Kate.S
komentáře u knih
Enderova hra
Orson Scott Card
Na tuto knihu jsem se velmi těšila a bohužel mě obrovsky zklamala. Z velké části to bylo nudné a nezábavné. Hlavní postavy mi nebyli vůbec sympatické. Například Ender mi vůbec nesedl. Takže patřím do té menšiny, kterou Enderova hra nijak nenadchla, a souhlasím s tím, že je to velmi nadhodnocená kniha. Nelíbila se mi spousta věcí. Třeba, že se jedná o děti, i když silně inteligentní. Takhle přece malé děti nemůžou přemýšlet, a i kdyby, tak jsou to pořád jen děti. A pak ta bitka ve sprše…ta mě dorazila. Několikrát jsem se přemlouvala k dočtení knihy. Simulace byly zajímavé, ale číst neustále o tom samém mě opravdu nudilo k smrti. Takže musím říct, že jsem byla velmi nespokojená. Nejde mi do hlavy tak vysoké hodnocení.
3x Sherlock Holmes
Arthur Conan Doyle
Sherlockovi prostě patří místo v mém srdci, co se týče knih a nikdo ho nemůže předčit. Toto vydání se mě osobně velice líbí a jakmile jsem na něj narazila, musela jsem si ho pořídit. A myslím, že to není jen tím, že je na obálce Benedict. Sherlock Holmes je prostě skvěle napsaný a Cumberbatch je jen taková třešnička na dortu. Pro mě alespoň ano. Výběr povídek v tomto vydání je podle mého názoru povedený. A Pes baskervillský nepotřebuje komentář :)
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Pýchu a předsudek jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho. Trochu jsem se obávala, jak na mne kniha zapůsobí, ale bylo to zbytečné. Musím říct, že se mi to moc líbilo a čtení jsem si užila. Celý příběh je hezký, ale konec je krásný. Pana Darcyho jsem zprvu také odsoudila jen kvůli předsudkům, ale později jsem si ho velice oblíbila. Myslím, že každá žena si pana Darcyho musí zamilovat. Další sympatickou postavou se pro mne rozhodně stala Elizabeth, která si mě získala svými názory a tím jak se od ostatních Bennetovic dcer (snad kromě Jane) liší svou inteligencí. Líbil se mi pan Bennet a bavilo mě, když se bavil na účet své jednoduché manželky. Paní Bennetová na mě nepůsobila tak sympaticky jako ostatní postavy románu, a proto jsem ji příliš nemusela – přišla mi až moc hloupá. Jediné, co se mi nelíbilo, je oslovení „Lízinko“. Přijde mi to totiž jako prznění tak krásného jména, jako je Elizabeth.Touto knížkou mě autorka Jane Austenová velmi zaujala a v nejbližší době se chystám si přečíst další její knihy.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Občas mě i mrazilo, jak rychle přešla zvířata k totalitě. Orwell to opravdu dobře vystihl. Byla jsem trochu smutná nad osudem Boxera, který byl mou jedinou oblíbenou postavou. Nemám slov. Líbilo se mi to a udělalo to na mě dojem. Určitě doporučuji, Farma zvířat stojí za přečtení.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Za poslední dobu jsem zaznamenala, že Sherlock Holmes se mi líbí čím dál víc. Sleduji i novodobý seriál Sherlock a pomalu se chystám si přečíst všechny povídky či romány od Doyla. Nuže, pes baskervillský. Jedním slovem: skvělé. Celý příběh jsem četla s napětím a knihu jsem neodložila, dokud Sherlock Holmes záhadu monstrózního psa nevyřešil. Neskutečně mě fascinují jeho dedukční schopnosti a opravdu mu je závidím. Je to opravdu speciální a zajímavý člověk, kterého bych velice ráda potkala. Abych tak řekla, tak Doylovy romány odstartovaly to, že jsem začala číst i detektivní žánr. Dřív jsem se mu totiž vyhýbala obloukem a teď už vidím, že to byla chyba. Takže za to jsem opravdu vděčná, ale Sherlock Holmes bude prostě jen jeden a nikdy nemůže být předčen jinými detektivy. Opravdu brilantní kniha, která by podle mého názoru měla být zavedena do povinné četby. Je to prostě klasika, co se týče detektivního žánru.