Kapis komentáře u knih

Po přečtení Sta kulek jsem zahlédl Video noire v antiku za kilo a neváhal jsem ani sekundu.
Chvíli mi trvalo se do toho dostat, ale pak mě to celkem vcuclo, děj má pár logických chyb, ale jinak příjemně sviští a je rozhodně originální. Nevím v které zemi se to má odehrávat, ale prostředí no-englas země je docela osvěžující. 10 bodů navrch za Rissův Noir, to je prostě lahůdka, v barvě by to bylo ještě o level dva výše. 5 bodů navrch za to, že všichni "smrtelní hrdinové" pochcípají a že vyšší mocnosti s nima do mrtě vyjebou. A pak hledej zastání v takovém světě;-) Poměr cena výkon a výše zmíněné mi dávají v součtu poctivých osmdesát bodíků. Jsem spokojen.

16.02.2013

Když se roku 1908 v St. Louis konala výroční schůze Americké archeologické společnosti, tak tam inspektor Legrasse ukázal zapovězenou podivnou modlu Cthulhu, nalezenou v odpudivých neworleánských bažinách, vytesanou nelidskou rukou z blasfemického kamene, jehož povrch byl záhadně a nesvatě matný, mýdlovitě černo-zelenkavý, stejně jako je barva samotné knihy a nápisů na ní. A tudíž forma perfektně sedí (ač bych ocenil záložku) k obsahu, jež je čím dál kvalitnější a čtivější, jak Lovecraft dosahoval svého tvůrčího vrcholu. Jak příznačné, že to bylo po tom, co se mu rozpadl partnerský vztah.

Ze začátku lze být ještě sledováno působení ostnů xenofobie, která už ale se čtením knihy mizí a u novějších novel a románu už po ní není ani památky. Je až směšné, jak se byl schopen Lovecraft s nevolí dívat na “přistěhovalce“, když sám pocházel ze stejných přistěhovalců, kteří před pár stoletími vyvraždili původní obyvatelstvo a zabrali jejich zemi. Jsem ale rád, že pasáže o negroidních rysech, taliánech a žlutých povalečích nevycenzuroval žádný aktivní posel politicky korektního newspeaku a zůstalo to v knize, tak jak to bylo napsáno. Je to určité znamení doby i autora samotného. Ostatně jak jinak nazvat černocha než-li černochem, když tento nepochází ze Země? Zde opravdu pojem “afroameričan“ selhává ve všech směrech.

Už od první povídky Chladný vzduch jde vidět jak HPL vypracoval svůj styl a u žádného z prokletých děl, v tomto děsivém svazku prezentovaných, neznalezl jsem slabých či hluchých míst. Každá zde uvedená práce je prostě skvělá, kupodivu Call of Cthulhu není mým nejoblíbenějším kusem. Hodně se mi líbil Reanimátor, proto v podobně laděném duchu psaný Případ Charlese Dextera Warda mě zaujal asi nejvíce, stejně jako skvělé Snové putování k neznámému Kadathu, hluboce se mi zaryl i Pickamův model, Stříbrný klíč či Dům vysoko v mlze, už jen pro svůj vzletný popis okolí Arkhamu a Kingsportu.

Lovecraftovi se povedlo vytříbit svůj styl do nezaměnitelného, krystalicky temného jasu a zneklidňujícího slohu. Neskutečná je detailní až hnidopišská popisnost, především, ale nejen, ve Snovém putování, kdy jsem si při hltání stran všechno dokonale dovedl představit, což není úplně běžné u každé knihy. Tato parádní novela o dobrodružství Randolpha Cartera ve snové říši taky dává nový rozměr povídkám z počátků Lovecraftovy tvorby (ale i třeba Pickmanovu modelu z této knihy) a propojuje starší příběhy, které ještě zůstaly čerstvě v hlavě po přečtení prvního svazku těchto prokletých sebraných spisů a dává celému dílu ucelenou slupku ječivého šílenství a kompletnost santyrové, chorobným mechem porostlé chodby, ústící v bezbřehé propasti nejzazších hrůz.

Za mě 5 hvězd, jsem nadšen z této chronologické řady kompletního díla HPL a už se vrhám na další díl tohoto skvělého čtení.

