Nick Carter: Největší americký detektiv - Král zlodějů a jiné příběhy
Nick Carter (p)
Nick Carter série
Nick Carter, „slavný americký detektiv“, je dodnes mnohými milovníky detektivek označován za nejpopulárnějšího literárního hrdinu všech dob. Od konce 19. století do poloviny století dvacátého vyšly v desítkách amerických časopisů stovky „carterovek“, příběhů, v nichž Nick Carter při lapání zloduchů předvádí všechny možné dovednosti a nenapodobitelné fígle. Poprvé se s ním čtenáři setkali v roce 1886 v New York Weekly v detektivce, kterou napsal John Russell Coryell. V budoucnu se však postavě Nicka Cartera věnovalo velké množství spisovatelů, nejvíce – několik stovek – příběhů vytvořil autor šestákových románů Frederic van Rensselaer Dey (1861–1922). Postava detektiva Nicka Cartera se objevila i ve filmu, už před první světovou válkou vznikla série snímků s hercem Joem Hammanem, roku 1939 pak následoval již zvukový film Nick Carter – mistr detektiv. V letech šedesátých přišly francouzské filmy, například Nick Carter rozluští vše (1964), z roku 1972 je americký snímek Dobrodružství Nicka Cartera. U nás si „nepřekonatelného Nicka“, který je „vždy ve střehu“, budou pamatovat diváci z filmu Adéla ještě nevečeřela (1977), kde Carter (v podání Michala Dočolomanského) pátrá po masožravé rostlině. A jaký je vlastně Nick Carter? Rozhodný, čestný, spravedlivý a ve svém oboru nenahraditelný. Silný, že by „snadno uzvedl koně a jednou ranou pevné pěsti srazil vola“, v jeho bystrých očích se zračí břitký intelekt, na soustředěné tváři jen málokdy prokmitne úsměv. Při vyšetřování používá nejnovější vynálezy, nástroje a přístroje i vlastní výroby, které má dobře ukryté všude po těle. Ale co především – je mistrem převleků! Umí změnit hlas a zamaskovat se tak dokonale, že i jeho přátelé občas pochybují, zda vůbec kdy viděli jeho pravou podobu. Pracuje hlavně v New Yorku, ale cestuje po celém světě... První kniha, po níž budou následovat další, obsahuje tři volně na sebe navazující příběhy Nicka Cartera. Slavný detektiv v nich sotva unikne smrti a při snaze chytit prohnaného zločince Morrise Carrutherse bude muset předvést všechen svůj slavný um. Pomáhat mu bude jeho přítel policejní inspektor McClusky i další kolegové, ale Nick Carter bude vždy o krok před nimi… Atmosféru doby a typický kolorit příběhů dotváří specifický jazyk. Editorka: Markéta Stinglová.... celý text
Přidat komentář
Chtěl jsem začít tuhle recenzi tím, že Nick Carter je takový béčkovější Sherlock Holmes, ale tenhle brilantní detektiv a mistr převleků, co pomáhá policii chytat vychytralé zločince, začal vycházet v novinách o rok dříve než jeho slavnější kolega. V každém případě Nick Carter nejčastěji vycházel v časopisech a "šestákových románech" a u nás si našel cestu i do téhle knížky sestávající se z několika jeho případů.
Nick Carter je mladý detektiv, který už má v těchto povídkách za sebou celou řadu případů. Používá dedukci, ale zároveň se nebojí ušpinit si ruce a odvážně navštěvuje různé brlohy ďábelských kriminálníků. Víc než klasická detektivka jsou tyto příběhy spíš takovým akčním dobrodružstvím. Je znát, že příběhy vycházely původně na pokračování, protože kapitoly nejen že končívají napínavým zvratem, ale také jsou mírně natahované, aby měly podobnou délku. Literární styl je ale natolik přímý a stylový, že to nijak zvlášť nevadí - alespoň tak je tomu v českém překladu těchto pořádně starých příběhů, které původně vycházely na úplném počátku 20. století - což jsem si mimochodem musel vygooglovat, protože tyto informace české vydání z nějakého důvodu tají.
