Kerriova komentáře u knih

Velmi těžko se mi hodnotí. Rozhodně musím ocenit vzhled knihy. Její přebal i plátěný potah jsou umělecká dílka, ty motivy pařátů se mi ohromně líbí, stejně jako látková záložka neobvyklého tvaru. Ilustrace v knize jsou také úchvatné. Originalita se Pařátům rozhodně upřít nedá.
Bohužel obsahově už mě zase tolik neuchvátila. Dostala jsem naservírováno dvacet ultrakrátkých povídek, což je jasné už z celkového počtu stránek. Valná většina z nich staví na pocitech. Opět jsem se tady setkala s tím, čemu říkám pocitový či emocionální horor. Autorka staví onu děsivost a hrůznost na psychologii, na temnotě, kterou si nosíme každý v sobě, na naší zvířecí části. Svými texty se snaží vyvolávat ve čtenáři psychedelické obrazy a vize, nasměrovat ho k pocitu hnusu, zmaru a beznaděje. Jen naprostý zlomek povídek má skutečně hmotné jádro a vypráví příběh, který má hlavu a patu. V anotaci se sice píše o nesrozumitelných symbolech, ale toto bylo vskutku až příliš neuchopitelné. Slovy klasika - tento způsob hororu zdá se mi poněkud nešťastný. Mechanicky přečtu, hledám smysl, nenacházím, pokračuju dál, o deset vteřin později zapomenu. Reálně jsem pochopila význam asi u čtyř povídek. Všechny ostatní měly jen ten dojmový úkol, který se bohužel v mém případě naprosto míjí pravděpodobně požadovaným a očekávaným účinkem. Může to být odlišnou mentalitou, přece jen Argentina je cizokrajná kulturní oblast založená na silných mytologických, ale také křesťanských symbolech a zvyklostech. Nebo na to nemám potřebné buňky, jsem imunní vůči psychologickým snahám vnutit mi určité pocity či co já vím co ještě.

1 14.03.2024

Miluju detektivky, ale nemám ráda válečnou tématiku. Tady mě však natolik vtáhl příběh, vyšetřování a snaha odhalit pachatele, že jsem válku v podstatě odsunula na vedlejší kolej a příliš jsem ji nevnímala. Naprosto mě fascinoval působivý popis města v plamenech, doslova jsem viděla tu oslnivou ohnivou záři, tavící se pouliční lampy, rozžhavené dlažební kostky, po kterých se ani nedalo chodit a cítila jsem ten nesnesitelný žár. Inspektor Heller je velice sympatická postava, kterou jsem si okamžitě oblíbila. Vřele doporučuju, super čtení!

4 03.03.2024

Na tuhle knihu jsem si brousila zuby od okamžiku, kdy jsem se o ní doslechla v knižním bookstormingu a viděla jsem její obálku. Naprosto mě okouzlila a anotace zněla také slibně. Poněkud mě zarazily první recenze, které jsem četla, nebyly zrovna pozitivní. Ale o to zvědavější jsem na ni byla. A konečně jsem si mohla udělat vlastní názor:
Moc pěkně vystavěný příběh, zajímavé prolínání současnosti a deníkových záznamů, které byly navíc opravdu poutavé, zapojení mojí milované mytologie a rituálů a rozmanitá paleta charakterů. Za to všechno hlasitě aplauduju a vyřvávám hurá. Ovšem účinky, jakými se projevovala vláda bezejmenného boha, a bleskový obrat v chování uctívačů byly i na můj vkus trošku přehnané, to mi úplně nesedělo. Některé pasáže či popisy by rovněž nemusely být tak podrobné, dalo by se to lehce zkrátit. Přesto však nemohu říct, že by mě knížka jakkoli zklamala nebo snad znechutila. Líbila se mi a bavila mě. Připomínala mi svým způsobem Kinga, ale nedosahovala bohužel jeho kvalit co se týče psychologické propracovanosti. Je zvláštní, ale plně odpovídá tomu, co člověk může očekávat pod kolonkou horor. To znamená – naprosto cokoli. Horor nezná hranic. Jen ty, na které naráží fantazie samotného autora.
Sečteno, podtrženo – osobně bych knihu s klidným svědomím doporučila, byť jen těm čtenářům, kteří jsou schopni a ochotni přijmout i poměrně nekonvenční nápady a jsou otrlejšího ražení. Slabší povahy by mohly mít potíže některé části rozchodit.

