Kaik komentáře u knih

Svěží a zábavná krimoška plná drsného humoru a vtipných hlášek. Bavilo mě české prostředí a popis policejní rutiny. I díky krátkým kapitolám se to četlo dobře a s dalším dílem nebudu mít žádný problém.

9 09.01.2021

"Profesor Parkhill si musel beze všech okolků přiznat, že pan Kaplan není obyčejný žák. Ba co víc, že není ani obyčejný člověk. Jeho hlad po vědění se prudce střetával s jeho žízní po originalitě. Pedagog si už dokonce začal klást otázku, zda v odvážných inovacích Hymana Kaplana nejsou ztajena semínka nové gramatiky (nemluvě o novém slohu, pravopise a systému výslovnostním). Někdy míval pocit, že jeho svěřenec je apoštolem zbrusu nového způsobu myšlení."

Humorná kniha pro milovníky gramatiky a jazyka jako takového. Škoda, že druhá část snižuje laťku, motivy se už dost opakují a pan Kaplan začíná být krapet otravný. K této četbě mě přivedla audiokniha s Miroslavem Donutilem, kterou jsem kdysi slyšel a uvízla mi v paměti. Jsem rád, že jsem se k ní vrátil, byť by stačila poloviční tloušťka. Rozhodně famózní práce překladatele.

9 30.12.2020

Tentokrát si přijdou na své milovníci mašinek, ideálně volnější sexuální orientace. Líbilo se mi Judovo putování, vznik a epická dobrodružství Železné rady, naopak Oriho krobuzonskou linii jsem lehce protrpěl. Knihu hodnotím čtyřmi ozubenými koly, zejména proto, že jako spisovatel má China Miéville ohromný potenciál a já se těším na jeho další díla.

1 28.10.2020

Po knize jsem sáhl, protože jsem se chtěl něco dozvědět o způsobu myšlení, proč někteří lidé uvažují rychleji než druzí a jak třeba sladit běh myšlenek s verbálním projevem např. při prezentaci. A už během úvodu jsem začal tušil, že to bude bolet.

Knihu už dle mého názoru velmi trefně okomentovala čtenářka Balrog. Na počátku autor vysvětlil zajímavé zjištění svého výzkumu (dva různé systémy myšlení, které každý člověk používá) a po zbytek knihy toto téma více méně rozvíjel a obhajoval.

Nerad věci vzdávám, tak jsem se tím prokousal. Bylo to dlouhé a bolelo to. Zjevně jsem měl od knihy jiná očekávání, proto tentokrát vynechávám hodnocení. A příště se musím lépe podívat, do čeho se pustím.

Nakonec spíše průměrný thriller, při jehož čtení jsem si připadal jako na houpačce. Nevím proč mi hned od začátku připomínal Dívku ve vlaku. Ale kapitoly byly krátké, četlo se to dobře, a to, že jsem knihu sfoukl na tři posezení, také o něčem svědčí.

6 05.10.2020

Ano, i tentokrát si ze mě Murakami udělal svého spojence. Kniha to byla sice dlouhá, tempo vyprávění pomalejší, přesto mě to moc bavilo a čtení jsem si užíval rovněž i díky skvělému překladu. Příběh to byl jaksepatří tajuplný a znepokojivý, přesto mi byl vnitřně i tématicky blízký, a představa pobytu v osamělém ateliéru na vrcholku hory řádně rozehřívala moji představivost. Tak třeba v příštím životě.

11 01.10.2020

Rozpravy s umírajícím profesorem nad důležitými aspekty života. Rozhodně nejsem cílovka, která by si z knihy vytvořila životní mantru. Mnoho názorů mi přišlo tak nějak samozřejmých, vyplývajících ze života, vztahů a zkušeností. Místy jsem měl dokonce dojem, že někeré věci jsou psány vyloženě "na efekt" pro citlivější čtenáře. Přečteno v angličtině v rámci čtenářské výzvy.

13 05.09.2020

Protentokrát postačí prosté prohlášení: pakliže počátkem přijmete prekérní potíže postiženého pána (psychologové přesně popisují podobná pozapomenutí, přičemž právní pomoc prudce pokulhala - právě proto pomohl prohnaný pátrač), poskytuje příběh i poosmé přesvědčivě pětihvězdičkový prožitek. Paráda, pokračování, prosím!

9 19.08.2020

Čirá srdeční záležitost.

Vladimír Neff je verbální génius. Jeho jazykově úchvatný způsob vyprávění a historický přehled nikdy nepřestanu obdivovat. Byla to radost a zároveň výzva rozplétat souvětí, která by leckdo označil za krapítek delší, přičemž nikdy neztrácela smysl, psaná tak nádhernou češtinou, že byl náš nelehký jazyk, myslím, vytěžen až do mrtě.

