katakomb komentáře u knih

Doteď mi běhá mráz po zádech, když si na tu knihu vzpomenu. Orwellův svět je vykreslován tak realisticky, až je to strašidelné - ne ve smyslu horroru, ale strašidelné ve smyslu relativity, když si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby se skutečnost popisovaná v románu stala skutečností opravdovou, kterou žijeme.
Nadčasová literatura, která strašně předběhla svou dobu. Každému doporučuji!
Na rozdíl od mnohých komentářů zde bych si ji ale rozhodně přečetl znovu :)

14 11.02.2019

Nadčasová četba, která by měla být součástí té povinné. Člověka možná napadne spojitost s Orwellovskou společností poslušných ovcí z 1984, tentokrát je to však společnost dobrovolně nevzdělaná a nevzdělávající se. Rozhodně doporučuji každému.

7 11.02.2019

Než abych zformuloval všechny superlativy, co mi v souvislosti s přečteným Nádraží Perdido v mozku lítají a já je nejsem schopen pochytat, tak bych si dovolil jen jednu myšlenku: Každý začínající autor nebo kdokoliv, kdo se rozhodl napsat knihu (fikci), by si měl nejdříve přečíst Nádraží Perdido, aby pochopil, co to znamená skvěle vystavěný příběh a do posledního detailu promyšlený vývoj a osud postav.

6 03.05.2023

Absolutní koncentrace veškerých emocí, které Anne prožívala při zjištění manželovy smrtelné diagnózy, po jeho velmi náhlé smrti, po letech od jejího osamění. Dlouho jsem nečetl knihu, která by na pár stránkách dokázala tak živě popisovat bolest a smutek ze ztráty blízké osoby, až se to úplně vrývá pod kůži, a zároveň se vyhnula patosu, útápění se ve světabolu, zachovala si neuvěřitelnou a obdivuhoudnou noblesu (pro Francii tak případnou) a nadhled, racionalitu. Neskutečné. Zapadlý klenot mezi mnohem obsáhlejšími, ale mnohdy o to hluššími knihami.

6 10.01.2020

Komentář se vztahuje k 7. doplněnému vydání z r. 2000.
Koupil jsem knihu v antikvariátu v rubrice společenské vědy. Po několika řádcích jsem obrátil na zadní stranu obálky, abych si ujasnil, je-li autor v tématu dobře vzdělaný. Není - je vystudovaný v přírodních vědách. Pravda, není to tak daleko od zkoumání člověka, ale za aprobaci komentovat gender problematiku bych to nepovažoval.
Nebyl jsem si od začátku jistý, jestli se jedná o recesistické dílo nebo o vážnou naučnou literaturu. Podle komentářů soudím, že ji mnoho čtenářů vnímá jako humornou knihu. Pokud to byl autorův záměr, pak budiž, asi bych tím pádem dokázal pochopit i těch několik dotisků a nových, doplněných vydání. Je to sice velmi omezený humor, ale asi si to své čtenáře najde. Pro mne to ale kniha, která by mě měla pobavit, není. Je to jako by se komik během svého vystoupení omezil pouze na vtipy o blondýnkách - pobaví, ale vykouzlit z toho 90 stránek publikace je příliš.
Jestliže byla kniha psána s úmyslem vydat sociologickou studii, tak bych snad ocenil jen snahu vytvořit protiváhu "trendy" feministickému pohledu na gender problematiku. Nic víc. Odbornost textu pro mě nulová, vzhledem k tomu, že neobsahuje jedinou citaci a je tak vlastně souborem "esejů" na dané téma, které se svou kvalitou dají srovnat se středoškolskou slohovou prací.
Obsahově - je patrné, jaký model je autorovi sympatický: již v předchozích komentářích zmíněný muž lovec a žena... toť právě otázka, protože ve výsledku se v knize ideální ženy nedopátráte. V každé situaci totiž podle Hausmanna žena reaguje stereotypicky, z čehož muž pak vychází jako použitý, využitý nástroj pro ženino blaho. A je poté samozřejmostí, jde-li muž za milenkou. Nakonec to vypadalo, že nečtu základy mužského šovinismu, ale šovinismu ženského, protože neustále opakované stereotypy stavějí ženu do role vykořisťovatelky a muže do role chudáka, který musí ženě sloužit, jelikož je to jeho povinnost manželská, ačkoliv si ji vzal za manželku jen kvůli její vagíně. A žena je zde vykreslena jako vychytralá, která si je své nadřazenosti vědoma a kulantně jí využívá. Není to absurdní?