Případy na sebe mírně navazují, a tak se detektiv Carter několikrát utká s nebezpečným géniem zločinu Morrisem Carruthersem a na konci dokonce i s jeho krásnou, ale snad ještě ďábelštější družkou Inez. Spisovatel přivádí Cartera na různá pochmurná místa a jeho pátrání je plné tajných chodeb a převleků. Téměř až absurdní je situace, kdy se v jednom příběhu potkají v zločineckém doupěti namaskovaný Carter s namaskovaným Carrutheresem a během boje se snaží přesvědčit zločinecké podsvětí, že to ten druhý je nějak podezřelý. Jsou to fajn příběhy, ale neštítil bych se použít výraz "braková literatura". Ale snad ve 21. století už umíme uznat i takovýto druh počtení.
Carter je místy takový Superman a autor ho sice líčí jako geniálního detektiva, ale spíše má velké štěstí a celkově mu spisovatel nadržuje. Nick Carter není tolik o detektivním pátrání jako spíš o zábavných situacích a překvapivě dobré atmosféře. Milým aspektem je také to, jak zločinci chtějí Cartera zabít a Carter je chce poslat na elektrické křeslo, ale zároveň k sobě chovají úctu a bitkám předchází jakési "verbální soutěže"... Prostě se snaží toho druhého setřít.
Zábavný detektivní brak.
Sedm detektivů ze staré školy z deseti.
Docela jsem se bavila. Nick Carter je prostě borec připadá mi že to je kříženec Chucka Norrise a Ferdy Mravence tehdejší doby
Nick Carter - největší pátrač americký!
Kdo čeká humor a nadsázku ve stylu Adély, co ještě nevečeřela, bude zklamán. Posuzováno současným pohledem to bylo prostě tragické. Knihu jsme četli společně přes spaním a puberťáci se poměrně často smáli ve chvílích, kdy to nebylo zamýšleno. Když už jsme asi posté poslouchali Nickovo vychloubání, kdy všechno očekával a věděl dopředu, veškeré napětí se mění v nechtěnou parodii. Spousta akcí nedávala smysl a byla vložena pouze za účelem zvýšení Nickovy "maximální hustoty", a mnoho momentů bylo zkrátka WTF.
Schválně... co uděláte, když dopadnete největšího zločince světa a on vzápětí uprchne z policejního antona? Správně, zajdete k němu domů, on tam na vás čeká. Geniální.
Ja vam nieco poviem. Nick Carter by kludne mohla byt povinna cetba. Ale len pre citatelov ako to povedat... "archeologov". Bez ochutnania tzv. brakovej literatury, pulpu, bez toho aby citatel europan, vychodnan, co i len nazrel do sestakovych hororov, detektivok, erotickej alebo westernovej "lacnej" literatury, tazko pochopi korene dnesnej podoby zanrov. Toto su vetvy pekne stare na spodku stromov. Toto sa citalo, ked este nebol film, ale uz sa objavilo ze pisanie moze zabavat. (Vdaka A. Dumas)
Stylovo je to take lahucke a az naivne citanie, ze pochopite oblubenost po par stranach. Ja som prirovnanie hladal asi pol hodiny. A jedine co mi napadlo, stare rozpravky. Stylovo proste rychlost, naivita dialogov, hotova rozpravka. Alebo ma este napadli traja patraci. Skutocne. Logika konania postav ide bokom, len aby sa mohli dosiahnut napinave sceny. Obcas mate dojem ze autor najviac ulietal na nosnych dialogoch detektiva s arcizlocincom, ktore su sarkasticke, drsne takym milym sposobom ze su vlastne vtipne. Vtipne ale hlavne naivne... To sa neda opisat bez citacii, mne pripominali detsku Zlatu branu z Kosickej televizie z cias sociku blahej pamati.