Knihu mi v rámci spolupráce poskytly k recenzi Knihy Dobrovský.

14.01.2024

Na počátku všeho byla nehoda. Nehoda, která vedla k rozuzlení jednoho starého spletitého tajemství... Po počátečním lehkém zmatku v postavách a časových linkách jsem se zorientovala a pak už jsem nerušeně sledovala vývoj obou příběhů a patřičně jsem si ho užívala. Bavilo mě, jak postupně vyplouvala na povrch rodinná tajemství, ze skříní se vysypávali kostlivci, příběh krůček po krůčku temněl, až nakonec všechno zapadlo do sebe a z celé té mozaiky se sestavil zajímavý kompletní obraz. V závěru se jednotlivé samostatné cesty postav (a rodin) dokonale provázaly. Děj byl promyšlený, poutavý a moc příjemně se to četlo. A ač byl příběh svým způsobem smutný a těžký, byl také příjemně dojemný a chytal za srdce. Opět jedna z těch knih, kterou čtenář jen velmi nerad odkládá.

1 31.08.2023

Tahle útlá knížečka s velice stylovou obálkou je prvotinou autorky a tak jsem na ni byla moc zvědavá.
A tedy, klobouk dolů! Příběh neštěstím stíhané Nory, která už neví, komu může věřit a ztrácí pevnou půdu pod nohama, mě okamžitě zaujal a nemohla jsem se odtrhnout. Její utrpení bylo popsané tak živě, až mi jí bylo vážně upřímně líto. Kolik toho může jedna osamělá matka unést a vydržet? A jaká tajemství skrývá ten strašidelný les? Jak se příběh vyvíjel, přesouvalo se moje podezření mezi hned několika postavami a chvílemi mě hezky mrazilo v zádech. Ovšem závěrečné rozuzlení bylo nefalšované grand finale. Tak šokující, že tomu můj mozek odmítal uvěřit a trvalo mi dobrou chvíli, než jsem to zpracovala.
Beze stopy pro mě bylo velice příjemné překvapení. Texty začínajících autorů bývají obvykle trošku těžkopádné, nepoužívají ještě ty správné obraty, věty jsou krkolomné, šroubované, zkrátka nejsou vypsaní. V tomto případě mě od samého začátku překvapila plynulost textu, jistota vyjadřování autorky, přímočarost. Žádná zaváhání. Stejně tak s tempem nebyl žádný problém, děj je skvěle svižný a má pěkný spád. Hluchá místa jsem nenašla. Krátké kapitoly a samostatné pohledy jednotlivých postav usnadňovaly přehlednost. Je to čtivé, chytlavé a pořádně napínavé. Doporučuji zejména těm z vás, kteří mají chuť na poctivý a kvalitní psychothriller. Pro mě to je jedna z top knížek v tomto žánru.
Jestliže nám autorka naservírovala takovouhle jízdu jako první chod, pak se nemůžu dočkat, až dostaneme nášup. A tak mi nezbývá než upřímně doufat, že ho dostaneme brzy. Jak to vypadá, rodí se tu nový talent, Shari Lapena českých luhů a hájů!