V současnosti je podle mého názoru kniha absolutně neobhajitelná (vzhledem k mému věku nemohu soudit, jaká byla situace v době, kdy autor knihu psal).
Po přečtení jsem měl sto chutí knihu spálit, aby se už nikomu nedostala do rukou.

Jednu hvězdu dávám jen za špatný smysl pro humor (který si určitě najde své čtenáře, jimž se bude líbit), je-li kniha psána jako humoristická.

6 07.01.2019

Rozhodně velmi dobře popisuje společenské poměry tehdejší doby - bez karikatur, bez podlézání nebo stranění, jako odraz doby perfektní kniha. Dramaticky taky dost zajímavá, ale hlavně čtivá a určitě stojí za to přečíst. Nakonec doslov a rozbor díla (který až na pár výjimek není socialisticky tendenční! - vydání z roku 1955) určitě poslouží jako dobrá rekapitulace. Doporučuji!

5 19.10.2020

Na svou dobu určitě vynikající dílo, to bych nerad svým hodnocením jakkoliv shazoval. Rozhodně vynikající popisné pasáže. Děj nijak závratně komplikovaný není, vše ubíhá plynule a stejně, jako se Ráma ubírá vesmírem konstantní rychlostí - což je možná i jedním ze záměrů slohu, přivést co nejživější dojem konstantního pohybu. Žádné dramatické zvraty, tedy rozhodně nic, co by oslnilo dospělého v roce 2019.
Možná pokud nejste vyloženě zarytí fanoušci sci-fi, tak bych knihu doporučoval spíš mladším čtenářům, pro ty rozhodně ideální kniha. Čte se samo.
Milá knížka, ale nic, na co bych si za pár let vzpomněl jinak, než jako na obří bojler plující vesmírem.

5 28.10.2019

(SPOILER) Dobře ucelené dílo, které popisuje nejen vědecké poznatky a výsledky pozorování (v průběhu historie), které jednoznačně potvrzují trend klimatické změny, globálního oteplování a roli člověka (lidské činnosti) v tomto procesu a hlavně ve spojení s rychlostí změny klimatu, ale věnuje se i záměrnému, promyšlenému a úmyslnému překrucování a zamlčování informací veřejnosti, popírání a zlehčování výsledků vědecké společnosti, a hlavně popisu vytváření těchto polopravd a lží (pomocí již po desetiletí osvědčených mechanismů a postupů).


Kniha mě uvrhla do deprese, hluboké reflexe a zamyšlení, relativizace... ale rozhodně ne do beznaděje.


Autor je pro téma zapálený a z každé stránky je cítit potřeba předat čtenáři fakta (pouze ověřená fakta - úctyhodných cca 550 odkazů v bibliografii na 200stránkovou knihu!), zůstat objektivní, nestranný, ale přesto natolik naléhavý, aby si čtenář (ať už klimaskeptik nebo ne) uvědomil závažnost celé věci a hlavně to, kolik času se promarnilo a promrhalo jen kvůli lobby a vidině okamžitých zisků.

3 12.01.2024

Ano, prosím! A více takových knih! Je to nabité informacemi a hlavně v kontextu, že v každé kapitole jsem pociťoval zmiňovaný aha-efekt. Klobouk dolů před autorovou schopností převést myšlenku do souvislého textu - a navíc v tak srozumitelné a čtivé formě. Ke škodě mojí, ne knihy, jsem to přečetl (hladově zhltl) za večer, takže předpokládám, že se mi dost informací z hlavy rychle vypaří.