A hlavní hrdina - Petr Kukaň z Kukaně - pro mě navždy zůstane největším literárním hrdinou všech dob. Mladý muž tak pevného charakteru, výjimečných schopností a morální čistoty, až je to pro něho nezřídka sebezničující, musí být zkrátka vzorem pro každého. Navíc máme společné křestní jméno.

Bez nejmenšího zaváhání hodnotím plnými pěti zrnky Kamene mudrců hromadně celou trilogii, neboť ji mám přečtenou již poněkolikáté. Tentokrát se zapojili i junioři v rámci společné četby před spaním, z čehož mám velkou radost. Bylo to humorné, dobrodružné i poučné čtení, které se mi navždy zapsalo do hrudního svalu.

13 16.08.2020

Přestože je Ladislav sympatický cestovatel, příběhy vtipné, v knize je spousta prima obrázků a téměř každá kapitola obsahuje poučení o dané oblasti... přesto mě tentokrát cesty po Evropě příliš nechytly. Ale jako letní odpočinkové čtení fajn.

4 07.08.2020

No, bylo to krapet utrpení. Nemohl jsem se vůbec začíst, a abych to dorazil, musel jsem se do čtení nutit. Slečna Smilla měla sice výborný cit pro sníh, ale mezi mne a knihu jakoby vystavěla stěnu tlustého ledu. Její postava mě ničím nezaujala, pro její iracionální činy jsem nenacházel motivaci. Opakující se zmínky o drsném životě v Grónsku mi postupně začaly lézt na nervy. Už jsem jen čekal, kdy se objeví Yeti, kterého vzápětí zakousne Smillina nezvěstná eskymácká matka. Téma výzvy mám splněno, ale asi si teď dám na čas od severské krimi přestávku. Příliš chladné, příliš odtažité.

8 25.07.2020

Čirá srdeční záležitost.

Vladimír Neff je verbální génius. Jeho jazykově úchvatný způsob vyprávění a historický přehled nikdy nepřestanu obdivovat. Byla to radost a zároveň výzva rozplétat souvětí, která by leckdo označil za krapítek delší, přičemž nikdy neztrácela smysl, psaná tak nádhernou češtinou, že byl náš nelehký jazyk, myslím, vytěžen až do mrtě.

A hlavní hrdina - Petr Kukaň z Kukaně - pro mě navždy zůstane největším literárním hrdinou všech dob. Mladý muž tak pevného charakteru, výjimečných schopností a morální čistoty, až je to pro něho nezřídka sebezničující, musí být zkrátka vzorem pro každého. Navíc máme společné křestní jméno.

Bez nejmenšího zaváhání hodnotím plnými pěti zrnky Kamene mudrců hromadně celou trilogii, neboť ji mám přečtenou již poněkolikáté. Tentokrát se zapojili i junioři v rámci společné četby před spaním, z čehož mám velkou radost. Bylo to humorné, dobrodružné i poučné čtení, které se mi navždy zapsalo do hrudního svalu.

15 10.07.2020

Po hrozivě nepřehledném začátku, kdy jsem to málem vzdal, se děj naštěstí zklidnil a já si konečně mohl vychutnat poklidný život na břehu Temže v časech viktoriánské Anglie. To mě ostatně na knize bavilo nejvíc - zábavné situace pramenící ze zanedbané přípravy cestovatele v čase, kulturních i jazykových faux pas (text je přímo nabitý dialogy), lehkých časohrátek a nakonec i sympatické chemie mezi Nedem a Verity.
Po dočtení mě vcelku překvapilo, že autorka je Američanka; určitě bych čekal minimálně oxfordského rodáka.
Celkově zábavné dílo, inspirované Třemi muži ve člunu. Ovšem jestli ještě v nějaké knize objevím slovo "inkongruence", jářku, rituálně ji spálím ve výhni pekelné. Nebo alespoň vymažu ze čtečky.

12 12.06.2020

Opět famózní. Nebudu nijak spoilerovat, i když se mi moc chce! Přesně z těchto důvodů - dobrodružství, napětí, objevování neznámých krajin, tvorů a tajemství - jsme v mládí hltali verneovky. China Miéville mi tohle dokázal vrátit i po letech, navíc v umocněné formě moderního psaní.

Musím zde znovu pochválit skvělý překlad Milana Žáčka. Miéville má široký rozsah - od biologie, chemie, zeměpisu, sociologie, po techniku, mechaniku a spousty vymyšlených výrazů navrch... zkrátka všechno to srozumitelně přeložit muselo být peklo. Konečně překladatel, který se nebojí jmen a názvů. Např. doktor Trhomuch či spisovatel Skočkotlap mě fakt pobavili. Ostatně i sama Bellis Chladnovína jako by měla vlastnosti předurčeny svým jménem...

