kiki11
komentáře u knih
Vlk samotář
Jodi Picoult
Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdy, ale tahle knížka si zaslouží dostat plný počet. Bylo pár scén, hlavně těch spojených se soudem, kdy mi přišlo čtení trochu zdlouhavé, ale pak mi to dokonale vynahradily části, kdy jsem se nemohla odtrhnout. Mám Jodi Picoult hrozně ráda, její kontroverzní témata, která není vůbec lehké rozlousknout, její styl psaní. Vždycky si u jejích knih říkám, že je určitě právnička, protože toho tolik ví o průběhu soudu atd., ale podle doslovu vím, že není, a o to víc oceňuji, kolik jí muselo dát práce všechno si zjistit a poradit se s mnoha lidmi, aby takovouto knihu vůbec mohla napsat. Navíc zde zabředává do pro mě úplně neznámých vod co se týče života vlků. Bylo nesmírně zajímavé dozvědět se tolik nových informací. Už se těším na další dílo této skvělé autorky.
Bezpečný přístav
Nicholas Sparks
Nejkrásnější knížka od Sparkse, jakou jsem četla. Jako první jsem sice viděla film (který se mi mimochodem líbil úplně stejně), ale vůbec mi to nevadilo. Krásné prostředí, velmi sympatické postavy a moc příjemná atmosféra se nese celou knížkou. Nechybí ani napětí a náhled do hlavy psychopata. Na Sparksových knížkách mám ráda to, že to není jen bezbřehá romantika a spousta milostných scén, ale především příběh, který autor umí velice poutavě vyprávět. Přečteno skoro celé během jednoho dne, vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Tato kniha mi bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě.
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Ptáci v trní - kniha, která se mi vryla do srdce a stala se jednou z mých oblíbených hned po prvních stránkách. Brilantně vykreslené charaktery postav, perfektní popisy situací a neuvěřitelně čtivý a květnatý styl psaní - to všechno mě naprosto pohltilo. Bylo pro mě téměř nemožné od čtení odtrhnout oči a věnovat se něčemu jinému. Navzdory délce jsem knihu zvládla za pár dní.
Já teda jako první viděla seriál, který se mi líbil, ale kniha je samozřejmě mnohem podrobnější a propracovanější. Mohu ji jednoznačně doporučit. :)
Pár stránek navíc
Lin Rina
Moc krásně zpracované pokračování. Charaktery postav se autorce podařilo zajímavě rozvést a některé situace osvětlit. Hodně mě bavil pohled Elisy a její příběh se směnným obchodem a už se nemůžu dočkat, až si přečtu Kufr z nebe, kde se o ní dozvím zase o trochu víc. Tahle knížka byla takové příjemné pohlazení po duši a popravdě mě dost mrzelo, že už jsem na konci. :D Opravdu jsem si ten příběh zamilovala. Doufám, že mě další díl nezklame.
Smršť
Jozef Karika
Byla jsem rozhodnutá dát 4*, ale za to sáhodlouhé filozofování na konci, kdy jsem už z nudy odpočítávala stránky, musím jednu hvězdičku ubrat. Karika je skvělý vypravěč, o tom jsem se přesvědčila už potřetí. Začátek byl zajímavý, během čtení záhad přibývalo, napětí gradovalo, jen ten konec, od kterého jsem očekávala nejvíc, se úplně nepovedl. Zatím tedy nejslabší knížka od něj. Rozhodně ho ale nezatracuji a ráda a s chutí si přečtu autorovu další tvorbu, protože vím, že umí, jen tentokrát to nebylo to pravé ořechové.