5 13.02.2013

Jelikož jsem moc nečekal a Ennis se mi zajedl už dávno, musím říct, že jsem celkem mile překvapen. Přiznám se, že jsem si tento poslední kousek v knihkupectví koupil jenom proto, že jsem někde četl, že už je to skoro vyprodáno a k porovnání. A Asi mi už zase kapku vytrávilo, příběh je svižný, žádné zbytečné proluky až možná na přílišnou Johnovu užvaněnost, při některých hláškách jsem se ale i od srdce zasmál, Higginsova kresba stravitelná a přehledná. Scénař je v globálu povedený, ale místy kapku klopýtá a nutné berličky, aby se hřídel rozjetého příběhu nezadrhla, jsou jen špatně sežratelné (např., že policajt vyklopí všechny podrobnosti proč někoho stíhají nějaké nule, které prohledávají byt nebo paňmáma v bordelu...atd..no ehm...). No ale ultrapromyšlený příběh, kde by všechno neprůstřelně sedělo, jsem od tohoto kousku ani nečekal, tady šlo o čistou do pekla svištící zábavnou vulgární brutalitu a tu jsem dostal v plné míře a jsem spokojen.

3 08.02.2013

Rozhodně lepší než předchozí díl. Kresebně u mně zabodoval pouze Frusin, Dillon mi nesedl a Davis se mi přímo nelíbil. Zamrznutí je hutný příběh, který jsem si ještě nějakou dobu znova projížděl v hlavě, když jsem tlačil kočár sněhovou vánicí;-) a on je to ten Constantine opravdu cinycký a zlý člověk. Nejsem taky žádný odborník na Hellblazera a tak nevím, jestli se ty zlé události začnou dít tam, kde se John objeví, jako magnet neštěstí, nebo jestli zkrátka cítí, že se to blíží a jde si tam na to místo užít toho divadla... (případně na obranu naverbovat nějakou příšeru z bažin a spirituální komando)...?? No každopádně zhltnul jsem to skoro naráz, limitován pouze délkou cesty MHD a bavil jsem se dobře. Oba kraťasy pak dávají tušit, že jejich příběhy se dočkají pokračování - aspoň teda ten první příběh mi teda nepřišel, že by byl uspokojivě ukončen a měl by mít nějaké rozuzlení. Takže celkově hodně dobré, letos doufám vyjdou zbylé dva díly a budu mít doma Azzarellova Hellblazera komplet.

1 08.02.2013

Celkem se mi to líbilo, i když vrchol série to tedy rozhodně není. Sice to temno, které se povedlo vybudovat úvodními sešity se v dalších částech rozpustilo a z temného manipulativního Constantina se stává pouze divák a nechtěný kompars, ale nebylo to až zas tak špatné. Ty dvě "zvířecí" pointy jsou takové naivní a nedotažené, ale až do konce jsem nevěděl co se to tam vlastně točí. Sebelítostivý konec je dost špatný, vše zachraňuje zlepšená kresba s jemnou linkou, ze začátku pěkně noirová + super obálky. Jsem jediný, kdo si všimnul, že se uprostřed příběhu prohodily bráchům barvy fousů a vlasů? Chvíli měli prohozené šedé a zrzavé ochlupení na hlavě a trochu mě to mátlo - i když ono je to vlastně jedno, jeden jako druhý, s vykreslováním charakterů vedelejších postav si Azzerello taky hlavu moc nelámal. Musím říct, že teda umí (Azzarello) mnohem líp, když chce.

1 08.02.2013

K tomuto sešitku jsme se dostal jen kvůli Azzarellovi a vůbec nelituji musím říct. Popsaný model vězení je až nechutně klišoidní, nic co bych 100xneviděl jako negativní mustr života ve vězení, který má lidi odradit od hloupostí v občanském životě. Negři, fašouni, mýdlo ve sprše, mrdání male-děvek, drsní bachaři, žrádlo na hovno, naštěstí to celé má v ruce Azzarello a dokáže tomu vtisknout punc originality. Už jen proto, že tam umístil vcelku uncommon vězně. Kresba je taková jaká je, k temné a chmurné atmošce do konce života odsouzených drsňo-kruťáků nesedí úplně jak by měla, ale zvykl jsem si. Constantine jede promyšleně, krutě a cílevědomně čistě pro své zájmy, neostýchá se ničeho a atmoška je opravdu hutná a do sebe vtahující. Osobně jsem to přečetl stylem otevřít-zavřít, opravdu dobré počteníčko. Už se těším na další pokračování této rozverné taškařice.

