KapitánSmrt

Přečtené 440



Adaptace
prosinec 2021 (11.-25.)
Adaptace 2017, Jeffrey Scott VanderMeer

Perfektní zakončení série. Nejednoznačné, přesto dávájící i uspokojivé odpovědi. Vracejí se staří známí, objevují se noví hrdinové, kdy každá postava se pohybuje v jiné časové rovině a jejich kapitoly se zásadně liší i formou vyprávění. To nejdůležitější ale je, jakou atmosférou kniha sálá. Ona totální jinakost Oblasti X již nepůsobí natolik cize, naopak ji čtenář alespoň trochu začíná chápat, po střípkách skládá proč vznikla a jak vlastně působí na člověka potažmo přírodu. Je to fascinující, je to zvláštní a něčím nové, je to drsné, ale zároveň poeticky krásné a místy je to i groteskně vtipné. Perfektní zážitek pro ty, kteří hledají něco jiného, než konvenční šablonovitá vyprávění.


Květinová zkouška
listopad - prosinec 2021
Květinová zkouška 2010, Jay Lake

Tohle byla velká bída. Ze začátku to ale vypadalo poměrně slibně. Zajímavý svět, nejednoznačné postavy, tajemná hrozba... Následně mi ale přišlo, že se vlastně nic neděje a neustále se na něco čeká. Zvraty mi přišly příliš vykonstruované a nezáživné, navíc obyvatelé města se sebou nechali slušně zametat. Každý trouba z ulice je dokázal vyprovokovat k rebelii, která stála životy mnoha z nich. I postavy začaly být otravné a protivné. Hlavně ubožák Bijaz, u kterého jsem se v závěru již takřka modlil, aby sešel ze světa nějakým opravdu ošklivým a krvavým způsobem. Ještě že jsem za knihu dal jen 50 Kč v Levných knihách.


Sobí hora
listopad - prosinec 2021
Sobí hora 2018, Karin Tidbeck

Bavila mě melancholická atmosféra, severské tradice a folklór, který oplývá mnoha rozličnými mýtickými a mystickými postavičkami. Některé povídky jsou prodchnuty jemným humorem, některé naopak krutostí a severským chladem. Kvalita kolísá, ale podprůměrné kusy jsem nezaznamenal.


Tyranie blahobytu
listopad 2021 (20.-28.)
Tyranie blahobytu 1997, Winfried Bauer

Bohužel, zklamání. Zajímavé jednotlivé myšlenky a kritické poznámky k dnešní době jsou takřka zabity bídným zpracováním. Co mi vadilo? 1, roztříštěnost témat. Autor se v každé podkapitole věnuje příliš mnoha věcem. Přeskakuje z jednoho tématu na druhé. Jako by psal o všem a tím pádem o ničem. 2, vágnost. Mnoho idejí a faktů bere autor za samozřejmé, třeba pojmy jako lidská přirozenost, autenticita apod. Ale dále je již nedefinuje. Není tak jasné, k čemu se vlastně vztahuje a zároveň tyto pojmy nikterak neproblematizuje. 3, nekonzistence. Autor se s nostalgií v oku často obrací do minulosti, kdy lidé měli autentičtější vztah k sobě navzájem, přírodě apod. Ale zároveň pak dodává, že minulé doby byly stejně zavrženíhodné jako doba dnešní. Dále kritizuje současné direktivní vedení pracovníků, kdy dříve byli zaměstnanci více loajální a zapálení do práce. Ale je to tak opravdu? Co dělníci v 19. století v Británii? Apod. Kniha tak působí jako pamflet, jako laciné rozhořčení a dštění síry a ohně na dnešní hrozivou společností. Ale jako soudržný, sevřený text kniha neobstojí. Je příliš roztříštěný, bez hloubky, bez argumentace. Zajímavou kritiku a vhledy do fungování dnešní společnosti tak zabíjí amatérské zpracování.


