Druhé pohlaví

Jo jo být ženou je někdy těžké

Že to ženy nemají jednoduché pochopí někteří bohužel až po přečtení této knihy. Co se týče feministické literatury, jde o základ, ale rozhodně ne o základ, kterým by se mělo v jejím zkoumání končit.

Já vlastně pořád nevím, jestli jsem fakt takový šovinista, nebo jestli je to prostě přirozené (s tímhle termínem bych měl taky zápasit) mužské bytí. Kniha je to samozřejmě velmi dobrá, SdB je v kategorii feministické filozofie jedničkou, já to však pořád celé vnímám hrozně kostrbatě. Nelíbí se mi Druhé pohlaví, ne kniha, ale definice tohoto pojmu už od úvodu. Proč bychom nemohli býti prostě všichni lidé? Nelze, protože ženy jsou pořád ženami, ten pojem nejde dekonstruovat, ačkoliv se o to moderní intelektuálno usilovně snaží.
Ale kdo jsem, abych to mohl posoudit? Pouze a jenom muž. Jak bychom mohli být soudci procesu, v němž jsme právě souzeni?

Ve své době přelomová a kontroverzní kniha, snažící se postihnout dynamiku vztahu muže a ženy, ženské výchovy, společenských konvencí týkající se genderových otázek a světa, ve kterém je žena automaticky považována za ‘druhé pohlaví’.
Z doslovu cituji Patočku: ‘Historická lež je v tom, že se identifikuje mužství s transcendencí (překonáváním dané reality, svobodou) a ženství s imanencí (pozitivním zařazením do automatismu života) – opozice je mezi transcendencí a imanencí v každém z nás, i když je to imanence různá v muži a ženě.’
Mnoho témat v knize je po 80 letech samozřejmě emancipací již překonáno, nicméně základ z popisu dynamiky genderu dle mého zůstává aktuální až do dneška. Toto dílo je navíc klasikou, ze kterého pak mohou další díla týkající se dynamiky genderu dále vycházet.

"Ženami se nerodíme, ženami se stáváme". Tahle větička ve stručnosti rámuje obsáhlé dílo francouzské existencialistky, ve kterém se věnuje tématu postavení žen ve společnosti, v dějinách, v mýtech, v manželství, při výchově .. Bavilo mě to číst, uvědomovat si vlastní zakořeněný šovinismus a přemýšlet nad tím, co s tím. Odpověď (samozřejmě) nemám, ale budu v tom pokračovat. V kombinaci s knihou P. Zimbarda "Odpojený muž" například naznačuje příčiny a možnou eskalaci divergence naší společnosti.

Autorka se rozhodně snažila o co nejkomplexnější a nejširší záběr. Detaily, jednotlivosti a konkrétní příklady střídají širší souvislosti a čtenáři je tak snaha podat, dle mého názoru, objektivní, nebo alespoň nezaujatý obraz postavení ženy ve společnosti (a to, jak je toto postavení vnímáno). Jistě, jak se tu opakuje mezi komentáři, jsou tam pasáže pro dnešní dobu již zastaralé a s překonanými názory nebo teoriemi, naopak některé otázky jsou i dnes stále velmi aktuální; v knize jsou pasáže čtivé i ty méně čtivé, složitější nebo více filozofické, některý obsah je nadčasový, jiný pozbyl platnost už v době vydání českého překladu.
Nicméně, pro mne jako pro čtenáře (prvního pohlaví) bylo přečtení knihy přínosné. Musím se sklonit před autorčinou snahou, pílí a tvrdou prací, která je vidět, že za dílem stojí.
Byť staršího vydání, tak myslím, že je to četba určitě užitečná: rozhodně jako základ pro rozvoj vědomostí o feminismu, postavení ženy a muže společnosti v průběhu historie či obecně o roli ženy ve společnosti. Je to kniha, která poskytne široký rozhled, na kterém se dá dobře stavět dál a rozvíjet tak dále své znalosti.

Jakkoliv se s některými tvrzeními v dnešní době rozhodně nedá souhlasit (jmenovitě třeba s konceptem ženské hysterie a neurotičnosti vyvolané dělohou, který vychází z dost pochybných pseudovědeckých poznatků mužů viktoriánské Anglie a doby lehce pozdější), je až zarážející, kolik konceptů popsaných v těchto esejích je dodnes aktuálních a poplatných. Vhled do mytologie a náboženství spjatých s "ženstvím" byl rozhodně hloubkový, velice podnětný a přiměl mě k zamyšlení se nad spoustou okamžiků, kdy jsem se cítila zoufalá ze stereotypů, které se váží s feminitou, ale nedokázala úplně popsat svůj primární zdroj frustrace. Dostalo se mi popsání mnoha archetypů, se kterými se běžně potkávám, ale nikdo mi k nim nedal verbální aparát. Rozhodně kniha, kterou budu ráda doporučovat dál.
Osobně mě velice pobavilo, že Patočka a spol. se na základě svého vlastního uvážení rozhodli pokrátit původní počet esejů z originálu. Velmi zábavné rozhodnutí u feministické práce, zasmála jsem se nad tou vesmírnou absurditou poměrně dost.

