Osm smrtelnic posedlých
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153510/bmid_osm-smrtelnic-posedlych-rtP-153510.jpg
4
51
14
Šest povídek představuje Tennessee Williamse českému čtenáři především jako mistra lidské psychiky. Tentokrát jde o příběhy žen, které jsou vystaveny pokušení (jak jinak než ze strany mužů), často mu podléhají a musí se s tím vyrovnat.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2013 , Mladá frontaOriginální název:
Eight Mortal Ladies Possessed , 1971
více info...
Přidat komentář
Maličkosti, ale většinou velmi vytříbené. Je to zase jedna z knížek, je kterým jsem se vrátila po letech. Tuto jsem si vůbec nepamatovala, ale stoji určitě za nejedno přečtení.
T. W. je silný především v dialozích a psaní her, také umí bravurně popisovat vnitřní svět ženských hrdinek, a to je právě to, z čeho těžil v těchto povídkách. Je to rozhodně příjemné čtení, díky vybroušenému jazyku i vypointovaným příběhům. Doporučuji
Tennessee Williamse znám spíše jako skvělého dramatika. Povídková tvorba zastoupená touhle útlou knížečkou jen dokazuje, že se jedná o autora pozoruhodných kvalit. Příběhy jsou zajímavé, stylisticky vytříbené. Nejvíc se mi líbil ten o slečně Coyntové z Greenu. Poněkud lechtivý, ale velmi vtipný.
Milá člověčinka putující do tajů a hlubokých zákoutí ženské duše. Smrt, láska, sex a upadající sláva. Psáno s vtipem, údernými pointami. S pochopením pro lidské slabosti a neřesti, bez předsudků.
Pár krátkých, tragikomicky vyznívajících povídek o ženách, které se nebojí žít podle svých nekonvenčních choutek...osvěžující čtení pro pobavení, byť se smutnějším podtextem neúprosnosti plynutí života, stáří a smrti.
Tahle útlá knížečka patří k těm, které čtenáři obvykle poskytnou mnohem víc potěšení, než on se na první pohled odvažuje očekávat. Krásnákrásná (Nefernefer) píše, že si tyhle povídky klidně, až už si je nebude pamatovat, znovu ráda přečte. Tomu naprosto rozumím, ba dokonce si myslím, že jejich literární hodnota umožňuje číst je opakovaně i když člověk na ně ještě příliš nezapomněl. Třeba poslední povídku s názvem Oriflama jsem si přečetl hned dvakrát, tak mě její poetika uhranula.
OK, moc jsem tomu nedávala... člověk si říká, nějaký povídky v Levných knihách za 29Kč... ale ono to bylo fakt dobrý! Některé povídky méně a jiné více, jak to tak bývá. Hrozně mě bavila slečna Contyová... to jsem se až červenala, když jsem knihu četla v buse. Knížka určitě zůstane v mé knihovně :)
Z knihy nemám žádné pocity.
Klidně bych mohla můj komentář teď ukončit, ale chtěla bych jen dodat, že to je asi to, co se mi na knize líbilo, nevyvolalo to ve mě extázi jakéhokoli druhu, protože to bylo zkrátka tak obyčejné. Ta obyčejnost byla motorem pro čtení dál a dál, protože sami v hlavě si říkáte, že takhle to být přeci nemůže.
Exploze Jednoduchosti, která je kumuluje do absolutního absurdna. ( nebo tak nějak bych to asi viděla já )
Povídky byly jako vyobrazení plochého života s trochou erotiky, podle mě i fetiše a pár doušků alkoholu.
A jak to všechno skončilo? No, jako to skončí jednou pro všechny.
A to smrtí.
Výborné povídky, které si možná časem, až už si z nich zase nebudu nic pamatovat :o), klidně ráda přečtu znovu. Sarkasticky vtipné psaní o věcech, které vlastně vůbec veselé nejsou. Stáří je prostě hnusné. A kdo tvrdí něco jiného, tak si lže do kapsy.
„Pokud nedovedete šeptat, je moudré křičet. Je lepší, když se vám život rozbije a znesvětí, ale hlavně když jej pořád ještě svíráte v rukou, než když o něj přijdete vůbec.“
Když se řekne Tenesí Viliams, hned si vybavím nějakej chlast a řeku. Pak mi vždycky dojde, že je to spisovatel a že vlastně napsal Šalina do stanice touha a Kočka na rozpálené střeše. Ani jedno jsem nikdy neviděl, ale jelikož jsou to černobílý filmy a maj blbý názvy, tak jsem předpokládal, že je to zamilovaný, drama a nuda. Takhle dobře já dedukuju. A na základě těchto dedukací jsem byl tedy řádně v šoku, když jsem otevřel tuto knížečku a místo nudných povídek jsem dostal nálož perverzních, slohově vytříbených magořin, který obsahují věci jako úmrtí čápa ve vagíně při sexu, páč nemohl dejchat, nebo dialogy typu:
"Obávám se, že obchod je stále otevřený a někdo může přijít."
"Tak mi pusťte vocasa a já skočím zamknout dveře."
Za tento šok, způsobený mou neznalostí Williamse si uděleju 8/10 a knížce jakbysmet.
Početla jsem si. Tragické situace tu vyzní komicky - a obraceně, díky čemuž člověk snáší vidiny nastupujícího stárnutí, eventuálně blížící se smrti hrdinek (snad jednou i sebe?) s nadhledem. Věcnnost - až někdy přímo mrazivá, to je tady Tennessee Williams.
BRAVO! tak dlouho jsem hledala knihu, která by tak opravdově vykreslovala sexuální choutky.
Štítky knihy
Část díla
- Dokončeno 1974
- Inventura ve Fontana Bella 1973
- Oriflama 1974
- Sabbatha a osamění 1973
- Slečna Coyntová z Greenu 1972
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 |  Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Šest krátkých povídek mého oblíbeného autora. Šest nahlédnutí do duše a psychiky několika svérázných žen, jejichž životy právě procházejí zlomovými okamžiky. Stáří, závislost, hledání smyslu žití, osamělost, odcházející sláva či samota. Vážné a směšné jde ruku v ruce, tragédie se často mění v grotesku. Autor ale své hrdinky neodsuzuje, ani nezesměšňuje, naopak projevuje vůči nim hluboké a upřímné pochopení..