Jrsnbl
komentáře u knih
Diktátoři černého kontinentu
Martin Nekola
Ke knize mám tak trochu smíšené pocity. Po informační stránce samozřejmě za jedna. V českém jazyce byste stěží našli podobný titul týkající se tématiky afrického postkoloniálního diktátorství. I přesto si ovšem myslím, že jaksi bezbarvé medailonky o 22 různých diktátorech by se mohly podchytit trochu jinak. Přeci jenom když knihu čtete, u skoro všech zmíněných tyranů se zaměřujeme dle schématu jak přes kopírák na tři stejné věci: jak se dostali k moci, jak vládli a jak padli. Na tom sice není nic špatného, ovšem předložený výklad byl do jisté míry bez duše. Po několika diktátorech vám přijde, že si čtete o tom stejném, jen převzal otěže místo Somálska zrovna v Guineji-Bissau. Z historického hlediska je sice těžké se oprostit od faktů a jakoukoliv podobnost režimů a mocenství v daných poměrech nepopírám, jen, když už jsme si tohoto podobenství dosti vědomi, by se dalo knihu přizpůsobit tak, aby jaksi navazovala, či dokonce dávala smysl.
Překlepů bylo v knize bohužel veliká spousta.
Vítejte v první republice
Antonín Klimek
Pokud se chcete dovzdělat v tom, jak vypadala naše první Československá republika, knihu Vítejte v první republice mohu jen doporučit.
Od poměrů za Rakouska-Uherska, zahraničního odboje, zlaté éry Československa až po sílící nacistický nátlak.
Zajímavé příběhy dozajista poskytnou nádech toho, jak to v zemi vypadalo. Politika, sport, kultura... Autor se dotýká snad všech možných témat.
Čína, náš soused
Helmut Schmidt
Absolutně skvělá knížka, pokud se tak jako já, zajímáte o geopolitiku, historické souvislosti a v neposlední řadě i Čínu, o které tento titul je.
Helmut Schmidt byl za své doby předním německým politikem a v letech 1974 - 82 dokonce i kancléřem Západního Německa. Jeho lidský přístup, neskutečný nadhled, porozumění věcem v souvislosti a v neposlední řadě i zájem o Čínskou lidovou republiku, skvěle v rozhovoru korigoval německý odborník na Čínu a novinář, Frank Sieren. Jejich debatování nás zavede snad do všech úskalí čínské politiky jak vnitrostátní, tak světové.
Pokud jste už unavení, jak politici otázku Číny zjednodušují, tahle kniha bude pravděpodobně pro vás. Helmut Schmidt totiž vidí, že Čína není jen černobílá. Že to není totalitní komunistická diktatura. Ukáže vám, že v některých aspektech, je Čína na podobné, dokonce i vyšší úrovni jak Evropská unie či USA.
Číně je třeba porozumět, ne se jí bát. Nenávist nikdy nic nevyřešila.
Komturova smrt
Haruki Murakami
Absolutní umělecké dílo. Stejně jako obraz jménem Komturova smrt, který hlavní hrdina díla objeví tak docela náhodou. Nebo to snad náhoda nebyla? Měl jej objevit snad proto, aby se mu dostaly odpovědi na otázky, které jej doslova sužovaly?
Haruki Murakami at his best. Lépe bych to snad nevystihl. V jednom z posledních autorových děl lze spatřit, jak za ta nekřesťansky dlouhá léta dozrál. A že zraje jako víno. Komturova smrt je totiž naprostý skvost, který je svou propracovaností, záhadností a existencionalistickými otázky propěchován natolik, že o tom, kdo dílo napsal, nemůže být pochybováno.
Odepsaný
Osamu Dazai (p)
Naprostá nepochopenost. Ignorance, bezcitnost. Hlavní hrdina nemá v lásce společnost a hlavně její zvyky. Bojí se však hrát proti jejím pravidlům. Bojí se vlastně vůbec? Není mu vše náhodou úplně jedno? Józó prakticky v životě nechtěl ničeho dosáhnout, nikdo ani nic ho nedokázalo zabavit na delší chvíli, a tak jen popíjel alkohol, kouřil cigarety, semtam nějaký románek, a takhle stále dokola. Že to je cesta k zatracení, to si Józó uvědomoval. Nijak se jí však nebránil. Života si neužíval.
Autor, který má hodně dost podobný osud hlavní postavě, dokonce bych si dovedl troufnout říci, že postava je do jisté míry jeho možným alteregem, tohle dílo psal v psychicky nejbolestivějším období jeho krátkého života. Dílo totiž bylo vydáno posmrtně. Muž s pseudonymem Osamu Dazai spáchal sebevraždu.
Saúdská Arábie: Meč a slovo
Ina Tin
Aktivismus je v dnešní době nehorázně důležitý. Jeho důležitost se ovšem navyšuje v souladu s riziky, se kterými se v různých koutech světa pojí. V Saúdské Arábii se poukazovat na pošlapávání lidských práv, nedostatku svobody a zastaralého politického systému prostě nesmí. Jinak vás čeká meč.
