rencovav komentáře u knih

Jirásek mě touhle divadelní hrou mile překvapil. Má zajímavé poslání, i když je škoda, že není příběh více rozvinut v těch důležitých částech.

2 19.12.2020

Na tomhle dílku je znát, že patří k autorově rané tvorbě. Ale nevadí, protože se mi líbilo. Navíc mám pocit, jako bych už Loupeznika někdy předtím četla. Jen jsem to asi nezaevidovala nikde. Mladá láska, láska ženy, láska muže... Co je vlastně láska?
PS: miluju nadávky z divadelních her z dvacátých let. :D

6 19.12.2020

To bylo rozkošné! ♥ Lískulka je něco na způsob Ferdy Mravence nebo Broučků. Prostě příběh z hmyzího (ale nejen hmyzího) života. Svižník, Tesařík, Slunéčka sedmitečná, zlý Křižák a hodný Pavouček (dobře, to není hmyz). Zobonoska, Housenka a tak dál. Lískulka je navíc strašně roztomilá! ♥ (Knížku ilustrovala Vlasta Baránková, tak mám radost, že nějaká Vlasta byla schopná nakreslit takovou krásnou pohádku.) Jinak jak jsem ke knížce přišla? Měl ji v knihovně Modrý. Když jsem ji teď před pár týdny uklízela, narazila jsem na ni a vzala jsem ji domů, abych ji četla šestileté sestřičce. Párkrát jsme si to spolu četly, ale asi jsem zapálenější čtenář nebo co. :D Tak jsem si to prostě dneska dočetla sama.

19.12.2020

I made it! ???? Nee, nebylo to tak hrozné. Vlastně jsem u toho ani moc netrpěla, jen mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk a vůbec tu celou alegorii. Ale má to hezkou útěšnou myšlenku. Sama sice asi spokojenosti nedocílím a smysl svého života nenajdu, ale i proto se mi líbí, když někdo nějaký najde. A je jedno, jakou má podobu a povahu.

6 19.12.2020

** spoiler alert ** Neříkám, že jsem měla velká očekávání. Ale že to bude tak hrozné, to jsem si asi nemyslela. A to jsem absolvovala už několik erotických knížek a nemám problém s tímhle žánrem jako takovým. Ale proboha, i Padesát odstínů je proti tomuhle plnohodnotná literatura. Nechci, aby to vyznělo, že se pobuřuji z nějakého studu. Naopak jsem ze začátku obdivovala, že se autor nezdráhá používat všechny ty peprné výrazy, které všichni známe, ale zas tak běžně je nepoužíváme. Jenže po prvních dejme tomu deseti až dvaceti stránkách, kdy jsem si říkala 'To je zajímavé' jsem byla zklamaná, protože se zbylých 150 stránek netočí kolem ničeho jiného než pohlavních (i nepohlavnich) styků. Nevadilo by mi ani tak detailní popisování lesbickych, homosexuálních, análních, orálních a ja nevim jakých jiných aktivit, ale pořád se to opakovalo a bylo to fakt nesmyslné. Postavy příběhu nemají žádný charakter, snad jen že jsou neustále nadrzeni. S každou událostí se praktiky vypravěčky Beatrice stávají nechutnější a odpornejší. Nymfomanie tohoto kalibru překročila i mé nejdivocejsi představy. A popravdě mě fakt dost znechutila.
Jo a taky korektor přehlédl pravidlo pro psaní podminovaciho způsobu první osoby množného čísla.