Opět tedy budu muset Miévillovu nálož imaginace ještě nějaký čas po přečtení vydýchávat. Nejvíce asi monstrózně epický závěr, při kterém vyvrcholily všechny mé do té doby neukojené představy, a paradoxně také prolog, který mě navábil na samotné čtení jako už dlouho nic.

7 20.05.2020

Nick Carter - největší pátrač americký!
Kdo čeká humor a nadsázku ve stylu Adély, co ještě nevečeřela, bude zklamán. Posuzováno současným pohledem to bylo prostě tragické. Knihu jsme četli společně přes spaním a puberťáci se poměrně často smáli ve chvílích, kdy to nebylo zamýšleno. Když už jsme asi posté poslouchali Nickovo vychloubání, kdy všechno očekával a věděl dopředu, veškeré napětí se mění v nechtěnou parodii. Spousta akcí nedávala smysl a byla vložena pouze za účelem zvýšení Nickovy "maximální hustoty", a mnoho momentů bylo zkrátka WTF.
Schválně... co uděláte, když dopadnete největšího zločince světa a on vzápětí uprchne z policejního antona? Správně, zajdete k němu domů, on tam na vás čeká. Geniální.

14.05.2020

"Máš třídu mladých silných mužů a žen a ti chtějí za něco položit život. Reklama nutí tyto lidi do honby za auty a oblečením, které nepotřebují. Celé generace pracují v zaměstnáních, která nenávidí, jen proto, že si pak mohou koupit to, co ve skutečnosti nepotřebují."

Co jim tedy zbývá? Revoluce! Vzpoura proti systému. S devastací přichází očištění. A hlavně se na nic neptat.

Napůl příručka mladého chemika s návody jak vyhodit do luftu třeba věžák, napůl sugestivní psychologická sonda do mysli sebedestruktivního schizofrenika s dobrou přesvědčovací schopností.

Opět jsem se při čtení ptal sám sebe, v jakém mentálním stavu se musí nacházet autor, aby stvořil něco takového. Myslím, že zadání čtenářské výzvy (hlavní hrdina musí trpět psychickou poruchou) bylo 100% splněno.

14 26.04.2020

Pratchett nikdy nezklame. Bylo to nápadité a vtipné. Přečteno společně s potomky před spaním. Ondráš pak následně ve Photoshopu dokonce vytvořil několik obrazů z pouštního království.
V hodnocení jsem váhal, ale nakonec jednu hvězdu ubírám, protože příběhy z Ankh-Morporku se mi přece jenom líbí o chlup víc.

7 20.04.2020

Perdido byl můj první kontakt s Chinou Miévillem a rozhodně nebude poslední. Opravdu vydatné dílo. Mám pocit, jako bych přečetl tři knihy. Steampunkový svět Nového Krobuzonu je nápaditý, originální, má své zákonitosti, a stále jsem žasl, co nového další strana přinesla. Miévillův popis všech každodenních bizarností je prostě úžasný a překladatelsky to musela být pekelná výzva. Všechny scény jsem při čtení před sebou úplně viděl a některých se mi dokonce i zdálo. ;)
Závěr příběhu jsem tipoval trochu odlišný, ale v pohodě; jen to potvrzuje autorovu neschématičnost. Parádní!

10 19.04.2020

Nemám rád válečné období. Všechny ty události mi přijdou skličujíci a naprosto nepochopitelné. Do Zlodějky knih jsem pustil kvůli čtenářské výzvě. Ať to mám za sebou.

První kontakt s textem moji nedůvěru potvrdil. Vážně jsem si říkal - kruci, čím to byl ten Australan sjetej, když to psal?! Ovšem už po třetí stránce jsem si na netradiční styl vyprávění zvykal, a po šesté mi připadl dokonale osvěžující. Opravdu - střídání rychlých kapitol s náznaky děje, kombinace vyprávění / myšlenek / pocitů, změny rytmu, vložené kresby, občasný skok v čase, dokončování scén až v následujícím bloku - to vše mě drželo ve střehu a fakt mě to bavilo číst!

A do toho příběh. Samozřejmě těžký a dojemný, přitom současně odlehčený a zajímavý. Ale hlavně velmi lidský a mimořádně citlivě napsaný.
Zlodějka ve mně bude určitě ještě nějaký čas rezonovat.

23 04.04.2020

Trocha umělecké inspirace v útlém balení. Nic hlubokého, ale uvedené rady mohou někoho určitě nakopnout do tvorby.

29.03.2020