Velmi detailní pohled na postavení ženy napříč historií a různými zeměmi. Samozřejmě, že dnes je jiná doba, než v které byla kniha napsána, ale i tak si myslím, že je kniha v některých případech aktuální a nadčasová. Souhlasím s komentářem Adies. Doporučuji nejen ženám, ale i mužům.

Čtenářská výzva 2021: Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná.

Beauvoirová skvěle vystihla podstatu problematiky. Neříkám, že je vše úplně aktuální a nic se nezměnilo (hlavně v kapitole o manželce), ale některé z témat, kterými se zabývá jsou až děsivě nadčasové. Provede vás nejrůznějšími směry přes historii, biologii, psychologii i filozofii. Myslím si, že díky tomu podává ucelený přehled a základ pro další studium. Doporučuju každé ženě (ale i muži) k lepšímu pochopení sebe sama a některých vzorců společnosti, které přetrvávají i do dnešní doby.

"Vyobrazení světa, jako svět sám, je výtvorem muže; popisují jej z jejich vlastního úhlu pohledu, který zaměňují s absolutní pravdou."

Zajímavá kniha.

Biblia feminizmu alebo "čo čítať, keď som zakomplexovaná žena, ktorá si nevie nájsť chlapa?!"

Prečo som to teda čítal, keď nie som zástanca ani toho prvého, ani to druhé?

Treba mať prehľad o čo najširšom diapazóne myšlienok a názorov. Nepatrím ani k mizogýnom Schopenhauerovho typu, ani k zoženštelej generácii dnešných metrosexuálov. Preto nemám problém ani s knihou od S. de Beauvoir, ani s jej názormi (dokonca na pár miestach s ňou súhlasím). Rozhodne ide o dielo, ktoré netreba zhadzovať, hoci to z prvej vety tak mohlo vyznieť. Pre mužov je to povinnosť. Aspoň sčasti tak pochopíme problematiku ženskej otázky.

Skvelá knižka a to som muž ????. Neraz až prekvapivo trefná aj voči samotným feministkám a pritom skvelo vystihujúca celú problematiku z ako historického tak aj biologického a ekonomického či psychologického hľadiska. Samozrejme východisko je existencialistické a ja s ním celkom aj súhlasím.
Zaújmavé sú úvahy na začiatku aký je rozdiel medzi utláčaním žien, černochov či proletariátu.

„Člověk se nepozdvihuje nad zvíře tím, že dává život, nýbrž tím, že ho dovede dát v sázku. Proto také lidstvo nepřiznává nadřazenost tomu pohlaví, které rodí, ale tomu, které zabíjí.“

Beauviorová se pouští do detailního náhledu do historie postavení žen a mužů a hledá důvody, kvůli kterým na ženy bylo od prvopočátků (až na výjimky) pohlíženo jako na podřadné - jako na ty druhé. Zabývá se různými mýty, které lidstvo mělo o ženském pohlaví, o menstruaci, o panenství, o sexuálním styku. Sleduje vývoj a význam manželství a vliv jeho (ne)dobrovolnosti na psychologii ženy i muže. Kromě toho vyzdvihuje, že velkou roli sehrává markantní rozdíl ve výchově chlapce, jenž je podporován k rozvoji své osobnosti, a dívky, která je chystaná na svou největší kariéru - výhodné manželství.
Říká, že ženy často samy volí toto nečinné místo a nechávají se vydržovat, ale je důležité pohlédnout na důvody tohoto rozhodnutí - na výchovu a okolnosti ve společnosti, které nejsou svobodné ženě příznivé.
I přesto, že ženy postupem času získaly stejná práva jako muži, nelze očekávat, že toto je konečným cílem, pokud se nezmění i přístup ve společnosti a rodinná výchova.

Ačkoli je kniha pár desítek let stará, některé feministické otázky v naší společnosti zůstaly stejně důležité doposud, některé se zmírnily a nové vyvstaly. A myslím, že tato kniha je důležitým nahlédnutím do historie soužití ženy a muže, abyste pochopili situaci, jejíž důsledky stále nejsou zcela vymýceny, a fakt, že tím, že žena byla zrovnoprávněna s mužem, neznamená, že už není společností diskriminována.

Hezký literární jazyk s obsahem, který nepřináší nic nového, ani pocit, že bychom se nějak posunuli 1) společensky a kulturně 2) i v textu samotném, jakoby autorka opakovala neustále to samé máchané v jiné omáčce. Což je pocit způsobený tím, že posuny jsou tak jemné, že si ničeho nevšimnete, pokud neděláte zevrubný rozbor. Ale k tomu mě nikdo dnes — po dokončeném studiu — nedonutí, tak jsem nucena si přiznat, že základní literaturu feminismu jsem sice v ruce měla, ALE TA ŽENSKÁ SE TAK MOC VYKECÁVALA.

Nejvíce mi vadilo, že esejistický styl přebíjel odbornost. Raději těžší jazyk sociologie... Simone i na tom, o čem VÍM, že se děje, dělo, ve mně zanechávala patinu dojmologie. Zvláštní.