Lakomce mám ráda. Je to jedna z těch her, které znám, ačkoliv jsem ji doposud neměla přečtenou ani jsem ji neviděla v divadle. Ale probírali jsme to ve škole a pouštěli si ukázku z inscenace s Donutilem coby Harpagonem. A nějak mi to zůstalo v paměti. Dokonce mi ani nevadí Deus ex macchina. :)

6 19.12.2020

Některé se mi líbily hodně, jiné jsem příliš nepitvala. Básně Charlese Baudelaira přeložené Vítězslavem Nezvalem (a jím v podstatě přebásněné) si prostě čtyři hvězdičky zaslouží. Úryvky některých jsem si musela opsat, protože mě velmi oslovily... :)

10 19.12.2020

Skoro se mi nechce věřit, že jsem Krysaře četla poprvé teprve teď. Je to... nepopsatelný čtenářský zážitek. Hodně intenzivní, všechny ty emoce jako bych cítila a prožívala sama. Část dějové linky je pouze naznačována, ale právě tyhle náznaky, ty myšlenky, to vše přidává tragickému příběhu na... kouzle? Samozřejmě jsem věděla, jak příběh skončí, protože nám to ve škole prozradili (asi abychom už neměli potřebu pročíst se k tomu). Přesto mě z toho náznaku na začátku, z toho rozhovoru mezi Krysařem a Agnes, mrazilo. Byl to velmi smutný příběh. A přece ne tak docela.

15 19.12.2020

Jednou jsem tuhle pohádku viděla "zfilmovanou" a byla trochu zvláštní, ale vlastně docela hezká. No, musím přiznat, že si opravdu neumím představit ty psí oči. Ta přirovnání k šálkům, mlýnským kolům a věžím jsou pro mě dost neskutečná. :-D
No a samozřejmě konec, kdy všichni jsou zabiti a princezna se vdá za vojáka, aniž by se k tomu sama nějak vyjádřila, je na mě už trochu "moc", ale tak je to pohádka, navíc překlad z roku 1905...

3 19.12.2020

Tohle bylo geniální. Alespoň prvních 100-200 stránek. Pak jsem se v tom trochu ztratila. Ale ta myšlenka, to, co se dělo ve světě... Já prostě Čapka obdivuji. Navíc se mi Krakatit četlo asi nejlépe ze všech Čapkových próz. A nejradši jsem měla Anči.

7 19.12.2020

Rozhodně zajímavé čtení, pro mě celkem netradiční. Je to hodně úvahová publikace, která perestrojku, glasnost a obecně společnost a její reakci na změny od roku 1985 rozebírá ze všech stran. Pozoruhodná doba, kterou jsem nezažila.

19.12.2020

Musím uznat, že je to moc pěkně udělané. Nečetla jsem to ani tak kvůli svým problémům se sebedisciplínou jako za účelem pomoci ostatním, když něco nebudou zvládat. Tak uvidíme, jaké to bude mít účinky.

1 19.12.2020

Hercule Poirot je láska a prostě je super mít tyhle dvou set stránkové knížky od královny detektivek, které sice znáte, ale vlastně v průběhu čtení zjistíte, že neznáte. Miluju seriál s Davidem Suchetem a tenhle díl mám moc ráda, ale v knížce to všechno vypadá úplně jinak. Neříkám, že by se to nějak hodně lišilo, spíš ta atmosféra a výprava má úplně jiný nádech a rozměr. Ale mám ráda obojí. :)