Řezárna
listopad 2021 (14.-20.)
Řezárna 2006, Louise Welsh

Čistokrevný průměr. To, co by mělo být hlavní premisou filmu, tedy nález snuff snímků a kolem točícího se pátrání, zde hraje spíše vedlejší roli a slouží jako expozice pro více méně zajímavé vedlejší postavičky. Ty povypráví svou osobní historii, dojemnou či smutnou a pak opět navždy zmizí. Ani ty gay vsuvky mi moc neseděly, není to můj šálek čaje. Když jde o příšery z vesmíru, nemám problém. Ale tohle mě nechytlo. Na druhou stranu se kniha pěkně čte.


Autorita
listopad 2021 (11.-16.)
Autorita 2017, Jeffrey Scott VanderMeer

V prvním díle jsme byli svědky toho, jak jakási neuchopitelná jinakost jménem Zóna X působí na osobnost a psychiku člověka. Dnes se podíváme na to, jak na člověka působí blízkost této jinakosti a podivnosti. Jak vědomí toho, že tajemství zóny nikdy nerozluštíme, jak se tato frustracující skutečnost pomalu ale jistě proměňuje v rezignovanost ba paranoiu. Kniha tedy opět řeší hlavně psychické stavy hrdinů, než aby oplývala třeskutým dějem. Zároveň se ale střípků, které příběh posunují vpřed, samozřejmě dočkáme. Jejich dávkování je pečlivě rozvrženo a nutí k dalšímu čtení. Přesto nejde o klasické fantasy či sci-fi a to je třeba mít na paměti. Jde spíše o pocitovku, plnou melancholie, absurdních výjevů, paranoie a hlubokého smutku ba beznaděje... A to je to, co mě baví.


Emisar
listopad 2021 (02.-13.)
Emisar 2019, Jóko Tawada

Další distopická a poměrně depresivní vize časů budoucích. Tentokrát je zajímavé prohození rolí, kdy mladí jsou ti křehcí a nemocní a naopak staří lidé jsou, zdá se, ti silní a takřka nesmrtelní. Místo silného děje, zde máme spíše pocitovku. Vžíváme se do strastí i slastí našich hrdinů a postupně je nám představován i zdejší svět, který je plný absurdních zákonů, totalitních praktik, zničeného životního prostředí apod. Jen se mi do mysli vkrádal pocit, že podobných knih je poměrně hodně a to navíc lépe zpracovaných a zajímavějších.


Lenosti... buď pozdravena!
listopad 2021 (05.-12.)
Lenosti... buď pozdravena! 2005, Corinne Maier

Je to takové plytké. Autorka zajímavě reflektuje (ne)efektivitu korporací, vysmívá se hloupému firemnímu slovníku, opře se i o neustálé předstírání a hraní rolí. Tento bezútěšný stav dnešního kapitalismu bere jakožto normu, kterou lze cynicky využít pro vlastní prospěch. Bohužel se vůbec nepokouší o to, aby se tento stav jakoli měnil, aby firmy nabídly svým zaměstnancům slušnou, dobře placenou a hlavně smysluplnou práci. Samosebou je legitimní spolu s autorkou na vše rezignovat a využít nefunkčnost a absurditu systému ve svůj prospěch, ale nezůstaneme pak stejně 8 hodin denně trčet v něčem, čím naprosto pohrdáme? A nestáváme se pak zkorumpovaným komplicem daného systému? Komplicem, který tento marasmus dále podporuje a prohlubuje? A pokud ano, jaké tato skutečnost může mít důsledky na to, jak vnímáme okolní svět a jak k němu přistupujeme? Nestanou se z nás pak jen ironicky hlásící plochá individua plná potalčovaného vzteku a frustrace? Kniha správně poukazuje na nešvary, jichž je korporátní svět plný, ale jak s těmito informacemi dále nakládá, to je dle mého již kontraproduktivní a až škodlivé.


Anihilace
říjen - listopad 2021
Anihilace 2015, Jeffrey Scott VanderMeer

Moc pěkná pocta Pikniku u cesty od Strugackých. Opět je zde tajemná oblast, která badatelům a průzkumníkům nabízí více tajemství a otázek, než-li uspokojivých odpovědí. Co je zdejší Zóna? Jak působí na psychiku (ale i fyziku) člověka? Odkud se tu vzala? Jde o projekt pokročilé (snad mimozemské) inteligence? Nebo je to další stupeň evoluce? Příběh je sám o sobě zajímavý, záhady a tajemství překvapují, atmosféra je správně hutná. Bavilo mě, jak je čtenář hned uvržen do děje a až zpětně a po malých dávkách se dozvídá více o hlavní hrdince. Očarovala mě i autorova jazyková obratnost, ale hlavně jeho fantazie! Ta je opravdu obdivuhodná. Jdu shánět druhý díl.


