kattyV komentáře u knih
Astrid Lindgrenová takřka neumí šlápnout vedle. Série knih s dětským detektivem Kallem je poměrně odlišná od některých jiných autorčiných knih. Od Pipi Dlouhé Punčošky, Ronji dcery loupežníka nebo Bratrů Lví srdce se liší tím, že se týká úplně obyčejné party dětí. Není zde nic zvláštního nebo nadpřirozeného. Od Dětí z Bullerbynu nebo Lotty z rošťácké uličky zase tím, že se tam dějí věci nadmíru dobrodružné a napínavé. V každé z těch oblastí se autorka umí pohybovat přímo mistrovsky a těžko vybírat, kde je lepší. Asi záleží na každém jednotlivém dítěti, zda dává přednost pohádkovějším motivům dobrodružství nebo příběhům z "obyčejného" života. Já osobně mám ráda úplně všechny.
Výborná,kniha. děsivá atmosféra. Bojíme se a nevíme vlastně čeho, protože se zdánlivě nic neděje. Život plyne poklidně, ale v pozadí tušíme nebezpečí.
Strhující kniha. Vypráví historii skutečné dějiny jednoho černošského rodu, tak, jak se je podařilo vypátrat jejich současnému potomkovi - vysokoškolskému profesorovi.
Příběh začíná prvním z generace, černošským chlapcem, který si buduje své místo ve své rodné africké vesnici. Už jen popis těchto míst, zvyků a lidí by vystačil na příběh. Ale tady je to jen začátek. Dospívajícího chlapce jménem Kuntu Kinte chytí otrokáři a odvezou do Ameriky. Mladý muž se jen těžce smiřuje s otroctvím, několikrát se pokusí o útěk, než se smíří s nevyhnutelným. Nechce se ale úplně vzdát své identity a proto, přes všechny zákazy, vypráví dceři o svých afrických kořenech, o tom, že černoši nejsou tupá zvířata, ale lidé s rozvinutou kulturou, kde vypravěči předávají své dějiny z generace na generaci. I Kunta se vlastně stane jedním z takových vypravěčů, právě tak jako jeho dcera a další generace.
Alex Haley je současným potomkem Kunty a zlomky příběhu se k němu dostaly právě díky ústnímu předávání. Sám pak pátral v archívech, procestoval tisíce kilometrů, než se mu podařilo najít původní vesnici, ze které byl jeho prapředek uloupen a doplnit bílá místa příběhu. Okamžik, kdy v africké vesnici uslyší vypravěče vyprávět příběh svého předka a oba konce se spojí patří k obrovsky silným zážitkům.
Přečetla jsem si knihu, protože mě zajímalo, co dneska děti čtou, a nebyla jsem zklamaná. Kniha je čtivá, historické vložky mě bavily. Co jsem opravdu ocenila, byly charaktery dětí. Zvlášť Martin se povedl. Vnitřně sice otrávený, kde se to ocitl (obzvlášť na začátku), ale dokáže to nedat najevo a k prastrýčkovi se chová skvěle. A odhodlání opravit někdy v budoucnu kovárnu a pokus ji vylepšit už teď, byl opravdu fajn. I ostatní jsou uvěřitelní.
Co bych knize vytkla, bylo neuvěřitelné množství náhod, kterých autorka použila. Většinu klíčů by nenašli, kdyby nebyli těch správných pět minut na správném místě. Ale děti si to nejspíš neuvědomí, takže tohle vidím patrně více já, jako dospělá. Pokud jde o závěr, jsem rozpačitá. Vadí mi? Jsem spokojená? Úplně nevím, budu to muset ještě promyslet.
Celkově mě ale kniha opravdu potěšila.
Autor nám na mnohé otázky odpoví a mnohé naopak nechává nezodpovězené. Ale tak to má občas být, protože si myslím, že i díky tomu mi kniha uvízne v hlavě na dost dlouho.
Opravdu váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Kniha se mi četla poměrně obtížně, ale na druhou stranu jsem na ni nemohla přestat myslet.
Myslím, že si přečtu ještě třetí díl a konečné hodnocení upravím až pak. Teď mám pocit nedokončenosti, toho, že se vlastně vůbec nic neobjasnilo. Ale to je na konci druhého dílu nejspíš logické. Takže rychle do knihovny.
Skvostné povídky plné ironie a černého humoru. Z některých až mrazí - Strední Vaštar.
Těžce jsem váhala kolik dát hvězdiček. V dětství jsem tu knihu milovala, a jak už tady napsalo více lidí, bylo mi upřímně fuk, nakolik se zakládá na pravdě. Nedávno se mi dostala do ruky znovu a kupodivu mi nepřipadala tak naivní, jak jsem se obávala. I z pohledu dospělého má svá pozitiva, protože lpění na přátelství a čestnosti vlastně není tak docela špatné, ne?
Výborné pokračování prvního dílu, tentokrát na pozadí druhé světové války. Na člověka jde z popisu situace nástupu fašismu v Německu děs a málem se mu uleví, když válka vypukne, protože podle znalosti dějepisu víte, že události nakonec dojdou k tomu konci, který si přejeme. Chvályhodné je, že autor nevidí dějiny černobíle, na obou stranách nejdete kladné i záporné postavy a i ty v zásadě pozitivní mohou mít své stíny.
