kattyV komentáře u knih

Nějak mne to na rozdíl od většiny neuchvátilo. Ráda čtu knihy o přírodě i ty vědecké (tak dobře, populárně vědecké), ráda čtu i sci-fi, ale toto nebylo ani jedno. Asi jsem čekala něco jiného, sama nevím co. Tady jsem se nudila. U románu pociťuji jistou potřebu hlavního hrdiny. Mohu ho milovat nebo i nenávidět, ale když v podstatě chybí...
Ale když jsem si pročetla názory ostatních, tak si to možná zkusím přečíst ještě jednou. Třeba jsem na to zrovna nebyla správně naladěná.

3 16.02.2013

Možná kniha, kterou mám od Agathy nejraději. Fakt dokonale promyšlená. Jedna z mála knih, u kterých jsem se opravdu bála. Některé scény, kdy autorka popisuje myšlenky postav a to včetně myšlenek vraha... marně se snažíte domyslet, která z myšlenek patří které postavě. To si Agatha chytře nechala pro sebe. Atmosféru vzrůstajícího napětí a děsu to tvoří prostě dokonale.

3 16.02.2013

Jedna z mých oblíbených knih této autorky. Jak jsem se upřímně bavila, když jsem jí předčítala svým dětem. Některé situace jsem nejenom četla, ale i prožívala, protože malá Lotta bylo velmi podobná mé vlastní dceři.

3 15.02.2013

Pět kamarádů, kteří se potkají na vysoké škole a zažívají ta úžasná dobrodružství, která se už nikdy, nikdy nevrátí. Až na to, že si těch krásných bezstarostných časů užijí jen kratičce. Pouhý jediný rok, než jejich studia přeruší válka. Ale možná i bez ní by je dospívání dohnalo. A ti z nich, kteří se vyhýbali zodpovědnosti, by se jí vyhnuli úplně stejně.
Konec se prolíná se začátkem, vzpomínky s realitou, tajemství se konečně odhalí. A ten zdánlivě nejméně zajímavý z pěti kamarádů se ukáže jako ten, který je z nich nejpevnější.

3 15.02.2013

Vždycky přemýšlím, zda se mi více líbí Jana Eyrová nebo Větrná hůrka. Asi by člověk neměl srovnávat jen proto, že to napsaly sestry. Ale řekla bych, že Větrná hůrka je romantičtější a dramatičtější. Více si dovedu představit přírodu a většina hrdinů je mnohem rozporuplnější. V každém případě, jedna z knih prověřená věky.

3 15.02.2013

Moje oblíbená kniha z dospívání. Ano, je to dívčí román, ale vtipná hrdinka mu dodává ten správný říz. Sé čtyřmi roky vysokoškolských studií Jerushy - Judy se seznámíme tak, je vidí ona sama a jak o nich píše tatíčkovi Sekáčovi, svému mecenáši, který ji studia platí. Nic o něm neví, nezná ho, ale udělá si z něho důvěrníka. Závěr může překvapit a nebo taky ne. Třeba vás rozuzlení napadne už při čtení. Knížka sice byla napsána už dávno, ale je vtipná a stále svěží.

3 15.02.2013

Judy24 - o tom ta kniha je. O atmosféře, náladě, o vztazích... Když čtu některé knihy od Pilcherové (zdůrazňuji některé, protože spousta jejích knih můžeme s klidným svědomím zařadit do červené knihovny) Ale tato podle mne k nim nepatří. Už jen nekonveční mládí Penelopy, ke kterému se postupně vracíme, zvláštní atmosféra otcových obrazů. popisy krajiny, kterou prostě vidím...no a pak se také nemohu ubránit přemýšlení nad tím, jak se to stane, že člověk s láskou vychovává děti a pak se vztahy s nimi docela naruší, Jak jen mohla mít tak originální a samorostlá Penelepa tak snobskou dceru? Asi geny po otci ( a jeho matce)... Prostě pro mne jsou Hledači mušli půvabnou knihou s kouzelnou atmosférou.

3 14.02.2013

Ta kniha se mi opravdu nelíbila. A to jsem na ni byla vážně zvědavá. Nebylo mi jasné, proč pořád jdou a jdou, živí se zbytky a nesnaží se pokusit žít pro budoucnost - někde se usadit, něco pěstovat, vytvořit novou komunitu. Padaly na mne deprese.

3 14.02.2013

Báječná vtipná knížka o tom, jak nás vidí naše milované kočky. A věřte tomu nebo ne, občas je lepší to nevědět, protože ne vždy jsme v jejich očích ti velcí a moudří. My si myslíme, že víme, ale kočky vědí své.

2 21.01.2020

Poetické, i když na mě hlavně v druhé polovině až moc sentimentální a neustálé ujišťování o vzájemné lásce mezi hlavními hrdiny mě více otravovalo, než okouzlovalo. Daleko více se mi líbila linka pátrání dcery hlavní hrdinky po tom, co se vlastně v mládí její matky přihodilo.
Ale konec, přestože předvidatelný, se mi líbil.

2 02.03.2019

Asi mám hodně podobné pocity jako LimonadovyJoe. Ze začátku jsem byla nadšená, na konci lehce rozpačitá.
Ale v každém případě je to velmi čtivé.