Vynalézání budoucnosti: Postkapitalismus a svět bez práce
říjen - listopad 2021
Vynalézání budoucnosti: Postkapitalismus a svět bez práce 2021, Nick Srnicek

Zajímavá studie na téma práce v současné společnosti. Autoři poměrně zajímavě kritizují dnešní formy levicového protestu a analyzují jejich neustálá selhávání. Hlavním problémem je tzv. lidová politika. Tedy soustředění se na lokální problémy a ignorování globálních příčin, ale také jistá reaktivnost současných hnutí, která spíše reagují na další excesy kapitálu a snaží se jejich dopady pouze mírnit, než aby se pokoušely o formulování životaschopných alternativ. Jak to ale změnit? Inspiraci hledají překvapivě v úspěchu neoliberálního projektu. Ten se z okrajové ekonomické teorie stal hegemonem a autoři zde nastiňují proč. V dalších kapitolách se pak naopak řeší to, jak lidi osvobodit od namáhavé či vyprázdněné práce (technologie, automatizace). Pokouší se též o proměnu myšlení a zrušení zažitého paradigmatu, které říká, že pracovat se prostě musí, i kdyby na chleba nebylo. Zde se opírají o tezi nepodmíněného příjmu. Celkově je kniha čtivá a zajímavá, možná trochu utopická a v některých prvcích naivní, přesto jde o záslužnou snahu reformovat levici a vrátit ji její bývalý lesk a atraktivitu.


Tři kapitoly
říjen 2021 (12.-24.)
Tři kapitoly 2020, Daniel Hradecký

Tohle mi sedlo. Poetika v šedé a bezvýchodné každodenosti. Je skvělé, když nějaký autor vynese na světlo světa touhy, pocity a úzkosti značné části naší populace, na kterou se dost často zapomíná. Ztracené existence, alkoholici, lidé balancující nad propastí chudoby, šílenství, zapomnění, lidé bez smyslu existence, kteří prohlídli marnost všeho toho konzumního pachtění a touhy po slávě, penězích a podobných blbostech. Dobová výpověď o tom, jak se také žilo v dobách, kdy se prý lidé mají nejlépe v historii... Prý... A ten jazyk! Jediná výtka je, že cca. uprostřed se autor začíná trochu opakovat, děj ztrácí tempo, ale pak se vše opět rozjede. Děkuji!


Zničený muž
říjen 2021 (05.-12.)
Zničený muž 2009, Alfred Bester

Svižné oddechové čtení, které dle mého ale značně zastaralo. Některé představy budoucnosti působí dnes úsměvně. Využití poznatků z psychoanalýzy a z psychologie obecně mohlo být ve své době svěžím prvkem, dnes je ale poznání opět o notný kus dále. Děj a zvraty nebyly špatné. Navíc jde o knihu čtivou a pěkně napsanou. Jakožto zajímavý exkurz do myšlenek autora o tom, jak si v polovině minulého století představoval budoucnost, poslouží tento text obstojně.


Strážce sadu
září 2021 (01.-16.)
Strážce sadu 2012, Cormac McCarthy

Asi nejhorší Cormac, co jsem kdy četl. Je to na můj vkus zmatené, časové linie se prolínají, hrdinové se pletou a dost často jsem se ztrácel v tom, o kom se zrovna vypráví. Nemám rád doslovnost, ale tady bylo těch jinotajů příliš. Přesto si příběh podržuje Cormacovy klasické propriety, nostalgickou poetiku zanikajícího divokého západu, zajímavé postavy, jímavé popisy. Ale to je asi tak vše.