2 12.08.2023

Dlouho jsem neměla z knihy tak rozporuplné pocity a asi nikdy jsem tak hodně neváhala nad hodnocením. Nejdříve jsem chtěla jít maximálně na 70%, ale zároveň je tu něco, co mě nutilo dát až 90%. A tak jsem se rozhodla pro takový vyšší kompromis.
Na jednu stranu je totiž knížka dost zmatečná, skáčeme tu v čase i mezi obrovským množstvím postav. Je tudíž opravdu náročné se v tom pořádně zorientovat a neztratit se. Navíc si hlavní postavy ve druhé polovině knihy vytvoří přezdívky, což situaci zrovna dvakrát nepomůže, v tu ránu už čtenář téměř nemá možnost přiřadit si jména jako je Swift, Heron a další anglická označení ptáků k původním jménům. Ve finále ještě ke všemu zjistíme, že tyto postavy ve skutečnosti sledují trochu jiný cíl, než to celou dobu vypadá, a vůbec celá jejich operace je silně přitažená za vlasy. Toto všechno mě na knížce neuvěřitelně iritovalo.
Na stranu druhou mě ale ten nápad od začátku fascinoval, dá se říct až děsil, protože když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, uvědomí si, že autorka vlastně čerpá z reálných faktů. Ona postavila svou knihu na věcech, které dnes a denně prožíváme, které tak jednoduše vážně fungují. Nepíše tam o ničem, co by se nepřibližovalo pravdě, co by někteří z nás už někdy v životě neřešili nebo o tom alespoň neslyšeli. Nebo vám nikdy neukradli data? Nikdy vám náhle nevolala pofidérní společnost či obchod, kterým jste svoje telefonní číslo rozhodně nedávali? Nikde na vás nevyskakují nápadně personalizované nabídky nákupů? Nikdy jste neslyšeli o doslova jedovatých oblastech světa? V tomhle bordelu opravdu žijeme. A Anne Freytag si jen položila otázku copak by se stalo, kdyby se z toho klidného a poslušného stádečka ovcí, kterým jsme, ať se nám to líbí a přiznáme si to nebo ne, najednou vyčlenilo pár jedinců, kteří by už měli toho všeho plné zuby a sebrali odvahu na to, postavit ty šedé eminence před lidový soud. Podobnou knížku jsem ještě nečetla a byl to vskutku velice zajímavý a zneklidňující zážitek.

2 22.07.2023

Tohle bylo tak neskutečně čtivé, až to bylo doslova žravé. Poutavá jízda od první do poslední stránky. Pořád se něco děje, pořád na světlo vyplouvají další a další zvláštní zjištění. Skvěle promyšlené, na první pohled spolu nesouvisející dva případy, které ve finále krásně zapadnou do celku. Myslíte si, že víte, kdo je pachatel? Hahaa, tak určitě! Ten smrad zahnívajícího bahna sice čicháte dobře, ale vane odjinud, než by se zpočátku mohlo zdát. Mám ráda poctivé klasické detektivky tohoto typu a tahle byla navíc okořeněná dvojicí správňáckých vyšetřovatelů. Krom toho se mi velice zamlouval styl, jakým autorka píše, vyloženě si hraje se slovy a umí výborně popsat prostředí, atmosféru i postavy, všechno působilo hodně živě a vyvolávalo to ve mně ty správné emoce. Jen mě trochu rušilo poměrně velké množství postav, a tudíž i jmen, kvůli čemuž jsem se občas ztrácela a musela jsem si zalistovat pár stran zpátky. Rozhodně to však byl moc příjemný čtenářský zážitek, což potvrzuje také fakt, že jsem knihu zhltla za pouhých 24 hodin. Určitě se podívám i na další autorčinu knihu Klekánice a jsem upřímně zvědavá, co po těchto dvou postavách slovanského folkloru přijde příště

7 27.06.2023

Tahle knížka se mi četla neuvěřitelně příjemně. Bylo to něžné, opravdu doslova plné emocí, smutně krásné. Čtenáři se před očima vykresloval příběh jedné rodiny, kde si každý hraje na vlastním písečku, žijí spolu, ale vlastně sami. Příběh zavání sci-fi s ohledem na popisované schopnosti, ale je moc hezký. Malinko škoda toho nedotaženého konce. Tam se mohla autorka trochu víc rozepsat a dokončit vyprávění nějakým pěkným smysluplným koncem, bohužel to zničehonic usekla. Ani to mi ale nezkazilo jedinečný zážitek. Dokázala něco, co se mi u knížky snad ještě nestalo měla jsem neobyčejný pocit vyrovnanosti, úplného klidu a stability. Zvláštně mě naladila. Přečteno za 24 hodin, to mluví samo za sebe.

