KapitánSmrt
komentáře u knih
Angažovaný pozorovatel
Raymond Aron
Ač starý levičák, musím uznat, že názory pana Arona jsou zajímavé a v mnoha ohledech souzní s mými. Jeho kritika levice je podnětná a strefování se do salóních intelektuálů je chválihodné. Je ale vidět, že kniha přeci jen zastrala. Levice v Aronově světě a levice dneška, to jsou dost odlišné věci. Dnes asi těžko někdo věří, že dějiny mají smysl a směřují ke komunismu či že je možné vnímat roli Sovětského svazu v historii a geopolitice pozitivně.
Informačně mě kniha potěšila. Dozvěděl jsem více o dějinách Francie a její roli ve světovém dění mezi válkami až po 80. léta. Zároveň by mě velmi zajímalo, co by liberál Aron říkal na dnešní pojetí (neo)liberalismu či pravicového populismu...
Kdeže ptáče nejlíp pěje
Alejandro Jodorowsky
Ptáče je moc hezky napsané, ale až příliš mi připomíná 100 roků samoty. Svou strukturou, prostředím, prvky magického realismu, Jižní Amerikou... Kdybych nečetl Marqueze, hodnotil bych lépe. Poklonu ale musím vysmeknout překladu, ten je parádní. Překládat autorův poetický a květnatý jazyk, to musela být řehole!
Nepodmíněný základní příjem
Marek Hrubec
Stručný úvod do tématu základního nepodmíněného příjmu.
Reakce na komentář Dvorika. Nemyslím, že by zavedení nepodmíněného příjmu muselo vést ke zvýšení cen zboží či služeb (ceny práce ano). V zemích na západ mají platy trojnásobné, neznamená to automaticky, že všechny ceny zboží či služeb jsou také třikrát vyšší. Třeba nájmy, potraviny, elektronika jsou na tom cenově stejně či podobně jako u nás. Zároveň by celkové příjmy obyvatel nemusely být vyšší právě jen o základní příjem. Někteří lidé by ze špatně placených prací odešli. Ti z dobře placených by přešli na hůře placené, ale zato smysluplné... Težko říct, jak by to v praxi vše vypadalo.
Část od Zuzany Uhde mi přišla také problematická, ale z jiných důvodů. Je dobře, že se poukazuje na nehonorovanou práci např. žen v domácnosti. Nepodmíněný příjem by takovým ženám mohl dopomoci k jisté míře emancipace. Na druhou stranu mi to zavání komodifikací a komercializací domácích prací, jako je péče o členy rodiny, vaření, výchova dětí apod. Dle mého jde o práce, které se nedělají s požadavkem na platové ohodnocení, ale kvůli našemu zájmu o druhé, kvůli tomu, že o naše příbuzné chceme pečovat, máme je rádi, záleží nám na nich. Ne abychom za to dostali zaplaceno. Ale chápu, že za tento idealismus člověk nájem nezaplatí.
Kraken
China Miéville
China mě baví, ale tohle byl přešlap. Fikční svět je opět zajímavý a objevování jeho principů je zábavné. Autorova fanzazie je úctyhodná a zvraty a příběhové oblouky mnohdy až vyráží dech svou překvapivostí. Zároveň se ale kniha čte velmi špatně. Některé věty nedávají smysl, rozhovory na sebe často nenavazují. Po konzultaci s překladatelem díla se zdá, že jde o problém samotného originálu, který byl pro tato pochybení kritizován. Velká škoda.
Život: návod k použití
Georges Perec
Zajímavý experiment, o něco méně zajímavá literatura. Příběhy, dějové linky, postavy, jsou skvěle vykreslené a čtenáře pobaví, rozesmutní, vtáhnou. Vadili mi popisné pasáže, výčet potravin ve sklepě, seznamy nářadí, ale i popisy obrazů a vybavení místností. Jakožto člověk neznalí historie francouzského umění jsem taktéž neocenil množství narážek na mnohé francouzské reálie. Co mě ale strhlo, byly ony příběhy. Kdy autor na několika stránkách s jakýmsi steskem, nostalgií a porozuměním odvypráví životní příběhy lidí, jejich naděje a ideály v mládí, jejich vystřízlivění, střet s realitou v dospělosti a jejich zahořklost, únavu a nemohoucnost ve stáří. Onen hluboký vhled do života člověka, do jeho obyčejnosti, všednosti, ale zároveň do jeho lidskosti, to mě bavilo a oslovovalo nejvíce.
