Druhé pohlaví

od:

Druhé pohlaví

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Kniha obsahuje doslov Jana Patočky "Francouzský existencialismus a Simone Beauvoirová".

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25979/druhe-pohlavi-25979.jpg 4.149
Originální název:

Le Deuxième Sexe (1949)

Žánr:
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno:, Orbis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
Ajrad1981
01. dubna

Kniha bezesporu zajímavá, ale četla se mi děsně špatně, je moc filozofická, abstraktní, nedokázala jsem ji pořádně uchopit, spousta citací různých děl mě spíš rušila. Navíc mi přijde už poněkud zastaralá, přece jen dnes už jsme zase o kousek dál.
Nicméně je tam hodně věcí vysvětleno, to zas ano, i když bych tedy rozhodně upřednostnila poněkud jasnější podání. Každopádně mě to zaujalo, natolik, že se poohlédnu ještě po nějaké podobné literatuře.

Matty
14. února

Svým stylem dlouhých, myšlenkově hutných souvětí s mnoha filozofickými odkazy kniha k pomalému opakovanému čtení (z její občasné těžkopádnosti jí moc neubírá ani první a dosud jediný český překlad z roku 1966, který vynechává některé části originálu a o některých filmech vzhledem k neznalosti předkladatele píše, jako kdyby šlo o knihy). Na každý pád kniha, jejíž myšlenkové jádro nezestárlo a měla by si ji v rámci doporučené školní četby přečíst každá dospívající dívka, jíž dá větší (intelektuální) moc než mi – dospělému chlapci, který zjistil, co doopravdy „dělá" ženu ženou a uvědomil si, že tady někde se pohlaví začalo oddělovat od genderu.

NikolKleinová
10.10.2017

K teto knize jsem se dostala, kdyz jsem se zacala zajimat o feminismus (termin nejednoduchy, ktery je potreba prostudovat, aby se predeslo definicim zalozenych na ignoranctvi) a po cetbe knizky "Feminismo para principiantes" (preklad: Feminismus pro zacatecniky) od spanelske spisovatelky Nuria Varela se stala moji druhou "must read" knihou (povinna cetba), nebot se zde jedna o prvni knihu ZAKLAD MODERNIHO FEMINISMU, a ikdyz je psana v 60tych letech, je to OPRAVDOVY POKLAD. Ano, mozna se muze zdat, ze ma kniha utocny ton, ale ne vzdycky a preci jenom, po dukladnem rozboru roli zen v prubehu historie Francie, Arabie, Recka, Rima, Egypta, a dale potom feudalismu, burzoazie, prumyslove revoluce bych rekla, ze je ton naprosto odduvodnen. Pro me je klicovym argumentem PRICINA UTLACOVANI ZEN - SOUKROME VLASTNICTVI (pocinaje feudalismem, kapitalismem konce): "...vlastnik zcizuje svou existenci ve vlastnictvi, ze na nem lpi vice nez na svem zivote; vlastnictvi presahuje uzke hranice casneho zivota [...] k tomuto prezivani dochazi jen tehdy zustava-li vlastnictvi v rukou majitele; a po smrti muze zustat jeho jen tehdy, patri-li jedincum, v nichz on sam sebe preziva a v nichz se poznava, kteri jsou jeho. [...] KDYZ SE PATRIARCHAT STANE MOCNYM, ODEJME ZENE VSECHNA PRAVA NA DRZENI A POSTUPOVANI STATKU. ZDA SE TO OSTATNE LOGICKE. KDYZ PRIPUSTIME, ZE ZENINY DETI NEJSOU JEJI, NEVAZE JE UZ TAKE NIC KE SKUPINE, Z NIZ ZENA VYSLA [...] JE UPLNE VYNATA ZE SKUPINY, V NIZ SE NARODILA, A PREVTELENA DO SKUPINY SVEHO MANZELA. [...] A DETI, KTERE PORODI, PATRI RODINE MANZELOVE. (komentar: doposud se dedi prijmeni muzske a zenske mizi, v CR i ve Spanelsku, zeme o kterych to muzu potvrdit) [...] PROTOZE NIC NEMA, JE TAKE ZBAVENA OSOBNI DUSTOJNOSTI, JE POUZE SOUCASTI MAJETKU MUZE, ZPRVU SVEHO OTCE, POZDEJI MANZELA."

