Jrsnbl komentáře u knih

Hodně veliká paráda. Karel Scheinpflug byl Karlu Čapkovi, jakožto jeho švagr, blízkou osobou. Jeho vyprávění o jednom z nejdůležitějších českých spisovatelů je proto naprostým klenotem.

1 24.04.2022

Knihu jsem objevil díky čtecí výzvě. Autorka v něm popisuje reálie života rodiny ve vyšších kruzích nigerijské společnosti.

Je naprosto smutné, že se autorům ze "zemí třetího světa" nedává vůbec prostor na literárním poli. Přitom jsou to právě jejich díla, ze kterých by si společnost měla brát ponaučení a snahu změnit něco, co je mnohými přehlížené.

3 25.03.2022

Kniha o běhání. A možná i něčem jiném. ;)

Taková sonda do duše Harukiho Murakamiho, kterou je hodno přečíst.

2 25.02.2022

Tady nemohu dát jinak než pět hvězdiček. Vzhledem k tomu, že Murakamiho naprosto zbožňuji a sám se snažím psát, beru tohle jako jakousi Bibli.

Titul je zároveň jedním z mála zdrojů, kde se autor sám vyjadřuje o svém životě, myšlenkách a samozřejmě jeho práci. Tohle je prostě zlato, které nikde jinde neseženete.

4 23.02.2022

Vždy, když se mi zachce po pocitu absurdity, nadpřirozenosti a nesmyslnosti, vím, že mohu sáhnout po jakémkoliv Murakamiho díle. O těchto jednohubkách o délce padesáti stran to platí dvojnásob. Ta absurdita, nadpřirozenost a nesmyslnost se totiž musí vložit do podstatně menšího rozsahu.

Podivnou knihovnu jsem přečetl za nějakou půlhodinku před spaním. Ty ilustrace celému příběhu dodávaly barvitosti, reálnosti. Stejně jako u Spánku, i v tomto případě, jsem měl pocit, že mě příběh naprosto pohltil. Jedna kapitola za druhou, stránka za stránkou. Prakticky se od toho nešlo odtrhnout.

6 20.02.2022

Po dočtení vlastně vůbec nemám pocit, že by titul Sputnik, má láska, měl jakékoliv dočinění, či spojitost s Norským dřevem. Nevím, proč je toto propojení tak propagované, i přesto, že v jádru jsou obě knihy naprosto odlišné.

Vzhledem k tomu, že Murakami je mým nejoblíbenějším autorem, sám pociťuji, že jeho díla hodnotím skrz růžové brýle. Je to však těžké, jeho příběhy, styl a témata mě prostě vždy pohltí. V tomto případě jsem se však do úplného pohlcení nedostal. Neříkám, že to je román špatný, to bych říct fakt nedokázal, jen je prostě něčím jiný.

Asi jsem taky naštván tím, jak to skončilo. Nechci zde spoilovat, a proto se nebudu zaměřovat na jednotlivé dílky příběhu. Cítil jsem však jistou odfláknutost s blížícím se koncem. Spíše je však pravděpodobnější, že jsem autorovo sdělení nepochopil.

I tak je to literární dílo se vším všudy. Haruki psát prostě umí. Je to umění.

4 19.02.2022

Konečně. Na překlad tohoto titulu jsem se hodně těšil. Že se jej dočkáme až v roce 2021, tedy 21 let po napsání originálu, je však bídné. Inu, máme jej a můžeme se přeci jenom radovat.

Musím říci, že Anna Kareninová předvedla velmi dobrou práci s překladem. Dalo by se říci, že v jistých pasážích jsem měl i pocit, že to psal sám Kundera. Lépe to snad ani nešlo.

Co se týče myšlenky a příběhu, žasnu. Netuším, zda je česká společnost, jenž je poměrně kriticky vyhraněná vůči Kunderovi, připravená na dílo, ve kterém právě pojednává o tom dvojím světě. O světě doma a tam. Tam, kde jsem kdysi někým byl, ale už nejsem. Úžasný náhled do duše emigrantů a jejich rodinných příslušníků, kamarádů a blízkých, kteří zůstali v rodné zemi. Je fascinující, jak se cítili Irena a Josef při návratu do Česka naprosto ztraceni. Jsem rád, že na naší scéně to ztracení konečně někdo vyzdvihnul. Jsem o to rád, že to byl právě Kundera, který s ním má bohaté zkušenosti.