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Nikdy jsem nechápala takový povyk kolem této série. Teď už to chápu. Nejprve jsem se s Hrou o trůny setkala v seriálové podobě, která mě opravdu zaujala. Tak jsem se rozhodla, že si přečtu i knižní předlohu. Chce to sice dávku odvahy se pustit do takové dlouhé knihy a mnoho lidí je odrazeno pouhým počtem stran, ale já se s chutí dala do čtení. A opravdu toho nelituji. Řekla bych dokonce, že mě Hra o trůny chytla ještě více, než před tím. Živě jsem si představovala všechny postavy a děj a spojovala si to se seriálovou podobou. Takto kniha je opravdu geniální, řekla bych. Jediné, co je na této knize „špatné“ je snad jen to, že jakmile si oblíbíte nějakou postavu, autor ji ihned nechá zabít. Ale na druhou stranu je to zase něco jiného a činí tuto knihu více originální. Ve většině ostatních knih hlavní hrdinové jen tak hladce proplouvají příběhem. Tady ne, tady si to postavy musí pořádně zasloužit. Takže pane Martine, tleskám za tak úžasnou knihu.
Hledání Aljašky
John Green
Tak toto byl velký šláp vedle. Greene, Greene. Cos to proboha vyvedl? Tak nudnou a nicneříkající knihu jsem nečetla už ani nepamatuji. Postavy mi byly nesympatické až za hrob. Miles či Váleček? Nevím, jaké oslovení mě drásá více. Aljaška pro mě byla ta nejvíce nepříjemná postava vůbec. Kdybych někoho podobného znala, asi bych pravděpodobně vybublala a jednu jí vrazila. Ty její změny nálad mi ohromně vadily a poté, jak to s ní skončilo, jsem si řekla jen: Hm, zasloužila si to. O čem ta kniha vlastně měla být? Nemá to vůbec žádnou myšlenku. Po takové chvále jsem čekala něco za srdce beroucího a místo toho se dostavilo čiré zklamání. Mezi ostatními si tu připadám ale jako naprostý mimoň. Ale co, kniha se mi prostě nelíbila a za tím si budu stát. Ta jedna hvězdička je jen za tu obálku. Doufám jen, že se Green vzpamatuje a další jeho kniha bude tak úžasná jako Hvězdy nám nepřály.
Velmi velká nespokojenost.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Toto je naprosto úžasná kniha. Moc se mi líbil styl autorova psaní a hlavně to, že vypravěčem příběhu je samotná smrt. A díky těm častým vsuvkám je to čtenáři neustále připomínáno. Také se mi líbilo promísení německými výrazy. Také jsem se vždy těšila na Maxovy kresbičky. Nejraději ze všech postav jsem měla Hanse Hubermanna, který je dobrota sama. V této knize je přímo ukázáno, jak špatně se lidem v tomto strašném období žilo. Je to smutný příběh a na posledních stránkách na mě také začaly doléhat emoce. Celá kniha se vlastně čte sama. Už na prvních stránkách mě příběh do sebe vtáhl a nedokázala jsem přestat, také proto mi na přečtení stačily dva dny. A samozřejmě musím vyzvednout samotného autora, který dokázal život za války popsat tak, jako by ji sám zažil. Ne všichni by toho byli schopni. Markus Zusak má podle mého názoru velký potenciál a doufám, že se k nám jeho knihy dostanou. A mimochodem, těším se na filmové zpracování. Doufejme, že bude na stejné úrovni jako kniha.
A ještě dodám, že se mi líbilo shrnutí na konci: Lidi mě děsí.