4 08.02.2013

Takže ze skládačky celého příběhu toho moc nového na své místo teda nezapadlo a pořád vím celkem hovno o tom, co se vlastně na pozadí děje. Vězeňského prostředí jsem kapku přesycen, ty klišovité stereotypy jsou holt tak ohrané, že tady nic nového snad ani předvést nejde. Kupodivu mě to ale dost bavilo. Druhý příběh měl taky sílu, zajímalo by mě jak se to všechno nakonec proplete a jak moc velkou váhu bude mít ta která postava. No uvidíme. Kresba je opět excelentní, Risso je opravdu mistr. Takže netrpělivě vyhlížím další díl, už chybí jen pět knih, tak pevně věřím, že do konce roku 2014 by to mohlo být venku komplet. A pak si nad to sednu a přečtu si to naráz, to bude určitě moc příjemný zážitek.

1 08.02.2013

Výtečné...opět. Pauzy mezi jednotlivými díly nejsou tak dlouhé a tak se mi podvědomí o jednotlivých postavách velice rychle obnovilo a netápal jsem co, kdo, kde, jediným problémem tak zůstává PROČ? Na to si však budu muset počkat, věřím, že Azzarello smotá všechny nitky do grandiózní tapisérie a odhalí nám skutečné motivy těch opravdu nejmocnějších v explozivním finále. Je zajímavé, jak se autor důsledně vyhýbá židovské i zednářské symbolice. Asi by to pak nevydali:) Komplexní a propletený příběh se spoustou drobných vsuvek a titěrných životů na okrajích, způsob vyprávění obrazy, kdy člověk musí být opravdu pozorný na každý náznak v každém panelu a geniální, přímo božská Rissova kresba, dělá z této série takovou malou komiksovou šlechtičnu. 100 nábojů je po všech stránkách zážitek a geniální záležitost. Klepu se na další díly a hlavně na to, až si to jednou přečtu v celku.

1 08.02.2013

No, musím říct, že v motivech jednotlivých postav v tomhle díle mám kapku guláš, možná proto, že jsem to četl snad na pětkrát, nicméně hutné a kvalitní čtivo to bylo jako zatím vždy. Navíc jsem trochu pochopil o co agentu Gravesovi jde a jakým způsobem se to snaží udělat. Risso opět předvádí naprosto mistrovskou záležitost až by jeden řekl, že jde o ejakulační věc do kalhot s každou stránkou silnějšího tlaku:-) Moc se mi líbí např. pohledy přes šálek kávy nebo kouř - kdyby se to někdo pokusil takhle nafotit, asi by měl problém z hloubkou ostrosti. Z celého tohoto šestidílného booku jsem měl silný pocit, jako bych četl Sin City nebo Fell. Vrcholná spokojenost, jednoznačná bomba a orgasmus, jakému rozumíme jen my kluci ve sprše;-)

08.02.2013

Jsem opět nadšen, nechápu, že mi tak dlouho trvalo se ke čtyřce dostat, bohužel není čas číst starší díly znova, takže mi rozhodně pár souvislostí uniká. Konečně se dozvídáme něco o pozadí celého příběhu a začínají se kapku rozkrývat karty. Způsob vyprávění je zde dotažen k dokonalosti, ke které se Azzarello v předchozích dílech jen pomalu propracovával. Ty detaily a vedlejší děje namotané na hlavní linii jako dýleři, černošští ošetřovatele se starou můrou, co jim kantne, mrdací Angelina, děvka s novinářem a tak dále, krásně drží napětí a přitom vůbec neruší – střídání úhlu náhledu, pohled zespod skrz popelník či plátno, nenásilné prolínání dějových linií, ladné přechody a tak dále zase příběhům dávají nepřekonatelnou jiskru. O božské Rissově kresbě snad ani není třeba psát, ale zmínit se musí, protože hladit ji očima je naprosto orgastický zážitek a to nemyslím kresby sexy kober jako Megan, Dizzy a dalších. Kresba je prostě dokonalá, jsem plně zamilován. Postavičky, co dostávají od Gravese nevystopovatelné kombo v kufříku jsou originální a taktéž jejich příběhy a způsoby konání mají vždy jedinečné parametry, nemluvě o způsobu, jakým jsou čtenáři vyprávěny, o nějakém stereotypu nemůže být ani řeč. Hodně se mi líbil sešit, kde hostovala spousta jiných kreslířů, opravdu vyvedený kousek.