Díky za toto dílo a skvělý překlad. Kunderův odkaz je nesmrtelný.

10 15.02.2022

Saturnina jsem si do uší pustil při mém pěším putování Španělskem. Řekl bych, že lepší titul jsem si snad vybrat nemohl. Díky typicky českému humoru, skvělému vypravování a perfektně napsaným postavám, se mi na celý den rozlil po tváři úsměv.

Boží,

17 15.02.2022

Románové zpracování slavného dramatu se mi moc líbilo. Příběh o tragické lásce z vesnického prostředí 19. století sice nemusí padnout každému, já ho však velice oceňuji. Ženy to v té době neměly lehké, obzvlášť na venkově. I v dnešním světě je třeba ukazovat na nerovné postavení žen ve společnosti.

2 31.12.2021

Pařížská smetánka 19. století. Miláček je naprosto dokonalým ztělesněním intrik, kariérismu a moci. Pokud máte zájem o francouzský realismus, tohle dílo by vám mohlo dobře posloužit jako taková vstupenka. Rozhodně doporučuji!

6 25.12.2021

Knížku jsem přečetl jedním dechem ve chvílích, které jsem trávil v tureckém Istanbulu. Protože se mi po domovině opravdu stýskalo, měl jsem jakousi potřebu si přečíst českého autora. Lépe jsem si asi vybrat nemohl. Ota Pavel napsal něco krásného. Rybníkářství, Berounka, vesnický život, laskavost, vztahy, láska a hlavně typický český humor.

Díky, pane. Přivedl jste mi úsměv na tváři ve chvíli, kdy jsem to potřeboval. :)

10 25.12.2021

Magický realismus na úplném vrcholu. Lépe to snad ani popsat nejde. Tohle není jen obyčejná kniha, titul. To je prostě dokonalost. Opravdová špice, více, než jen literární dílo. Podobný pocit jsem měl jen a pouze u tvorby Milana Kundery.

Již úvodní kapitola mě dovedla k úžasu. Janáčkova Sinfonietta. Výklad dějin Československa. Jak je možné, že o něčem takovém píše japonský autor v příběhu, který vlastně nemá s naší krajinou vůbec žádnou spojitost? Tahle absurdita mě vlastně ale úplně odrovnala. Ač se to tam zdánlivě nehodí, sedělo to tam úplně perfektně.

Aomame a Tengo. Lásky největší. Držte se.

Prosím, už mu dejte tu Nobelovku, fakt!!!

12 25.12.2021

Já vám nevím. Příběh mladého kluka, který se protlouká životem v 50. letech v okolí New Yorku, to byl poměrně hezký. Prostředí a celkově poválečná atmosféra byla v díle dobře vykreslená, což titulu přidává na hodnotě.

Že by to však měla být klasika, kterou si musí přečíst všichni, jinak jsou kulturně nevzdělaní? Ha, to fakt ne. Něco tomu prostě chybělo. Byl to jen příběh kluka, který si sám a svými chybami dělá život těžším. Holden Caufield mi byl zároveň dosti nesympatickým. Ať už se jedná o jeho přebujelý chtíč k ženám, konkrétně těm starším, nebo jeho lásku k alkoholu. Boha, je mu 17. :D

Kdybych měl hodnotit dílo samotné, nebylo špatné. Ve srovnání s jinými díly, které "si musíte přečíst", je však těžkým podprůměrem.

6 20.10.2021

Boží, úžasný! Kéž bych si Revizora přečetl za mých let na gymplu, byl by prvním titulem, který bych zařadil do mého seznamu maturitní četby.

13 17.10.2021

První dílo, na které jsem od autora sáhl. Po dobu mého studia na gymnáziu jsem ke Kafkovi měl jistou averzi, ač nedokážu posoudit proč. Teprve v době, kdy mi není tvorba "klasiků" podsouvána násilím, zjišťuji, že si k nim nacházím cestu sám.