Inferno
Dan Brown
Po celkem značné kritice další Brownovy knihy jsem se Inferna docela obávala, ale po jeho přečtení se hrdě přidávám ke skupině lidí, kterou příběh zcela okouzlil. Od tohoto autora jsem četla tři knihy a Inferno mě oslovilo nejvíce. Proto jsem také nadšená, že knihu mám doma a ještě k tomu s podpisem Dana Browna. Zúčastnila jsem se též akce Listování, která Inferno představovala a při čtení jsem si živě představovala hraní Lukáše Hejlíka a jeho společnice. Jak jinak, tak je kniha opět čtivá. Pro mě samozřejmě velmi zábavná a zajímavá. Dan Brown se mi tentokrát trefil do noty. Prostředí podle mě vybral dokonale a pracování s Dantovou Božskou komedií je úžasné. Je sice pravda, že scénář se opakuje jako u ostatních Brownových knih, ale autor mě námětem tolik nadchl, že to snadno přehlídnu. Inferno jsem určitě nečetla naposledy a budu vyhlížet další Brownovu knihu. Bylo by hezké, kdyby tentokrát vybral naší úžasnou Prahu.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Na tuto knihu jsem se chystala už delší dobu, ale byla v knihovně neustále zabraná. Byla jsem proto ohromně ráda, že jsem ji pro sebe dokázala mezi ostatními čtenáři ulovit. Musím říct, že některé části tohoto příběhu doslova šokovaly a po poslední stránce jsem o knize hodně dlouho uvažovala. Řekla bych, že mi změnila pohled na to, co se dělo mezi černými a bílými. A nejhorší na tom všem je, že takové předsudky budou stále přetrvávat. Kniha je opravdu strhující, plná pravd a bravurně vykreslených postav. Ze začátku mi trochu vadil Aibileenin slang, kterým je kniha vyprávěna, ale postupem času jsem si zvykla. Pochválila bych také obálku, která se mi opravdu líbí. S těmi obálkami v dnešní době je to totiž stále horší a horší. Dále jsem také po přečtení ihned shlédla filmové zpracování a byla jsem opět taktéž nadšená. Možná i o trochu více. Myslím si, že Černobílý svět není jen ledajaká kniha a opravdu si zaslouží místo mezi top nejlepšími knihami.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Podle mě je to nadhodnocená kniha. Mě to kupříkladu vůbec nebavilo a dočítala jsem to z donucení. Začátek byl slibný, to jsem říkala, že to bude určitě pěkné čtení. Pak jako by se ale něco zlomilo. Nastaly nudné pasáže. Hlavní postavy mi byly silně nesympatické. Josella byla silně naivní. Na tuto knihu jsem se celkem těšila, ale jsem zklamaná. Avšak námět, ten je dobrý.
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Nezapomenutelný příběh, který jsem v dětství milovala. Prostě dětská klasika.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Na přiznání chyby a změny názoru není nikdy pozdě. Malého prince jsem poprvé četla jako malá a vůbec se mi nelíbil a zůstal mi nepochopený. Sáhla jsem však po něm po druhé a chtěla mu dát druhou šanci ... jen mě mrzí, že jsem to neudělala už dřív - opravdu roztomilá knížka plná krásných myšlenek, které teď mohu ocenit. Holt na četbu Malého prince byla potřeba dozrát :)
P.S. už teď mohu jistě říct, že se k Malému princi ráda vrátím a kdo ví, možná si pořídím i vlastní kopii, kterou bych mohla obdivovat :)
Sophiina volba
William Styron
Z této knihy mám takové rozporuplné pocity. Příběh jako takový se mi líbil a donutil mě k hlubšímu zamyšlení, co se tady vlastně během války dělo a nad podobou koncentračních táborů. Je to velmi pečlivě napsaný román, ale přišel mi zbytečně zdlouhavý. Námět je sice silný, ale hrozně se vleče. Styronovy zdlouhavé popisy a složitá souvětí byly pro mě velkým utrpením. Možná nejsem na tuto knihu ještě tolik dospělá, abych pochopila autorův tok myšlenek. Stingo, jako jedna z hlavních postav a jako vypravěč celého příběhu, mi nebyl vůbec sympatický. Kniha pro mě byla menším zklamáním, ale hodnotím ji pozitivně.