Hawklinská nestvůra
? - září 2021
Hawklinská nestvůra 2002, Richard Brautigan


Neopouštěj mě
srpen - září 2021
Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Možné spoilery. Zajímavé čtení, kdy zdánlivě jednoduchý příběh milostného trojúhelníku skrývá podstatnější a zajímavější sdělení, která nejsou explicitně vyřčena, ale pozorný čtenář si je jistě najde. To je dle mého velké umění, nebýt doslovný, ale zároveň přinutit čtenáře k vlastní myšlenkové invenci, k pátrání, co se skrývá pod povrchem. Já osobně jsem v knize našel paralely např. k otroctví, masné výrobě (která dnes připomíná spíše koncentrační tábory), ale také ke kolonialismu, či k otázce, co je to vlastně lidství. Jsou hlavní hrdinové lidé? Na první pohled se zdá, že ano. Jejich vnitří světy jsou dojemné, hluboké, plné myšlenek. Proč ale tak trpělivě snáší svůj vlastní, děsivý úděl? Není v tom cosi nelidského? Dost nepříjemná a temná to otázka... Odpovědět si pak musí již každý sám, pokud na to má žaludek.


Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí: Průvodce kapitalismem, přírodou a budoucností naší planety
srpen 2021 (14.-30.)
Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí: Průvodce kapitalismem, přírodou a budoucností naší planety 2020, Jason W. Moore

Poměrně zajímavá agitka a historický exkurz do podstaty a původu kapitalismu. Na jakých základech je vystaven? Komu nebo čemu slouží? A je ona lacinost z názvu naším údělem? Nebo lze kapitalismu čelit a snad ho i nahradit něčím životashopnějším? Kritická část je zajímavá a umně kombinuje ekonomická i sociální témata (nerovnost, kolonialismus, rasismus apod. a to bez přehnaného sentimentu). Část, která se zabývá možnými alternativami je ale dost střídmá až vágní. Ale to je zkrátka kořen celého problému. Dnes je obtížné, takřka nemožné myslet alternativu vůči kapitalismu, však jsme jím již příliš pohlceni a prodchnuti, proto jen těžko myslíme na něco vnějšího, na něco mimo kapitalismus samotný.


Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu
srpen 2021 (07.-14.)
Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu 1999, Jaroslav Šedivý

Pěkný a čtivý úvod do tématiky templářského řádu. Jeho historie a neslavný konec. Kniha se vyhýbá nepodloženým teoriím, mystickým konspiracím a bombastickým odhalením. Snaží se o střízlivé hodnocení řádu, které je podloženo historickými prameny. Jen občas se autor pouští do svých interpretací či spekulací, na což čtenáře vždy řádně upozorní. Vadily mi snad jen občas krkolomné věty či slovní spojení, ale v posledku nejde o nic zásadního.


Americká válka
červenec - srpen 2021
Americká válka 2019, Omar El Akkad

Zajímavá, i když trochu povrchní, studie rozpadu jedné osobnosti pod tlakem brutálního válečného konfliktu. Všechny ty hrůzy a děsy války, které známe ze zpráv, se zde zhmotňují na místě, kde je dnešní člověk příliš nečeká, v USA. Zajímavě a uvěřitelně je zde vykresleno pozadí konfliktu a celkově i svět, ve kterém se kniha odehrává. Zakomponování ekologické krize, sociálních nepokojů, částečně i kulturních válek, to vše dodává knize punc autenticity. Hlavní mínus vidím v tom, že kniha tak úplně neví, čím chce být. Zda případovou studií o tom, jak traumatické válečné zážitky formují osobnost člověka či dobrodružným válečným příběhem...


Hněv dítěte
červenec - srpen 2021
Hněv dítěte 2013, André Glucksmann

Poměrně zajímavé bilancování svého života a snaha o zachycení vlastního vývoje, vlivů, které formovaly autorovo myšlení, ale také pokus o vypořádání se se svými omyly a selháními. Dost prostoru je věnováno historii Francie a dědictví revoluce či odkazu Napoleona. Potěší reflexe Prousta či kapitolka věnovaná českému disentu. Líbil se mi celkový tón knihy, který se nese v lehce ironickém duchu s notnou dávkou nadhledu. Pravdou ovšem je, že některé kapitoly mě poměrně míjely (bohužel se toliko neorientuji v dávné i nedávné francouzské politice a mnoho jmen jsem slyšel poprvé). Za 10 Kč ve výprodeji však kniha rozhodně stojí.