Proces je popisem absurdity lidského bytí. Josef K., hlavní protagonista děje, neví nic. Ví však všechno. Neví, proč je obžalován, ale i přesto se hájí, jak jen to jde. Přeci jen to ví. Nebo ne?

Podobné procesy jsou k vidění i v dnešní době. Míra byrokratického úřednictví se od dob Rakouska-Uherska nikam moc neposunula. Když se do takového procesu u nás může dostat i dítě, které zdědí dluhy svého zadluženého otce, je něco špatně. Já v tom jistou paralelu s Kafkovým Procesem vidím. Vidím v tom tu nevědomost obžalovaného, který se snaží vyhrát ač sám ví, že jeho snahy jsou marné a povedou k ještě větší potupě.

5 16.10.2021

V pořadí třetí přečtený titul od Murakamiho, co se týče počtu stránek i nejkratší. Povídka vyobrazuje duši a myšlenky ženy, která se utápí v každodennosti. Každodennost se však ukončuje dnem, kdy nemůže spát. To, co během následujících dní zažívá rozhodně není každodenní, byť reálné.

Přečteno jedním dechem. Lahodná a laskavá slovní spojení vycházejíc z pera Murakamiho jsou pro mě naprostým literárním balzámem.

6 14.10.2021

(SPOILER) Tak takovou zápletku jsem opravdu nečekal. Vůbec by mě nenapadlo, že by se Murakamiho realistický úvod knihy mohl přetavit v jistém smyslu do fantasy žánru. Mně to však překvapivě sedělo. Říkal jsem si, že to tak asi má opravdu být.

Postavy byly neskutečně skvěle vykreslené. Bylo však zajímavé sledovat dvě úplně odlišné dějové linky - Tamurovo počínání a životní úděl pana Nakaty. Dějová linka Nakaty mi zpočátku přišla jako pohádka pro děti. Vůbec jsem netušil, kam se taková postava může v průběhu knihy dostat. Konec mne však silně překvapil. Byl dosti poetický, ale krásný.

Tohle je trochu odlišný Murakamiho titul. I přesto je nádherný.

10 11.10.2021

Knihu jsem vzal do ruky jen z toho důvodu, že jsem Malajsii sám osobně navštívil, zamiloval se do ní a dlouho marně vyhledával český cestopis o této překrásné zemi.

Iva Pekárková mi poodkryla jisté sociálně-politické souvislosti, které mě za mého pobytu v zemi nenapadly. Není to sice naučná literatura, věřím však, že si po přečtení nějaké nové poznatky o Malajsii vezmete.

Pokud vám nevadí občasné vulgární výrazy, rozhodně doporučuji po této knize sáhnout. Díky ní se mi totiž vzpomínky na tuto krásnou zemi rozlily po duši.

13.08.2021

Dechberoucí, drastické a smutné. Lépe to popsat ani nejde. Alena Morštajnová se s tímto dílem opravdu ukázala. Tohle by si měl každý přečíst.

29 05.08.2021

Silný příběh. Vzhledem k tomu, že jsem tělem a duší cestovatelem, obdivuji podobné cesty, kde člověk každým kilometrem balancuje nad propastí. Vyprávění z pera Tadeáše Šímy mi dost připomnělo Tomíka a jeho putování tuktukem z Bangkoku do Hranic na Moravě.

Tadeáš je však trochu odlišný. Má jiný styl humoru, který mě osobně sedí. Je také vytrvalý a trpělivý. Silný. Ujet na kole tolik třešňáků by na Saharské poušti dokázal pouze šílenec. Jsem rád, že jsem jej skrz tuto knihu poznal.

Co se týče krizových situací, které Táda v Maroku nebo Namibii musel řešit, smekám klobouk. Při čtení těchto momentů jsem měl husí kůži a každou částečkou svého těla jsem se za cestovatele z Prachatic modlil i přesto, že nejsem věřící. Je neskutečné, že to ani tak Tadeáš nevzdal a ve své cestě pokračoval stůj co stůj. Máte můj respekt, pane Šímo! ;)

4 04.07.2021