A válka ničí na co přijde. Ne všichni hrdinové přežijí a i mnozí z těch, kteří vyváznou živí se nevyhnou utrpení. Je toho zničeno mnoho, ale nakonec svitne alespoň naděje, byť ne pro všechny.
Jediné, co mne trochu mrzelo, bylo to, že se autor soustředil především na děti hrdinů z prvního dílu a jim samotným moc pozornosti nevěnoval, protože mne celou dobu zajímalo, jak budou jejich osudy pokračují. Ale velmi brzy mne zaujala i mladší generace. Teď jen s napětím čekám, čemu se bude věnovat třetí díl. Dvě silné a napjaté dějové události už autor probral, ale co je nosnou kapitolou druhé poloviny dvacátého století? Nevím a jsem zvědavá,
Možná mi z dospělého pohledu připadají Foglarovy knihy malinko moc mravoučné a hrdinové až neuvěřitelně charakterní a ušlechtilí (díky za to, že alespoń Rychlonožka a Červenáček dělají občas něco, co není tak docela dokonalé). V každém případě, jako holka jsem je hltala a četla kolem dokola znovu a znovu. A o to nakonec jde, ne? Navíc, trilogie ze Stínadel byla děsně tajemná a napínavá, takže prostě si nemohu pomoci, přes mírné výhrady dospěláka dávám pět hvězdiček.
Pokud chcete na své zahradě omezit používání chemických prostředků, určitě zde najdete spoustu zajímavých rad. Mnohé jsem vyzkoušela a fungují.
Na druhou stranu, málokdy mne naučná kniha tak pobaví. Posuďte sami. O boji se slimáky (jak častý zahradnický problém) uvádí kniha řadu nejrůznějších metod. Dostal mne popis, jak se slimáky zachází biologicky-dynamičtí zahradníci. Prostě slimáky posbírají, přelijí vařicí vodou a nechají 3-4 dny odstát. Vzniklou polévkou polévají okolí záhonů. Přiznávám, že tak dynamická zase nejsem.
Slečna Marplová mimo své oblíbené venkovské prostředí. Ale po první nejistotě i na mořské pláži nachází podobu se svými známými. Protože lidi jsou vlastně všude stejní.
Potřebujete na svou zahradu nějaký strom nebo keř? Chcete jehlična nebo listnáč, Má kvést, vonět nebo mít atraktivní listy? Má být velký nebo malý? Tato encyklopedie odpoví na tyto a ještě spoustu dalších otázek.
Díky autorce znám období českých dějin od Přemysla Otakara II. po Karla IV. velmi důvěrně. Mám své oblíbené historické postavy jako Elišku Rejčku a Jindřicha z Lipé nebo právě otce vlasti. Ale i příběh Přemysla Otakara a jeho lásky je fajn. Vážně příjemné seznámení s historií.
Knížka, kterou můžete otevřít kdykoli na kterékoli straně. Pár jich přečíst, nasát trochu lepší nálady a zase ji zavřít. Už ji příliš dobře znám, na to, abych ji posté četla celou. Ale pár stránek vždy potěší. Navíc se mimořádně povedlo i filmové zpracování. Když čtu knihu teď, postavy vidím, jako ty filmové. Všechna čest. to se tu tak známé knihy podaří málokdy.
V tomto díle se podle mne podaří Harrymu konečně dospět. Protože dospělí jsme tehdy až svým milovaným dospělým kolem sebe dovolíme mít chyby, odpustíme jim je a milujeme je i s nimi.
Mimo jiné se mi tady líbí i další myšlenka - Brumbál říká Harrymu něco v tom smyslu, že opravdu dobrým vůdcem není ten, kdo jím chce být, ale ten kdo se jím stane pod tlakem vnějších okolností. Brumbál tím myslí Harryho, ale pro mne to platí ještě mnohem více o Nevillovi. Protože z toho "nemožného" nešikovného a vcelku nezajímavého chlapečka v mých očích vyrostl opravdový vůdce a hrdina.
Můj oblíbený díl, protože nás provází mým oblíbeným dějiným obdobím. České země jsou v této době dost často ve schopných rukou (i když ne vždy). Díky tomu se můžeme zamyslet, jak se v dějinách země střídají úspěšná a neúspěšná období a jak málokdy mají schopní otcové schopné syny.
Líbí se mi také, jak autor ukazuje jiný pohled na mnohé historické osobnosti, než který máme často zasutý v hlavě. Takže třeba Václav II, nebyl slaboch, ale schopný panovník a Jan Lucemburský sice strávil většinou života někde jinde než v Čechách, ale dokázal se postarat o to, aby na České země neútočil žádný vnější nepřítel.
Snad nejvíce působivé na celé trilogii je to, že nikdo není proti zlu dost odolný. Vábení prstenů je mocné a i Glum splní svou roli.
Náramně jsem se bavila. Líbil se mi i film, takže při čtení jsem měla před očima Hanzlíka a Kolářovou. Lehké příjemné letní čtení.
Kdo je vrah? Milující manžel? Jeho schopná sekretářka? Mladší sestra? Milenec? Jeho žena? Další přítel? Krásná Rosemary je mrtvá a šest osob na ni vzpomíná s láskou i nenávistí. Šest různých pohledu v sobě skrývá řešení. Ale uhádnout, kdo je vrah není snadné, protože motiv mají všichni.