11.05.2023

Příběh mě překvapil, protože postavu superintendanta Battlea coby vyšetřovatele jsem neznala. Ale jinak je to typická pohodová detektivka od Christie, přesně to, co mám ráda na víkendové počteníčko s kočkou na klíně a čajem po ruce. Od začátku se člověk nenudí, pořád se něco děje, postavy jsou zábavné a nejvíc miluju dějové zvraty, které Agatha tak skvěle ovládala. Vraha jsem tipovala úplně špatně, pravého pachatele jsem vůbec nepodezírala. Vlastně jsem tipovala špatně úplně všechno a na konci jsem jen otevřela hubu dokořán

5 11.05.2023

S tímhle kouskem jsem bojovala týden. To je na můj vkus při takovém počtu stránek vážně dlouho a samo o sobě to o něčem vypovídá. A sice o tom, že vlastně až do půlky knihy jsem se v podstatě prozívala a chtěla jsem ji několikrát odložit. Autorka sáhodlouze uvádí do starého případu, popisuje těžkou vnitřní rozervanost hlavní hrdinky a jeden by si nudou povečeřel ruku až po loket. Ale protože mi visela na seznamu k přečtení už pár let, hryzla jsem se do zádě a četla dál. Lehce za půlkou jsem se konečně dočkala odměny. Konečně jsme se dostali k jádru pudla, rozjelo se vyšetřování, nabralo to spád (vyvěste vlajku a tři dny se radujte). A závěr, který byl opravdu nečekaný a pěkně vykreslený, se mi už naprosto nepokrytě líbil a spolkla jsem ho jedním dechem i s bolavou hlavou. Ta první polovina se dala osekat o dobrou třetinu a hlavní hrdinka mě velmi často velmi sr, eeh, tedy pila mi krev. Od novinářky bych čekala víc drzosti, rozhodnosti a sebejistoty. Tahle občas jedná tak nějak nelogicky a je na facku. Taky mi vzhledem k popisu jejího miniaturního bytu přijde úsměvná její záliba sbírání kufrů, kdepak je asi holka skladuje. Spíš se autorka snaží dosti kostrbatě naroubovat důvod, jak se milá hrdinka k onomu kufříku vůbec dostala. A tím závěrem, který se mi tak líbil, rozhodně nemyslím ty úplně poslední asi tak dvě stránky, bez kterých bych se osobně bez potíží obešla. Jako oddechovka dobrá, ale označení bestseller mi fakt hlava nebere a na zadek jsem si nesedla.

3 11.05.2023

Doufala jsem, že se dozvím trochu víc o tom úžasném fenoménu hygge, což se tedy bohužel nestalo. Vše, o čem autor píše, je obsaženo vlastně v každém článku, který se hygge věnuje. Navíc se autor místy trochu opakuje. Seznámila jsem se jen s pár pojmy v dánštině a možná si opíšu těch několik receptů na jejich speciality. Jinak se žádné hlubší poznání nebo převratná novinka nedostavily. Ale napsané to je hezky, vtipně, přelouská se to hned a samotné čtení ve mně vyvolalo hygge pocity.