3 14.12.2023

Autorka se rozhodně snažila o co nejkomplexnější a nejširší záběr. Detaily, jednotlivosti a konkrétní příklady střídají širší souvislosti a čtenáři je tak snaha podat, dle mého názoru, objektivní, nebo alespoň nezaujatý obraz postavení ženy ve společnosti (a to, jak je toto postavení vnímáno). Jistě, jak se tu opakuje mezi komentáři, jsou tam pasáže pro dnešní dobu již zastaralé a s překonanými názory nebo teoriemi, naopak některé otázky jsou i dnes stále velmi aktuální; v knize jsou pasáže čtivé i ty méně čtivé, složitější nebo více filozofické, některý obsah je nadčasový, jiný pozbyl platnost už v době vydání českého překladu.
Nicméně, pro mne jako pro čtenáře (prvního pohlaví) bylo přečtení knihy přínosné. Musím se sklonit před autorčinou snahou, pílí a tvrdou prací, která je vidět, že za dílem stojí.
Byť staršího vydání, tak myslím, že je to četba určitě užitečná: rozhodně jako základ pro rozvoj vědomostí o feminismu, postavení ženy a muže společnosti v průběhu historie či obecně o roli ženy ve společnosti. Je to kniha, která poskytne široký rozhled, na kterém se dá dobře stavět dál a rozvíjet tak dále své znalosti.

3 13.12.2023

Jak uvádí anotace, jedná se o nástin - kniha je tedy podle toho úměrně napsaná, nejedná se o žádnou encyklopedii, spíše o monologickou polemiku a diskuzi na téma "žen v křesťanství". Z textu je patrné, že autor myslí pokrokově a není určitě nijak přísně konzervativní ani z teologického ani z jiného kulturního anebo sociálního úhlu pohledu, což činí knihu velice (a široce) čtenářsky přístupnou. Neobsahuje nic, co je možné vypustit a tak se v relativně útlé publikaci dobírá vcelku rychlých závěrů, díky nepřítomnosti nepotřebných (vzhledem k povaze knihy) detailů se člověk dozví o důležitých historických milnících a pochopí různé historické stupně v sociokulturních souvislostech. Přehledná, naprosto pochopitelná kniha, která by v rámci tématu určitě neměla zapadnout.

3 03.02.2021

Je patrné, že pro autorku byla práce jejím životem - kniha o její práci je zároveň kniha o její životní cestě. Nicméně kombinace light-vědecké literatury a vlastně beletrie v sobě ukrývá docela dobře čtivou kombinaci - bez jakéhokoliv dysfemismu je poznat, že knihu psala žena :)
Měl jsem obavy ze sklouzávání k pseudovědám, ale autorka si udržela vždy více méně vědecký (ke konci knihy mírně paravědecký) základ k prezentaci svých výsledků a formulaci myšlenek. Kromě otázek z biochemie a imunologie (ve skutečnosti se v knize prolíná daleko více oborů), řeší i otázky osobního rozvoje, sexismu a rovných podmínek ve vědě. Jelikož se český překlad dočkal vydání až skoro po dvaceti letech, aktuálnost jak vědeckých faktů, tak společenských fenoménů je místy as potřeba přehodnotit.
PS: Souhlasím s předchozími komentáři - český překlad nic moc, vypadá to, že některé kapitoly nebyly asi ani zrevidovány.

3 28.12.2020

Není to četba pro každého, já se do toho rozhodně tak nezačetl, jak někteří zde komentující. Nicméně jsem si z knihy odnesl dost zajímavých myšlenek a postřehů, které stojí za to, aby nad nimi člověk uvažoval a zrelativizoval si vlastní život a postoj ke světu. Nejlépe se mi četl "nejepičtější" čtvrtý díl, první tři díly jsou místy hodně obrazné a pokud se člověku chce spát, tak jako uspávanka je to taky sázka na jistotu - to píšu bez jakéhokoliv despektu!: literatura je to kvalitní, dobře přeložená, skvěle napsaná a obsahově holt dost komplexní na to, aby to člověk četl unavený.
Nakonec jen přitakám zbytku komentářů - s fašismem, rasismem nebo jinými ultrapravicovými postoji se v knize nesetkáte; dobře je vysvětlené v doslovu knihy, že šlo o účelové, jednostranné a nesprávné vyložení vlastně jen pár prvků jeho filozofie.