Kniha bezesporu zajímavá, ale četla se mi děsně špatně, je moc filozofická, abstraktní, nedokázala jsem ji pořádně uchopit, spousta citací různých děl mě spíš rušila. Navíc mi přijde už poněkud zastaralá, přece jen dnes už jsme zase o kousek dál.
Nicméně je tam hodně věcí vysvětleno, to zas ano, i když bych tedy rozhodně upřednostnila poněkud jasnější podání. Každopádně mě to zaujalo, natolik, že se poohlédnu ještě po nějaké podobné literatuře.

Svým stylem dlouhých, myšlenkově hutných souvětí s mnoha filozofickými odkazy kniha k pomalému opakovanému čtení (z její občasné těžkopádnosti jí moc neubírá ani první a dosud jediný český překlad z roku 1966, který vynechává některé části originálu a o některých filmech vzhledem k neznalosti předkladatele píše, jako kdyby šlo o knihy). Na každý pád kniha, jejíž myšlenkové jádro nezestárlo a měla by si ji v rámci doporučené školní četby přečíst každá dospívající dívka, jíž dá větší (intelektuální) moc než mi – dospělému chlapci, který zjistil, co doopravdy „dělá" ženu ženou a uvědomil si, že tady někde se pohlaví začalo oddělovat od genderu.

K teto knize jsem se dostala, kdyz jsem se zacala zajimat o feminismus (termin nejednoduchy, ktery je potreba prostudovat, aby se predeslo definicim zalozenych na ignoranctvi) a po cetbe knizky "Feminismo para principiantes" (preklad: Feminismus pro zacatecniky) od spanelske spisovatelky Nuria Varela se stala moji druhou "must read" knihou (povinna cetba), nebot se zde jedna o prvni knihu ZAKLAD MODERNIHO FEMINISMU, a ikdyz je psana v 60tych letech, je to OPRAVDOVY POKLAD. Ano, mozna se muze zdat, ze ma kniha utocny ton, ale ne vzdycky a preci jenom, po dukladnem rozboru roli zen v prubehu historie Francie, Arabie, Recka, Rima, Egypta, a dale potom feudalismu, burzoazie, prumyslove revoluce bych rekla, ze je ton naprosto odduvodnen. Pro me je klicovym argumentem PRICINA UTLACOVANI ZEN - SOUKROME VLASTNICTVI (pocinaje feudalismem, kapitalismem konce): "...vlastnik zcizuje svou existenci ve vlastnictvi, ze na nem lpi vice nez na svem zivote; vlastnictvi presahuje uzke hranice casneho zivota [...] k tomuto prezivani dochazi jen tehdy zustava-li vlastnictvi v rukou majitele; a po smrti muze zustat jeho jen tehdy, patri-li jedincum, v nichz on sam sebe preziva a v nichz se poznava, kteri jsou jeho. [...] KDYZ SE PATRIARCHAT STANE MOCNYM, ODEJME ZENE VSECHNA PRAVA NA DRZENI A POSTUPOVANI STATKU. ZDA SE TO OSTATNE LOGICKE. KDYZ PRIPUSTIME, ZE ZENINY DETI NEJSOU JEJI, NEVAZE JE UZ TAKE NIC KE SKUPINE, Z NIZ ZENA VYSLA [...] JE UPLNE VYNATA ZE SKUPINY, V NIZ SE NARODILA, A PREVTELENA DO SKUPINY SVEHO MANZELA. [...] A DETI, KTERE PORODI, PATRI RODINE MANZELOVE. (komentar: doposud se dedi prijmeni muzske a zenske mizi, v CR i ve Spanelsku, zeme o kterych to muzu potvrdit) [...] PROTOZE NIC NEMA, JE TAKE ZBAVENA OSOBNI DUSTOJNOSTI, JE POUZE SOUCASTI MAJETKU MUZE, ZPRVU SVEHO OTCE, POZDEJI MANZELA."

Ke knize jsem přistupoval s šovinistickou arogancí, neb autorka pro mne vždy byla ta druhá (po J.P. Sartrovi). Teď vážně - pro mne, náročná, přesto však zajímavá četba. Beauvoirová umí zaujmout, své názory se snaží podložit fakty (příklady). Mám však dvě zásadní výtky - kniha je z principu útočná, muže staví do role vládců světa a pomalu všeho zla, takový bleděmodrý šovinismus, byť šikovně napsaný - ale nutno uznat, nezachází do krajnosti a nežádá si sypání popílku na ty naše vousté hlavičky.
Druhou věcí je aktuálnost - pro mne byl objevný náhled na společenskou situaci žen ve Francii v polovině 20. století, je však otázkou co z toho platí ještě dnes a co se již stihlo převrátit
Závěrem bych rád dodal, že přečtením této knihy neprohloupíte, chce to však mít oči a hlavu otevřenou...

Jako filosofka a intelektuálka dokázala Simone de Beauvoir přesvědčivě popsat řadu jevů a jako empatický člověk se (nejen v této knize) zaměřuje na rozmanité nespravedlnosti. Podle mě ideální kombinace.