1 11.05.2023

Pro mě neobvyklá volba. Jsem poctivě odkojená thrillery a horory, tudíž co se týče mojí citlivosti a dojímání se u knih, pařez je mým bráškou, takže jsem zůstala poněkud v šoku, když jsem u tohoto kousku nejdříve pocítila takový ten pocit staženého hrdla, následně štípání v nose a vzápětí moje oči začaly produkovat slanou vodu. A ne jednou. Mnohokrát. A to jsme na sebe s knížkou narazily vlastně omylem. Zaujala mě obálka (na to jsem nemocná) a zvláštní název, anotace zněla záhadně a tak jsem to ze zvědavosti zkusila. A jsem za to opravdu ráda. Naprosto krásná kniha plná hořkosladkých příběhů ze života, která si tak v poklidu plyne, člověka vtáhne a nepustí. Plná emocí, citů, něžnosti i smutku. Moudrosti a krásných citátů. A překvapení. Není vždy všechno tak, jak se na první pohled zdá

17 11.05.2023

Nesnáším knížky (stejně jako filmy či cokoli jiného) o koncentrákách a o druhé světové celkově. Nenávidím tu dobu, nenávidím ty lidi, nenávidím o tom číst nebo jen slyšet. Ani tak ne proto, že bych to neustála emocionálně. Spíš proto, že se mi chce z těch lidí zvracet, probouzí to ve mně záchvaty vzteku, přeju si vytáhnout je z hrobu, oživit, zabít, znovu oživit, zase zabít A to u čtení prožívat nechci, čtu pro zábavu a odreagování, takže tuhle sortu radši ignoruju. Ale řekla jsem si, že pro jednou mě dvě stě stránek nezabije, holt to sežeru na jeden zátah, jeden den se vytočím a pak budu mít zase klid. Eddie mi však udělal radost. Bohudík se v tom, co zažil, nijak nehnípe, nevyžívá se v popisu detailů, on to jen tak prostě konstatuje a ty roky hrůz utečou jako voda. Měla jsem pocit, že sedím na klíně dědovi, který jen vypráví svůj příběh a snaží se mi na tom příkladu ukázat, že když se všechno sere a nic se nedaří, tak nemám propadat beznaději a mám pokračovat dál s hlavou zpříma a s úsměvem. Udrž si naději, ono zase bude líp. Párkrát se mi sice opět zamlžilo vidění přílišnou tekutinou v očích, ale Niagary se nekonaly. Bylo to smutné, ale zároveň optimistické. Hezky a jednoduše psané. Milé. Ten člověk musel být úžasný, silný a neskonale hodný. Klidně bych k žánru téhle knihy doplnila i motivační literatura nebo osobnostní rozvoj, protože to tam rozhodně čtenář najde.

11 11.05.2023

Fajnová víkendovka ve společnosti výběru z hororu. Klasika, která nikdy nezklame. Mám ráda i ty starší kousky, mají v sobě určité kouzlo. Tohle nejsou ty prvoplánové lekačky, kde lítají nožičky, ručičky, hlavičky a chrstají litry krve, jaké dneska často plodí moderní autoři.

2 11.05.2023

Upozornění: Tato kniha rozhodně není vhodná pro schizofreniky!
Tohle čtivo bylo velice náročné, rozhodně žádné odreagování. Od začátku do konce musí čtenář dávat bedlivý pozor, aby si udržel přehled a orientoval se v hostitelích a čase, jednotlivých událostech a výpovědích. Jakmile na malou chvíli neudrží pozornost, hrozí, že se okamžitě ztratí. Sama jsem se musela v jedné části vrátit a přečíst si to znovu, ztratila jsem nit. Pak už jsem četla velice, velice pomalu. Po dočtení mě bolela hlava a měla jsem pocit, že jsem si spálila mozkové závity. Byla jsem totálně dezorientovaná a doslova vyčerpaná a na sepsání téhle recenze jsem si musela vzít 24 hodin volna, abych to zpracovala a trochu se vzpamatovala. Dokonce jsem hned nerozečetla žádnou další knihu, jak mám ve zvyku. Dojmy zanechala skvělé a hluboké, líbila se mi, ačkoli mě absolutně odrovnala. Nápad je neobyčejně originální, zpracování perfektní, autor si s textem zjevně hrál do nejmenších podrobností. Ale čekala jsem propracovanější závěr, tam to ufiknul a domysli si sám, jak to bylo dál. Vysvětlené je sice všechno asi dostatečně, ale chtěla jsem vidět i tu druhou stranu. A jedno malé doporučení pro ty, kdo by tuhle knihu chtěli také zkusit možná by nebylo špatné si při čtení dělat malé poznámky bokem, informací a jmen je tu vážně kupa a třeba vás pak nechytne bolehlav jako mě.

