Knihomlok2015 komentáře u knih
(SPOILER) Vlastně bych mohla dát pět hvězdiček, jenže já nechci. Nechci, protože truchlím pro Orsu, protože nesnáším to, jak se rozhodla Rikke - o to víc, že její logiku naprosto podvědomě chápu a moje srdce přitom odmítá i uvěřit. Protože Gunnar Broad se z toho nikdy nedostane a hlavně protože to díky jednomu vidění všechno bylo úplně k ničemu a nejspíš to všechno půjde nakonec k čertu. A přesto všechno nebo právě proto se neskutečně těším, až se mi do ruky dostane další kniha a já budu moci pokračovat v tom neskutečném vyprávění, které jednou bude tvořit historii Spojeného království.
Bohužel doslov od Kláry Macúchové a Milana Ohniska mi na tomhle opusu přišel jako ta nejzajímavější (a nejsrozumitelnější) část knihy, jinak jsem se v tom opravdu jen a jen ztrácela.
Démonský božské. Jsem natěšená na další díl jako malá holčička před cukrárnou.
Skvělé. Trochu mě děsí množství postav, ale zatím to perfektně drží pohromadě a je to skvělá jízda. Takže s naprostou spokojeností jedu dál.
Po prvním víceméně rozpačitém díle, druhém, kde mě už vlastně štvalo jen to zmrtvýchvstání jednoho padoucha, přišla tahle poslední třetina a Nimbus i se svým plánem, který tuhle trilogii přenesl na úplně jiný level, zařadil mezi nejoblíbenější postavy a zcela tak zastřel několik alespoň pro mě rozčilujících detailů, spisovatelských berliček a opravdu hodně předvídatelných situací. Takže spokojenost.
Velmi povedené finále, ke kterému na můj vkus však vedla až příliš dlouhá, dlouhá, dlouhá, dlouhá, dlouhá cesta.
Odkládám na straně 302 zcela vyčerpaná snahou dostat se alespoň tam. Ovšem s tím, že se k ní někdy vrátím - trošičku se ovšem bojím, že v tomhle případě sama sobě jen lžu.
Po prvním (alespoň pro mě) rozpačitém dílu, přišlo tohle šíleně zvláštní dobrodružství a mě opravdu přijde škoda, že další kniha vycházet nebude. Teď po druhém dílu bych rozhodně chtěla vědět, jak si Senlin a spol. budou vést dál a jaká všechna tajemství ještě poodkryjí. Škoda.
Zábavné, svižné, jednoduché, prostě přesně to, co jsem po Malém životě potřebovala. A na rozdíl od skutečnosti to má i dobrý konec. (Opravdu jsem neodolala abych se nepodívala, jak to bylo doopravdy - takže to má i vzdělávací stránku, a to mně osobně imponuje u každé dobré knihy) Má to vlastně jen jedinou chybu - ta obálka je prostě hrozná.
Mrazivý zážitek o rozkladu jedné duše a nemožnosti sejít z jednou vytýčené cesty. Ani zdaleka dokonalý, chybělo mi víc Malcolma a z nějakého naprosto iracionálního důvodu vůbec nesedl výlet do Alhambry. Emocionálně naprosto vyčerpávající, balancující až na samé hranici fyzické bolesti, s tak šíleným odhodláním tlačit na pilu, že si říkáte, že tohle už prostě, kromě toho číst dál, nedokážete nadále brát ani vážně. Skoupý na nechutné detaily, až vás všechny ty odporné činy nechávají téměř chladnými, včetně jedné posrané autonehody a rozsekají vás až následky táhnoucí se desítky let nebo pár týdnů, odhalující mnohem víc než jen žiletkami obnažené krvácející maso. Četla jsem do dvou do rána s vědomím, že za tři hodiny vstávám do práce, ale přes všechny ty nedostatky to prostě nebylo možné odložit. A bylo to.…….. však vy víte.
Kniha z podobného ranku jako ty od Donala Rayna, ovšem chybí ji trocha poetičnosti navíc.
Na konci zůstalo víc otázek než odpovědí, takže to vlastně jako první díl série zafungovalo naprosto skvěle.
Nejlepší komiksový zážitek mého života.
Ještě donedávna jsem si byla celkem jistá, že jsem schopná si přečíst s chutí prakticky cokoliv, co přede mě někdo postaví. Ovšem pak přišla Muriel Barberyová a postavila před můj čtenářský vkus tak bytelnou zeď, že ji prostě a jednoduše nejsem schopná jakkoliv překonat. Naprosto se míjím s jejím stylem (a to už i v S elegancí ježka), žádná kniha mě doposud tak silně nenudila a neuspávala a dočetla jsem jen s největším sebezapřením. A stejně jako několik lidí níže i já vlastně nemám ponětí, co jsem to vlastně četla.
Kromě ověřených matadorů Lynche a Abercrombieho se ani jedna z dalších povídek bohužel nezasloužila o to, aby tahle knížka dosáhnula alespoň na tu druhou hvězdičku.
Možná nevím, co napsat o téhle knize (myslím, že se najde mnoho čtenářů, kteří hodně dlouho nebudou schopni slova stejně jako já), ale rozhodně vím, co napsat o její autorce - nespustím ji z očí, přehlédnout její další knihy by mě mohlo opravdu hodně mrzet. A to prostě a jednoduše po Němcích a Zuzanině dechu rozhodně nechci.
Né že by ta kniha byla až tak špatná, ale mně prostě při slovech odcupitala a nahatá naskakovala taková kopřivka, že by se mi dal na kůži strouhat sýr.
Jako životní příběh vcelku inspirativní, ovšem to zpracování stojí za starou belu.