Pí a jeho život
Yann Martel
Piscine Molitor Patél. Toto jméno vidím pořád v hlavě a musím říct, že se mi líbí, jak zní. Tento příběh je naprosto úžasný a mě mrzí, že jsem se k němu dostala až po shlédnutí oscarového filmu. Zprvu jsem to celé dosuzovala, ale film se mi zalíbil natolik, že jsem knize neodolala. První část knihy je trochu zdlouhavější, nudnější a někteří ji odloží již tady. Já říkám: To nedělejte. Raději přelistujte k druhé části. Jinak přijdete o to, o čem kniha vlastně je. V první části totiž Pí srovnává jednotlivá náboženství a to není příliš záživné téma. Mě osobně to taky příliš nebavilo, ale jsem ráda, že jsem čtení nevzdala. Po straně sto to všechno začne. Čtení se mi moc líbilo a nikde jsem se vysloveně nenudila. Určitě doporučuji.
Atlas mraků
David Mitchell
Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé čtení. Knihu mám doma v originále. Tentokrát jsem si vybrala poněkud těžší knihu na čtení v angličtině. Nemůžu ale říci, že bych tomu nerozuměla. Rozuměla, ale trvalo mi celkem dlouho, než jsem tuhle bichli přelouskala. Moc se mi líbila promyšlenost každého příběhu, a jak jsou vzájemně propojené. Nejvíc mě bavila část, kde se vyskytuje Timothy Cavendish a samozřejmě nezajímavější je pro mě Sonmi-451, její životní podmínky mě poněkud zaskočily. Filmová podoba je podle mého názoru stejně kvalitní jako kniha. Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Určitě doporučuji.
Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
Abych řekla pravdu, tak mě tato kniha vážně zklamala. Moje natěšení vyvolala filmová podoba, která je oproti ve srovnání s knihou vtipná a má lepší dějové linie. Jediné, co mě v knize poněkud rozesmálo, byla myšlenka, že nechali pasažéry z Českých Budějovic doma jen proto, že se tolik postav do Maxova románu nevešlo. Bylo to svým způsobem vtipné, ale samozřejmě absurdní. Zarazil mě Vieweghův styl psaní. Přišel mi hodně jednoduchý a také nudný. Části, kde Max neustále uvažuje, mě opravdu nebavily a četla jsem je s utrpením. Filmové zpracování je opravdu tisíckrát lepší. Měla jsem raději zůstat u něj a knize se velkým obloukem vyhnout. Byla to moje první knížka od tohoto spisovatele a po této zkušenosti se nechystám číst jeho další díla.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Tento díl mě možná trochu zklamal. Nebavil mě tak jak ty předchozí díly, ale stejně se mi to líbilo. Posledních několik stran bylo trochu zdlouhavých a možná by se daly i vynechat. Nejvíce se mi líbila ta část, kde se objevuje Glum a padá spolu s Prstenem. Pořád nemůžu pochopit, jak mohl Tolkien vytvořit něco tak propracovaného. Zkrátka vytvořil úplně nový svět a vlastní historií a jazyky. Podle mě jsou Pán prstenů a Hobit nejoriginálnější díla, které jsem kdy četla. Z Tolkienových knih, které jsem dopodud četla, u mě jednoznačně vede Hobit. J.R.R. Tolkien byl úžasný spisovatel a jeho knihy se budou číst ještě dlouho, tedy jestli se vůbec někdy číst přestanou:) Já osobně nelituji, že jsem si knihy přečetla a jsem ráda, že je mám ve své knihovničce:) Určitě doporučuji jak Hobita, tak Pána prstenů.
Vejce a já
Betty MacDonald
Ne, nebavilo mě to. Občas jsem se pousmála, alejak dlouho mi trvalo, než jsem tuto knížečku přeloukala! Hrůza. Bohužel,na mě se se tu autorka příliš soustředí na popis a to je to, u čeho jsem skoro usínala.