6 11.05.2023

Na začátku mě trošku rušilo hopsání z jedné dějové linie do druhé, ale po dvou třech kapitolkách mě to chytlo a já jela jak vzteklá. Jak by řekla Mia v Pulp Fiction To je žrádlo! Prostě super, nabíralo to obrátky, strašidelné to bylo, mozaika do sebe zapadala, nemohla jsem přestat číst, potřebovala jsem vědět, co bude na dalších stránkách Do poslední chvíle naprostá paráda. Pak přišel závěr. A ten to zabil. Co to sakra bylo?! Žádné jasné vysvětlení, prostě střih a hotovo, skončili jsme. Tak takhle tedy ne... Ale vzhledem k tomu, že jinak měla knížka spád a napsaná byla pěkně, rozhodně se podívám na další dílka téhle autorky. Tuhle můžu taky doporučit, jen z toho závěru opravdu nejsem moudrá.

11.05.2023

Ač jsem podle recenzí neměla valné očekávání, tohle mě hodně bavilo. Střídají se tu dvě dějové linky, které postupně odhalují a vysvětlují poutavý příběh. Napínavé od samého začátku, zajímavé, nenarazila jsem snad na jediné zbytečné či hluché místo, které by mě nudilo. Skvěle vymyšlené, propracované a oceňuju stylové prostředí, takové správně ponuré. Závěr byl trochu překotnější, ale zase pro mě dosti překvapivý.

1 11.05.2023

Kniha může zpočátku působit trochu rozvláčně, každý vypravěč toho má opravdu hodně na srdci. Ale vyplatí se vytrvat, protože to pak je vážně síla. Tolik totálních magorů na jednom místě, tolik zničených životů, tolik zvrácených nápadů To jsem fakt neviděla! A ta dokonale temná děsivá atmosféra! Když už si myslíte, že jste tomu přišli na kloub a záhadu jste rozlouskli, ukáže vám autorka prostředníček a vy zůstanete zírat. A i když dojdete na konec, stejně vám bude vrtat hlavou, co se bude s jejich osudy dít dál

3 11.05.2023

Tedy zajímalo by mě, čím si tahle knížka vysloužila označení horor. Je to spíš čtivá, hezky uprašující viktoriánská detektivka, která mi asi nejvíc připomíná příběhy Sherlocka Holmese. A to mě baví, to mám ráda. Líbí se mi nebezpečné špinavé, smrduté uličky starého Londýna, plné typické mlhy, ve které se potichounku polehounku plíží vrahounek. Záhadné řádění Rozparovače mě navíc odjakživa zajímá. Autorka se moc pěkně nechala inspirovat skutečnými událostmi a propletla do nich příběh z vlastní fantazie. Za což jí ale zároveň strhávám procenta, protože většinu příběhu za ní napsal Jack sám. Ona si k tomu jen dokreslila bohatší pozadí, což je sice taky prácička, ale silně si to zjednodušila. Finální rozuzlení bylo povedené, i když jsem původce všeho tak nějak předem vytušila, ale zdaleka mě nenapadl důvod jeho počínání. Mimochodem úchvatně nechutný důvod.

3 11.05.2023

V téhle knížce je možná pár nepřesností. Autor nebude možná úplně objektivní. V každém případě je podle mého názoru opravdu hodně podrobná a poskytuje pohled z mnoha různých úhlů. Není to žádná suchopárná nuda, je to čtivé a zajímavé.

5 11.05.2023