SPOILER!!! Nic nebrani Nickovi rano zatknut padoucha, aby ten v priebehu dna stihol ujst z policajneho koca, a nie ze sa ukryje v Bogote, nie, on sa vrati pekne domov a uz vecer v dalsom pribehu sedia Nick a uhlavny arcizlocinec zase oproti sebe a perlia. KONEC SPOILERU!! No skratka, ide o suboj titanov aristokratov :) Jeden je kral zlocinu, druhy je kral detektivov. Nespravaju sa tak, ale noblesu to ma.
Toto sa hltalo napriec amerikou pod paplonmi, toto sa dedi v starych kufroch z poval, pivnic, a na aukciach prve vydania dnes dosahuju neBETYcne hoRYBYlne sumy. Je skoda ze nic dalsie u nas nebolo vydane, naozaj skoda.
Nechcem ospevovat a adorovat. Citatelsky to zas az tak silny zazitok nie je. Ale ako sa vravi... pre vseobecny rozhlad sa patri precitat. A ta obalka!!! Ach ta obalka!
PS: Co podobne sa u nas da zohnat? Po antikvariatoch Souvestreov Fantomas a obcas Rohmerov dr. Fu Manchu.
Kdybych četl tuhle knihu v době železné opony, kdy mi bylo nějakých náct let, v televizi vládla Adéla ještě nevečeřela a byl hlad po jakékoliv dobrodružné nebo detektivní literatuře, tak bych byl určitě nadšený. Dnes už příběhy Nicka Cartra vyznívají trochu naivně a není divu, vždyť originál vyšel někdy v roce 1904. Kdysi dramatické pasáže, teď už vyvolávají místo napětí spíše úsměv na tváři. Padouchové skrytými dveřmi prchají tajnými chodbami, detektiv i jeho protivníci používají důmyslné převleky a vzájemně na sebe kladou spletité nástrahy.
V současnosti už tahle šestáková četba asi neosloví moc čtenářů, čas se na nich nesmazatelně podepsal. I desetiletá dítka jsou otrlé sledováním potoků krve z PC nebo televize a do knihovny můžou sáhnout po nějaké říznější knížce od bruntálského řezníka, nebo drsné severské krimi. Nick Carter je už asi jen nostalgická vzpomínka pro milovníky starých příběhů jako jsem já.
Tři povídky na sebe navazují tak, že vlastně tvoří jeden (a ještě nedokončený) příběh. Spousta zázračných převleků, nadlidských činů a patetických promluv, tak typických pro tento druh čtení. Nemohl jsem být zklamán, protože nic jiného jsem ani neočekával. A tak jsem si vychutnával nechtěně humorné šestákové čtení bez nároku na zapojení mozku.
Myslím si, že tato kniha nemůže nadchnout vůbec nikoho. A musím přiznat, že pokud Brdečka vzal Nicka Cartra jako předlohu pro své dílo a scénář Adély, tak před ním hluboce smekám.
Část díla
- Inez Navarrová, žena ďábel
- Král zlodějů aneb Zaživa pohřben
- Pěstní zápas aneb Carterův nejlepší převlek
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nick Carter: Největší americký detektiv - Král zlodějů a jiné příběhy |
| 2009 | Nick Carter: Největší americký detektiv - Bodnutí dýkou a jiné příběhy |
| 2023 |  Tajemství dvojčat |
Kniha Nick Carter: Největší americký detektiv - Král zlodějů a jiné příběhy je v
| Přečtených | 40x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 2x |
Takový trošku naivní detektivní příběh.
Nick Carter je nepřemožitelný, Nick Carter je nejchytřejší, Nick Carter má úžasné převleky, že by ho ani vlastní matka nepoznala.
Taková oddychovka na pár večerů. Nenadchne, neurazí.