Mlčení jehňátek
Thomas Harris
Mlčení jehňátek je jedna z těch knih, kterou je hrozně těžké ohodnotit. Ze začátku se mi to nečetlo zrovna dobře, občas jsem měla chuť knihu odložit, protože jsem se docela nudila a místy mi unikalo, o čem autor vlastně píše. Postupně jsem si ale na styl psaní zvykla a začalo mě to bavit, takže jsem zbylé dvě třetiny přečetla během docela krátké doby. Jinak ale musím vyzvednout perfektní psychologii postav, promyšlenost děje a originalitu příběhu. Tuto knížku jsem si chtěla přečíst už několik let a jsem ráda, že jsem se k tomu konečně dostala.
Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Moje druhá kniha od tohoto autora. Je to zajímavá detektivka s mrazivou severskou atmosférou a nečekaným rozuzlením. Jediné, co bych vytkla, je, že místy je příběh možná zbytečně zdlouhavý, ale jinak se mi to líbilo a četlo se mi to dobře. Po sérii "Öland" klidně sáhnu příště znovu.
Strach
Jozef Karika
Kdo četl Trhlinu, určitě se neubrání srovnání. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, která z těchto dvou knih se mi líbila více. Po nedotaženém závěru musím říct, že Trhlina. U Strachu jsem ale zažívala úplně stejné pocity, skoro celou dobu jsem měla husí kůži a nemohla jsem přestat číst. Karika je výborný vypravěč, dokáže udržet čtenáře v napětí a navodit pěkně mrazivou atmosféru. Takže i tak hodnotím plným počtem hvězd, protože málokterá knížka mě tak dostane.
Btw. musím pochválit nádherný přebal.
Panský dům
Anne Jacobs
Byla to taková směsice Panství Downton, Grandhotelu a Pýchy a předsudku, ale já mám tyhle historické příběhy ráda, takže se mi to moc líbilo. Občas to bylo trochu klišé, ale nevadilo mi to. Divím se, že má tato kniha tak nízké hodnocení. Mě bavila a už se chystám na další díl.
Atómové návyky
James Clear
Inspirativní a motivační kniha, která čtenáře nabudí využít některé návody v praxi a taky hezky radí, jak odbourat prokrastinaci. Kniha je napsaná čtivě, vše je pěkně vysvětleno a ukázáno na mnoha příkladech. Akorát mi občas přišlo, že se některé věci často opakovaly, hlavně v posledních kapitolách jsem měla pocit, že autor omílá dokola to samé. Jinak to ale bylo zajímavé čtení a klidně si z tohoto žánru někdy přečtu něco dalšího.
Strakonický dudák
Josef Kajetán Tyl
Čteno v rámci ČV (kniha, která má v názvu slovo aneb), ale stejně jsem na ni měla zálusk už dávno. Příjemné, svižné čtení s pohádkovou atmosférou, nadčasové a i přesto, že bylo napsáno v roce 1890, stále má dnešním čtenářům co říct. Mně se to líbilo.
Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Podle obálky a názvu jsem očekávala nějakou oddechovku odehrávající se v Paříži, která pohladí po duši, a ona je to zatím knížka, kde se řeší samé smutné věci a v Paříži se ocitáme jen okrajově. Sice jsem očekávala něco jiného, ale to nic nemění na tom, že se mi líbila a moc dobře se mi četla. Asi to není top kniha roku, ale bavila mě a užila jsem si ji. Ráda si přečtu i druhý díl a jsem zvědavá na film.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Taková pitomost, jakože někomu přestane dojit kráva a jaké peklo se díky tomu rozpoutá. Kolik nevinných lidí zbytečně zemřelo tak příšernou smrtí a kam až sahá lidská hloupost a omezenost. Strašná představa, že se to skutečně dělo.
Autor píše opravdu dobře, autenticky, kniha je čtivá, i když by se našlo i pár pasáží, které byly zbytečně rozvleklé a až příliš popisné. Je tu mnoho postav, měla jsem trochu problém zorientovat se kdo je kdo, ale to nic nemění na tom, že je Kladivo na čarodějnice velmi hodnotné dílo, které by si měl přečíst každý.