Autorka, norská zaměstnankyně Amnesty International, nám ve čtivé podobě předkládá příběhy nebojácných aktivistů, kteří jsou odhodláni za svůj boj proti nepráví položit i život. Ať už se bojuje internetovým blogem, ženou řídící auto, vždy to nese ničivé následky.
Kniha ani nebyla tak o Saúdské Arábii. Z geografického a historického hlediska z ní člověk mnoho nevyvodí. Je spíše takovou sondou toho, jak funguje absolutistická monarchie v digitální době. Jak se okolo regionální velmoci točí celosvětová politika. Co (ne)dělá Západ pro to, aby se v zemi něco změnilo.
Knihu je rozhodně hodno přečíst. Hlas aktivistů musí být hlasitější než kdy jindy.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Strašně zajímavý román. Abych se přiznal, nic s podobnou tématikou jsem do této chvíle nečetl. Kniha nám nabízí tři dějové linie, které se zprvu zdají býti sobě vzdálené, postupně se však prokousáváme k tomu, jak moc propojené jsou.
Autorka je japanoložkou a s tím se rovnou pojí dvě roviny příběhu, které mě osobně zaujaly nejvíc - Janino studium japanistiky na Karlově univerzitě a také postupné pátrání po indiciích a překládání děl spisovatele Kawašity. Právě popis každodenního života na filozofické fakultě mi přišel velice poutavý. Hlavně pak postava Klímy, kterou považuji za jednu z nejlépe napsaných postav z děl českých autorů, která jsem v nedávné době četl.
Rozhodně doporučuji. Kniha stojí za to.
Hon na ovci
Haruki Murakami
Stejně jako u Kafky na pobřeží, i zde si hlavní hrdina prochází do jisté míry poutí. Rozdílem je ovšem, že v Honu na ovci před ničím neutíká. Hledá. Neví sice proč, ale ví, že musí hledat.
Pomalé stupňování, absolutně nepředvídatelný děj, vnitřní monology, samota a lehký nádech temnoty. Do Honu na ovci jsem se v průběhu čtení bezmezně zamiloval.
Uši, ovce. Budu jim odteď vkládat větší důležitost než doposud.
Nepřítel lidu
Henrik Ibsen
Pokaždé je jednodušší pravdu a fakta ignorovat a podhodnocovat. Řešení jsou totiž mnohdy drastická, ovšem nutná. V Nepříteli lidu nám Henrik Ibsen naservíroval podobný střet. Lázeňskému lékaři Stockmannovi se podaří objevit nekalosti spojené s lázněmi. Lidé se z okolí se do jeho města přijíždějí léčit, voda používaná k léčbě je ovšem nečistá a naopak s sebou přináší nemoci.
Doktor je jediný, kdo zná pravdu. Podaří se mu naklonit město na svou stranu?
I v dnešním světě přetrvávají nekalosti a nepráví, které se mnozí snaží zamést pod koberec. Tak je to přeci nejjednodušší. Jednoho dne ovšem pravda vypluje na povrch. Nebude posléze pak pozdě?
Nadčasové dílo.
Generál mrtvé armády
Ismail Kadare
Vzhledem k tomu, že v Albánii trávím celý měsíc, rozhodl jsem se trochu ponořit do místní literatury a kým jiným začít než tou největší figurou, Ismailem Kadarem.
Měl jsem štěstí, že v městské knihovně Vlorë mají dokonce dva Kadareho výtisky přeložené do angličtiny, jedním z nich byla právě kniha Generál mrtvé armády.
Musím přiznat, že jsem nic podobného nečekal. Náhled do historických dějin italské okupace země za druhé světové války nám přináší generál, který po dvaceti letech od bojů přijel do té chudé nekulturní země plné barbarů posbírat ostatky vojáků, kteří za Itálii tehdy položili život.
Generál si ovšem hodně brzy začne uvědomovat, že ztráty na životech byly i na druhé straně. Svědomí jej dostane poměrně rychle. Je to k zbláznění.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Příběh krásný, ale děsivý.
Příběh o smetánce, ale i chudobě.
Příběh o svobodě, ale i beznaději.
Příběh o životě, ale i smrti.
Příběh mladého Američana a mladé Španělky, které od sebe dělí Atlantický oceán a jeden diktátor.
Prosím. Přečtěte si tu knihu. Je nádherná.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
První napsaná kniha autorky je naprostým pokladem historických románů.
O osudu pobaltských republik ve 20. století toho lidstvo ví opravdu málo. Útlak jak ze strany nacistického Německa, tak rudého Sovětského svazu. Kdo je vlastně zachráncem? Kdo je ten "hodný"? Jde si v tomto případě vůbec vybrat?
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Milý a laskavý příběh vyprávěný osmiletou Helenkou vyrůstajíc za dob normalizace.