3 03.07.2020

Já jsem bohužel během čtení ani po přečtení neměl nijak nabitou hlavu inspirací a neměl jsem chuť se do Lisabonu rozjet. Samozřejmě chápu, že pokud člověk píše knihu o tom, jak byl 2 měsíce s rodinou v cizím městě, nemůže se vyhnout popisu chování syna a ženy a jejich konfrontaci s městem a vůbec novým prostředím. Měl jsem ale pocit, že čtu spíš příběhy o tom, jak je skvělé, že jsou v Lisabonu rampy a šikmé plochy, protože na nich může Filip skotačit, že vodní prvky mají za účel hlavně umývání autíček a že je důležité dbát na bezpečnostní prvky kvůli dětem. Samozřejmě, život ve městě znamená (zahrnuje) i život dětí. Ale na mě byl asi tenhle věčný Filip na každé druhé stránce příliš vysaturovaný prvek a dojem z knihy mi po počátečním entusiasmu spíše kazil a bylo to pro mě spíš únavné, číst pořád dokola o hrách s míčem, běhání do kopce a autíčkách ve fontáně. Od Gebriana jsem do té doby nic nečetl, ale pořady a videa s ním patřily vždy mezi mé oblíbené. Tahle kniha ale mezi oblíbence patřit nebude a ani ji nebudu zvlášť doporučovat. Pro mě zklamání a vlastně škoda z promarněného potenciálu (nebo nedostatečné revize textu).
(osobně si myslím, že je hrozně důležité se na svět občas dívat dětskýma očima, takže zprostředkovaná Filipova svědectví a dojmy jsou v knize hodnotným prvkem, jenom je s ním zacházeno podle mě s přemírou a tak se z užitečného nebo osvěžujícího nebo jinak zpestřujícího komentáře stávala v mých očích už rutinní poznámka, která vlastně pozbývala na efektu, totiž vžít se do dítěte a dívat se na město jako malý chlapec, který vnímá město jako velké hřiště)

2 10.07.2022

Musím hlavně vyzdvihnout a ocenit všudypřítomnou autorovu snahu o faktografickou správnost a ověřování veškerých informací z vícero zdrojů. Výborně napsané, čtivé a přitom plné informací nejen o životě a psychologii, ale člověk se dozví i leccos z lékařského prostředí.
K pochopení tématu intersexuality nebo jiných forem sexuality je to určitě skvělá kniha.

2 06.12.2021

Velmi prostý příběh, rafinovaně vyprávěný z pohledu všech hlavních postav, z různých úhlů pohledu, od postav s různými životními příběhy a zkušenostmi. Přesto jako by je něco spojovalo, jakási marnost, neúspěch či zklamání...? Kniha, která předkládá (a čtenáři přináší) velmi konkrétní pocity, pro které ale jako by chyběla konkrétní pojmenování. Skutečnost, surrealita, sny a vidiny se mísí a vytváří naprosto uvěřitelný obraz, který je živý, ale přesto velmi pomíjivý.