Amerika
červenec 2021 (13.-18.)
Amerika 1962, Franz Kafka

Jeden z těch horších Kafků, přesto jde o kvalitní počtení. Onen důraz na absurdno a groteskno zde není takové, jak u Zámku nebo Procesu. Zde jde spíše o popis bezmoci hlavního hrdiny, který stále znovu a znovu čelí bezpráví a dalším příkořím, které nemají žádný vyšší smysl nebo důvod, než-li jen obyčejnou lidskou hloupost, podlost či závist. Hrdina všechny rány osudu kafkovsky přijímá, bez snahy něco změnit či se snad obhájit. Vše je totiž, zdá se, marné.


Zlatý věk
červenec 2021 (04.-17.)
Zlatý věk 2007, John C. Wright

Poměrně zajímavé hard sci-fi s originálním námětem. O budoucnosti tak daleké, ale stále ještě srozumitelné, jak se píše na obálce. Zaujme téma paměti a identity. Kdy se vše stává takřka tekuté, nestálé, podléhající neustálým proměnám. Je libo změnit paměť? Nebo jen část vymazat? A zůstávám pak ještě sám sebou nebo jsem pak někým jiným? A co má vlastní kopie? Mohu ji považovat za sebe nebo jde o novou, unikátní bytost? Co je realita a co simulace? A je násilí zdrojem pokroku a mír naopak předzvěstí úpadku? Zajímavé otázky v zajímavé a dobře napsané knize. Velký obdiv patří i překladateli.


Big Mac
červenec 2021 (02.-17.)
Big Mac 2011, Serhij Žadan

Klasická dobová výpověď o ztracené generaci, která sice již vyrůstala v dobách postkomunistických, plných materiálního blaha a zabezpečení, ale bez jakéhokoli cíle, směru, vidiny něčeho vyššího... Tedy v jakési morální prázdnotě, vyplněné alkoholem, drogami, večírky a potulováním se po světě. Jde o výpověď jistojistě kvalitní, mě osobně blízkou, ale zároveň bych ji asi více ocenil před deseti či patnácti lety, kdy jsem sám tyto pocity prožíval.


Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy
červen - červenec 2021
Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy 2003, Peter Carey

Kniha, která je na jedné straně australským westernem o sympatickém desperátovi, na straně druhé jde i o zajímavou sociální kritiku tehdejších společenských poměrů. Občas je to trochu rozvláčné, přesto jde o příběh fascinující a natolik nosný a univerzální (boj proti zkorumpované státní moci), že rozhodně nenudí. Závěrečné kapitoly jsem četl jedním dechem.


Krize, nebo konec kapitalismu?
červen - červenec 2021
Krize, nebo konec kapitalismu? 2012, Jiří Pehe

Poměrně zajímavé čtení, minimálně tím, že jsem zde nalezl pár zajímavých autorů, které jsem do této doby neznal. V kostce jde o analýzu finanční krize z roku 2008 a to hlavně z levicového úhlu pohledu. Některé myšlenky se často opakují (vliv neoliberalismu) a některé jsou celkem neotřelé (energetická soběstačnost/ šetrnost). Z odstupu několika let je pak zajímavé i zjištění, že náčrty autorů, jak z krize ven, se snad v žádném případě neuskutečnily...


Pohřbený obr
květen - červen 2021
Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Asi nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Plná melancholických, chladných obrazů, tíživé atmosféry, pomalého putování vstříc nejistému cíli. V hlavní roli paměť a její selektivnost a nespolehlivost. Je lepší znát hrůznou pravdu nebo žít ve sladké nevědomosti? Věčná to otázka...


Vzdálená hvězda
červen 2021 (08.-10.)
Vzdálená hvězda 2017, Roberto Bolaño

O tíživých věcech, o hrůzovládě Pinocheta v Chille, bez zbytečného moralizování a laciných rozdělení na ty zlé a dobré. Autor se snaží konání lidí, ať je sebevíce zavrženíhodné, zdokumentovat, pochopit (ale rozhodně ne omluvit). Zajímavé je, že právě záporné postavy jsou aktivní, zasahují do děje, něco skutečně vytváří, zato kladní hrdinové jen přihlíží, neschopni odporu či akce. Celkově jde o knihu tíživou, plnou smutku, melancholie a jakési zvláštní únavy.


