Lupiči mrtvol

81%

Výborná sbírka hororových povídek od spousty autorů. Kvituji s povděkem, že Jan Zábrana nám vždy napsal informace a zajímavosti o autorovi, jehož povídka se ve sbírce nachází.
Žádná povídka není špatná, ale nejvíc se mi líbily tyto:
E.Pierce - Tajemství Macargenovy rokle
Saki - Srednij Vaštar
H.P.Lowecraft - Hrůzný stařec
W.Faulkner - Růže pro Emilii
Ewelyn Waugh - Muž, který měl rád Dickense
Ray Bradbury - Vítr, Emisar, Kostlivec
William F. Nolan - Malý svět Lewise Stillmana
Roald Dahl - Skopec na porážku
Pauline C. Smithová - Lidé od vedle
Některé povídky jsem znala, některé ne, u žádné jsem se nebála, ale to není podstatné. K přečtení určitě doporučím.

K této knize jsem se dostala úplnou náhodou, ale jsem za to moc ráda. Nabízí průřez klasickým hororem, autory známými i ve spojení s hororem nečekanými.
Jak už to u antologií bývá, ne každá povídka sedne každému. Já jsem si v knize ty svoje našla, některé mě překvapily, ale byly i takové, které mě vyloženě zklamaly.
Osobně mohu knihu doporučit hlavně jako seznámení s některými autory. Zároveň může kniha přinést jakýsi náhled na horor, jak ho dnes už neznáme.

Tato antologie, kterou sestavil Jan Zábrana, nese název podle slavné povídky Lupiči mrtvol od Roberta Louise Stevensona, ale samotná sbírka nabízí různorodý výběr temných, napínavých a psychologicky laděných příběhů od více autorů. Sbírka vyšla už v roce 1970, a i když některé texty mohou dnešnímu čtenáři připadat trochu zastaralé, jako celek to stále funguje překvapivě dobře.

Mě osobně nejvíc zaujala povídka Moucha, kterou většina zná hlavně díky její novější filmové adaptaci – literární předloha má ale silnou atmosféru a dobře vystavěné napětí. Zaujala mě i povídka Muž, který měl rád Dickense nebo Skopové na porážku. Každá je jiná, každá má své tempo a hloubku. Sbírka dobře kombinuje horor, psychologii a lidské osudy, a právě to dává výběru sílu.

Je pravda, že některé povídky byly slabší a nemusí zaujmout každého, ale to už ke starším antologiím často patří. Přesto jde o kvalitně sestavený výběr, který nabízí nejen napětí, ale i prostor k zamyšlení. Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi klasicky laděné povídky s přesahem – a nebojí se ponořit do literárních atmosfér, které mají pomalejší, ale působivý rytmus.

Velmi slušný výbor - pár povídek je sice slabších, většina ale velmi dobrých a pár ještě lepších. Zasloužené 4*, 27. 12. 2024.

Fajnová víkendovka ve společnosti výběru z hororu. Klasika, která nikdy nezklame. Mám ráda i ty starší kousky, mají v sobě určité kouzlo. Tohle nejsou ty prvoplánové lekačky, kde lítají nožičky, ručičky, hlavičky a chrstají litry krve, jaké dneska často plodí moderní autoři.

Příjemný poslech starších hororových povídek. Asi nejvíce se mi líbila povídka Lupiči mrtvol, Zločincova ruka, Moucha a i Skopec na porážku. Některé byly průměrné, jen pár mě nebavilo.

Každá prednesená povídka má své určité kouzlo. Výběr je vskutku výtečný, ale abych tak řekl, pro mnoho lidí v současné době psáno jazykem kostrbatym a archaickým. Mě se to v podstatě líbilo, taková retro horror night.

Přes padesát let stará antalogie povídek autorů horrorové literatury neztrácí především pro starší příznivce tohoto typu literatury své kouzlo. Plusem jsou i uvedené medailonky autorů.

Další výběr autorů strašidelných povídek, který nesměl chybět v mojí knihovně. Líbí se mi, že i tato kniha obsahuje medailónky jednotlivých autorů. Nejstarší povídka je z roku 1835, nejmladší z roku 1957 a každá má své osobité strašidelné kouzlo.