2 17.02.2021

"Žánr: Literatura naučná, biografie a memoáry" - kniha je hrozně moc podbarvená osobními dojmy a postoji autora, které z textu čiší na každé stránce, a a pro které se z toho v mých očích stala snůška přibarvených a upravených pohádek, které sice mohou sloužit jako velice základní základ pro představu o životě Antonína Dvořáka a jeho pobytu v Americe, ale nic historicky hodnotného si z toho člověk neodnese. Svědčí o tom minimum historického rámce (všehovšudy pár letopočtů, co by na obou rukou spočítal) i samotná forma díla: fiktivní vyprávění Dvořákova asistenta, fiktivní dialogy, fiktivní příběhy.
Rozhodně v tom není nic pro muzikology. Z autorova stylu čiší jakási mentální neochota akceptovat (nebo aspoň vyzkoušet) jiné úhly pohledu, nevole pustit do hlavy čerstvý vítr a nechat se trochu unést na jiné vlně, čpí z toho usedlost a konzervatismus, trochu zpátečnictví, patos, abstraktní obdiv k minulosti a starým pořádkům.
Nakonec "kvazifaktografické komentáře", které pravidelně přerušují monotónní dějovou linku a jsou odlišené jiným fontem, jsou vlastně hlavně autorovy osobní názory, postřehy, potřeby vyjádřit se k věcem, které se Dvořáka i toliko netýkají (například odsouzení výstavby hospicu v místě, kde stával dům, v němž Dvořákovi v New Yorku bydleli, prakticky jen proto, že je pojmenované po homosexuálním fotografovi Mapplethorpovi a proto, že všichni jeho milenci se zde léčili AIDS - člověk s profesionálním nadhledem by minimálně zvolil diplomatičtější formulaci, když už by nedokázal ukormidlovat svou pozornost, která odbíhá od tématu, tj. působení Dvořáka v Americe).
Jedinou budiž omluvou, že autor sám varuje na přebalu knihy, že se jedná o tzv. “faction”, tedy kombinaci “fact” a “fiction”.
Tudíž opravdu nejde o naučnou literaturu, ani biografii nebo odbornou/faktografickou knihu - je to kniha pouze inspirovaná skutečnými událostmi (což ale nezaručuje automaticky kvalitu jako třeba u Rostenova Pana Kaplan, ale naopak může lehce sklouznout na úroveň třeba seriálu Věřte nevěřte).

Nepopírám, že je to docela čtivé dílko, ale je to taková četba na víkend, pokud zrovna nemáte co jiného po ruce, nebo pokud chcete něco lehkého, u čeho se nemusí přemýšlet. Za tu pohádkovou formu, která člověka přeci jen udrží při četbě a těch pár skromných historických dat a pár faktů dvě hvězdy. Ale silou vůle! Od autora už si rozhodně nic nepřečtu.

2 10.01.2020

Srozumitelně diskutované různé fenomény mozkové činnosti. Jak napovídá podtitul, autor se zabývá tím, co je pro lidský mozek specifické a čím se odlišuje od jiných organismů. Autor čerpá ze své bohaté klinické i vědecké praxe. Možná se může zdát, že zabíhá příliš do detailů, zejména v anatomii, ale vnímal jsem to jako snahu o úplnost a korektnost.
Vnáší určitě nové světlo do některých zavedených mýtů a polopravd. Po obsahové stránce vyčerpávající, jako laik nemohu hodnotit absolutní správnost nebo přesnost. S rostoucím počtem přečtených stránek mě upřímně trochu unavovalo, že za vším hledá zrcadlové neurony. Nicméně velice zajímavé čtení, díky kterému vás mohou začít přitahovat psychické i společenské projevy, které byste běžně třeba přešli bez zájmu.

2 28.10.2019

Doporučuji všema deseti. A zvlášť oceňuji výborný překlad a bravurní korekturu

1 03.04.2024

Na knihu jsem narazil jen díky mé oblíbené herečce a stejnojmennému filmu, kterému byla kniha předlohou. Neuvěřitelně mnohovrstevná práce, jejíž autorka má můj bezbřehý obdiv. Knihu bych si rozhodně chtěl přečíst více než jednou, ačkoliv sám už dopředu vím, že na to asi znovu už nebudu mít kuráž, byť by si to kniha víc než zasloužila. Zároveň zpětně přehodnocuji film a dodatečně musím uznat minimálně odvahu filmových tvůrců převést takovou literární práci na plátno.

1 12.01.2024