Potrat: historická romance 1966
květen - červen 2021
Potrat: historická romance 1966 1993, Richard Brautigan

Chápu záměr se kterým zde autor pracuje. S lehkým, nevtíravým humorem, citem a vhledem do duší hrdinů popisuje něco tak těžkého, kontroverzního a bolestného jako je potrat. Přesto se musím přiznat, že mi tento styl humoru není blízký, míjí mě. Proto tuto svéráznou poetiku nemohu a nedokážu plně docenit. Škoda.


Hello, Ameriko!
květen 2021 (25.-28.)
Hello, Ameriko! 2010, J. G. Ballard (pseudonym)


Foucaultovo kyvadlo
květen 2021 (19.-27.)
Foucaultovo kyvadlo 2002, Umberto Eco

Není to dokonalé, člověk se může ve všech těch jménech, datech a událostech lehce ztratit. Na druhou stranu nejsou tyto údaje pro děj tak důležité. Důležité je, jak nadčasově kniha působí. Dnes je snad ještě aktuálnější, než v době svého vzniku. Právě dnes jsme totiž zaplaveni všemi možnými konspiracemi, hoaxy, paranoiou apod. více, než kdy dříve. Je proto moc zajímavé sledovat, jak ze zábavného hraní si s fakty začíná vyvstávat jakýsi Plán, jak jeho autoři začínají pochybovat o tom, zda jde opravdu jen o bohapustý výmysl nebo zda opravdu nenarazili na celosvětové spiknutí. Zajímavé také je, jak tato tvůrčí aktivita zpětně působí na realitu samu, jak smyšlenka či lež dokáže ovlivnit životy hrdinů a potažmo (snad i) světové dění. Připomnělo mi to nedávný dokument o konspiraci QAnon.


Slavnost bezvýznamnosti
květen 2021 (19.-27.)
Slavnost bezvýznamnosti 2020, Milan Kundera

Slabota. Recyklace témat (opět (ne)vinná lež, stárnoucí Don Juanové apod.), povrchně načrtnuté charaktery, vyznění do ztracena. Závěrečný doslov, který má být oslavou této knihy, pak působí spíše jako zoufalá snaha zakrýt prázdnotu a fádnost předchozího textu a pokus přesvědčit čtenáře (a snad i sebe), že Slavnost bezvýznamnosti není jen zapomenutelný, bezvýznamný text.


Jak umírá demokracie
duben - květen 2021
Jak umírá demokracie 2018, Steven Levitsky

Zajímavé zachycení vývoje demokracie v USA. Potěšil mě historický kontext a zachycení proměn Demokratické i Republikánské strany v čase. Současná polarizace společnosti je pak přesvědčivě vysvětlena (i když možná trochu moc stručně, chyběla mi hlubší kritika neoliberalismu), zároveň autoři věcně poukazují na limity a problémy této polarizace. Tedy značné snížení akceschopnosti jednotlivých vlád. Pokud nejsem schopen kompromisu a svého politického oponenta vnímám jakožto nepřítele, bojuji hlavně s ním a to všemi prostředky. Uniká mi tak podstata politiky, tedy že politika není o boji s opozicí, ale o službě lidem a snaze učinit jejich život lepší. Shrnutí? Politikům by prospělo, kdyby se k sobě chovali slušně a s respektem k názorům druhého. Ano, tak jednoduché to je.


1Q84: Kniha 3
duben 2021 (17.-29.)
1Q84: Kniha 3 2013, Haruki Murakami

Zklamání. Rozvleklé a zbytečně natahované. Často Murakami odkazuje na Hledání ztraceného času, které je také dost rozvláčné, oproti 1Q84 má ale Proust jednu nespornou výhodu, tou je komplexnost a živost jeho postav, jeho detailní popisy psychologických dějů vyráží dech svou autenticitou a propracovaností. Murakami je v tomto ohledu žabař a jeho postavy jsou spíše strojené, občas patetické, místy dost šablonovité a ploché. Dle mého ještě horší naž první dva díly a to kvůli repetivnosti, recyklaci témat a příběhovému přešlapování na místě.