Když už jsem se konečně dozvěděl něco o všemocném “Trustu“, Gravesovo rozdávání kufříků mi jaksi nedává smysl, rozumím, že když nechal zapíchnout toho tlusťocha, tak Trust poškodil a řádně vystrašil starého Mediciho, ale čím tohle rozdávání poškozuje třináctku rodin opravdu nevím. Snad se vše vysvětlí v dalších dílech. Taky jsem znepokojen z množství much v tomhle díle, to předtím nebývalo;-) Byly tam všude a nejen nad hnijící hromadou mrtvol ve feťáckém sklepě. Běžím dneska hned pro pětku, protože jsem zvědav, co se stalo přesně pánovi s obvazem přes pysk:-) a doufám, že všech dvanáct knih bude doma co nejdřív, ať si to můžu v klidu sjet komplet a konečně si to pospojovat. Taky přeju BBArtu hodně zdaru.

2 08.02.2013

No sláva, tadytahle série patří mezi to, co si kupuji okamžitě po vydání. Na třetím díle mě potěšilo především to, že sice je součástí jednoho velkého příběhu v pozadí, ale dá se číst i samostatně a nemusel jsem si přečíst znovu první a druhý díl, abych byl v obraze o co jde. Plnou úlohu agenta Gravesa v tom všem by to stejně neodkrylo a tenhle, klasicky jako šmyrgl drsný gangsta-nigga-story, funguje naprosto sám i pro toho, kdo první dva díly nečetl. Rissova božská noir-oční pastva je sama o sobě nadupaná takovým stylem, že bych možná ani nemusel číst ty otravné bubliny a stačilo by se mi kochat dokonale zvládnutým kreslícím stylem. Občas podlehnu heretickým pokleskům a musím přiznat, že se mi líbí více než Mignola. Tak máme za sebou čtvrtinu celé série, jejíž ukončenost je další z pozitiv, vidět světlo na konci tunelu je povzbuzující. Sice to budu dočítat pravděpodobně s pobíhajícími potomky pod nohama, ale co už, hlavně ať se toho dožiju, přečíst si tento skvost komplet 12 dílů je věc, na kterou se neskutečně těším.

08.02.2013

Brilantní. Uvažoval jsem, jestli dvojku vůbec otvírat a radši si nepočkat ještě aspoň na jeden, dva booky, ale nakonec jsem neodolal a jsem uchvácen. Nejdřív jsem si ale musel prolistovat jedničku, ať jsme trochu v obraze. A až vyjde trojka, budu si muset projet oba předešlé booky, to je jasné......ostatně každou chvíli při čtení brousím zpátky a před tím nezajímavé detaily se stávají velmi důležité. Vytknout mohu snad jen to, že by mi k tomuto krvavému noiru sedělo více "100 KULEK" než nábojů, přijde mi to takové....více řízné a elegantní. Ale to je jen detail. Do Rissovy kresby jsme se asi zamiloval - každý obrázek je fantastická pastva pro oči, potvrzující, že v jednoduchosti je krása - barva tomu dodává ty správné grády. Ta práce s detaily, odrazy v zrcadlech a stíny - do poslední kapky krve vymakaná práce. Dokážu číst (prohlížet si) dvoustranu i několik minut. Příběhy, drsnější než šmirgl nejhrubšího zrna, se mi nevtíravě a přesto neodbytně zarývaly pod kůži a jen velmi neochotně rozkrývaly složité a vysoko sahající pozadí celého příběhu. Krásně se to celé navzájem proplétá a člověk musí číst velmi pozorně, aby se držel na vysoce nalazené struně napětí. Jak už jsem to otevřel, tak jem to i v podstatě zavřel a v noci za bezměsíčné noci jsem utíkal s nevystopovatelným kvérem před zkérovanýma negříma buzno-gorilama a nelítostnými dylery kradených cigaret s rozbrušovačkama.........než jsem se zpocený probral.....no uffff;-) Načatých a otevřených storek je tak na deset dalších knih, což je super, tak jen BBArte, jedem, jedem, už ať je tu další book a ať je taky tak hrubý za tu cenu (zde velká poklona, prosta jakýchkoliv rektálně-análních praktik). Musím dát plný počet, protože jsem fakt unesen, nadšen, superlativy už ani nenacházím;-).....jo a btw, jak viděla přítelkyně, že se mnou asi nic nebude a nereaguju na okolí, ze zvědavosti si vzala jedničku do ruky a zachvíli už ani ona nevnímala okolí :-):-D Teď už startuje tento druhý díl :-)