Dům tajemných stínů
Darcy Coates
Tohle byla zatím nejlepší knížka ze série o strašidelných domech, co jsem od Darcy četla. Tento příběh se lišil od těch předešlých a mně se to takhle moooc líbilo. Za jedno bylo fajn zasazení do doby dávno minulé, za druhé mě potěšila romantická linka, a za třetí tentokrát autorka šla více do hloubky s charaktery postav a co se týče děje, nedržela se té klasické šablony jak ji známe z jejích předešlých knih. Myslím, že u této knihy je zatím nejvíc vidět autorčin posun od Ducha domu Ashburnů, že se postupem času vypsala a ukázala, že umí napsat opravdu úžasnou knihu - tím nechci říct, že ty předešlé nebyly skvělé, byly, akorát tato byla napsaná mnohem víc do hloubky, takovým více květnatým stylem, řekla bych, a to už vyžaduje nějakou tu spisovatelskou zkušenost.
Takže rozhodně doporučuji, moc jsem si čtení užila.
Modré z nebe
Vlasta Javořická
Čteno v rámci ČV - kniha, kterou po přečtení někomu darujete. Vlasta Javořická je oblíbená autorka mojí mamky, ale tuto knížku od ní ještě nečetla, takže je to jasné. :)
Toto byla moje první kniha od této autorky. Moc se mi líbila, i přes staročeštinu se četla lehce a rychle. Autorce se podařilo krásně vykreslit charaktery postav. Párkrát jsem se i zasmála - třeba když šla Marijánka nakupovat a místo karfiolu koupila karafiát. :))
Ráda si od Vlasty Javořické přečtu něco dalšího.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Já nevím, ale tyhle hlubokomyslné knížky asi nejsou pro mě, asi jim nerozumím. Připadala jsem si jako při čtení Malého prince, kdy jsem čekala nějakou pecku, protože mi každý říkal, jaká je to super knížka, ale u mě se žádné nadšení nedostavilo. Tady to mám stejně. Neříkám, autor píše hezky a s citem, knížka je plná metafor a moudrých myšlenek, vyjadřuje to, jak stařec zapomíná a chce si uchovat krásné vzpomínky, ale nemůžu říct, že bych byla nějak uchvácená. Možná je to i tou délkou, že jsem si za tu chvilku k postavám nestačila vytvořit pouto. Třeba jí někdy dám ještě jednu šanci.
Stíny nad zálivem
Lucy Clarke
Psycho thrillerem bych tuto knihu nenazývala, ale je to výborný psychologický román. Autorka dokázala skvěle zpracovat zápletku, tolik lží, nevěr, vysvětlení, která jsou vzápětí vyvrácena, jsem nečekala. Líbil se mi autorčin styl psaní, s každou další stránkou jsem byla víc a víc napjatá a těšila se, jak to dopadne. K tomu se příběh odehrává v krásném prostředí moře. Doporučuji, čtení jsem si moc užila.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Páni, to bylo něco. Neuvěřitelně čtivé a napínavé. První polovina plyne svým tempem, ale rozhodně nenudí. Ve druhé polovině se to pěkně rozjede a přestat číst je téměř nemožné, přestože je jedna hodina v noci a já ráno vstávám do práce. Musela jsem to dočíst. Za mě tedy super a rozhodně doporučuji.
Poslední dny Pompejí
Edward George Bulwer Lytton
Příběh Pompejí mě vždycky hodně zajímal, mám ráda různé dokumenty na toto téma a proto jsem byla zvědavá na tuto knížku, byť je děj smyšlený. Překvapilo mě, jak byli lidé v té době pokrokoví a vyspělí, co všechno měli a kolik toho uměli. I přesto, že je to kniha z roku 1834, je opravdu čtivě a poutavě napsaná, četla se sama, až jsem byla překvapená, jak moc mě bavila. Na začátku sice jsou některé pasáže malinko zdlouhavější, ale není to nic, co by se nedalo přežít. Opravdu dobře napsaná kniha.