6 19.12.2020

Byla šťastná náhoda, že jsem na tuto audioknihu narazila. Paradoxně je totiž jméno Josefa Toufara jedno z mála, které jsem si při čtení opravdu zapamatovala. Na fotce jsem ho hned poznala. Jedná se o biografii tohoto kněze, kterého komunisté ve vykonstruovaném procesu "Číhošťský zázrak" v nedožitých sedmačtyřiceti letech umučili a pak ještě využili k propagandě strany na úkor katolické církve. Osobnost Josefa Toufara je obdivuhodná. Pocházel z hospodářství a že se stane knězem, se rozhodl až po smrti svého otce, když mu bylo už přes dvacet. Vystudoval gymnázium i teologický seminář a i když nebyl nejchytřejší pod sluncem, vše mu vynahradila píle, vřelost a odhodlání. Jeho pevný charakter, smysl pro spravedlnost a ochota pomáhat lidem se projevila i během války, kdy byl vysvěcen na kněze a umístěn v Zahrádce. V roce 1948 musel být přeložen do Číhoště, kvůli režimu. Zde se právě odehrál, 11.12.1949, onen zázrak, křížek u oltáře se vychýlil směrem ke kazatelně a v nepřirozené poloze popírající gravitaci již zůstal. Záhadu se vyřešit nepodařilo. Josef Toufar byl surově mučen Karlem Máchou ve Valdicích, poté se s ním komunisté pokusili natočit film, kde by Číhošťský zázrak ukázali coby špionážní akci Vatikánu. Při převozu praskl knězi žaludeční vřed, byl převezen do pražské nemocnice, kde zemřel. Pochován byl v hromadném hrobě v Ďáblicích, jeho rodina se o jeho smrti dozvěděla až o pět let později.
Kniha byla úžasně namluvena s pěkným hudebním podtónem, zpočátku působila místy i vesele, protože takovou povahu Josef Toufar měl. Bohužel tento smutný příběh zůstane navždy zapsaný v dějinách jak katolické církve, tak komunistické strany a Československa.

5 19.12.2020

Nakonec to bylo odbornější čtení, než jsem si na začátku myslela. Ale pořád pěkné a zajímavé. Jen trochu těžké na oddechnutí. :)

19.12.2020

Zaprvé - Ivanku Devátou jako herečku neznám. Její hlas, kterým svou knihu velmi vtipně načetla, mi povědomý je, ale prostě ji nevnímám jako konkrétní osobnost. Prostě autorka jedné fakt vtipné knížky, tak nějak ze života. O tom, jak nás (ne)všednodennost může přivést do blázince a co se děje pak. Bezvadné, palec nahoru! :)

4 19.12.2020

Tuhle divadelní hru jsem vždycky chtěla poznat blíž, i poté, co jsem četla Lady Fuckingham. Trochu mě uklidnila kamarádka, která mi řekla, že ji nenapsal Wilde, takže tomu autorovi asi ještě dám šanci. Minimálně touhle hrou mě mile překvapil a vážně jsem si to užila. :)

19.12.2020

Masaryk nebyl bezchybným člověkem, ale zajímavou osobností ano. Někým, ke komu můžeme s odstupem času právem vzhlížet, protože dokázal něco neuvěřitelného. Vždycky mě bavilo si o něm číst, chodit do muzeí a koukat na filmy a seriály, kde hrál nějakou roli. Loni jsme s přítelem byli v kině na dokumentu "Hovory s TGM", kde Karla Čapka hraje Budař, a bylo to neuvěřitelně skvělé. První republiku jsem zpracovávala v seminární práci, fascinuje mě i přes mnoho svých much, a jen se dozvídat o té politice, myšlenkách a idejích, které před sto lety trápily českou inteligenci, to mě prostě baví. Masaryk žil v zajímavé, přelomové době a sám ohýbal dějiny. A dokonce žil v Lipsku, to jsem nevěděla! Jak říkám, Hovory s TGM stojí za pozornost, ať už v knižní, audio nebo filmové verzi. Není to úplně beletrie, protože ač Masaryk vypráví příběh svého života, hodně do toho plete politiku, náboženství a filozofii a tak, ale prostě jsem ráda za každou informaci, kterou o něm můžu zhltnout. Plus Čapek je prostě Čapek.

1 19.12.2020

Miroslava Varáčková prostě umí. Její knížky neberu jako klasickou YA literaturu, protože mě vždycky přivedou k zamyšlení a něco mi dají. Možná je to i tím, že se odehrávají ve slovenském prostředí, které je našemu v lecčem podobné. Ráda bych o téhle knížce napsala i článek, protože si zaslouží víc než pár řádků na goodreads.

19.12.2020

Tak smutné. Plné tak různorodých emocí, že to musím trochu vstřebat a článek asi napíšu až zítra. Ale stálo to za to. Díky MY ČTEME jsem zase objevila literární skvost.

3 19.12.2020