Dejte lidem peníze
Annie Lowrey
Je znát, že autorka je novinářka. Téma nepodmíněného příjmu pojímá poměrně povrchně, popisně a bez hlubšího promýšlení dané věci. Načrtne, co nepodmíněný příjem je, jaké v současnosti probíhají experimenty a rozvede téma nerovnosti a rasismu v USA. Chvílemi argumentuje pro příjem, chvílemi pro jinou formu peněžitých dávek apod. Nepodmíněný příjem je zajímavá myšlenka, která by mohla změnit náš přístup a naši poslednost prací a alespoň trochu vyrovnat obří nerovnosti. Zasloužila by si tak trochu lepší shrnutí.
Co jsem řekl své dceři o ekonomii
Janis Varufakis (p)
Hodně zjednodušený a srozumitelně podaný úvod do současné levicové kritiky pozdního kapitalismu. Na můj vkus jde o knihu příliš povrchní. Jakožto seznámení se s tématem jde však o naprosto vyhovující dílo určené zejména mladým, začínajícím revolucionářům. Kapitalismus požral sám sebe, pojďme tedy hledat alternativy...
Temný déšť
Conor Corderoy
Klasická žánrová detektivka, spojující žánr noir s dystopickým obrazem budoucnosti. Srovnání s Blade runnerem není úplně od věci. Temný déšť se tak sice honosí dost béčkovým a hloupým názvem, ale jinak je řemeslně dobře zpracován, příběh má spád i logiku, je správně vrstevnatý a tajemný, hrdina je sympaťák, co trousí drsné a suché hlášky a pro ránu nejde daleko. Celkově jsem spokojený. Překlad je také fajn. Vytkl bych jen otřesné množství překlepů a fádní a banální milostnou linku (která je však naštěstí jen okrajová).
Temné dny
Manel Loureiro
Opuštění deníkového formátu vítám, přeci jen to přispívá napětí. Fajn je opět popis úpadku civilizace a pozadí světa během a po apokalypse. Bohužel, vše ostatní je dost podprůměrné. Autor není úplně zručný spisovatel a nedokáže plně vtáhnout do jeho fikčního světa. Navíc postavy jsou často spíše jen karikatury, ne živoucí a dýchající lidé. Hlavní hrdina se postupně stává dost otravným a neustálé opakování toho, jak jen o vlásek a se štěstím opět vyvázl, je dost ubíjející. Přesto nelze upřít, že kniha je napínavá a schopnější autor by z ní mohl vytvořit žánrovou klasiku. Takhle ale třetí díl pořídím leda tak ve slevě nebo v knižní nouzi.
Megasmutná pravdivá lovestory
Gary Shteyngart
Občas člověk narazí na knihu, která ho pohltí a nadchne, ač to vůbec nečeká. Přesně to se mi stalo s touto podivnou lovestory. Příběh bych rozdělil do dvou rovin. V první sledujeme poměrně banální trampoty dvou milenců, kteří se k sobě tak úplně nehodí. Druhou rovinou je historicko-společenské pozadí, na kterém se kniha odehrává. Bravurně vykreslený úpadek jednoho impéria, potažmo morální, společenský a ekonomický kolaps Spojených států (dost aktuální téme, že?). Posedlost technologiemi, které pomalu ale jistě rozežírají mezilidské vztahy, potažmo i člověka a jeho lidství... Místy tak kniha připomíná seriál Černé zrcadlo... A mnohdy děsí tím, jak povědomí je svět literární a jak nebezpečně se podobá světu našemu.
Začátek konce
Manel Loureiro
Je to čtivé a rychle to ubíhá. Formálně ani dějově to však není žádná výhra. Nejsilnější a nejpůsobivější je kniha v popisech kolabující společnosti skrze vyprávění postav, televizních zpráv apod. Příběh hlavního hrdiny bych pak srovnal s těmi průměrnějšími díly seriálu Walking dead. Chybí mi tu větší přesah, etická dilemata, paranoia, přemítání nad tím, zda život po kolapsu je stále ještě život. Druhému dílu dám však ještě šanci.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Poměrně čtivá a zajímavá hříčka, kombinující ekologickou agitku s detektivním příběhem. Osobně mě závěr dokázal překvapit. Na druhou stranu mě příliš neoslovil onen důraz na astrologii a ezoteriku, tam jsem se s hlavní postavou dost míjel a nedokázal jsem se s ní plně sžít. Ale to je spíše má chyba.