1 08.02.2013

První příběh se mi moc nelíbil, protože jsem se nemohl příliš asociovat s gangsterským prostředím, v kterém jsem holt nevyrůstal a jenž nesnese příliš srovnání s československou idylkou 80tých let, zbytek byl už mnohem mnohem lepší až skvělý. Hvězda navíc za naprosto fantastickou kresbu, ta mě fakt nadchla. Risso je opravdu mistr noiru. Líbí se mi víc než Miller. Perfektně našlápnuto do dalších pokračování. Lahůdková věc, u níž nebudu dlouho váhat s koupí pokračování;-)

1 08.02.2013

Už to kapku ztrácí šťávu a Payne už ty divoké eskapády kupí na sebe až moc divoce a čím dál tím méně uvěřitelně. Sheeny se chová jako typická bestyje, nějakou takovou babu taky znám. Bylo to ještě pořád celkem vtipné, ale jde vidět, že téma už autor kapku vyčerpal.

1 07.02.2013

Pořád mě to bavilo, jízda je to stále stejně zběsilá, občas až ujetá, nikdo nesundává nohu z plynu. Nickův život je jak sinusoida, která kmitá tam a zpátky a nebyl by to on, aby všechno a všechny nepřechcal. Pořád ještě dobré.

2 07.02.2013

Dobré pokračování velmi vtipné série, která se řítí jak namydlený blesk. Opět musím konstatovat, že Adrian Mole se mi líbí přece jenom kapku více a že C.D.Payne staví mladíka do situací, nad kterýma jsem už občas zvedal obočí. Ale s přimhouřeným okem je to zběsilé čtení, které stojí za pozornost.

2 07.02.2013

Je dobře, že se kniha vzdaluje svoji předloze "Deníkům Adriana Molea" a jede si vlastní cestou. Ono taky když o stejné věci píše britská žena a americký chlap, tak to stejné nebude nikdy. Nick Twisp je holt ztřeštěný američan, který staví větší a větší kulisy mystifikací, bezohledných manipulací a odvážných nesmyslných výmyslů, které na něj holt občas spadnou a trochu ho podrtí. Kniha je velice zábavná a čtivá, i když autor tahá Nicka občas do těžko uvěřitelných průserů.

4 07.02.2013

Britský humor deníků Adriana Molea se mi líbí přece jenom kapku více, ale tady tato divoká jízda typicky sebevědomého američana, který se nebojí vulgarit ani hovorové řeči je počteníčko taky moc dobré. Tento první díl mi přišel jako totální vykradačka Tajného deníka Adriana Molea, v dalších dílech si jdou ale už chlapci každý svoji cestou, což je dobře. Pobavilo mě to dost a to jsem četl až ve třiceti.

5 07.02.2013

Výborné pokračování skvělé série, opravdu bichle, ale chudák Adrian, autorka mu nedá klidu, když už si koupí luxusní loftový byt a domácí kino, nemůže si ho ani pusit, navíc ho ta zpupná příroda neustále terorizuje, že nemůže ani z domu:-D Vše končí relativním happy-endem, kdy jsem si myslel, že už to je konec definitivní, ale zjišťuju, že jsou na světě už další dvě knihy jeho dobrodružství, která, nemohu jinak, si musím hned koupit. A deváté pokračování má být podle všeho letos, což je dobrá zpráva.

1 07.02.2013

Další výborné a velice vtipné pokračování. Jestli se dostane Townsendová do mužského pekla, tam ji to už za Adriana spočítají. Doporučuji tuto skvělou sérii plnou suchého britského humoru.

3 07.02.2013