Marbo
09.05.2016

Ke knize jsem přistupoval s šovinistickou arogancí, neb autorka pro mne vždy byla ta druhá ( po J.P. Sartrovi ). Teď vážně - pro mne, náročná, přesto však zajímavá četba. Beauvoirová umí zaujmout, své názory se snaží podložit fakty ( příklady ). Mám však dvě zásadní výtky - kniha je z principu útočná, muže staví do role vládců světa a pomalu všeho zla, takový bleděmodrý šovinismus, byť šikovně napsaný - ale nutno uznat, nezachází do krajnosti a nežádá si sypání popílku na ty naše vousté hlavičky.
Druhou věcí je aktuálnost - pro mne byl objevný náhled na společenskou situaci žen ve Francii v polovině 20. století, je však otázkou co z toho platí ještě dnes a co se již stihlo převrátit
Závěrem bych rád dodal, že přečtením této knihy neprohloupíte, chce to však mít oči a hlavu otevřenou...

Angel_Castiel
03.02.2016

Jako filosofka a intelektuálka dokázala Simone de Beauvoir přesvědčivě popsat řadu jevů a jako empatický člověk se (nejen v této knize) zaměřuje na rozmanité nespravedlnosti. Podle mě ideální kombinace.

Bonda
07.02.2015

Nevím, jak bych ji vnímala dnes, ale na druhém stupni základky jsem ji přečetla snad stokrát a myslím, že mi dost pomohla. Jednu takovou nápomocnou úvahu umím dodnes zpaměti: "Když se dívka nesetkává s láskou, setkává se s poezií. Protože nejedná, dívá se, cítí a vnímá. Místo aby se zajímala o to, jak bude umět věci zvládnout, přimyká se k jejich významu. Barva nebo úsměv v ní probouzejí hlubokou ozvěnu."

Sigas
02.11.2013

Druhé pohlaví mě překvapilo. Není to knížka, nad kterou lze jednoduše mávnout rukou, ale hodnotit ji je docela těžké. Beauvoirová ve svém zkoumání postavení ženy shromáždila spoustu materiálu z nejrůznějších oblastí a její líčení jsou psychologicky hluboká a románově živá. Na okraj dodám, že trochu zbytečně mnohomluvná. Především ale líčí úděl ženy poněkud jednostranně jako holé neštěstí, a to s takovým zaujetím a s takovým vzmachem pera, že místy překračuje žánrové hranice až na pokraj hororu a čtenáře začne polévat studený pot.
Kdykoliv si ale začnu říkat, že ta deskriptivní část je sice jednostranná, ale vcelku dobrá, vyvodí autorka závěry, se kterými nelze souhlasit. Její kontroverzní závěry vycházejí z předpokladů, které označuje jako existencialistickou morálku: Cokoliv nepochází z autonomní svobody, cokoliv nepochází z jedince, který se ve své transcendenci svobodně určuje, to je buď mravní poklesek, nebo trpěný útisk, v každém případě naprosté zlo.
Problém je v tom, že lidská existence prostě je biologicky a historicky určená a příroda ani dějiny nejsou žádným garantem společenské spravedlnosti. Pokus osvobodit se od všeho určení a určit se pouze jako to, co se svobodně určuje, vede paradoxně k tomu, že člověk sám sebe ztratí, protože pak není nic určitého a jeho existence se vypaří v abstraktní možnosti. Takové tragické existenci nakonec zbudou jen nářky na přírodu, společnost a všechno kolem, protože všude naráží na meze své svobody: Prokletím ženy je, že se neúčastní válečných výprav. Jejím největším neštěstím je, že rodí děti. Jenže život je dialektický, a tak by se dal namítnout pravý opak.
Kniha je to rozhodně zajímavá a přináší spoustu podnětů k zamyšlení. Jenže místo toho, aby přinesla slibovanou tečku za „ženskou otázkou“, opíše kruh a postaví vás znovu na její počátek.

Dummy147
23.12.2011odpad!

Možná jsem na tuhle knihu moc mladá, možná moc hloupá, ale pro mě je absolutně nečtivá. Zvládla jsem asi jen 89 stránek a dost! Zaklapla jsem ji a už nikdy mě nikdo a nic nedonutí tuhle knihu dočíst, natož vzít do ruky. Je to jen snůžka bezbarvých vět, ale pokud v ní hledáte nějaký hlubší názor týkající se feminismu, tak doporučuji pevné nervy ....

eraserhead
06.06.2011

Neřekl bych, že by mě kniha bavila od začátku do konce. Mnohé pasáže jsou velice zajímavé, podnětné a myšlenípovzbuzující, některé jsou trochu divné (možná proto, že to psala žena a já jsem muž?). Otázkou také je, za kolik z toho může samotné české vydání, které není kompletní, jde jen o jakýsi většinový výběr z komplesního celku. Obecně je to zajímavě pojatá (obsahově i stylisticky) kniha, s jejímž obsahem se i po těch letech dá souhlasit a jež je stále aktuální.