Ten válečný život
Lucius Shepard
Poměrně zajímavý příspěvek do žánru sci-fi. Tématicky mi připomíná snímek Apokalypsa. Také zde prožíváme válečné peklo kdesi v jihoamerické džungli. Hrdinové se pod tlakem hroutí, neustále se pohybují na okraji šílenství, které je přeci jen logickou odpovědí na hrůzy kolem. Přesto mi přišel hlavní hrdina stále podivně příčetný, na to, co se kolem něj děje... Také vyprávění se mi zdálo roztříštěné, popisy trochu kostrbaté, což ale možná bylo překladem. Celkově jde o slušný průměr.
Černé jaro
Henry Miller
Některé části jsou na můj vkus až příliš experimentální a jazykové hrátky vítězí nad obsahem. V těchto chvílích je těžké rozšifrovat, zda jde o poetický popis skutečnosti, věštecké vize budoucnosti nebo delirické blábolení pomatence. Části, které jsou přeci jen sevřenější a obsahují i nějaký ten děj, jsou naopak velmi zábavné a groteskně humorné. Je to tak půl na půl.
Rádio Svobodný Albemut
Philip K. Dick
Stará dobrá paranoia, konspirace, prolnutí křesťanské víry a mimozemských entit... Zpočátku to vypadá hodně zajímavě. Čtenář se spolu s hrdiny probírá nepřeberným množstvím interpretací toho, co se v knize děje. Nejistota, napětí, úvahy nad náboženstvím, politikou či lidskou psýché baví. Jakmile se však odkryjí karty, nadšení opadne. A pak se již jen pomalu dojíždí do cíle.
Král úletů
Philip K. Dick
Poměrně ohraný a ničím originální příběh je obzvláštněn o zajímavě vykreslené hlavní postavy. Podivinského hlavního hrdiny, jeho sestry psychopatky či jejího agresivního muže. Jde tak spíše o studii disfunkční rodiny. Očekávání hrdinů, které mají od svých milostných vztahů, od svých partnerů, od svých ženských/mužských rolí, se vzájemně narušují, kříží, potlačují, což zákonitě musí vést ke konfliktu. Ten je už pak dost předvídatelný. Ale za přečtení kniha stojí.
Směšné lásky
Milan Kundera
Po mnoha letech jsem se opět vrátil ke Kunderovi. Došlo mi, že již nejde o současného autora, ale popisuje dobu překonanou. Dobu, ve které bylo nutné zlidštit pojetí lidské sexuality. Nešlo ani tak o obhajobu, jako spíše o prostý popis jakéhosi nového pojetí vztahů, oproštěných o lacinou moralizaci. Dnes jsme ale v trochu jiné situaci. Sex již není možností, ale rozkazem, jasně daným imperativem. Zatímco hrdinové v Kunderově díle bojují proti zkostnatělým moralistům, dnes je sex naprosto všude a ve všem. Člověk je neustále pod tlakem dvou slov, užívej si! Problémem je, řečeno spolu s Žižkem, že jakmile se něco stane příkazem, vytrácí se onen prožitek slasti a nutně pociťujeme zklamání. Ono užívej si nás naopak od slasti oddaluje... Odpovědí pak může být naprosté odmítnutí.
Zpět ke knize. Jde o hodně příjemné studie lidských charakterů, občas je ale autor příliš doslovný. Přesto Kundera přesvědčivě zachycuje atmosféru jedné éry.
Aféra s křečkem a jiné povídky
Jaroslav Hašek
Přišlo mi, že spíše než o důkaz Haškovi geniality, mají povídky význam tolko historický. Nasát atmosféru doby, číst si o tom, jak vypadala Praha před více než stoletím, číst si zajímavé historky o svatebním obřadu kdesi na Balkáně, to v člověku probudí jisté příjemné nostalgické pocity. Jinak mě ale humor povídek dost míjel. To samé se dá říct o pointách, které mi přišli hodně slabé.
Osm smrtelnic posedlých
Tennessee Williams (p)
Milá člověčinka putující do tajů a hlubokých zákoutí ženské duše. Smrt, láska, sex a upadající sláva. Psáno s vtipem, údernými pointami. S pochopením pro lidské slabosti a neřesti, bez předsudků.
Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
Začínám mít pocit, že Vonnegut svůj stín jménem Jatka č. 5 již nepřekročí. Alespoň co se mé osoby týče. Kolíbka je zábavnou hříčkou, doplněnou nějakým tím moudrem o nástrahách vědeckého poznání, o etické (ne)citilivosti geniálních mozků a o jisté povrchnosti mnohých náboženských směrů. Jenže příběh je více méně nezajímavý. A totéž platí o postavách a potažmo i knize samotné.