Klasici jsou prostě klasici.

Za mě teda pecka. Já jsem na tyhle povídky takový úchyláček, mně se to líbí. Hltala jsem knihu jak ve škole pod lavicí tak doma pod peřinou s rozsvícenou baterkou. Úžasný čtení a prima mrazivé ťapání po zádech.

Teda, poslouchat povídky byla někdy trochu otrava - skoro aby si člověk někdy udělal zacházku, aby po cestě pěšky tam či onam stihl povídku doposlouchat celou.

Nejvíce mě zaujaly povídky:
- Berenice (Poe) (i na několikáté přečtení/poslechnutí mě fascinuje a vždycky si vzpomenu, jak jsem ji na gymplu četla při referátu o Poeových povídkách)
- Vítr, Kostlivec (Bradbury)
- Malý svět Lewise Stillmana (Nolan)
- Skopec na porážku (Dahl)
- Moucha (Langelaan)

Knihu jsem našla kdysi jako náctilená jako poklad na chatě a nešlo se od ní odtrhnout. Nyní po letech jsem se k ní dostala znovu a opět spokojenost. Dokonce taková, že jsem si jeden výtisk pořídila do své knihovny. Relikvie musí zůstat zachována tam, kde byla nalezena.. Určitě doporučuji mít tuto záležitost ve vlastní knihovně, naleznete zde kromě krátkých povídek i krátké povídání o spisovatelích a na začátku nechybí ani pojednání o tom, co by měl a neměl ryzí horor obsahovat.

Lupiče mrtvol považuji za jednu z nejkvalitnějších horrorových antologií vydaných v českém jazyce. Editor odvedl perfektní práci a současně jako překladatel měl úžasný jazykový cit. V mém pomyslném žebříčku sice bude na třetím místě za Hlasem krve a Tichou hrůzou, ale to vůbec nevadí. Proč až třetí? Jsou zařazeny i povídky slabší. Nicméně, když srovnáváte s Mouchou, Sredni Vaštarem nebo Emisarem, bude se vždy něco zdát jako slabší.
Recenzi na knihu najdete na mém bookstagramu, odkaz na něj mám v profilu.

Další z velmi kvalitních sbírek hororů, ačkoliv kvalit Tiché hrůzy a Hlasu krve nedosahuje. Mezi nejlepší povídky v knize patří Moucha, Muž, který měl rád Dickense, povídky od R. Bradburyho nebo Malý svět Lewise Stillmana.

Musim rict ze tenhle vyber je na svoji dobu sice kvalitni ale nektere zastoupeni od top autoru hororu jakym je Poe nebo Lovecraft sou tu vybrany opravdu ty nejslabsi dila od obou mistru.Take nechapu ze oba takovy velikani tu byli zastoupeni kazdy pouze jednou povidkou to opravdu celou antologii dost srazi...Z cele antologie tu pro me kraluji tri autori.Prvnim z nich je Ambrose Bierse.Druhym a nejlepsim v teto antologii a hned se tremi pribehy je Ray Bradbury.Povidka Vitr a Emisar sou mistrovska dila a nemene kvalitni je i Kostlivec.No a posledni kultovni je Langelaanova Moucha ktera to cele uzavira.Povidky ostatnich autoru zde povazuji spis za prumerne.A hororova povidka ktera ve vas nezustane a nezanecha zadne stopy je opravdu k nicemu..

Povedená antologie, jako nejlepší hodnotím povídky od Bradburyho a povídku Muž, který měl rád Dickense.

Lupiči mrtvol je kultovní, téměř padesát let stará knížka, kterou by měl mít každý milovník počátků hororové literatury na poličce vedle podobně laděných antologií, jako jsou Tichá hrůza a Rej upírů. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Za absolutně nejlepší považuji povídku Berenice. Kladně hodnotím svižně napsané medailonky autorů.

Vynikajúci výber hororových poviedok, ktorý mi odporučila pani v antikvariáte, ktorej ďakujem. Samozrejme, ako v každej zbierke, aj tu sa nájde pár slabších kúskov, ale myslím, že je to individuálna záležitosť. Pomer poviedok dobrých ku zlým je 7:1 (podľa môjho skromného názoru).