2 03.02.2019

Dostala jsem Dívku ve vlaku jako audioknihu a v první polovině jsem si nebyla jistá, zda ji vůbec doposlouchám. Nebavilo mě nimrat v pocitech několika životních ztroskotanců a vyloženě nesympatických jedinců.
Závěr mě ale nakonec uspokojil. Potěšilo mě, že všechny otazníky, které se mi při čtení rojily v hlavě, byly vysvětlené, nezůstala žádná hluchá místa. A ze zpětného pohledu musím uznat, že mnohé části byly napsány opravdu obratně, ve stylu dobré detektivky - dát čtenáři šanci, ale ve skutečnosti nic neprozradit. Teprve zpětně si řeknete - no jo, aha, vždyť to tam bylo.
Nedá se říct, že by mě nějak zvlášť překvapilo, kdo se dopustil vraždy, nakonec, vzhledem k malému počtu postav to zase nebylo tak těžké odhadnout, ale konkrétní uzavření se mi líbilo. Ale za knihu roku Dívku ve vlaku já osobně nepovažuju. Slušný průměr.

2 29.12.2018

Teofil North je unavený vyučováním na chlapecké škole, a proto dává na jaře roku 1926 výpověď. Vydává se na cesty a náhodou se octne v Newportu, kde před pár lety strávil nějaký čas. S radostí se vydává znovu objevovat devět měst Newportských - město prvních usedlíků ze sedmnáctého století, město krásných budov ze století osmnáctého, město námořnictva, město boháčů, město jejich služebnictva, město novinářů a příživníků a konečně město střední vrstvy.
Theofil nemá peněz nazbyt, takže si dá inzerát, že může připravit studenty na střední i vysokou školu, hlasitě předčítat i učit tenis. Díky tomu se setkává s řadou nejrůznějších lidí a nedokáže se nezaplést do jejich osudů.

2 14.09.2018

Některé povídky byly prostě skvělé, některé z mého pohledu spíše průměrné, některé ne pro mě a některé spíše slabší. Těžko pak hodnotit jako celek. Ale když to smíchám a protřepu, tak ty výborné knihu vytáhnou na 70 - 80%.

2 06.08.2017

Jedna z mých oblíbených dětských knížek. trocha detektivního pátrání, chytrý starší brácha a mladší sestřička , která ho obdivuje. A oba se snaží najít dívku, která poslala do světa zprávu, že touží po kamarádce, Na adresu jaksi pozapomněla...
Měla jsme moc ráda i ilustrace.

2 12.12.2014

Další výborné povídky autora Léčby neklidem.

2 22.09.2013

Boj hrdiny s vlastními démony. Po smrti manželky se Tony vyrovnává s pocitem vlastní nedostatečnosti. Snad nejvíce mne zasáhla vlastně krátká pasáž v závěru knihy, kdy si čte otcův deník. Velmi emotivní.

2 22.09.2013

Řekla bych, že nejen pro mladší kluky- I jako holku mne náramně bavila. Četla jsem ji pořád dokola.

2 01.08.2013

Musím říct, že to bylo opravdu podnětné a zajímavé čtení, byť poněkud nelehké. už jen to množství postav s obtížnými japonskými a holandskými jmény (neví, co bylo horší). Trvalo mi dobrých sto stránek, než jsem se začetla. Možná ještě zajímavější než příběh Jacoba de Zoeta byl pro mne osud japonské porodní báby Orito. A vůbec, celý pohled na japonskou kulturu a japonské pojetí cti...a pokud jde o situaci v holandském ostrůvku - je jasné, že pokud jde o korupci, nevymysleli jsem v současnosti nic nového. Jak ale je těžké, když se snažíte býti čestným v tak "prohnilém" prostředí. Ale kupodivu nám to dává jistou anději, že pravda a čestnost může zvítězit.
Co pro mne bylo jistým rozčarováním jsou poslední dvě stránky knihy - nechce se mi věřit, že člověk, který ukáže takovou morální sílu v mládí, a svým zásadám se nezpronevěří ani ve středním věku, prožije po návratu domů do Holandska tak banální zbytek života. V autorově pojetí to vypadá, že Jacob, který z nesmělého úředníčka dozrál v silnou osobnost, po opuštění orientu vlastně tak napůl "umřel". Stal se nezajímavým, naprosto všedním člověkem, který žije tak, jak okolí očekává. Připadá mi, že tím autor tak napůl shodil, celou proměnu svého hrdiny.

2 15.05.2013

Asi ne kniha pro mne, ale trochu bádám, pro koho vlastně. Styl psaní je jako pro pětileté dítě: alespoň začátek na mne dělal takový dojem. To když jsem si četla o těch lidech, o které se jejich maminky a tatínkové špatně starali nebo polopatické vysvětlení, že 1. třída je část letadla.
Příhody v Číně mne poněkud znejistily. Ono to asi tak úplně pro děti nebude. Leda lehce zcenzurované.
Tak tedy´opravdu nevím. Samozřejmě, pravdy, které Hektor objevuje pravdami jsou, ale na většinu si člověk přijde sám. Ano, je pravda, že i chudí lidé v Evropě jsou mnohem bohatší, než většina lidí někde jinde. Přesto nejsou šťastní, protože se nesrovnávají s hladovějícími černochy v Africe, ale s bohatými ve svém okolí. No, ale co s tím. Opravdu pouhé toto uvědomění mi pomůže ke štěstí? Ale třeba je dobré si srovnat v hlavě na čem vlastně v životě záleží. A tato kniha by mohla poskytnout k takovému zamyšlení podnět. Jen by ty pravdy nemusely být zabaleny do tak naivní omáčky.

2 27.03.2013