Je pravdou, že jsem se párkrát zasmál, některé pasáže doslova hltal, většinu stránek jsem však obracel s unuděným výrazem, jen aby se neřeklo. Kniha je svým tématem zajímavá a unikátní, do jejího čtení jsem se však musel nutit.
Na divadelní adaptaci však dozajista rád zajdu. :)
Sůl moře
Ruta Sepetys
Tak tenhle příběh byl masakr. Doslova.
Loď Wilhelm Gustloff. Naděje, utrpení. Příběh jako tento ukazuje, že ve válečných konfliktech není strana, která by činila jen dobro. Nebo jen zlo. Každá mince má dvě strany. Nacisté byli pro uprchlíky utíkající před návalem Sovětů spásou. Přitom se jednalo o zrůdy páchající možná ještě větší zlo.
Ruta Sepetys nám naservírovala knihu, kterou by si měl přečíst každý, kdo by bez přemýšlení zavřel hranice před těmi "zlými uprchlíky." Ať už se jedná o Ukrajince utíkající před Putinovými spáry, nebo třeba Syřany či Afghánce opouštějíc rodnou zemi před občanskou válkou. Na každého bychom měli pohlížet stejnou měrou. Všichni utíkají před utrpením, násilím a smrtí. Proč si nejsou rovní?
Styl, jakým autorka psala, byl naprosto parádní. 4 postavy vyprávějíc příběh ze svého pohledu. Ty pohledy se nakonec protnou natolik, že se z nich stává rodina. Skoro.
Pygmalión
George Bernard Shaw
(SPOILER) Drama, do nějž se čtenář ponoří velice jednoduše a snadně. Líza mi svým jednáním a chováním ihned přirostla k srdci. Ten přerod z obyčejné květinářky do hotové dámy byl naprosto bláhový. Higgins si jej do jisté míry neuvědomoval, možná nepřipouštěl.
Až na konci příběhu, kdy se Líza rozhodla, že se k Higginsovi již nevrátí, mu konečně došlo, že jeho zamýšlená proměna byla provedena. Tak precizně a dokonale, že s tím ani on sám nepočítal. Třeba také přišel i na to, že Líza je svobodnou lidskou bytost , ne experimentem.
Pěkné drama.
Birthday Girl
Haruki Murakami
Další Murakamiho jednohubka, kterou spořádáte třeba i za čtvrt hodinky.
V porovnání s Podivnou knihovnou a Spánkem je dle mého osobního hodnocení nejslabším, to však neubírá na kvalitě samotnému dílu. Nerad srovnávám, jen to tak cítím. Ilustrace na jedničku jako vždy.
Doslov knihy byl naprosto parádní a jen díky němu dávám o hvězdičku navíc. ;)
Povídky
Franz Kafka
Sbírka krátkých příběhů, úvah a povídek z pera Franze Kafky. Řekl bych, že každý z nás, čtenářů, jeho jméno někdy slyšel. Velká část jej i četla. Málokdo však pochopil.
Mně však nevadí, že v mnoha povídkách jsem absolutně nechápal, co tím chtěl autor říci. Mně bavilo číst text, který působil jako hlavolam, jenž jsem se snažil rozebrat. Třeba jsem jej pochopil, třeba ne. Hlavní je, že kniha čtenáře zaujme, což se v mém případě stalo.
Navíc je ve sbírce i Proměna, která dodnes patří mezi mé nejoblíbenější povídky vůbec!
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem kdy četl. Nechápu jak je možné, že se o Potrhaných křídlech skoro nikde nemluví. Za mě je to opravdový poklad.
Prostředí New Orleans, poválečná Amerika, jedna prostitutka a její dcera. Dcera, která nechce následovat stopy její matky.
Boží. :)
Zlatí úhoři
Ota Pavel
Vzhledem k tomu, že jsem před pár měsíci četl Smrt krásných srnců, měl jsem jistou představu o tom, jak budou Zlatí úhoři vypadat. Pár povídek ze Smrti krásných srnců se v knize dokonce vyskytují, takže to bylo pro mě do určité části i takové opáčko. To mi ovšem vůbec nevadilo.
Tenhle Pavlův (Popperův) titul toho v sobě ovšem nese více. Autor se vzpomínkami znovu vrací do svého dětství a hlavní postavou se tak stává jeho otec, Leo Popper. Tak krásně, jak Ota popisuje vztah a obdiv ke svému otci je pozoruhodné. Věřím, že si každý otec tajně přeje, aby o něm jeho potomek napsal něco podobného.
Prostředí Berounky, Buštěhradu a Křivoklátska na nás dýchá čerstvým vzduchem. Ač rybaření bytostně nemusím, Pavel to popisuje tak krásně a lahodně, že i přesto, že maso vůbec nejím, mě do jisté míry nutí koupit si prut a jít něco ulovit. Tohle samozřejmě myslím s nadsázkou. I tak je ovšem na textu znát, že autor píše o něčem, co naprosto miluje. To se pak čte všechno jako jedna báseň.
Zlatí úhoři jsou klenotem české literatury. Leo Popper je alfa.