1Q84: Kniha 1 a 2
březen - duben 2021
1Q84: Kniha 1 a 2 2012, Haruki Murakami

Za mě slabé. Poměrně zajímavá myšlenka utopená v podivně rozvleklém vyprávění. To by nebylo to nejhorší. Horší je, jak uměle a nepřirozeně kniha působí. Postavy mi přišly spíše jako karikatury a to, co prožívají a co si myslí, je často v dalších kapitolách popřeno nebo změněno. Chyběla mi kontinuita. Úvahy o lásce mi přišly často patetické (u jinak dospělého příběhu), části o sexu a intimitě až profesorské a strojové. Některé obraty pak působily vyloženě fádně (oči jako studánky apod.). Taktéž korektura byla odfláklá a dost rušivá s množstvím překlepů nebo krkolomnými obraty (záchranné kolo? Snad kruh nebo alespoň lano). Asi se zdá, že jsem příliš kritický. Přesto mě oslovila autorova imaginace a bavilo mě i ono nahlédnutí do jiné kultury, do jiných zvyků, které jsou na první pohled dost jinačí než ty naše, na pohled druhý jsou ale některé prožitky, emoce, myšlenky natolik univerzální, že dokáží spojit i zdánlivě nespojitelné.


Moskva - Petušky
? - březen 2021
Moskva - Petušky 2003, Venedikt Vasiljevič Jerofejev


Borne
únor - březen 2021
Borne 2019, J. VanderMeer (pseudonym)


Nádraží Perdido
březen 2021 (20.-24.)
Nádraží Perdido 2010, China Miéville

China moc dobře ví, jak vytvořit živoucí a dýchající svět plný bizarních postav a bytostí, kouzel a magie a zároveň pletich, politikaření a korupce. Svět je barvitý, detailní a zajímavý. To samé se nedá říci o postavách a ději. Ten oproti krutému a nelítostnému světu působí takřka naivně a genericky. Boj proti příšerám, vše propojené se vším, nějaká ta zrada, morální dilema. Postavy mi přišly dost nesympatické a bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi stane. Za mě celkově zklamání, ale číst se to dalo.


Příliš hlučná samota
březen 2021 (01.-24.)
Příliš hlučná samota 1989, Bohumil Hrabal

Taková ta fádní hrabalovská člověčinka. Hezky se to čte, občas je to vtipné, občas smutné. Někdy se to snaží o hloubku a odhalování velkých životních pravd. Zda se to knize i daří, je otázka. Dle mého tak úplně ne. Hrabal ale opět přesně zachycuje atmosféru doby, pravou českou náturu a hospodskou kulturu. V tom nemá konkurenci.


Nádherní poražení
únor - březen 2021
Nádherní poražení 1997, Leonard Cohen

Dokážu si představit, že v 60. letech mohla kniha způsobit docela poprask. Dnes už asi nikoho moc nepřekvapí. Ba naopak. Mě přišla často únávná, zvláště neustálým důrazem na sex ve všech jeho podobách. Díky těmto fantaziím a popisům více méně perverzních či neobvyklých sexuálních praktit se vytrácel samotný příběh, který mi přišel mnohem zajímavější. Příběh o ztrátě, o lásce a fanatické zbožnosti, o brutální historii dobývání Nového světa... Oblíbenou hru jsem si užil mnohem více.


Slavnosti sněženek
únor 2021 (12.-23.)
Slavnosti sněženek 2008, Bohumil Hrabal

Vršení v lepším případě banálních, v horším přímo patetických zápletek, které postrádají překvapivé či alespoň trochu originální vyústění. Vše končí buď smrtí nebo laciným morálním ponaučením. Povídky tak vyzní do ztracena, mnohdy čtenáře prvoplánově citově vydírají či se snaží za každou cenu dojmout. Něco tak fádního jsem dlouho nečetl. Na druhou stranu potěší jazyk a reflexe staré dobré české nátury a hospodské kultury. Celkově ale bída.


Malý princ
únor 2021 (01.-21.)
Malý princ 2014, Antoine de Saint-Exupéry


1 ...