karaliene komentáře u knih
Podobně jako mnoho jiných popularizačních knih z anglo-americké provenience mi přišla zbytečně natahovaná. I zajímavá informace při třetím opakování ztratí jiskru. Oceňuji, že autor umí odborné informace předat naprosto srozumitelně.
Jednoduchý, výborně zpracovaný nápad. Autor umí, ale vím, že umí i o chlup lépe.;)
Pokud zamýšleným leitmotivem knihy byla dehonestace amerických tajných služeb (vykreslením jejich špičkových zaměstnanců jako bandy podprůměrně inteligentních patolízalů), pak tleskám. Ale tak trochu si dovolím předpokládat, že autorka tento úmysl neměla...
Nevadí mi prostší jazyk, překrucování reality a předvídatelný konec, ale co obecně nesnesu, jsou hlavní hrdinové, kteří jsou prezentováni jako chytří a obdivuhodní a přitom z nich hloupost prýští všemi směry.
První kniha, kterou jsem od autorky četla. Nemůžu říct, že je špatná: děj je chytlavý, za polovinou knihy nabírá i rychlejší spád, myšlenka skvělá, jako člověk z oboru si dovolím ocenit absenci přešlapů ve vyobrazování psychických poruch (s čímž se jako čtenář setkávám, bohužel, více než často)...
...ale kvůli své rozmazlenosti jinými autory psychothrillerů postrádám alespoň o chlup lepší stylistiku (chvílemi se mi použité obraty zdály nepřirozené, jindy příliš jednoduché... ať už je to vinou originálního textu nebo překladatele, výslednému dojmu z knihy to neprospívá).
Z dnešního pohledu jde o mírnější, nikterak šokující ani strhující příběh, ovšem napsaný je mistrným stylem, který mu dodává nadčasovost.
Příběh je velmi napínavý, dobře propracovaný, ale přesto mi kniha jako celek úplně nesedla. Pracuji s psychicky narušenými lidmi, tak jsem jimi možná přesycená, možná už jsem stará a místo krve a uřezaných končetin ocením kvalitu zpracování...příběh je psaný jednoduchým jazykem, formát sledující dvě časově linie je taky stokrát ohraný...
Takže jako dobré, ale...
Nechci být genderově nekorektní, ale ženský rukopis z textu přímo čiší.
Jazyk pro nenáročné čtenáře; jednoduchý tak, jako by příběh smolil průměrně nadaný středoškolák na zastávce autobusu cestou do školy.
Obsah naopak překombinovaný; za takovou koncentraci emočně nestabilních jedinců by se nemusela stydět ani prominentní psychatrická léčebna.
Jako jo...špatné to není...být mi o 20 míň, budu nadšená, ale...asi už opravdu stárnu.
Takhle si představuju povinnou středoškolskou četbu moderní doby; kniha ukazuje, jak uvažovat v souvislostech - nejen v rámci jednoho oboru, ale i komplexněji interdisciplinárně.
Bod přidávám za osobní autentické prology kapitol, každopádně ve srovnání s autorčinými předchozími knihami mi tyto příběhy přišly povrchní a plytké.
V pubertě jsem Holly brala za vzor nespoutanosti. Nyní, o 20 let později, mi přijde histriónsky povrchní, zaseklá v mantinelech svého nezralého a vyhýbavého žití.
Skoro se bojím vrátit k dalším autorovým knihám (přestože psát umí a jeho dílo je klasika).
Od prvních stran jsem čekala, kdy to, co k psychothrilleru patří (napětí, katarze, rozuzlení), konečně přijde.
Jenže přišla akorát deziluze, že nic z toho, na co jsem od prvních stran čekala, nepřišlo.
Zpočátku jsem se nadchla, později dočítala se stále narůstajícím nezájmem. Příliš mnoho "filozofických přesahů" (svou povahou a nuceností opravdu pro pubertální/adolescentní cílovku) na úkor příběhu. Ale jinak nápad dobrý, zpracování též. Pro čtenáře na prahu dospělosti ideál.
Nápad dobrý, ale opravdu by stačil podat na polovině stran.
Každopádně stísněnou atmosféru autoři vytvořit umí, to se jim upřít nedá.
Kniha, od které jsem si nic moc neslibovala. Kniha, od které jsem si po přečtení prvních řádků slibovala spíš nic než moc. Ale předčila má očekávání, hlavně tedy příběhem, nebylo to nakonec úplně zlé, autorka dovedla probudit mou zvědavost. Z plno odstavců je možné přečíst jen první větu, protože zbytek jsou více méně jen plky, které průměrně inteligentnímu čtenáři docvaknou z četby mezi řádky, takže lze hodně přeskakovat a jde to rychle.
Body dolů: 1) za střídání časů, které je na pár facek...vůbec nechápu, jak to mohlo projít.
2) za až prostou jednoduchost. Danou nejen předvídatelností příběhu, ale i všelijakými banalitami, které autorka podává jako něco mimořádného, ale i hojným opakováním již řečeného a občasnými nesourodými informacemi.
Zřejmě už jsem tak stará, že k dobrému příběhu potřebuji i dobré podání. Toto byla stylistická slabota.
Se vším níže napsaným souhlasím. (Dětským) klinickým psychologům však doporučuji ještě nad rámec Dětskou a adolescentní psychiatrii, která se určitým problémům věnuje jinak a neméně dobře.
Pěkně propracovaný a hodně dobře podaný příběh, jak je autorovým dobrým zvykem. Za sebe bych "humanizovala" vraždy a proškrtala agresivní a krvavé pasáže, ale to, že jsem útlocitná a vadí mi morbidita, není problém knihy, ale můj...
Samotný příběh není špatný, ale to ke skvělému výsledku nestačí. V hodnocení vždy beru v potaz i stylistickou úroveň, která se mi zdála slabá...jazyk je opravdu hodně jednoduchý, mohl by být aspoň trochu květnatější.
(A není to, bohužel, případ jen této autorky; zdá se mi, že dobře píšících autorů je dnes jak šafránu.)