, uznávat své schopnosti a k tomu úzce spolupracovat, to nebude nic jednoduchého.
Naštěstí jim - Fitzovi a princi - Thick zcela nevědomky odhalí i záhady piebaldovského sledování, takže už vědí, kde mají hledat nepřátele. Podobně nadějně vypadá Hapova situace, a to jak u jeho mistra, tak u otce Svanji. Přesto se Fitz neustále vrací do dob svého mládí, do situace, kterou zažíval on a Molly, navzdory dobrým radám svých pečovatelů. A dochází k zajímavému názoru:
"Možná nás bohové trestají tím, že nás konfrontují s našimi vlastními pošetilými chybami, odsuzujíce nás k tomu, abychom se dívali, jak naše děti padají do těch samých pastí, které ochromily nás."
Tak jo.
Jak jsem si pamatovala z té první trilogie vlastně skoro všechno, tak u těchhle knih mám pocit, jako bych je viděla poprvé v životě – a musím své paměti poděkovat za tu její děravost, protože číst to znovu, a kromě té prokleté věty na konci toho sedmého dílu (jak já ji nesnáším), jen velmi, opravdu velmi mlhavě vědět, co mě čeká, je prostě skvělé a já se znovu zamilovávám jako poblázněná puberťačka, když dostane první pusu.
A ty kapitoly zrovna v téhle části jsou prostě neskutečné. Nemluvím jen o tom, že jsem si bláhově myslela, že Živé lodě si přeci číst nepotřebuju, když chci pokračovat s Kronikami deštné divočiny. A ono ejhle stačilo pár stran o nějaké Jek a všechno je najednou v troskách a já už splétám plány, jak to stihnout přečíst ještě do Vánoc, protože by mě ta zvědavost, ke komu všemu ta jména patří, nejspíš zabila. (opět jen mlha) A když se tam najednou objevil Burrich, tak to bylo, jako když se po dešti otevře nebe a zasvítí slunce a já brečela společně s Fitzem schovaná za zdí z papírů a písmenek a představovala si stejně jako on všechny možné scénáře, které nakonec nenastaly.
Takže jistě pochopíte, proč se mi pět hvězdiček zdá málo a proč jich zároveň tak málo dát prostě musím. Protože jestli je něco, co považuji za prvořadou povinnost každé knihy, tak je to právě to, že vás dostrká k tomu číst další její kolegyně, aniž by vám při tom držela na krku naostřené pero, a ještě vás přesvědčila, že to všechno bláznovství je vlastně váš vlastní nápad.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dračí strážce |
| 2000 |  Krev a jed |
| 2015 | Nebezpečné ženy |
| 2012 | Magická loď |
| 2019 | Dračí domov |
Kniha Dračí hrozba je v
| Přečtených | 51x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 5x |
Po utahaných a dějově prázdných dílech přichází konečně osvěžující léčivá injekce v podobě invenčního a rychlejšího spádu.
Všechny možnosti vývoje vztahů hlavních postav, dějových linek a zajímavých lákadel v podobě nedořešených tajemství už konečně neleží ladem u cesty, ale byly sebrány, oprášeny a konečně se s nimi se zápalem a péčí začíná pracovat. Téměř tak dobře, jako to bylo na denním pořádku u série Farseer.
Nejzajímavější mi přišel Thick - znetvořený imbecilní sluha poradce Chadea a jeho vztah s Fitzem, který ho učí umění a začleňuje ho do své neobvyklé a zajímavé koterie. Zamotanec intrik, zvratů a překvapení nabírá šíleně na obrátkách, ale je zamotaný takovým tím velmi čtivým, jednoduchým a dokonale přehledným způsobem, ve kterém se prostě neztratíte, ani když u čtení na chvíli usnete. Avšak to neznamená, že je jednoduchý, nebo hloupý - ba naopak !! Vše je brilantně a pečlivě promyšleno tak, aby na každém řádku číhalo napětí a člověk se jen klepal, jak se vztahy a situace vyvinou. Šok a zvrat je na každém rohu a vrací čtenáří adrenalin, který ho nutí do stále další četby a nedá šanci únavě ani nudě.
Jak jsem již naznačil - není tady moc akce. Je to postavené hlavně na postavách, brilantně zajímavě provázaných vztazích, postavených na velmi dospělých tématech s hořkým podtónem zodpovědnosti, cti, zrazeného přátelství, nepochopených dobrých úmyslech a chybách, kterým se člověk nevyvaruje, jejichž lejtmotivem je pohnutý a tvrdý osud, který se s nikým nemaže a je naprosto nepředvídatelný. Tak nepředvídatelný a nepříjemný, že to na fantasy není moc obvyklé.
Všem hrdinům fandím, vžívám e opět do jejich kůže a držím jim palce, protože to, co prožívají, je sepsáno tak sugestivně, jako bych každou ránu osudu, jenž si protrpí, prožil na vlastní kůži.
Doufám, že nadšení spisovatelčina - do této chvíle pouze dřímajícího, před nějakou dobou uspaného talentu - se vrací konečně v plné síle.